PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY
Poslanecká sněmovna
1999
III. volební období
___________________________________________________________




260




Vládní návrh
na vydání





zákon
ze dne ..........1999,



o sociálně-právní ochraně dětí

Parlament se usnes l na tomto zákoně České republiky:

ČÁST PRVNÍ
ÚVODNÍ USTANOVENÍ

§ 1
Sociálně-právní ochrana dětí

(1) Sociálně-právní ochranou dětí (dále jen ”sociálně-právní ochrana”) se rozumí zejména
a) ochrana práva dítěte na příznivý vývoj a  řádnou výchovu,
b) ochrana oprávněných zájmů dítěte, včetně ochrany jeho jmění,
c) působení směřující k obnovení narušených funkcí rodiny.

(2)  Nedotčeny zůstávají zvláštní právní předpisy, které upravují též ochranu práv a oprávněných zájmů dítěte.

§ 2

(1) Pro účely tohoto zákona se dítětem rozumí  nezletilá osoba. ¹⁾

(2) Sociálně-právní ochrana se poskytuje dítěti, které na území České republiky
a) má trvalý pobyt,
b) má povolen trvalý nebo dlouhodobý pobyt²⁾
c) podalo žádost o přiznání postavení ^uprchlíka3)  nebo
d) je oprávněno trvale pobývat. ⁴⁾

(3) V rozsahu stanoveném tímto zákonem (§ 37 a 42) se sociálně-právní ochrana poskytuje také dítěti, které nemá na území České republiky povolen trvalý nebo dlouhodobý pobyt ²⁾ ani není oprávněno podle zvláštního právního předpisu ⁴⁾  trvale  pobývat na území České republiky.

§ 3

(1) Zřizuje se Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí (dále jen ”Úřad”) se sídlem v Brně. Úřad je správním úřadem s celostátní působností; je podřízen Ministerstvu práce a sociálních věcí ( dále jen ”ministerstvo”).

(2)  V čele Úřadu je ředitel, kterého jmenuje a odvolává ministr práce a sociálních věcí.

§ 4

(1) Sociálně-právní ochranu zajišťují orgány sociálně-právní ochrany, jimiž jsou
a) okresní úřady,
b) obce v přenesené působnosti (dále jen ”obec”),
c) ministerstvo,
d) Úřad.

(2) Sociálně-právní ochranu dále zajišťují
a) obce v samostatné působnosti,
b) další  právnické  a  fyzické osoby, jsou-li  výkonem sociálně-právní ochrany pověřeny (dále jen ”pověřená osoba”).

ČÁST DRUHÁ
Z ÁKLADNÍ ZÁSADY SOCIÁLNĚ-PRÁVNÍ OCHRANY

§ 5

Předním hlediskem sociálně-právní ochrany je zájem a blaho dítěte.

§ 6

(1)  Sociálně-právní ochrana se zaměřuje zejména na děti,
a) jejichž  rodiče
1. zemřeli,
2. neplní povinnosti plynoucí z rodičovské zodpovědnosti, ⁵⁾  nebo
3. nevykonávají nebo zneužívají práva plynoucí z rodičovské zodpovědnosti,
b) které byly svěřeny do výchovy jiné fyzické osoby než rodiče, pokud tato osoba neplní povinnosti plynoucí ze svěření dítěte do její výchovy,
c) které vedou za hálčivý nebo nemravný život spočívající zejména v tom, že zanedbávají školní docházku, nepracují, i když nemají  dostatečný zdroj obživy, požívají alkohol nebo návykové látky vyvolávající závislost, živí se prostitucí, spáchaly trestný čin nebo, jde-li o  d ěti mladší než patnáct let, spáchaly čin, který by jinak byl trestným činem, ⁶⁾ opakovaně nebo soustavně páchají přestupky ⁷⁾ nebo jinak ohrožují občanské soužití,
d) které se opakovaně dopouští útěků od rodičů nebo  jiných fyzických nebo právnických osob odpovědných za výchovu  dítěte,
e)  na kterých byl spáchán trestný čin ohrožující život, zdraví, jejich lidskou důstojnost nebo jmění, nebo je podezření ze spáchání takového činu,
pokud tyto skutečnosti trvají po takovou dobu nebo jsou takové intenzity, že nepříznivě ovlivňují vývoj dětí nebo jsou příčinou nepříznivého vývoje dětí.

