|
|
Ministerstvo práce a
sociálních věcí
V Praze dne 2 10.1997
na vědomí : Poslanecká
sněmovna a Senát
Parlamentu ČR
Připomínky
k věcnému záměru zákona o sociálně
právní ochraně dětí
Petice
K věcnému záměru zákona o sociálně právní ochraně dětí schválenému usnesením vlády ČR č. 447 ze dne 23.7.1997 podáváme tyto připomínky :
K části I. - Základní ustanovení
Výčet orgánů, institucí a zařízení, které má každé dítě právo požádat o pomoc
při ochraně svého života, zdravého vývoje a při ochraně svých oprávněných zájmů, a u nichž je každý rodič oprávněn dovolat se pomoci při plnění svých povinností a výkonu práv plynoucích z rodičovské odpovědnosti, navrhujeme doplnit také o nestátní subjekty působící v sociálně právní ochraně dětí.
Jak vyplývá i z části VI. věcného záměru zákona a jejího odůvodnění, předkladatel považuje sociálně právní ochranu dětí za významnou veřejnou věc a z tohoto důvodu upravuje i činnost nestátních subjektů v sociálně právní ochraně a podmínky pro finanční podporu těchto subjektů. Jestliže v souladu se zákonem získají oprávnění k činnosti v sociálně právní ochraně dětí i subjekty nestátní a k tomu příslušnou finanční podporu z rozpočtu státu či obcí, potom je bezpochyby žádoucí také upravit práva dětí a rodičů dovolat se pomoci i u těchto subjektů a jejich povinnost pomoc poskytnout stejně jako u ostatních institucí, a to bez případného svévolného výběru ochraňovaného sub
jektu.Dále navrhujeme část I. doplnit o zásadu, že při poskytování sociálně právní ochrany nesmí být zasahováno do práv a oprávněných zájmů fyzických a právnických osob, s výjimkami stanovenými zákonem.
K tomuto návrhu nás vedou praktické zkušenosti s výkonem sociálně právní ochrany dětí v současnosti, kdy mnohdy pod záminkou tzv. „zájmu dítěte“, či „ochrany dítěte“ státní orgány a orgány samosprávy i některé nevládní organizace a jejich zařízení porušují práva rodičů, či některého z nich, a v některých případech i samotných „ochraňovaných“ dětí. Viz příklad z praxe uvedený závěrem.
K části II. - Děti, jejichž vývoj je ohrožen nebo narušen
Jak jsme uvedli již ve svých předchozích připomínkách k základním věcným tezím zákona, jsme přesvědčeni, že v této části zákona by měly být příkladmo uvedeny i definice týrání dětí. Podle našeho názoru je nezbytné nejen vymezení určitých skupin dětí, u kterých se předpokládá ohrožený nebo narušený vývoj z hlediska charakteristik prostředí v nichž se nacházejí a nebo charakteristik jiných vnějších vlivů, ale také určení
konkrétního jednání, jenž je příčinou ohrožení nebo narušení příznivého vývoje dětí.Jak uvádí i předkladatel, odstraňování těchto příčin bude vyžadovat jejich důkladné zjištění, ověření a interdisciplinární přístup. V tomto smyslu, a i s přihlédnutím k již zmíněnému názoru předkladatele, že sociálně právní ochrana dětí je významnou věcí veřejnou, je proto na místě, aby také
kterýkoliv občan mohl škodlivé jevy pojmenovat s odkazem na zákon a určování, zda dítě je či není ohroženo, nebylo jen výsadou státního aparátu, která tak často svádí ke zneužívání či svévolnému výkladu, má-li se zákon o sociálně právní ochraně stát nástrojem k ochraně života, zdraví, práv a právem chráněných zájmů dětí skutečně účinným.V neposlední řadě opětovně poukazujeme na zákon ČNR č. 246/92 Sb. na ochranu zvířat proti týrání, který výslovně zakazuje týrání zvířat jak volně žijících, tak i chovaných v lidské péči a definuje 17 způsobů jejich týrání. Obdobný způsob právní ochrany jako zvířata si zcela jistě zaslouží i děti !
Ve veřejném zájmu proto opakovaně navrhujeme,
aby Ministerstvo práce a sociálních věcí přihlédlo zejména k definicím týrání dětí vypracovaným v souvislosti s Doporučením Rady Evropy R(93)2 ze dne 22.3.1993 a do zákona o sociálně právní ochraně dětí začlenilo toto (nebo obdobné) ustanovení :Zakazuje se týrání a zanedbávání dětí v jakékoliv formě.
