|
|
- -
zákon
ze dne
1999
o sociálně-právní ochraně dětí
Parlament se usnesl na tomto zákoně
České republiky:
ČÁST PRVNÍ
ÚVODNÍ USTANOVENÍ
§
1
Sociálně-právní ochrana dětí
(1) Sociálně-právní ochranou dětí (dále jen „sociálně-právní ochrana”) se rozumí zejména
a) ochrana práva dítěte na příznivý vývoj a
řádnou výchovu,
b) ochrana oprávněných
zájmů dítěte, včetně ochrany jeho jmění,
c) působení směřující k
obnovení narušených funkcí rodiny.
(2) Nedotčeny zůstávají zvláštní
právní předpisy, které upravují též ochranu práv a oprávněných zájmů
dítěte.
§ 2
(1) Pro účely tohoto zákona se dítětem
rozumí nezletilá osoba. Čl. 1 sdělení č. 104/1991 Sb., o Úmluvě o
právech dítěte.
§ 8 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve
znění zákona č. 509/1991 Sb.
(2) Sociálně-právní ochrana se poskytuje dítěti, které na území České
republiky
a) má trvalý pobyt,
b) má povolen trvalý nebo dlouhodobý
pobyt; dlouhodobým pobytem se pro účely tohoto zákona rozumí pobyt cizince
na území České republiky hlášeného k pobytu podle zvláštních právních
předpisů upravujících pobyt cizinců na území České republiky, a to ode
dne, kterým uplynulo 90 dnů ode dne hlášení,
c) podalo návrh na
zahájení řízení o udělení azylu, nebo
d) je oprávněno trvale pobývat. §
87 zákona č
.. Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a
o změně některých zákonů.
(3) V rozsahu stanoveném tímto
zákonem (§ 37 a 42) se sociálně-právní ochrana poskytuje také
dítěti, které nemá na území České republiky povolen trvalý nebo dlouhodobý
pobyt ani není oprávněno podle zvláštního právního předpisu2) trvale
pobývat na území České republiky.
§ 3
(1) Zřizuje se
Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí (dále jen
„Úřad”) se sídlem v Brně. Úřad je správním úřadem s celostátní působností;
je podřízen Ministerstvu práce a sociálních věcí (dále jen
„ministerstvo”).
(2) V čele Úřadu je ředitel, kterého jmenuje a
odvolává ministr práce a sociálních věcí.
§ 4
(1) Sociálně-právní ochranu zajišťují
orgány sociálně-právní
ochrany, jimiž jsou
a) okresní úřady,
b) obce v přenesené působnosti
(dále jen „obec”),
c) ministerstvo,
d) Úřad.
(2) Sociálně-právní ochranu dále
zajišťují
a) obce v samostatné působnosti,
b) další právnické a
fyzické osoby, jsou-li výkonem sociálně-právní ochrany pověřeny (dále jen „pověřená
osoba”).
ČÁST DRUHÁ
ZÁKLADNÍ ZÁSADY SOCIÁLNĚ-PRÁVNÍ OCHRANY
§
5
Předním hlediskem sociálně-právní ochrany je zájem a blaho dítěte.
§
6
(1) Sociálně-právní
ochrana se zaměřuje zejména na děti,
a) jejichž
rodiče
1. zemřeli,
2. neplní povinnosti plynoucí z rodičovské
zodpovědnosti, § 31 a následující zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve
znění zákona č. 91/1998 Sb.
nebo
3. nevykonávají nebo zneužívají
práva plynoucí z rodičovské zodpovědnosti;
b) které byly svěřeny do
výchovy jiné fyzické osoby než rodiče, pokud tato osoba neplní povinnosti
plynoucí ze svěření dítěte do její výchovy;
c) které vedou zahálčivý
nebo nemravný život spočívající zejména v tom, že zanedbávají školní
docházku, nepracují, i když nemají dostatečný zdroj obživy, požívají
alkohol nebo návykové látky, živí se prostitucí, spáchaly trestný čin
nebo, jde-li o děti mladší než patnáct let, spáchaly čin, který by jinak
byl trestným činem, § 86 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění
zákona č. 175/1990 Sb.