(2) Jinými fyzickými nebo právnickými osobami odpovědnými za výchovu dítěte se pro účely tohoto zákona rozumí  osoby, kterým bylo dítě svěřeno do výchovy rozhodnutím příslušného orgánu (dále jen ”osoby odpovědné za výchovu dítěte”).

§ 7

Každý je oprávněn upozornit orgán sociálně-právní ochrany na porušení povinností nebo zneužití práv vyplývajících z rodičovské zodpovědnosti, na skutečnost, že rodiče nemohou plnit povinnosti vyplývající z rodičovské zodpovědnosti, nebo na skutečnosti uvedené v § 6 odst. 1 písm. b) až e);  tím není dotčena  povinnost vyplývající ze zvláštního právního předpisu. ⁸⁾

§ 8

(1) Dítě má právo požádat orgány sociálně-právní ochrany a zařízení sociál ně-právní ochrany, státní orgány, kterým podle zvláštních právních předpisů ⁹⁾ přísluší též ochrana práv a oprávněných zájmů dítěte,  pověřené osoby, školy, školská zařízení a zdravotnická zařízení  o pomoc při ochraně svého života a dalších svých práv; tyto orgány, právnické a fyzické osoby a pověřené  osoby jsou povinny poskytnout dítěti odpovídající pomoc. Dítě má právo požádat o pomoc i bez  vědomí rodičů nebo  jiných osob odpovědných za výchovu dítěte.

(2) Dítě, které je schopno formulovat své vlastní názory, má právo pro účely sociálně-právní ochrany tyto názory svobodně  vyjadřovat  při projednávání všech záležitostí, které se ho dotýkají, a to i bez přítomnosti rodičů nebo jiných osob odpovědných za výchovu dítěte. Vyjádření dítěte se při projednáv á ní všech záležitostí, týkajících se jeho osoby, věnuje náležitá pozornost odpovídající jeho věku a rozumové vyspělosti.

§ 9

Rodič nebo jiná osoba odpovědná za výchovu dítěte má právo při výkonu svých  práv a povinností požádat o pomoc orgán sociálně-právní ochrany, státní orgány, kterým podle zvláštních právních předpisů ⁹⁾ přísluší též ochrana práv a oprávněných zájmů dítěte, popřípadě pověřené osoby; tyto orgány v rozsahu své působnosti a pověřené osoby v rozsahu svého pověření jsou tuto pomoc povinny poskytnout.

ČÁST TŘETÍ
OPATŘENÍ SOCIÁLNĚ-PRÁVNÍ OCHRANY

Hlava I
Preventivní a poradenská činnost

§ 10

(1) Obec je povinna
a) vyhledávat děti uvedené v § 6 odst. 1,
b) působit na rodiče, aby plnili povinnosti vyplývající z rodičovské zodpovědnosti,
c) projednat s rodiči odstranění nedostatků ve výchově dítěte,

d) projednat s dítětem nedostatky v jeho chování,
e) sledovat, zda je na základě kontrolních oprávnění ¹⁰⁾ zamezováno v přístupu dětí do prostředí, které je z hlediska  jejich vývoje a výchovy ohrožující,
f) svými zaměstnanci působit osobně a neformálně na děti vhodnými výchovnými prostředky,
g) vytvářet předpoklady pro kulturní, sportovní,  jinou zájmovou a vzdělávací činnost dětí, a tak usměrňovat způsob  využívání jejich volného času,
h) posky tnout  nebo zprostředkovat rodičům na jejich žádost poradenství při uplatňování nároků dítěte podle zvláštních právních předpisů. ¹¹⁾
i) oznámit okresnímu úřadu skutečnosti, které nasvědčují tomu, že jde o děti uvedené v § 6 odst. 1.

(2) Okresní úřad  j e  povinen
a) sledovat nepříznivé vlivy působící na děti a zjišťovat příčiny jejich vzniku,
b) činit opatření k omezování  působení nepříznivých vlivů na děti.