Pro účely zákona se za týrání, zanedbávání a zneužívání dítěte považuje zejména jakákoliv nenáhodná, vědomá či nevědomá aktivita nebo neaktivita rodiče, vychovatele nebo jiné osoby, která poškozuje tělesný, duševní nebo sociální stav a vývoj dítěte, popřípadě způsobuje jeho smrt. Za týrání dítěte se považuje i jeho pohlavní zneužívání.
Tělesné zanedbávání
je neuspokojování tělesných potřeb dítěte, zejména neposkytováním přiměřené výživy, oblečení, přístřeší a zdravotní péče.Citové zanedbávání je neuspokojování citových potřeb dítěte, a to zejména pokud se týká náklonnosti i pocitu dítěte, že někam patří.
Zanedbávání výchovy a vzdělání je poškozování intelektuálního rozvoje dítěte zejména neposkytnutím mu možnosti, aby dosáhlo naplnění svého plného vzdělanostního potenciálu.
Tělesné týrání je tělesné ublížení dítěti a nebo nezabránění ublížení či utrpení dítěte, včetně úmyslného otrávení nebo udušení.
Citové týrání je jednání, které má negativní vliv na citový vývoj dítěte a vývoj jeho chování, a to zejména formou verbálních útoků na sebevědomí dítěte, opakovaného ponižování dítěte či jeho zavrhování, vystavování dítěte násilí nebo vážným konfliktům, násilné izolace a omezování dítěte a vyvolávání situací, kdy má skoro stále pocit strachu.
Pohlavní týrání je vystavení dítěte pohlavnímu kontaktu, činnosti nebo chování, a to kýmkoliv, komu bylo dítě svěřeno do péče.
Systémové týrání je ublížení dítěti nebo jeho rodině, způsobené systémem, který byl založen pro pomoc a ochranu dětí a jejich rodin, zejména tím, že
- dítěti je upřeno právo na informace a je mu upřeno právo být slyšeno,
- dítě je neprávem odděleno od jednoho nebo obou rodičů,
- dítě je zanedbáváno a není o něj řádně pečováno v denních zařízeních, ve školách, v pěstounském zařízení či domově nebo jiném prostředí,
- dítě je vystavováno necitlivým nebo zbytečným lékařským prohlídkám,
- v dítěti je vyvolána úzkost v rámci jeho kontaktu se soudním nebo jiným právním systémem,
- rodičům je odepřeno právo na informovanost a na účast na rozhodování, kdykoliv je to pro život dítěte významné,
- jsou nedostatečné služby či zdroje pomoci týranému dítěti, aby mohlo zůstat se svou rodinou, kdykoliv je to možné.
K části III. - Orgány sociálně právní ochrany
1) Pravomoci okresních úřadů vydávat rozhodnutí o výchovných opatřeních
navrhujeme doplnit o rozhodnutí o napomenutí rodičů nebo jiných osob odpovědných za výchovu dítěte nebo samotného dítěte (jak dle věcného záměru zákona má stále příslušet také orgánům obcí).
Dále navrhujeme vypuštění oprávnění okresních úřadů rozhodnout o uložení povinnosti rodičům (jiným odpovědným osobám) podrobit dítě vyšetření, popřípadě odbornému, výchovnému či terapeutickému vedení nebo léčebně preventivní péči v zařízení, které určí, a o omezení dítěte, které zabrání škodlivým vlivům na jeho výchovu.
Tato oprávnění přímo či nepřímo předpokládají omezení rodičovských práv orgánem státní správy, což je v rozporu s čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, podle něhož práva rodičů mohou být omezena jen rozhodnutím soudu. Navíc, podle věcného záměru novely zákona o rodině, která by měla vstoupit v platnost souběžně se zákonem o sociálně právní ochraně, měl by zákon o rodině výslovně stanovit, že rodiče řídí jednání svých dětí a vykonávají nad nimi dozor odpovídající stupni jejich vývoje. Rodiče tedy, nikoliv státní orgán !
(Dle zprávy ČTK ze dne 25.9.1997 obdobnou právní úpravu v současnosti připravují ve Velké Británii. Podle návrhu tamnější vlády by rodiče, kteří odmítnou převychovávat své problémové děti, měli být pokutováni až do výše 1000 liber. Pravomoc nařídit rodičům, aby se účastnili speciálních výchovných kursů - tedy uložení jim povinnosti - však má příslušet soudům, nikoliv administrativnímu aparátu státní správy, a to pouze v případech, kdy se prokáže, že např. za trestnou činnost dětí nesou také svůj díl viny!)
