Monsieur le Greffier de la
Cour européenne des Droits de l'Homme
Conseil de l'Europe
F 67075 STRASBOURG CEDEX
FRANCIE

1. Surname Příjmení

2. First name(s) Jméno

Sex: male/female
Pohlaví:

3. Nationality Státní příslušnost

4. Occupation Povolání

5. Date and place of birth Datum a místo narození

6. Permanent address Trvalé bydliště

7. Tel. N°/Tel. č.

13.

Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě číslo jednací 5C283/89-14 ze dne 11.10.1989 bylo mé nezletilé dítě Tereza Dostálová, nar.20.6.1988 pro dobu po rozvodu mého manželství s Taťánou Málkovou svěřeno do výchovy matky. Při rozvodu jsme s bývalou manželkou uzavřeli dohodu, že matka mi umožní styk s dcerou v maximálním možném rozsahu. Tuto dohodu však bývalá manželka od počátku neplní. Proto jsem 4.2.1991 podal první návrh na úpravu styku s dítětem.Soudní řízení probíhalo pod číslem jednacím P296/89-118 u Okresního soudu v Jihlavě již od roku 1991. 20.5.1991 vydal OS v Jihlavě rozsudek č.j.P296/89-25, který upravil styk otce s dcerou. Tento rozsudek matka nerespektovala a 15.9.1992 jsem podal návrh na výkon rozhodnutí k OS v Jihlavě. 17.9.1992 soud vyzývá matku, aby plnila a respektovala rozsudek ze dne 20.5.1991. 29.9.1992 podává matka návrh na úpravu styku s dítětem,č.j. P296/89-48. Soud vydal 23.10.1992 rozsudek č.j. P296/89-60, ve kterém upravil můj styk s dcerou dle návrhu matky.

Do vydání pravomocného rozsudku jsem neměl možnost se svojí dcerou setkat, matka mi v setkání bránila. Ani po vydání rozsudku matka neplnila rozhodnutí soudu a opět mi neumožnila styk s dcerou v rozsahu určeném soudním rozhodnutím. Znovu jsem tedy podal k OS v Jihlavě 2.8.1993 návrh na výkon rozhodnutí.Výkon rozhodnutí nebyl proveden.

V období říjen 1993 - červen 1994jsem styk s dcerou realizoval, sice s občasnými změnami ze strany matky, pokud jsem na tyto změny přistoupil, dceru jsem měl možnost vidět.

V srpnu 1994 se matka s dcerou přestěhovaly z Jihlavy do Brna, kdy matka začala pracovat ve služebním poměru u Policie ČR, konkrétně na oddělení psychologie Střední policejní školy v Brně. V tuto chvíli matka opět začala mařit můj styk s dcerou a já jsem dne 20.10.1994 podal novou žádost o úpravu styku s dcerou k OS v Jihlavě, č.j.P296/89

23.1.1995 vydal OS v Jihlavě usnesení č.j.P296/89-93 o přenesení příslušnosti na Městský soud v Brně.

7.6.1995 upravil Městský soud v Brně pouze výživné -č.j.24P5/95.

Do července roku 1997 se stále opakovala situace z předchozích let, občas jsem měl možnost dceru vidět, častěji však kladla matka překážky, což vyvrcholilo v červenci 1997 a od té doby jsem dceru opět dlouhodobě neviděl, a to přesto, že jsem opakovaně upozorňoval pracovnice OPD, že matka neplní rozhodnutí soudu a přesto, že jsem Orgán péče o dítě nesčetněkrát žádal o pomoc při výkonu svých rodičovských práv. Stále jsem se dozvídal, jak od soudu tak od sociálních pracovnic, že je v zájmu dítěte, abychom se s matkou dohodli mimosoudně.Já jsem měl možnost vidět se s dcerou pouze za podmínek, které výhradně určovala matka. Pokud jsem z jakéhokoli důvodu nebyl schopen její podmínky a termíny setkání akceptovat, dceru jsem neviděl.Do 26.4.2000 jsem měl dceru na styk pouze 1x, a to 26.2.2000!