opakovaně nebo soustavně páchají přestupky § 2
zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích.
nebo jinak ohrožují občanské
soužití;
d) které se opakovaně dopouští útěků od rodičů nebo jiných
fyzických nebo právnických osob odpovědných za výchovu dítěte;
e) na
kterých byl spáchán trestný čin ohrožující život, zdraví, jejich lidskou
důstojnost nebo jmění, nebo je podezření ze spáchání takového
činu;
pokud tyto skutečnosti trvají po takovou dobu nebo jsou takové
intenzity, že nepříznivě ovlivňují vývoj dětí nebo
jsou příčinou nepříznivého vývoje dětí.
(2)
Jinými fyzickými nebo právnickými osobami odpovědnými za výchovu dítěte se
pro účely tohoto zákona rozumí osoby, kterým bylo dítě svěřeno do výchovy
rozhodnutím příslušného orgánu (dále jen „osoby odpovědné za výchovu
dítěte”).
§ 7
(1) Každý je oprávněn upozornit na závadné
chování dětí jejich rodiče.
(2) Každý je
oprávněn upozornit orgán sociálně-právní ochrany na porušení povinností nebo zneužití práv
vyplývajících z rodičovské zodpovědnosti, na skutečnost, že rodiče nemohou
plnit povinnosti vyplývající z rodičovské zodpovědnosti, nebo na
skutečnosti uvedené v § 6 odst. 1 písm. b) až e); tím není dotčena
povinnost vyplývající ze zvláštního právního předpisu. § 168 trestního
zákona.
§ 8
(1) Dítě má právo požádat orgány sociálně-právní ochrany a zařízení
sociálně-právní ochrany,
státní orgány, kterým podle zvláštních právních předpisů Například § 178
zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů,
§ 2 a 43 zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění
pozdějších předpisů.
přísluší též ochrana
práv a oprávněných zájmů dítěte, pověřené osoby, školy, školská zařízení a
zdravotnická zařízení o pomoc při ochraně svého života a dalších svých
práv; tyto orgány, právnické a fyzické osoby a pověřené osoby jsou povinny
poskytnout dítěti odpovídající pomoc. Dítě má právo požádat o pomoc i bez
vědomí rodičů nebo jiných osob odpovědných za výchovu dítěte.
(2)
Dítě, které je schopno formulovat své vlastní názory, má právo pro účely
sociálně-právní ochrany tyto
názory svobodně vyjadřovat při projednávání všech záležitostí, které se ho
dotýkají, a to i bez přítomnosti rodičů nebo jiných osob odpovědných za
výchovu dítěte. Vyjádření dítěte se při projednávání všech záležitostí,
týkajících se jeho osoby, věnuje náležitá pozornost odpovídající jeho věku
a rozumové vyspělosti.
§ 9
Rodič nebo jiná osoba
odpovědná za výchovu dítěte má právo při výkonu svých práv a
povinností požádat o pomoc orgán sociálně-právní ochrany, státní orgány, kterým podle zvláštních
právních předpisů7) přísluší též ochrana práv a
oprávněných zájmů dítěte, popřípadě pověřené osoby; tyto orgány v rozsahu
své působnosti a pověřené osoby v rozsahu svého pověření jsou tuto pomoc
povinny poskytnout.
ČÁST TŘETÍ
OPATŘENÍ SOCIÁLNĚ-PRÁVNÍ
OCHRANY
Hlava I
Preventivní a poradenská činnost
§
10
(1) Obec je povinna
a) vyhledávat děti uvedené v § 6 odst.
1,
b) působit na rodiče, aby plnili povinnosti vyplývající z rodičovské
zodpovědnosti,
c) projednat s rodiči odstranění nedostatků ve výchově
dítěte,
d) projednat s dítětem nedostatky v jeho chování,
e)
sledovat, zda je na základě kontrolních oprávnění Například § 46 zákona č.