(3) Státní orgány,  pověřené osoby, školy, školská zařízení a zdravotnická zařízení, popřípadě další zařízení určená pro děti, jsou povinny oznámit okresnímu úřadu skutečnosti, které nasvědčují tomu,  že jde o děti uvedené v § 6 odst. 1.

(4) Zdravotnické zařízení je povinno neprodleně oznámit  okresnímu úřadu, že matka po narození dítě opustila a zanechala je ve zdravotnickém zařízení.

§ 11
Poradenská činnost

(1) Okresní úřad
a) pomáhá rodičům při řešení výchovných nebo  jiných problémů souvisejících s péčí o dítě,
b) poskytuje nebo  zprostředkovává  rodičům poradenství při výchově a vzdělávání dítěte a při péči o  dítě zdravotně postižené,

c) pořádá v rámci poradenské činnosti přednášky a kurzy zaměřené na řešení výchovných, sociálních a jiných problémů souvisejících s péčí o dítě a jeho výchovou,
d) zajišťuje přípravu fyzických osob vhodných stát se osvojiteli nebo pěstouny k přijetí dítěte do rodiny a poskytuje jim poradenskou pomoc související s osvojením dítěte nebo svěřením dítěte do pěstounské péče, zejména v otázkách výchovy dítěte.

(2) Preventivní a poradenská činnost podle § 10 odst. 1 písm. b), c) a h) a poradenská činnost podle odstavec 1 písm. a) a b) se poskytuje i jiným osobám odpovědným za výchovu dítěte.

§ 12

Okresní úřad může uložit rodičům povinnost využít pomoc odborného poradenského zařízení [§ 39 odst. 1 písm. a)],  pokud rodiče nezajistili dítěti odbornou pomoc, ačkoliv dítě takovou pomoc nezbytně potřebuje a okresní úřad takovou pomoc dítěti předtím doporučil. Okresní úřad může tuto povinnost uložit i osobám odpovědným za výchovu dítěte.

§ 13
Výchovná  opatření

(1) Obec rozhoduje o opatřeních podle zvláštního právního předpisu, ¹²⁾ neučinil-li tak soud; přihlédne přitom k tomu, že projednávání nedostatků podle § 10 odst. 1 písm. b) až d) nevedlo k nápravě. Opis rozhodnutí zasílá obec okresnímu úřadu.

(2) Obec sleduje, zda jsou dodržována opatření, o nichž rozhodla. Obec nebo okresní úřad sledují, zda jsou dodržována opatření učiněná soudem, ¹²⁾ jestliže je o to soud požádá.

Hlava II
Opatření na ochranu dětí

§ 14

(1) Okresní úřad podává za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem ¹³⁾ návrh soudu
a) na rozhodnutí o splnění podmínky osvojení spočívající v tom, že rodiče neprojevují  zájem o své dítě,
b) na omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu,
c) na  nařízení  ústa vní  výchovy,
d) na prodloužení nebo zrušení ústavní výchovy.

(2) Jestliže opatření učiněná soudem podle zvláštního právního předpisu ¹²⁾ vedla k nápravě v chování dítěte, v jednání rodičů nebo dalších osob, kteří narušovali řádnou výchovu dítěte, může podat okresní úřad návrh soudu na zrušení těchto opatření.

(3) Okresní úřad podává soudu podněty k opatřením týkajícím se výchovy dětí podle zvláštního právního předpisu. ¹⁴⁾

§ 15

(1) Ocitne-li se dítě bez péče přiměřené jeho věku, zejména v důsledku úmrtí rodičů nebo  jejich pobytu ve zdravotnickém zařízení, je obec povinna zajistit takovému dítěti neodkladnou péči;  při zajištění této péče zpravidla dá přednost příbuznému dítěte. O uvedeném opatření obec neprodleně uvědomí okresní úřad.

(2) Okresní ú řad posoudí, zda jsou v případě uvedeném v odstavci 1 dostatečně zajištěna práva dítěte a uspokojovány jeho základní potřeby, nebo zda je potřebné učinit další opatření směřující k ochraně dítěte.