24.1.2000 jsem podal návrh na změnu výchovného prostředí k Městskému soudu v Brně neboť jsem se domníval, že je to jediný možný způsob, jak se podílet na výchově mé tehdy dvanáctileté dcery,se kterou jsem v té době, přesto, že jsme se vídali velmi omezeně, měl pěkný vztah nejen já, ale i moje žena a syn z mého současného manželství.

Znovu jsem v čase čekání na soudní jednání opakovaně kontaktoval pracovnice OPD, žádal jsem je o pomoc, abychom se s dcerou mohli alespoň vidět, žádná pomoc však nepřišla. Pouze doporučení, abych se nesnažil s dcerou kontaktovat, protože jde stejně jen o vyřizování účtů mezi mnou a matkou mé dcery. - viz příloha, dopis z OPD. Na radu téže sociální pracovnice jsem se v bezvýchodné situaci obrátil na Krizové centrum, kde mi pracovnice vysvětlila, že chci li se s dcerou stýkat, musím zřejmě přistoupit na matčiny podmínky a doporučila mi, abych se obrátil na Orgán péče o dítě. Toto doporučení považuji za výsměch mému snažení o styk s dcerou.

25.5.2000 jsem k Městskému soudu v Brně podal žádost o úpravu styku s dítětem, když v té době byl stále v platnosti rozsudek vydaný OS v Jihlavě z roku 1992, který v tuto dobu byl již 5 let nevymahatelný, neboť matka s dcerou měly trvalé bydliště v Brně a na adrese uvedené v rozsudku již stejnou dobu nebydlely. Soud tuto skutečnost za 5 let nevzal na vědomí a nevyužil tak možnosti rozhodnout v zájmu nezl. dítěte.

V této době jsem se s dcerou začal setkávat častěji, neboť jsem se i za cenu ponižujících ústupků všemi silami snažil,abych s ní neztratil kontakt. Vzhledem ke svému věku se i moje dcera začala snažit prosazovat své přání stýkat se se mnou i mojí rodinou. Pokud jsme se nemohli setkávat osobně,byli jsme v kontaktu alespoň telefonicky. Když to matka mé dcery zjistila, zakázala jí telefonovat, telefon zvedala pouze ona a s dcerou jsem směl hovořit pouze v její přítomnosti. I nadále stupňovala svůj tlak na dceru, aby setkání se mnou a mojí rodinou odmítala. Jak jsem se od dcery dozvěděl, vysvětlila jí, že jí chci mamince ukrást. I s touto skutečností jsem seznámil sociální pracovnice, výslovně jsem je žádal o upozornění soudu na vzniklou situaci, dozvěděl jsem se však, že ony nemohou nutit soud, aby nařídil jednání tak, jak se to hodí mně! Na přání dcery jsem podal 18.9.2000 k Měst.soudu doplnění petitu o rozšíření styku, který jsem podal 25.5.2000, aby - cituji dceru - soud poručil mamince, že ti mě musí dávat.

15.12.2000 proběhlo jednání na Městském soudě v Brně, kde soudkyně Stará vydala usnesení, ve kterém nařídila psychologické vyšetření rodičů a dítěte. Tento návrh jsem vznesl já, protože v té době byla ještě šance na základě odborného vyšetření rozhodnout o tom, že nejen matka, ale i otec jsou potřeba ke zdárnému vývoji člověka, nikoli jak se domnívá matka mé dcery, že otec je zcela zbytečná věc, která jen posílá peníze a k ničemu jinému se nehodí. Bohužel, tuto skutečnost vštěpuje od útlého dětství i naší dceři. Jednání bylo odročeno na neurčito. Že bude odročeno na téměř 3 roky, mě skutečně ani nenapadlo.

2.1.2001 jsem znovu doplnil petit žaloby o povinnost písemného sdělení otci o dceři.Matka ani přes upozornění soudkyně, že toto patří mezi její povinnosti nadále neuznala za vhodné mě o dceři informovat. Na tuto žádost soudkyně nikdy nereagovala a dodnes, i díky této ignoraci ze strany soudkyně, nemám o dceři žádné zprávy.