202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění zákona č.
149/1998 Sb.
zamezováno v přístupu dětí do
prostředí, které je z hlediska jejich vývoje a výchovy ohrožující,
f)
poskytnout nebo zprostředkovat rodičům na jejich žádost poradenství při
uplatňování nároků dítěte podle zvláštních právních předpisů, Například
zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších
předpisů, zákon č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, ve znění
pozdějších předpisů, zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve
znění pozdějších předpisů, zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení,
ve znění pozdějších předpisů.
g) oznámit okresnímu úřadu
skutečnosti, které nasvědčují tomu, že jde o děti uvedené v § 6 odst. 1.
(2) Obec v samostatné působnosti vytváří předpoklady pro kulturní,
sportovní, jinou zájmovou a vzdělávací činnost dětí.
(3) Okresní úřad je povinen
a) sledovat
nepříznivé vlivy působící na děti a zjišťovat příčiny jejich vzniku,
b)
činit opatření k omezování působení nepříznivých vlivů na
děti.
(4) Státní orgány, pověřené osoby, školy, školská zařízení a
zdravotnická zařízení, popřípadě další zařízení určená pro děti, jsou
povinny oznámit okresnímu úřadu skutečnosti, které nasvědčují tomu, že jde
o děti uvedené v § 6 odst. 1, a to bez zbytečného odkladu po tom, kdy se o
takové skutečnosti dozví.
(5) Zdravotnické zařízení je povinno
neprodleně oznámit okresnímu úřadu, že matka po narození dítě opustila a
zanechala je ve zdravotnickém zařízení.
§ 11
Poradenská
činnost
(1) Okresní úřad
a) pomáhá rodičům při řešení
výchovných nebo jiných problémů souvisejících s péčí o dítě,
b)
poskytuje nebo zprostředkovává rodičům poradenství při výchově a
vzdělávání dítěte a při péči o dítě zdravotně postižené,
c)
pořádá v rámci poradenské činnosti přednášky a kurzy zaměřené na řešení
výchovných, sociálních a jiných problémů souvisejících s péčí o dítě a
jeho výchovou,
d) zajišťuje přípravu fyzických osob vhodných stát se
osvojiteli nebo pěstouny k přijetí dítěte do rodiny a poskytuje jim
poradenskou pomoc související s osvojením dítěte nebo svěřením dítěte do
pěstounské péče, zejména v otázkách výchovy dítěte.
(2) Preventivní
a poradenská činnost podle § 10 odst. 1 písm. b), c) a f) a poradenská
činnost podle odstavce 1 písm. a) a b) se poskytuje i jiným osobám
odpovědným za výchovu dítěte.
§ 12
Okresní úřad může
uložit rodičům povinnost využít pomoc odborného poradenského zařízení [§
39 odst. 1 písm. a)], pokud rodiče nezajistili dítěti odbornou pomoc,
ačkoliv dítě takovou pomoc nezbytně potřebuje a okresní úřad takovou pomoc
dítěti předtím doporučil. Okresní úřad může tuto povinnost uložit i osobám
odpovědným za výchovu dítěte.
§ 13
Výchovná
opatření
(1) Obec rozhoduje o opatřeních podle zvláštního právního
předpisu, § 43 zákona o rodině.
neučinil-li tak soud; přihlédne přitom
k tomu, že projednávání nedostatků podle § 10 odst. 1 písm. b) až d)
nevedlo k nápravě. Opis rozhodnutí zasílá obec okresnímu úřadu.
(2)
Obec sleduje, zda jsou dodržována opatření, o nichž rozhodla. Obec nebo
okresní úřad sledují, zda jsou dodržována opatření učiněná soudem,10)
jestliže je o to soud požádá.
Hlava II
Opatření na ochranu
dětí
§ 14
(1) Okresní úřad podává za
podmínek stanovených zvláštním právním předpisem § 44, 46 a § 68 odst. 1 a
3 zákona o rodině.
návrh soudu
a) na rozhodnutí o splnění podmínky
osvojení spočívající v tom, že rodiče neprojevují zájem o své dítě,
b)
na omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího
výkonu,
c) na nařízení ústavní výchovy,
d) na prodloužení nebo
zrušení ústavní výchovy.