§ 16

Ocitlo-li se dítě bez jakékoliv péče, nebo jsou-li jeho život nebo příznivý vývoj vážně ohroženy nebo narušeny, je okresní úřad povinen podat neprodleně návrh soudu na vydání předběžného opatření podle zvláštního právního předpisu. ¹⁵⁾

§ 17

Okresní úřad
a) vykonává funkci opatrovníka a poručníka; ¹⁶⁾  může být ustanoven opatrovníkem i v případě zastupování dítěte ve vztahu k cizině,
b) činí  neodkladné  úkony  v  zájmu  dítěte a v jeho zastoupení v době, kdy není dítěti ustanoven poručník nebo dokud se ustanovený poručník neujme své funkce. ¹⁷⁾

§ 18

Ministerstvo podává vyjádření podle zvláštního právního předpisu ¹⁸⁾ soudu v řízení o svěření dítěte do pěstounské péče nebo o osvojení dítěte.

Hlava III
Činnost orgánů sociálně-právní ochrany
při  svěření dítěte do výchovy jiných fyzických osob než rodičů

§ 19

(1) Okresní úřad rozhoduje o svěření dítěte,
a) do péče budoucích   osvojitelů, ¹⁹⁾ je-li  dítě  v ústavu z rozhodnutí soudu nebo z vůle rodičů, nejde-li  o případ uvedený v odstavci 2,
b) do  péče  fyzické  osoby, která  má  zájem  stát se pěstounem, ²⁰⁾ je-li dítě v ústavu z rozhodnutí soudu nebo se souhlasem rodičů;
o svěření dítěte zašle informaci příslušnému soudu do 15 dnů ode dne rozhodnutí.

(2) Úřad rozhoduje o svěření dítěte do péče budoucích osvojitelů, ²¹⁾  jde-li o osvojení dítěte do ciziny nebo z ciziny.

(3) Okresní úřad přijímá písemný souhlas rodiče k osvojení dítěte. ²²⁾

(4) Je-li svěřeno dítě do pěstounské péče nebo  převzato  budoucím pěstounem na základě rozhodnutí podle odstavce 1 písm. b), podává okresní úřad návrh soudu na stanovení výživného na toto dítě a pokud povinná fyzická osoba neplatí stanovené výživné, podává návrh na výkon rozhodnutí.
(5) Okresní úřad sleduje vývoj dětí, které byly svěřeny do výchovy jiných fyzických osob než rodičů; přitom jsou zaměstnanci okresního úřadu povinni navštěvovat rodinu, kde dítě žije, popřípadě jiné prostředí, kde se dítě zdržuje, nejméně jednou za 3 měsíce v období prvních 6 měsíců péče nahrazující péči rodičů, a poté v souladu se zájmy dítěte podle potřeby, nejméně však jedno u za 6 měsíců, a to na základě zvláštního oprávnění vydaného okresním úřadem, v němž je uvedeno jméno a příjmení zaměstnance, jeho další osobní údaje a vymezena činnost, kterou může tento zaměstnanec vykonávat.

Hlava IV
Zprostředkování osvojení a pěstounské péče

§ 20

(1) Zprostředkování osvojení a pěstounské péče spočívá ve vyhledávání dětí uvedených v § 2 odst. 2 vhodných k osvojení nebo ke svěření do pěstounské péče a nalezení  vhodných osvojitelů nebo pěstounů pro tyto děti. Osvojení nebo  pěstounská péče v České republice a osvojení dětí z ciziny do České republiky se zprostředkuje  jen  na žádost fyzické osoby,  která má zájem osvojit dítě nebo přijmout dítě do pěstounské péče; žádost občana České republiky, který má na jejím území trvalý pobyt,   a cizince, který má na území České republiky povolen trvalý nebo dlouhodobý pobyt (dále jen ”žadatel”) se podává u okresního úřadu.

(2) Zprostředkování
a) osvojení a svěření dítěte do pěstounské péče v České republice zajišťuje ministerstvo,
b) osvojení dětí z České republiky do ciziny nebo dětí z ciziny do České republiky zajišťuje Úřad.