26.4.2001 jsem na žádost dcery, která se přes matčinu nevoli ještě stále pokoušela prosadit svojí vůli doplnil žádost o střídavou péči. V té době jsem se s rodinou stěhoval do Brna a dcera projevila zájem být se mnou i s matkou. Bydlíme 15 minut chůze od sebe a nebyl by žádný problém tento způsob výchovy realizovat. Zároveň jsem žádal soud o urychlené řízení, neboť stále hrozilo ovlivňování dcery matkou proti mé osobě i mé rodině.Soud na mojí žádost opět nijak nereagoval.

18.5.01,25.5.01 a 1.6.01 proběhla psychologická vyšetření a konfrontace s dcerou.Po tomto vyšetření se dceři podařilo přesvědčit matku, aby jí pustila se mnou a mojí rodinou na zahraniční dovolenou a dovolila jí být s námi celý měsíc. Tento měsíc patří k nejhezčím obdobím stráveným s dcerou. Upevnily se zejména sourozenecké vztahy mezi mými dětmi, které začaly plánovat další společné budoucí aktivity. Tereza si též začala uvědomovat a oceňovat vztahy v úplné rodině.

30.10.2001 byl doručen závěr psychologického vyšetření, který kromě jiného jednoznačně preferuje výchovu obou rodičů.

Ke svému úžasu jsem však zjistil, že byl porušen článek 8, odst.1 - respektování soukromého a rodinného života, protože nejenže byla i protistraně poskytnuta tatáž zpráva, která uvádí anamnézu nejen moji, ale i mých rodičů, ale zároveň byla matce dána do rukou vyjádření mé dcery, která mi sdělila jako soukromé informace s obavou, aby se je nedozvěděla matka, protože - cituji - pak už by k nám nikdy nesměla! Tuto okolnost považuji v celé kause za skandální, protože byla klíčovou záležitostí ke konci našeho vztahu s dcerou, který podpořil svým jednáním i Městský soud v Brně.

Od října 2001 mi matka neumožnila ani jeden den setkání s mojí dcerou.

12.12.2001 jsem požádal soud o předběžné opatření na styk s dítětem.

18.12.2001 soud mé žádosti vyhověl, rozsudek byl vykonatelný dnem doručení bez ohledu na odvolání. I v tomto případě matka vědomě neplnila rozhodnutí soudu a nadále mařila můj styk s dcerou.

16.1.2002 jsem podal návrh na výkon rozhodnutí.

1.2.2002 jsem doplnil návrh na střídavou péči o nové skutečnosti a 18.2.2002 jsem znovu žádal soud o nařízení jednání ve věci. Opět bez jakékoli reakce ze strany soudu.

2.5.2002 jsem podával další návrh na výkon rozhodnutí.

23.5.2002 vyzvala soudkyně matku, aby plnila a respektovala rozhodnutí z 18.12.2001!!!

19.6.2002 jsem podal znovu návrh na výkon rozhodnutí. Od této chvíle na mé návrhy soud již vůbec nereagoval

26.6.2002 jsem žádal soud o předběžné opatření na styk s dcerou v době hlavních prázdnin, kterou 9.7.2002 Městský soud vBrně zamítá. Odvolat se proti tomuto zamítnutí nemělo smysl, jelikož jsem žádal prázdninový termín a s rychlostí našich soudů by moje záležitost byla projednána nejdřív na podzim.

9.8.2002 jsem podal urgenci výkonu rozhodnutí na styk s dcerou z 18.12.2001,stále se nic nedělo, takže jsem 7.10.2002 podal další urgenci výkonu rozhodnutí. Zároveň jsem znovu žádal soud o urychlené nařízení jednání ve věci nezl. Terezy. Soud opět nereaguje.

20.8.2002 zamítá KS v Brně usnesením můj návrh na předběžné opatření z 12.12.2001.

23.4.2003 jsem podal další urgenci o nařízení jednání .Od této urgence uplynulo ještě téměř půl roku, než soudkyně nařídila jednání ve věci.

