na vědomí : Legislativní rada vlády

Návrh zákona o sociálně právní ochraně dětí přes některá svá pozitiva klade dle našeho názoru neúměrný důraz na (předpokládanou) schopnost a (nereálnou) neomylnost státní správy v upravované oblasti sociálně právní ochrany a významným způsobem otevírá prostor pro ne vždy oprávněnou ingerenci státu do rodinných vztahů. Proti neoprávněným zásahům do těchto vztahů naopak postrádá obranné mechanismy.

Zcela na libovůli a subjektivním výkladu orgánů sociálně právní ochrany dětí (v praxi převážně sociálních pracovnic okresních a obecních úřadů) zákon ponechává posuzování tak závažných otázek, jako je např. zájem dítěte (§ § 4, 48 odst. 5), závažná porušení povinností nebo zneužití práv vyplývajících z rodičovské zodpovědnosti (§ 5), skutečnosti, z nichž vyplývá, že jde o ohrožené děti (§ 8 odst. 2) a co je nezbytné pro ochranu života nebo zdraví dítěte nebo pro ochranu jeho práv (§ 45 odst. 2 písm. c), aniž by je blíže specifikoval a definoval.

Zákon také opomíjí, že i sama nekvalifikovaně prováděná sociálně právní ochrana může děti ohrožovat, což např. dala zřetelně najevo Rada Evropy definováním systémového týrání v souvislosti s doporučením R(93)2 ze dne 22.3.1993.

Zkušenosti a poznatky z výkonu sociálně právní ochrany stávajícími orgány péče o děti okresních a obecních úřadů v situacích rozvodů rodičů a jejich sporů o výchovu dětí a úpravu styku s nimi (ročně řádově několik desítek tisíc případů) nás vedou k závěru, že bez přísně vymezených kompetencí a odpovědnosti, transparentnosti a kontrolovatelnosti orgánů sociálně právní ochrany včetně výkonem této sociálně právní ochrany pověřených právnických a fyzických osob, bude v uvedené veřejnoprávní oblasti rodinného práva docházet zákonitě k nezodpovědným excesům v podobě formálního a účelového výkladu zákona a zneužívání pravomocí k manipulaci dětmi i jejich rodiči a dalšími rodinnými příslušníky (kdo nás ochrání před našimi ochránci ?). Další podrobnosti viz také v našich předchozích připomínkách k základním věcným tezím a věcnému záměru zákona. K jednotlivým ustanovením návrhu zákona se proto vyjadřujeme takto :

Obecné vymezení ohrožených dětí pouze některými kritérii týkajícími se jejich rodičů je nedostatečné a v praxi svádí k subjektivnímu a účelovému výkladu zákona bez možnosti občanské kontroly. Podle našeho názoru je nezbytné nejen vymezení určitých skupin dětí, u nichž se ohrožení předpokládá z hlediska charakteristik prostředí v nichž se nacházejí anebo charakteristik jiných vnějších vlivů, ale také příkladmé (nikoliv však taxativní) určení konkrétního jednání, které je příčinou ohrožení nebo narušení příznivého vývoje dětí.

Vzhledem k tomu, že zákon mj. definuje právo každé osoby upozornit orgán sociálně právní ochrany na závažné porušení povinností nebo zneužití práv vyplývajících z rodičovské zodpovědnosti (§ 5) i právo dítěte a jeho zákonných zástupců požádat o pomoc při ochraně života, zdravého vývoje a práv vyplývajících z rodičovské zodpovědnosti, včetně povinnosti oslovených orgánů pomoc poskytnout, je jistě na místě, aby kdokoliv mohl sociálně patologické jevy pojmenovat s odkazem na určitý a srozumitelný zákon a posouzení, zda dítě je či není ohroženo, nebylo jen výsadou státní správy, která tak často svádí ke zneužívání a svévolnému výkladu.

Nelze souhlasit ani s názorem předkladatele, že námi již navržené definice týrání a zanedbávání dětí nemůže zákon obsahovat, neboť jde údajně o kategorie trestně právní (vyrozumění zn. 21-33608/97 ze dne 14.10.1997). Jak vyplývá z níže uvedeného textu, rozhodujícím kritériem pro posouzení právní kategorie je vždy intenzita závadového jednání a proto definice týrání a zanedbávání dětí lze bezpochyby použít jak pro potřeby zjištění příčin vzniku nepříznivých vlivů působících na děti a preventivních forem sociálně právní ochrany i pro výchovnou činnost, tak i pro rozhodování o výchovných opatřeních podle zákona o rodině a přestupcích podle soubežně navržené novely přestupkového zákona. Z tohoto hlediska námi navržené definice představují i kvalifikované vodítko pro plnění oznamovací povinnosti ve smyslu ust. § 8 trestního řádu.