(3) Zprostředkování
a) osvojení  se neprovádí v případě,
1. že rodiče dali souhlas k osvojení dítěte předem ve vztahu k určitým osvojitelům, nebo

2. podal-li návrh n a osvojení manžel rodiče dítěte, nebo pozůstalý manžel po rodiči nebo osvojiteli dítěte,
b) pěstounské péče se neprovádí, podala-li návrh na svěření dítěte do pěstounské péče  fyzická osoba dítěti příbuzná nebo fyzická osoba blízká dítěti nebo jeho rodině.

§ 21
Postup okresního úřadu při zprostředkování osvojení
a pěstounské péče

(1) Okresní úřad vyhledává děti uvedené v § 20 odst. 1 a fyzické osoby vhodné stát se osvojiteli nebo pěstouny; vhodné děti a osoby může vyhledávat a doporučit okresnímu úřadu také obec.

(2) Okresní úřad vede spisovou dokumentaci o dítěti uvedeném v § 20 odst. 1; spisová dokumentace obsahuje
a) osobní údaje,
b) doklad o státním občanství, ²³⁾ o povolení dlouhodobého nebo trvalého pobytu na území České republiky ²⁾ nebo doklad o oprávnění trvale pobývat na území České republiky  podle zvláštního právního předpisu ⁴⁾ , anebo doklad o podání žádosti o přiznání postavení uprchlíka, ³⁾
c) údaje  o sociálních  poměrech  dítěte,  jeho rodičů, sourozenců, popřípadě prarodičů,
d)  doklad, že dítě splňuje podmínky pro osvojení podle zvláštního právního předpisu, ²⁴⁾
e) rozhodnutí příslušných orgánů o výchově dítěte, bylo-li vydáno,
f) zprávu o zdravotním stavu a vývoji dítěte.

(3) Okresní úřad vede spisovou dokumentaci o žadateli; spisová dokumentace obsahuje
a) žádost, v níž jsou obsaženy  žadatelovy osobní údaje,
b) doklad o státním občanství nebo o povolení dlouhodobého nebo trvalého pobytu na území České republiky,

c) opis z evidence Rejstříku trestů, ²⁵⁾ vyžádaný okresním úřadem,
d) z právu o zdravotním stavu předloženou žadatelem,
e) údaje o ekonomických a sociálních poměrech,
f) písemné vyjádření žadatele, zda
1. souhlasí s tím, aby po uplynutí lhůty uvedené v § 22 odst. 8 byl zařazen také do evidence Úřadu pro zprostředkování osvojení dětí z ciziny,
2. žádá výlučně o osvojení dítěte z ciziny,
g) písemný souhlas s tím, že orgán sociálně-právní ochrany zprostředkující osvojení nebo pěstounskou péči je oprávněn
1. zjišťovat další údaje potřebné pro zprostředkování, zejména o tom, zda způsobem života bude žadatel zajišťovat pro dítě vhodné výchovné prostředí,
2. kdykoliv zjistit, zda nedošlo ke změně rozhodných skutečností uvedených ve spisové dokumentaci,
h) písemný souhlas s účastí na přípravě fyzických osob k přijetí dítěte do rodiny, jestliže okresní úřad považuje takovou přípravu za účelnou,
i) stanovisko okresního úřadu k žádosti o zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče.

(4) Okresní úřad postupuje kopii spisové dokumentace o dítěti uvedeném v § 20 odst. 1 a spisové dokumentace o žadateli neprodleně ministerstvu.

(5) Podává-li žádost o zprostředkování pěstounské péče fyzická osoba, která vykonává pěstounskou péči v zařízení pro výkon pěstounské péče (§ 44), přikládá k žádosti stanovisko zřizovatele tohoto zařízení, s výjimkou případů, kdy je zřizovatelem okresní úřad, u něhož žádost podává.

§ 22
Postup ministerstva při zprostředkování osvojení a pěstounské péče

(1) Ministerstvo vede pro účely zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče evidenci dětí uvedených v §  20 odst. 1 (dále jen ”evidence dětí”) a evidenci žadatelů vhodných stát se osvojiteli nebo pěstouny (dále jen ”evidence žadatelů”).