17.9.2003 proběhlo zatím poslední jednání u Městského soudu v Brně, kdy můj vztah s dcerou byl za tři roky, po které jsme se neviděli, v takových troskách a dcera je natolik zmanipulovaná matkou, že se mnou ani nehovoří, takže závěry psychologického posudku, který jednoznačně říká, že jak matka tak otec jsou dceři výchovnou autoritou, že k oběma má veskrze kladný vztah, jakož i k oběma partnerům svých rodičů a k synovi otce, svému nevlastnímu bratrovi, jsou v tuto chvíli naprosto znehodnoceny a k ničemu. Dcera styk se mnou odmítá, soud zamítl střídavou péči a ponechal v platnosti rozsudek OS v Jihlavě z roku 1992, kdy tento není vykonatelný, neboť přinejmenším se změnila bydliště všech zúčastněných, a to do zcela jiného města, okresu i kraje. Matka přesto účelově na tento rozsudek odkazuje při mé žádosti o styk s dcerou. Ani při tomto jednání soudkyně neuznala za vhodné vynést rozhodnutí o úpravě styku s dítětem.

V současné době už mé odvolání proti rozsudku nemá smysl vzhledem k výpovědi a chování dcery při jednání. Navíc nevěřím, že by odvolací, jakož i jiný soud v České republice dokázal jednat tak rychle, aby mělo moje odvolání smysl do dceřiné zletilosti a napravilo nenapravitelné škody způsobené dlouhodobým odcizením mezi námi. Při osobní stížnosti na jednání soudkyně Staré u místopředsedkyně Městského soudu mi sama místopředsedkyně sdělila, že odvolání nemá smysl, neboť ani jedenkrát se nestalo, aby Krajský soud vyhověl žádosti o střídavou péči rodičů!

Několikrát jsem si stěžoval nadřízeným orgánům na práci a jednání pracovnic OPD, bohužel, bez jakéhokoliv výsledku, nečinnost tohoto orgánu pokračuje i nadále.

Moje vztahy s dcerou, které je již 16 let, jsou za téměř 14 let zcela zdevastovány a státní orgány, které se mají starat a jednat v zájmu dítěte tomu nejenže nezabránily, ale svým lhostejným a liknavým jednáním tento stav přímo způsobily.Česká republika mi svým jednáním zamezila výkon mých rodičovských práv, znemožnila mi podílet se na výchově dcery a rozvíjet vztahy mezi rodičem a dítětem. Že tento můj postoj není bezdůvodný, o tom svědčí fakt, že moje stížnost na práci soudkyně byla v plném rozsahu uznána nadřízeným orgánem za oprávněnou. Viz příloha

Dále se domnívám, že pokud matka mé dcery pracuje jako policistka u Policie ČR a sama nedodržuje zákon a maří vědomě nařízení a rozhodnutí soudu a žádný z orgánů k tomu určených není schopen její jednání odsoudit, naopak svým laxním postupem jí utvrzuje v přesvědčení, že její jednání je správné,je i toto víc než výmluvnou ukázkou toho, co vše je v ČR ve vztahu k oprávněnému rodiči možné. Jaký příklad dává své dceři do života? Že je možné lhát, podvádět a neplnit soudní rozhodnutí!!! A to z funkce policistky, dokonce pracující na oddělení psychologie Střední policejní školy!

V tuto chvíli je poslední rozsudek ze 17.9.2003 i moje odvolání proti jeho části na Krajském soudě v Brně, a to až od 24.5.2004, protože ve vyhotovení rozsudku bylo tolik věcných chyb a chyb v psaní, že ještě v květnu 2004 nebyly soudkyní opraveny. Kdy se tedy rozhodne v odvolání proti rozsudku mi není známo a netroufám si ani odhadovat.