(2) Jestliže opatření učiněná soudem podle
zvláštního právního předpisu10) vedla k nápravě v chování dítěte, v
jednání rodičů nebo dalších osob, kteří narušovali řádnou výchovu dítěte,
může podat okresní úřad návrh soudu na zrušení těchto opatření.
(3)
Okresní úřad podává soudu podněty k opatřením týkajícím se výchovy dětí podle zvláštního právního předpisu. § 178 občanského
soudního řádu.
§ 15
(1) Ocitne-li se dítě bez péče
přiměřené jeho věku, zejména v důsledku úmrtí rodičů nebo jejich pobytu ve
zdravotnickém zařízení, je obec povinna zajistit takovému dítěti
neodkladnou péči; při zajištění této péče zpravidla dá přednost příbuznému
dítěte. O uvedeném opatření obec neprodleně uvědomí okresní
úřad.
(2) Okresní úřad posoudí, zda jsou v případě uvedeném v
odstavci 1 dostatečně zajištěna práva dítěte a uspokojovány jeho základní
potřeby, nebo zda je potřebné učinit další opatření směřující k ochraně
dítěte.
§ 16
Ocitlo-li se dítě bez jakékoliv péče, nebo
jsou-li jeho život nebo příznivý vývoj vážně ohroženy nebo narušeny, je
okresní úřad povinen podat neprodleně návrh soudu na vydání předběžného
opatření podle zvláštního právního předpisu. § 76a občanského soudního
řádu.
§ 17
Okresní úřad
a) vykonává funkci
opatrovníka a poručníka; Například § 37, 37b a 79 zákona o rodině, § 45
zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění
pozdějších předpisů, § 16 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení
(správní řád).
může být ustanoven opatrovníkem i v případě zastupování
dítěte ve vztahu k cizině,
b) činí neodkladné úkony v zájmu
dítěte a v jeho zastoupení v době, kdy není dítěti ustanoven poručník nebo
dokud se ustanovený poručník neujme své funkce. § 79 odst. 4 zákona o
rodině.
§ 18
Ministerstvo podává vyjádření podle
zvláštního právního předpisu § 45b a 70 zákona o rodině.
soudu v řízení
o svěření dítěte do pěstounské péče nebo o osvojení
dítěte.
Hlava III
Činnost orgánů sociálně-právní ochrany
při
svěření dítěte do výchovy jiných fyzických osob než rodičů
§
19
(1) Okresní úřad rozhoduje o svěření dítěte
a) do péče
budoucích osvojitelů, § 69 odst. 2 zákona o rodině.
je-li dítě v ústavu
z rozhodnutí soudu nebo z vůle rodičů, nejde-li o případ uvedený v
odstavci 2,
b) do péče fyzické osoby, která má zájem stát se pěstounem,
§ 45b odst. 2 zákona o rodině.
je-li dítě v ústavu z rozhodnutí soudu
nebo se souhlasem rodičů;
o svěření dítěte zašle informaci příslušnému
soudu do 15 dnů ode dne rozhodnutí.
(2) Úřad rozhoduje o svěření
dítěte do péče budoucích osvojitelů, § 69 zákona o rodině.
jde-li o
osvojení dítěte do ciziny nebo z ciziny.
(3) Okresní úřad přijímá
písemný souhlas rodiče k osvojení dítěte. § 68a zákona o
rodině.
(4) Je-li svěřeno dítě do pěstounské péče nebo
převzato budoucím pěstounem na základě rozhodnutí podle odstavce 1 písm.
b), podává okresní úřad návrh soudu na stanovení výživného na toto dítě, a
pokud povinná fyzická osoba neplatí stanovené výživné, podává návrh na
výkon rozhodnutí.