V neposlední řadě opětovně poukazujeme na zákon ČNR č. 246/92 Sb. na ochranu zvířat proti týrání, který výslovně zakazuje týrání zvířat jak volně žijících, tak i chovaných v lidské péči a definuje 17 způsobů jejich týrání. Obdobný způsob právní ochrany jako zvířata si zcela jistě zaslouží i děti !

„( 3 ) Pro účely tohoto zákona se rozumí

b) ohroženým dítětem dítě, které je týráno, zanedbáváno nebo zneužíváno, popřípadě jehož rodiče

1. zemřeli,

2. ...“

„Pro účely tohoto zákona se za týrání, zanedbávání a zneužívání dítěte považuje zejména jakákoliv nenáhodná, vědomá či nevědomá aktivita nebo neaktivita rodiče, vychovatele nebo jiné osoby, která poškozuje tělesný, duševní nebo sociální stav a vývoj dítěte, popřípadě způsobuje jeho smrt. Za týrání dítěte se považuje i jeho pohlavní zneužívání.

Tělesné zanedbávání je neuspokojování tělesných potřeb dítěte, zejména neposkytováním přiměřené výživy, oblečení, přístřeší a zdravotní péče.

Citové zanedbávání je neuspokojování citových potřeb dítěte, a to zejména pokud se týká náklonnosti i pocitu dítěte, že někam patří.

Zanedbávání výchovy a vzdělání je poškozování intelektuálního rozvoje dítěte zejména neposkytnutím mu možnosti, aby dosáhlo naplnění svého plného vzdělanostního potenciálu.

Tělesné týrání je tělesné ublížení dítěti a nebo nezabránění ublížení či utrpení dítěte, včetně úmyslného otrávení nebo udušení.

Citové týrání je jednání, které má negativní vliv na citový vývoj dítěte a vývoj jeho chování, a to zejména formou verbálních útoků na sebevědomí dítěte, opakovaného ponižování dítěte či jeho zavrhování, vystavování dítěte násilí nebo vážným konfliktům, násilné izolace a omezování dítěte a vyvolávání situací, kdy má skoro stále pocit strachu.

Pohlavní týrání je vystavení dítěte pohlavnímu kontaktu, činnosti nebo chování, a to kýmkoliv, komu bylo dítě svěřeno do péče.

Systémové týrání je ublížení dítěti nebo jeho rodině, způsobené systémem, který byl založen pro pomoc a ochranu dětí a jejich rodin, zejména tím, že

- dítěti je upřeno právo na informace a je mu upřeno právo být slyšeno,

- dítě je neprávem odděleno od jednoho nebo obou rodičů,

- dítě je zanedbáváno a není o něj řádně pečováno v denních zařízeních, ve školách, v pěstounském zařízení či domově nebo jiném prostředí,

- dítě je vystavováno necitlivým nebo zbytečným lékařským prohlídkám,

- v dítěti je vyvolána úzkost v rámci jeho kontaktu se soudním nebo jiným právním systémem,

- rodičům je odepřeno právo na informovanost a na účast na rozhodování, kdykoliv je to pro život dítěte významné,

- jsou nedostatečné služby či zdroje pomoci týranému dítěti, aby mohlo zůstat se svou rodinou, kdykoliv je to možné.“

„Každý je povinen uplatňovat jako přední hledisko při činnosti týkající se dítěte zabezpečení jeho potřeb.“

Termín „zájem dítěte“ je velmi neurčitý a v praxi svádí k různým subjektivním a účelovým výkladům. naproti tomu potřeby dítěte lze pro každé jeho věkové a vývojové období stanovit poměrně přesně, a to i s přihlédnutím k jeho konkrétní rodinné či osobní situaci.

„Orgány sociálně právní ochrany a pověřené osoby jsou povinné zabezpečit dítěti, které je schopno formulovat své názory, právo tyto názory svobodně vyjadřovat ve všech záležitostech, které se jej dotýkají, přičemž názorům dítěte musí být věnována patřičná pozornost odpovídající jeho věku a úrovni.“

Formulace uvedené předkladatelem v návrhu zákona svým obsahem neodpovídají smyslu čl. 12 Úmluvy o právech dítěte, neboť Úmluva upřednostňuje či chrání pouze svobodné projevy vůle dítěte. Děti - a potvrdí to jistě nejen specialisté na jejich psychiku, ale i každý rozumný rodič nebo vychovatel - jsou lehce ovlivnitelné a podléhají manipulaci či zastrašování. Takové děti potom snadno projeví „svůj“ názor, bez ohledu na to, zda se s ním skutečně vnitřně ztotožňují, a to i v nepřítomnosti manipulujícího a ovlivňujícího zákonného zástupce nebo jiných zletilých osob (srovnej rovněž s publikací Syndrom zavrženého rodiče, vydanou zdejším ministerstvem pro potřeby orgánů péče o děti).