Jestliže tedy okresní úřad nabyde nezvratného přesvědčení, že je na místě omezení rodičovských práv (zodpovědnosti) směřující k podrobení dítěte vyšetření, popřípadě odbornému, výchovnému či terapeutickému vedení nebo léčebné preventivní péči, nechť tak učiní v souladu s ústavním pořádkem tohoto právního státu a využije své oprávnění k podání návrhu či podnětu k zahájení příslušného soudního řízení a zde potom nese důkazní břemeno. Poznatky o činnosti dosavadních orgánů péče o děti (v budoucnu orgánů sociálně právní ochrany) totiž bohužel skutečně nasvědčují tomu, že zatímco autoritativní vytknutí výchovných nedostatků formou napomenutí není např. v případech ohrožování dětí při rozvodech rodičů a při bránění dětem ve styku s „druhým“ rodičem využíváno, a to ani po podání příslušného návrhu, pravomoci těchto orgánů, či spíše mnohdy pravomoci pouze domnělé, jsou v takových případech i zneužívány v neprospěch dětí.
(Spravedlnost dětem má zadokumentováno 7 případů, kdy se otec nezletilého dítěte domáhal u příslušného orgánu péče o dítě vydání rozhodnutí ve správním řízení o napomenutí matky dítěte, která dlouhodobě úmyslně brání dítěti ve styku s otcem a tím narušuje jeho řádnou výchovu. Pouze v jednom případě bylo rozhodnutí vydáno, a to zamítavé a teprve poté, kdy navrhovatel podal trestní oznámení pro nedodržení zákonné lhůty, přičemž průběh správního řízení byl dodatečně průhledně zfalšován. V ostatních případech rozhodnutí ve věci vydána nebyla, ačkoliv správní řád stanoví 30 denní lhůtu. V jednom případě okresní úřad písemným sdělením navrhovateli odmítl správní řízení prov
ést a v případě jiném dokonce správní orgán odmítl návrh na zahájení řízení vůbec i přijmout ! Jestliže tedy dosavadní orgány péče o děti nejsou - zřejmě nikoliv výjimečně - schopné vykonat základní úřední úkony uložené zákonem, nelze předpokládat, že po přejmenování se jejich kvalifikovanost a ochota zvýší.)Obdobné nebezpečí v sobě skrývá také oprávnění okresního úřadu vydat rozhodnutí o omezení dítěte, které zabrání škodlivým vlivům na jeho výchovu. Jde o mírnější modifikaci oprávnění navrhovaného v základních věcných tezích zákona, kdy předkladatel uvažoval o omezení dítěte zákazem jeho styku s osobami ohrožujícími jeho mravní vývoj, což ostatně prozrazuje i text následující zásady. Vzhledem k tomu, že „škodlivé vlivy na výchovu dítěte“ jsou formulací velmi vágní a neurčitou, v praxi by opět zcela zákonitě docházelo ke zneužívání takového oprávnění v těch případech, kdy se např. sociální pracovnice ztotožní s matkou popouzející dítě proti otci, která se předstíráním, že osobní kontakt s vlastním táto
u dítě ohrožuje na zdraví a životě snaží vynutit zákaz styku otce s dětmi. Viz opět příklad z praxe, uvedený níže.2) Působnost okresních úřadů podat návrh soudu (aktivní legitimaci) za podmínek stanovených zákonem o rodině a dalšími právními předpisy, navrhujeme doplnit o povinnost okresního úřadu ve funkci opatrovníka dítěte ve věcech, kdy jej nemohou zastoupit rodiče, podat návrh na výkon rozhodnutí o výchově nezletilých dětí a styku s nimi, není-li takové rozhodnutí plněno dobrovolně.
Soudní řízení o výkon rozhodnutí o výchově nezl. dětí a zejména pak o styku s nimi jsou velmi často průvodním jevem sporů rodičů o výchovu dětí, tedy situací, které ve smyslu věcného záměru zákona ohrožují a narušují jejich příznivý vývoj. Ačkoliv včasný a účinný výkon rozhodnutí může dalšímu poškozování dětí zabránit tím, že nezodpovědného rodiče od škodlivého jednání odradí i pod hrozbou sankcí, jen zcela výjimečně (našemu sdružení takový případ znám není) je příslušné řízení zahájeno na základě návrhu či podnětu stávajícího orgánu péče o děti, i když v předchozím řízení o úpravu poměrů nezl. dětí byl kolizním opatrovníkem, tedy z procesního hlediska právním zástupcem oprávněných dětí.