(2) Evidence dětí obsahuje

a) kopii spisové dokumentace podle § 21 odst. 2,
b) odborné  posouzení podle § 27, je-li ho třeba s ohledem na
1. věk dítěte,
2. stanovisko odborného lékaře nebo
3.  jiné vážné důvody,
c) vyjádření dítěte zajištěné ministerstvem (§ 8 odst. 2),
d) další doklady potřebné pro  zprostředkování  osvojení nebo  pěstounské péče.

(3) Evidence žadatelů obs ahuje
a) kopii spisové dokumentace podle §  21 odst. 3,
b) odborné posouzení podle § 27,
c) další doklady potřebné pro zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče.

(4) Pokud žadatel chce osvojit výlučně dítě z ciziny [§ 21 odst. 3 písm. f) bod 2], ministerstvo provede odborné posouzení podle § 27 a neprodleně zašle kopii údajů obsažených v evidenci  žadatelů Úřadu k zařazení do evidence pro zprostředkování osvojení z ciziny.

(5) Ministerstvo zařazuje žadatele do evidence žadatelů neprodleně  po odborném posouzení podle § 27. V rozhodnutí ministerstvo stanoví žadateli povinnost hlásit ministerstvu do 15 dnů všechny změny rozhodné pro zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče a povinnost zúčastnit se na vyzvání ministerstva  přípravy k přijetí dítět e do rodiny. Ministerstvo oznámí okresnímu úřadu, zda byl žadatel zařazen do evidence žadatelů, a jde-li o žadatele uvedeného v § 21 odst. 5, oznámí tuto skutečnost též zřizovateli zařízení pro výkon pěstounské péče, s výjimkou případu, kdy zřizovatelem je okresní úřad, u něhož tento žadatel žádal o zprostředkování pěstounské péče. Ministerstvo zašle oznámení okresnímu úřadu do 15 dnů od rozhodnutí o zařazení do evidence žadatelů.

(6) Ministerstvo může zjistit kdykoliv v době, kdy je  dítě vedeno v evidenci dětí nebo žadatel zařazen do evidence žadatelů, zda nedošlo ke změně skutečností rozhodných pro zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče, zejména je oprávněno provést  nové odborné posouzení  dítěte nebo žadatele podle § 27.

(7) Žadatel může písemně požádat, aby po dobu, kterou označí, osvojení nebo pěstounská péče nebyly zprostředkovány . V žádosti je povinen uvést důvod, pro který žádá pozastavení zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče. Je-li žadatel zařazen do evidence žadatelů vedené m i nisterstvem a současně i do evidence pro zprostředkování osvojení dítěte z ciziny vedené Úřadem, je povinen zaslat žádost současně každému z orgánů, které tyto evidence vedou. Doba, po kterou není zprostředkováváno osvojení nebo pěstounská péče, se nezapočítává do lhůty 12 měsíců uvedené v odstavci 8.

(8) Jestliže ministerstvo nezprostředkuje osvojení nebo pěstounskou péči  
a) do 6 kalendářních  měsíců  od  zařazení dítěte do evidence dětí, nebo
b) do 12 kalendářních měsíců od právní moci rozhodnutí o zařazení žadatele do evidence žadatelů,
postoupí kopii údajů z těchto evidencí Úřadu pro zařazení  do evidence pro zprostředkování osvojení ve vztahu k cizině. Údaje o žadateli zašle ministerstvo Úřadu, pokud žadatel vyjádřil souhlas podle §  21 odst. 3 písm. f) bodu 1. Do šestiměsíční a dvanáctiměsíční lhůty se nezapočítává doba, po kterou trvala na základě rozhodnutí okresního úřadu péče budoucího osvojitele o dítě, nebo po kterou bylo na základě rozhodnutí okresního úřadu dítě svěřeno do péče fyzické osob y , která má zájem stát se pěstounem.

§ 23

Zjistí-li ministerstvo, že v evidenci  žadatelů je zařazen žadatel vhodný stát se osvojitelem nebo pěstounem dítěte vedeného v evidenci dětí, oznámí písemně tuto skutečnost neprodleně tomuto žadateli, a jde-li o žadatele uvedeného v § 21 odst. 5, též zřizovateli zařízení pro výkon pěstounské péče. Na základě oznámení ministerstva má žadatel právo seznámit se s dítětem a ten,  u něhož se dítě nachází, je  povinen toto seznámení umožnit. Žadatel má možnost seznámi t se s dítětem a podat žádost o svěření dítěte do péče budoucích osvojitelů nebo do péče budoucích pěstounů nejpozději do 40 dnů ode dne, kdy mu bylo doručeno oznámení  ministerstva podle věty první.