Z tohoto důvodu je rovněž nevhodné uzákonit povinnost vždy k (jakémukoliv !) vyjádření dítěte přihlédnout, v podobě formulované návrhem zákona; nezletilé dítě bez životních zkušeností a rozvinuté rozlišovací schopnosti těžko může zásadní záležitosti svého života posuzovat zodpovědněji, než třeba jeho zletilí rodiče, k jejichž názorům (např. na uložení jim povinnosti využít pomoc odborného poradenského zařízení) orgány sociálně právní ochrany přihlížet nemusí. Ve sporech o výchovu dětí a styk „druhého“ rodiče a prarodičů z jeho strany s nimi, vytváří navržené znění ideální podmínky k hromadnému rozšíření manipulativních praktik ohrožujících příznivý vývoj dětí legalizováním doposud protiprávního a nemorálního jednání.

Pro dokreslení je třeba uvést, že při stanovení a vynucování povinné školní docházky státní orgány názor nezletilých dětí na zřetel také neberou a neřídí se jím.

Jak jsme již uvedli v předchozích připomínkách k věcnému záměru zákona, toto oprávnění okresního úřadu přímo či nepřímo předpokládá omezení rodičovských práv orgánem státní správy, což je v rozporu s čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, podle něhož práva rodičů mohou být omezena jen rozhodnutím soudu.

Není také zřejmé, podle jakých kritérií by orgán sociálně právní ochrany posuzoval, zda uloženou „pomoc“ poradenského zařízení dítě, rodiče nebo jiná zodpovědná osoba za výchovu dítěte potřebují.

Vzhledem k dosavadní činnosti orgánů péče o děti, v níž se jako projev manipulativních a diskriminačních praktik rozmáhá alibistické a bezdůvodné prosazování odborných psychologických a psychiatrických vyšetření dětí (srovnej s výše uvedenou definicí systémového týrání) i v triviálních případech jejich zjevného popouzení proti druhému rodiči, řešitelných spíše důsledným vynucováním nezávadného jednání rodiče „prvního“ výchovnými a dalšími sakčními opatřeními, lze opět předpokládat zneužívání takového oprávnění k zajišťování klientely pro spřízněná a nebo přímo okresním úřadem zřizovaná a dotovaná odborná poradenská zařízení mnohdy pochybných kvalit a k šikanování (včetně pokut v přestupkovém řízení) nepohodlných „kverulantů“ - kvalitních a výchovně způsobilých otců nezl. dětí domáhajících se proti zlé vůli státních orgánů práva na výchovu vlastního dítěte a nebo na pravidelné osobní kontakty s ním a důsledně vyžadujících po státních orgánech plnění zákonných povinností.

„; bez takového souhlasu lze ochranu a pomoc poskytnout po dobu, než rozhodne soud o návrhu okresního úřadu na nařízení předběžného opatření (§ 12 odst. 3).

Původní znění předjímá pouze kladné rozhodnutí soudu o návrhu na nařízení předběžného opatření, což nezávislý soud degraduje na administrativního vykonavatele vůle orgánu státní správy.

Zrušení povinnosti mlčenlivosti i o údajích velmi osobního charakteru považujeme za nepřípustný zásah do ústavně zaručeného práva na ochranu soukromého a rodinného života. Dosavadní úroveň výkonu sociálně právní ochrany a činosti dalších subjektů obdobného charakteru spolu se všeobecně rozšířeným právním a mravním nihilismem nezaručují, že by nedocházelo k manipulacím s citlivými informacemi a údaji.

Stanovení povinosti rodičům spolupracovat s orgány sociálně právní ochrany při ochraně zájmů a práv dítěte a umožnit návštěvu zaměstnance orgánu sociálně právní ochrany v bytě a v jiném prostředí, kde dítě žije, je-li to nezbytné pro ochranu života nebo zdraví dítěte nebo pro ochranu jeho práv, je rovněž sporné a jde opět o zásah do ústavně zaručeného práva na ochranu rodinného života a výchovu dětí a nedotknutelnosti obydlí. V praxi bude opět docházet k jeho zneužívání k neodůvodněným zásahům proti nepohodlným rodičům.

V ustanovení § 56 odst. 2 navrhujeme pověřit ministerstvo také vypracováním kvalifikačních standartů a kontrolních mechanismů pro činnost orgánů sociálně právní ochrany a pověřených osob, včetně zaměstnanců zařízení podle ust. § 31 odst. 2 nad rámec dosavadního ověřování zvláštní odborné způsobilosti v resortu Ministerstva vnitra. Vzhledem k rozsáhlým pravomocem těchto subjektů a možnostem k narušování rodinných vztahů jejich činností je nezbytné zaručit a soustavně sledovat jejich vysokou morální a odbornou úroveň.

* * *

zmocněnci sdružení :