Protože došlo k nenapravitelným škodám na vztahu mezi mnou a mojí nezletilou dcerou Terezou, žaluji Českou republiku o náhradu škody, která mi byla jednáním státních institucí způsobena.Jsem přesvědčen, že soudy měly dostatek informací, aby mohly samy rozhodnout ve prospěch nezletilého dítěte již před mnoha lety a zachovat tak rodinné vztahy bez poškození podle § 50 odst.1 a 2 zákona o rodině.

V popsaném přístupu soudu spatřuji porušení článků 6, 8 a 14 evropské Úmluvy o ochraně základních práv a svobod.

Podle článku 6 odst. 1 Úmluvy má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoliv trestního obvinění proti němu.

Podle článku 8 odst. 1 Úmluvy má každý právo na respektování svého soukromého a rodinného života, obydlí a korespondence.

Podle článku 14 Úmluvy užívání práv a svobod přiznaných touto Úmluvou musí být zajištěno bez diskriminace založené na jakémkoli důvodu, jako je pohlaví, rasa, barva pleti, jazyk, náboženství, politické nebo jiné smýšlení, národnostní nebo sociální původ, příslušnost k národnostní menšině, majetek, rod nebo jiné postavení.

Soud vůči mně nejednal spravedlivě a nestranně a v probíhajícím řízení mi nezajistil rovná práva účastníka řízení a diskriminuje mne z důvodu mého mužského pohlaví. Tímto způsobem nerespektuje můj rodinný život.

Final decision (date, court or authority and nature of decision)
Konečné rozhodnutí (datum a druh rozhodnutí, soud nebo jiný vydávající orgán)

Od řízení před Evropským soudem pro lidská práva očekávám respektování mého rodinného života projevené tím, že ochrání má základní práva týkající se možnosti přirozeného naplňování mých rodinných vztahů se svými dítětmi a příležitosti podílet se na jejich výchově. Zároveň Soud upozorňuji na otevřenou protiotcovskou diskriminaci panující v soudnictví České republiky. Tato diskriminace se projevuje tím, že po rozvodu rodičů jsou děti svěřovány automaticky matkám (cca. 92 % případů), otcům pouze výjimečně (cca. 6 % případů). Tento stav neodpovídá přirozenému rozložení výchovných kvalit a možností otců a matek v populaci. Dalším projevem systematické diskriminace otců ze strany soudů a dalších státních orgánů České republiky je otevřené nerespektování soudních rozhodnutí o úpravě styku dětí s rozvedenými otci tím, že soudy systematicky tolerují jejich porušování matkami nezletilých dětí.

Tato svá tvrzení dokládám výroky některých státních činitelů a dalších významných osob, zveřejněnými v tisku.

V rozhovoru pro deník MF Dnes dne 31. 7. 2002 uvedl ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach, že "muži jsou po rozvodu skutečně diskriminováni v kontaktech s dětmi" (doplňující příloha č. 1).

V rozhovoru pro deník Hospodářské noviny dne 6. 8. 2003 uvedl vládní zmocněnec pro lidská práva Jan Jařab, že "z konkrétních případů lze dovozovat, že muži jsou skutečně častěji diskriminováni v rodinných vztazích" (doplňující příloha č. 2).

V rozhovoru pro deník Právo dne 12. 10. 2001 uvedla významná česká feministka Michaela Marksová-Tominová, že "i muži bývají obětí diskriminace podle pohlaví, například když chtějí po rozvodu dostat dítě do své péče" (doplňující příloha č. 3).

V rozhovoru pro Magazín Dnes č. 2/2003 uvedla významná česká filmová dokumentaristka Olga Sommerová, že "muži tady po rozvodu nemají žádná práva na děti, pokud se bývalé manželky rozhodnou, že děti učiní nástrojem msty. To je děsivý. Točila jsem na tohle téma dva filmy v rozmezí dvaceti let. Nic se nezměnilo. Často jsou to ženy soudkyně, které otcům znemožní třeba roky spatřit vlastní dítě. To není solidarita žen, o které často mluvím, to je zákonem posvěcený terorismus. Je to jediná diskriminace můžů v českých zemích, o které vím. A je opravdu krutá." (doplňující příloha č. 4)

Za spravedlivé zadostiučinění považuji již samotné projednání mé věci před Evropským soudem pro lidská práva spolu s přiznáním náhrady nákladů. Rovněž tak považuji za spravedlivé, aby České republice byla uložena povinnost nahradit mi morální újmu odškodněním ve výši 1 000 EUR za každý měsíc, v němž nemohu naplňovat své rodinné vztahy se svým dítěte. Ke dni podání stížnosti tuto škodu prozatím vyčísluji na 86 000 EUR.