§ 24

(1) Jestliže  ministerstvo zprostředkovalo osvojení dítěte vedeného v evidenci dětí a současně i v evidenci pro zprostředkování osvojení do ciziny nebo jeho svěření do pěstounské péče v České republice, je povinno oznámit  tuto skutečnost neprodleně Úřadu; to platí obdobně, jde-li o žadatele  vhodného s tát se osvojitelem, pokud je zařazen do obou uvedených evidencí.

(2) Ministerstvo
a) vyřadí dítě z evidence dětí
1. na základě rozhodnutí o osvojení nebo o svěření dítěte do pěstounské péče nebo

2. zjistí-li závažné důvody, pro které nelze zprostředkovat osvojení nebo pěstounskou péči,
b) vyřadí žadatele z evidence žadatelů
1. na základě rozhodnutí o osvojení nebo o svěření dítěte do pěstounské péče,
2. zjistí-li závažné důvody, pro které nelze zprostředkovat osvojení nebo pěstounskou péči,
3. poruší-li z ávažným způsobem povinnost sdělovat  ministerstvu  změny v údajích rozhodné pro zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče nebo
4. požádá-li o to  žadatel,
c)   může vyřadit žadatele z evidence žadatelů, jestliže se bez vážného důvodu nezúčastnil přípravy k přijetí dítěte do rodiny, i když byl k účasti na této přípravě vyzván.



(3) O vyřazení žadatele z  evidence žadatelů vydá ministerstvo rozhodnutí, s výjimkou případů  podle odstavce  2 písm. b) bodu 1 a 4. Oznámení o vyřazení z evidence žadatelů ministerstvo zasílá okresnímu úřadu, Úřadu, pokud je žadatel veden i v evidenci podle § 25 odst. 1, a jde-li o žadatele uvedeného v § 21 odst. 5, též zřizovateli zařízení pro výkon pěstounské péče, s výjimkou případu, kdy zřizovatelem je okresní úřad, u něhož žadatel žádal o zprostředkování pěstounské péče,  a to do 15 dnů od rozhodnutí.

(4) Pro účely vyřazení žadatele z evidence je okresní úřad  povinen oznámit ministerstvu, že rozhodnutí o osvojení nebo o svěření do pěstounské péče nabylo právní moci.

§ 25
Zprostředkování osvojení Úřadem

(1) Úřad vede pro účely zprostředkování osvojení evidenci
a) dětí uvedených v § 2 odst. 2 vhodných k osvojení v cizině,
b) dětí vhodných k osvojení v České republice,  které nemají na území České republiky trvalý neb o dlouhodobý pobyt,²⁾ ani nejsou oprávněny podle zvláštního právního předpisu ⁴⁾  trvale pobývat na území České republiky,
c) žadatelů vhodných stát se osvojiteli dětí uvedených v písmenu b),

d) fyzických osob vhodných stát se osvojiteli dětí uvedených v písmenu a), pokud tyto osoby nemají na území České republiky povolen trvalý nebo dlouhodobý pobyt.

(2) Děti uvedené
a)  v  odstavci  1 písm. a) jsou  vedeny v evidenci na základě oznámení ministerstva (§ 22 odst. 8),
b)  v odstavci 1 písm. b) jsou zařazovány do evidence na základě oznámení státních orgánů České republiky nebo státních orgánů nebo jiných organizací cizího státu řádně pověřených ve svém státě výkonem povinností vyplývajících z Úmluvy o ochraně dětí a



spolupráci při o mezinárodním osvoje ní.²⁶⁾ Těmto orgánům nebo organizacím Úřad oznamuje zařazení dítěte uvedeného v odstavci 1 písm. b) do evidence.

(3) Žadatelé uvedení v odstavci 1 písm. c) a fyzické osoby uvedené v odstavci 1 písm. d) jsou zařazováni do evidence na základě rozhodnutí Úř adu.