(5) Okresní úřad sleduje vývoj dětí, které byly svěřeny do výchovy jiných fyzických osob
než rodičů; přitom jsou zaměstnanci okresního úřadu povinni navštěvovat
rodinu, kde dítě žije, popřípadě jiné prostředí, kde se dítě zdržuje,
nejméně jednou za 3 měsíce v období prvních 6 měsíců péče nahrazující péči
rodičů, a poté v souladu se zájmy dítěte podle potřeby, nejméně však
jednou za 6 měsíců, a to na základě zvláštního oprávnění vydaného okresním
úřadem, v němž je uvedeno jméno a příjmení zaměstnance, jeho další osobní
údaje a vymezena činnost, kterou může tento zaměstnanec
vykonávat.
Hlava IV
Zprostředkování osvojení a
pěstounské péče
§ 20
(1) Zprostředkování osvojení a
pěstounské péče spočívá ve vyhledávání dětí
uvedených v § 2 odst. 2 vhodných k osvojení nebo ke svěření do pěstounské
péče a nalezení vhodných osvojitelů nebo pěstounů pro tyto děti. Osvojení
nebo pěstounská péče v České republice a osvojení dětí z ciziny do České republiky se zprostředkuje jen na
žádost fyzické osoby, která má zájem osvojit dítě nebo přijmout dítě do
pěstounské péče; žádost občana České republiky, který má na jejím území
trvalý pobyt, a cizince, který má na území České republiky povolen trvalý
nebo dlouhodobý pobyt (dále jen ”žadatel”) se podává u okresního
úřadu.
(2) Zprostředkování
a) osvojení a svěření dítěte do
pěstounské péče v České republice zajišťuje ministerstvo,
b) osvojení
dětí z České republiky do ciziny nebo dětí z ciziny do České republiky zajišťuje
Úřad.
(3) Zprostředkování
a) osvojení se neprovádí v případě,
1. že rodiče dali souhlas k osvojení dítěte předem ve vztahu k určitým
osvojitelům, nebo
2. podal-li návrh na osvojení manžel rodiče dítěte,
nebo pozůstalý manžel po rodiči nebo osvojiteli dítěte;
b) pěstounské
péče se neprovádí, podala-li návrh na svěření dítěte do pěstounské péče
fyzická osoba dítěti příbuzná nebo fyzická osoba blízká dítěti nebo jeho
rodině.
§ 21
Postup okresního úřadu při zprostředkování
osvojení
a pěstounské péče
(1) Okresní úřad vyhledává děti
uvedené v § 20 odst. 1 a fyzické osoby vhodné stát se osvojiteli nebo
pěstouny; vhodné děti a osoby může vyhledávat a doporučit okresnímu úřadu
také obec.
(2) Okresní úřad vede spisovou dokumentaci o dítěti
uvedeném v § 20 odst. 1; spisová dokumentace obsahuje
a) osobní údaje,
b) doklad o státním občanství, § 20 zákona č. 40/1993 Sb., o nabývání
a pozbývání státního občanství České republiky, ve znění zákona č.
194/1999 Sb.
o povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu na území
České republiky nebo doklad o oprávnění trvale pobývat na území České
republiky podle zvláštního právního předpisu,2) anebo doklad o podání
žádosti na zahájení řízení o udělení azylu,
c) údaje o sociálních
poměrech dítěte, jeho rodičů, sourozenců, popřípadě prarodičů,
d)
doklad, že dítě splňuje podmínky pro osvojení podle zvláštního právního
předpisu, § 68 a 68a zákona o rodině.
e) rozhodnutí příslušných
orgánů o výchově dítěte, bylo-li vydáno,
f) zprávu o zdravotním stavu a
vývoji dítěte.
(3) Okresní úřad vede spisovou dokumentaci o
žadateli; spisová dokumentace obsahuje
a) žádost, v níž jsou obsaženy
žadatelovy osobní údaje;
b) doklad o státním občanství nebo o povolení
k dlouhodobému nebo trvalému pobytu na území České republiky;
c) opis z
evidence Rejstříku trestů,