3) Zásady, že okresní úřad při výkonu funkce opatrovníka a sociální pracovník při svém rozhovoru s dítětem o samotě vždy vezmou zřetel na názor dítěte, je-li schopno jej s ohledem na svůj věk a rozumovou vyspělost vyjádřit, navrhujeme změnit takto :
Při výkonu funkce opatrovníka dítěte ve věcech, kdy jej nemohou zastoupit rodiče a při další činnosti jsou orgány sociálně právní ochrany povinné zabezpečit dítěti, které je schopno formulovat své názory, právo tyto názory svobodně vyjadřovat ve všech záležitostech, které se jej dotýkají, přičemž názorům dítěte musí být věnována patřičná pozornost odpovídající jeho věku a úrovni.
Formulace uvedené předkladatelem ve věcném záměru zákona svým obsahem
neodpovídají smyslu čl. 12 Úmluvy o právech dítěte, neboť Úmluva upřednostňuje či chrání pouze svobodné projevy vůle dítěte. Děti - a potvrdí to jistě nejen specialisté na jejich psychiku, ale i každý rozumný rodič nebo vychovatel - jsou lehce ovlivnitelné a podléhají manipulaci či zastrašování. Takové děti potom snadno projeví „svůj“ názor, bez ohledu na to, zda se s ním skutečně vnitřně ztotožňují.Zjišťování skutečného vnitřního vztahu dítěte k záležitostem, které se jej závažným způsobem dotýkají, zřejmě také přesahuje možnosti a schopnosti
terénních sociálních pracovníků - úředníků a úřednic - a mělo by být zabezpečováno kvalifikovaněji, např. znalcem z příslušného oboru v rámci soudního nebo správního řízení. Potřebné kvalifikační předpoklady nelze v žádném případě nahrazovat oprávněním sociálních pracovníků hovořit s dítětem (bez rozlišení věku!) o samotě. O reálném předpokladu zneužívání takového oprávnění opět svědčí následující příklad z dosavadní praxe.4) Oprávnění sociálních pracovníků i bez souhlasu rodičů nebo jiných odpovědných osob vyhotovit pro účely soudního řízení zvukové i obrazové záznamy o prostředí, kde dítě žije i o sdělení dítěte, jsou-li jeho život nebo zdraví ohroženy, navrhujeme podmínit předchozím vyžádáním takového důkazu soudem v rámci zahájeného soudního řízení. K návrhům na provedení důkazů v soudním řízení se mohou vyjádřit další účastníci, což v určité míře může zabránit účelovým manipulacím s takovým důkazem. O dalších možnostech zneužívání tohoto oprávnění opět viz výše a v našich předchozích připomínkách k základním věcným tezím zákona.
5) Jak jsme uvedli již v připomínkách k základním věcným tezím zákona, je podle našeho názoru nereálné v praxi zabezpečit dostatečně kvalitní personální obsazení komisí ochrany dětí, které by přednostové okresních úřadů museli zřizovat. Nedostatečné počty stávajících komisí péče o rodinu a děti tomu nasvědčují. Činnost takové povinně zřízené komise se zákonitě stane ryze formální a byrokratickou, zbytečně zatěžující rozpočet okresního úřadu a tedy daňové poplatníky, bez ohledu na bohulibé záměry předkladatele zákona.
Navrhujeme proto zřízení komisí ochrany dětí přednostům okresních úřadů pouze umožnit, nikoliv uložit.
Příklad z praxe :
Při rozvodu manželů T. z Prahy 5 soud schválil dohodu rodičů, kterou byly nezl. děti Naděžda, nar. 11.2.1980, a Adam, nar. 28.9.1985, svěřeny do výchovy matky a otci upraven styk s nimi. Rodiče i po rozvodu nadále žijí ve společném bytě. V červnu 1997 podala matka nezletilých soudu návrh na omezení styku dětí s otcem a posléze i návrh na vydání předběžného opatření o úplném zákazu styku. Dne 15.7.1997 při rozhovoru rodičů o průběhu prázdninového programu dětí, když od 1.8. měly být obě děti měsíc ve výchově otce, došlo k fyzickému napadení pana T. bývalou manželkou s následkem vážného úrazu pana T. a jeho hospitalizace s déletrvající pracovní neschopností.
