Ministerstvo spravedlnosti
V Praze dne 20.9.1997
na vědomí : Poslanecká sněmovna a Senát Parlamentu ČR

K části C, která stanoví zásady úpravy nově zaváděného institutu rodičovské zodpovědnosti a zaručuje dítěti právo vyjadřovat se ke všem rozhodnutím rodičů, týkajícím se podstatných záležitostí jeho osoby včetně rozhodování soudů o výchově, považujeme za nutné zdůraznit, že je nezbytné dítěti zabezpečit, aby své názory mohlo projevovat svobodně.

Děti velice snadno podléhají manipulacím a nátlakům a proto zejména v krizových rodinných situacích v době rozvodu a rozchodu rodičů se spory o výchovu dětí a styky s nimi, je běžným průvodním jevem, že jeden z rodičů, nebo oba navzájem, děti k různým projevům „jejich vůle“ bezohledně nutí. Ačkoliv takové škodlivé jevy jsou snadno rozpoznatelné, v dosavadní praxi příslušných orgánů není bohužel výjimkou, že jsou tolerovány -ba dokonce i spoluvytvářeny!-v tzv. zájmu dítěte. (Manipulativní praktiky vůči dětem jsou rovněž velmi výstižně popsány v publikaci R.A.Gardnera Syndrom zavrženého rodiče, kterou v českém překladu vydalo jako metodickou pomůcku Ministerstvo práce a sociálních věcí.)

Navrhujeme proto, aby v souladu se smyslem článku 12 Úmluvy o právech dítěte byla zákonem upravena povinnost příslušných orgánů zabezpečit dítěti, které je schopno formulovat své názory, právo tyto názory svobodně vyjadřovat ve všech záležitostech, které se jej dotýkají, přičemž názorům dítěte musí být věnována patřičná pozornost odpovídající jeho věku a úrovni.

Dále navrhujeme, aby zákon namísto úpravy styku rodičů s dítětem nově zavedl institut úpravy podílu rodičů na výchově dítěte.

Náš návrh vychází i ze zásad věcného záměru zákona, podle nichž má být zaveden komplexní institut rodičovské zodpovědnosti jako souhrn práv a povinností týkajících se v podstatné míře právě výchovy dítěte. I podle předkladatele má být bráno v úvahu, že styk dítěte s rodičem-jistě tedy výchova a péče o dítě v tuto dobu- je nejen právem, ale i povinností obou rodičů vůči dítěti. Podle našeho názoru by proto žádoucímu účinku při prosazování uvedených zásad do veřejného života přispěla také změna terminologie, neboť v současné praxi soudů a orgánů péče o děti (v budoucnu orgánů sociálně právní ochrany) opět bohužel nikoliv výjimečně převládá i přezíravý přístup ke „stykům“ dětí s tzv. druhým rodičem, tedy v naprosté většině případů s otcem. Styk dítěte s rodičem se mnohdy podle těchto orgánů „dostatečně realizuje“ i např. prostřednictvím letmých setkání v nepřátelské atmosféře vytvářené rodičem „prvním“ (v převážné míře matkou dítěte), nebo stykem jednostranně písemným či telefonickým! Z tohoto důvodu by tak i na první pohled zřetelný smysl úpravy podílu na výchově vedl nejen rodiče, ale i příslušné orgány k řádnému zajišťování potřeb dítěte.

Otec je oprávněn a povinen podílet se na výchově nezletilé každý sudý týden v roce vždy od pátku 16.00 hodin do neděle 18.00 hodin, každý lichý týden v roce vždy v pondělí, středu a čtvrtek od 14.00 hodin do 19.00 hodin.