Have you submitted the above complaints to any other procedure of international investigation or settlement? If so, give full details.
Předložili jste výše uvedenou stížnost jiné mezinárodní vyšetřovací nebo smírčí instituci? Pokud ano, uveďte podrobnosti.

Svou stížnost jsem jiné mezinárodní vyšetřovací nebo smírčí instituci nepředložil.

Rozsudek Okresního soudu v Jihlavě číslo jednací 5 C 283/89-14 ze dne 11.10.1989 o svěření dítěte do výchovy matky

Rozsudek Okresního soudu v Jihlavě číslo jednací 5 C 283/89-14 ze dne 11.10.1989 o rozvodu manželství.

Rozsudek Okresního soudu v Jihlavě č.j. P 296/89-118 ze dne 4.2.1991

Usnesení Krajského soudu v Brně č.j. 16 Co 113/91 ze dne 29.3.1991

Rozsudek Okresního soudu v Jihlavě č.j. P 296/89-25 ze dne 20.5.1991

Rozsudek Okresního soudu v Jihlavě č.j. P 296/89-60 ze dne 23.10.1992

Usnesení Okresního soudu v Jihlavě o přenesení svojí příslušnosti na Městský soud v Brně č.j. P 296/89-93 ze dne 23.1.1995

Rozsudek Městského soudu v Brně č.j. 24 P 5/95 ze dne 7.6.1995

Usnesení Městského soudu v Brně č.j. 24 P 5/95 ze dne 26.4.2000

Usnesení Městského soudu v Brně č.j. 24 P 5/95 ze dne 15.12.2000

Odpověď sociální pracovnice na žádost otce při výkonu rodičovských práv ze dne 26.4.2001

Usnesení Městského soudu v Brně o předběžném opatření č.j.24 P 5/95 ze dne 18.12.2001

Usnesení Městského soudu v Brně - zamítnutí předběžného opatření č.j. 24 P 5/95 ze dne 9.7.2002

Usnesení Krajského soudu v Brně - zamítnutí předběžného opatření vydaného 18.12.2002 Městským soudem v Brně, č.j. 16 Co 203/2002 ze dne 20.8.2002

Rozsudek Městského soudu v Brně, č.j. 24 P 5/95-306 ze dne 17.9.2003

Odvolání otce proti rozsudku Městského soudu v Brně č.j. 24 P 5/95 ze dne 12.12.2003

Stížnost na Mgr. Ladislavu Starou, soudkyni Městského soudu v Brně ze dne 25.1.2004

Odpověď místopředsedkyně Městského soudu v Brně na stížnost podanou dne 25.1.2004 ze dne 19.2.2004

1) rozhovor s ministrem práce a sociálních věcí vlády České republiky Zdeňkem Škromachem v deníku MF Dnes 31. 7. 2003,

2) rozhovor se zmocněncem vlády České republiky pro lidská práva Janem Jařabem v deníku Hospodářské noviny dne 6. 8. 2003,

3) rozhovor s významnou českou feministkou Michaelou Marksovou-Tominovou v deníku Právo dne 12. 10. 2001,

4) rozhovor s významnou českou filmovou dokumentaristkou Olgou Sommerovou v Magazínu Dnes č. 2/2003.

I hereby declare that, to the best of my knowledge and belief, the information I have given in the present application form is correct.
Prohlašuji podle mého nejlepšího vědomí a svědomí, že všechny informace uvedené v tomto formuláři jsou pravdivé.

Place / Místo

Date / Datum

(Signature of the applicant or of the representative)
(Podpis stěžovatele nebo zástupce)