Dne 30.7.1997 se paní T. se synem Adamem (12 let věku) dostavila na orgán péče o dítě Místního úřadu Praha 13 a uvedla, že se syn údajně otce bojí, nechce s ním být v měsíci srpnu a vyhrožuje, že od něho uteče. Sociální pracovnice údajně totéž vyslechla ještě jednou přímo od Adama, s kterým hovořila „o samotě“, tedy po odchodu matky na chodbu před kancelář. Sociální pracovnice poté úředně požádala o psychologické a psychiatrické vyšetření chlapce v Krizovém centru Linky bezpečí Nadace Naše dítě. Vyšetřování nezl. Adama byla provedena ihned následující den, opět v přítomnosti matky. Dne 1.8.1997 byla ředitelkou Linky bezpečí a Krizového centra Linky bezpečí podána orgánu péče o děti písemná zpráva o tzv. odborných vyšetřeních chlapce s doporučením respektovat „přání dítěte“, tedy znemožnit jeho před
ání do výchovy otce o prázdninách podle rozsudkem soudu schválené dohody rodičů. Matka tak také učinila.Posléze vyšly najevo tyto skutečnosti :
1) Dne 30.7.1997 v 17.00 hodin, po svém návratu z pobytu v nemocnici, se pan T. dostavil z vlastního zájmu na orgán péče o děti a hodlal informovat o rodinné situaci příslušnou sociální pracovnici. Ačkoliv do konce pracovní a úřední doby zbývala ještě hodina, sociální pracovnice jej odmítla přijmout a rovněž jej ani neinformovala, že týž den zařídila psychologická a psychiatrická vyšetřování jeho nezl. dítěte. Na souhlas s takovými vyšetřováními se pana T. jako zákonného zástupce dítěte rovněž neptala a nezajímala se ani o jeho názor na tvrzení matky.
2) Informaci o vyšetřování jeho dítěte neposkytlo panu T. ani zmíněné „odborné pracoviště“ a ani ono se netázalo na souhlas otce s těmito vyšetřováními.
3) Písemná „zpráva“ ředitelky Linky bezpečí a Krizového centra Linky bezpečí o vyšetřování nezl. Adama obsahuje formulace, které vydávají subjektivní a nepravdivá tvrzení paní T. za objektivní skutečnosti a dotýkají se občanské cti a lidské důstojnosti pana T.
4) V téže době, kdy údajně nezl. Adam projevoval strach z otce a chtěl od něho utéci, pokud by s ním měl strávit měsíc o prázdninách, zaslal tátovi bez vědomí matky pohled z pobytu s matkou na chatě u babičky, z jehož textu je zřejmý normální vztah dvanác
tiletého chlapce k otci.5) Po ústním jednání Obvodního soudu pro Prahu 5 ve věci návrhu matky na omezení styku a jeho zákaz předběžným opatřením, vydal soud usnesení, kterým se návrh matky na předběžné opatření zamítá a matce zaslal písemnou výzvu dle § 272 odst. 2 o.s.ř., aby se rozsudku o výchově nezl. dětí a o styku otce s nimi dobrovolně podrobila a styk nemařila, neboť její tvrzení se neprokázala.
Případ lze hodnotit takto :
Matka nezletilých dětí svým účelovým jednáním směřujícím k zákazu či omezení styku dětí s otcem znemožnila v rozporu se soudním rozsudkem nezl. Adamovi strávit s otcem měsíc o letních prázdninách (dcera vzhledem ke svému věku již matčiny manipulace odmítla). Plné podpory se matce při tom dostalo ze strany orgánu péče o děti a tzv. oborného pracoviště. Jak sociální pracovnice, tak příslušní „odborníci“ jednali svévolně, neprofesionálně a neeticky. Zjevně nikoliv ve prospěch nezl. Adama, ale v pochybný prospěch svůj. V zájmu zajištění klientely a tedy možnosti vykazovat svou potřebnost pro získání dotací, grantů a sponzorských příspěvků, porušili tyto osoby rodičovská práva pana T. a jeho právo na ochranu osobnosti. Jejich jednání nese rovněž
znaky systémového týrání nezl. Adama ve smyslu výše uvedených definic Rady Evropy.Z hlediska věcného záměru zákona o sociálně právní ochraně plyne z výše uvedeného poučení, že pokud budou uzákoněna některá sporná oprávnění orgánů sociálně právní ochrany, dojde zákonitě k jejich obdobnému zneužívání, a to v rozsahu mnohem širším.
* * *
O písemnou odpověď s uvedením stanoviska k obsahu naší petice a způsobu jejího vyřízení, žádáme v zákonné lhůtě ve smyslu ust. § 5 odst. 3 zákona č. 85/90 Sb. oprávu petiční
m.Žádáme rovněž o zaslání paragrafovaného znění zákona o sociálně právní ochraně dětí, pokud i toto znění bude předkládáno k připomínkovému řízení.
Zmocněnci sdružení :
MUDr. Jaroslav Jedlička, CSc. Oldřich Mezl
Ing. Jiří Kohutka Luboš Patera