(4) Úřad vyřadí z evidence
a) dítě, žadatele nebo osobu uvedenou v odstavci 1 písm. d), došlo-li ke zprostředkování osvojení, a to ke dni rozhodnutí o osvojení,
b) žadatele nebo osobu uvedenou v odstavci 1 písm. d),
1. zjistí-li závažné důvody, pro které nelze osvojení zprostředkovat,
2. poruší-li žadatel nebo uvedená osoba závažným způsobem povinnost sdělovat údaje rozhodné pro tuto evidenci nebo
3. požádají-li o to žadatel nebo uvedená osoba,
c) dítě, požádají-li o to orgán nebo organizace uvedené v odstavci 2 písm. b).

(5) Úřad vydá rozhodnutí o vyřazení z evidence jen v případech žadatelů a osob uvedených v odstavci 1 písm. d),  nejde-li o vyřazení z evidence proto, že bylo rozhodnuto o osvojení. Úřad zasílá ministerstvu rozhodnutí o vyřazení žadatelů a osob uvedených v odstavci 1 písm. d); oznámení o vyřazení dítěte uvedeného v odstavci 1 písm. b) zasílá Úřad orgánům nebo organizacím uvedeným v odstavci 2 písm. b).

(6) Pro vedení evidence, jde-li o dítě uvedené v odstavci 1 písm. a), nebo jde-li o  osobu uvedenou v odstavci 1 písm. c), platí přiměřeně § 22 odst. 2, 3, 5 až 7.

§ 26

Pro zprostředkování osvojení Úřadem, jde-li o osvojení v České republice, platí §  23  přiměřeně.

§ 27
Odborné posuzování pro účely zprostředkování
osvojení a pěstounské péče

(1) Pro účely zprostředkování osvojení a pěstounské péče ministerstvo
a) u dětí
1. posuzuje úroveň tělesného a duševního vývoje dítěte, včetně jeho specifických potřeb a nároků,
2. se vyjadřuje k vhodnosti náhradní rodinné péče a jejích f orem,
b) u žadatelů posuzuje charakteristiku osobnosti, psychický stav, předpoklady vychovávat dítě, motivaci, která vedla k žádosti o osvojení dítěte nebo o jeho svěření do pěstounské péče, stabilitu manželského vztahu a  prostředí v rodině, popřípadě další skutečnosti rozhodné pro osvojení dítěte nebo jeho svěření do pěstounské péče.
Posouzení ministerstvo provede do 30 dnů ode dne zjištění všech potřebných skutečností.

(2) Ministerstvo je oprávněno vyzvat žadatele a fyzické osoby uvedené v § 25 odst. 1 písm. d) k osobnímu jednání  za účelem posouzení jejich předpokladů a skutečností rozhodných pro svěření dítěte. Ministerstvo přitom spolupracuje s okresními úřady, obcemi, zdravotnickými a školskými zařízeními i dalšími odbornými zařízeními, pověřenými o sobami a s odborníky pro otázky výchovy a péče o dítě.

(3) Zaměstnanci ministerstva mohou za účelem  přípravy podkladů pro odborné posouzení podle odstavce 1 navštívit dítě nebo pozvat dítě k jednání, je-li to přiměřené jeho věku a schopnostem. Právnické nebo fyzické osoby, u nichž se dítě nachází, jsou povinny zaměstnanci ministerstva tuto návštěvu, účast dítěte  na uvedeném jednání  a posouzení dítěte umožnit.

(4) Pro zpracování vyjádření ministerstva podle § 18 platí odstavce 1 až 3 přiměřeně.

Hlava V
Ústavní výchova a ochranná výchova
§ 28

(1) Po právní moci rozhodnutí soudu o nařízení ústavní výchovy okresní úřad  sjedná dobu a místo přijetí dítěte do příslušného zařízení pro výkon ústavní výchovy;  přitom  vyzve rodiče nebo jiné fyzické osoby odpovědné za výchovu dítěte, aby dítě ve stanoveném termínu předali určenému zařízení, popřípadě s jejich souhlasem může zabezpečit umístění sám. Nepodrobí-li se rodiče nebo jiné fyzické osoby odpovědné za výchovu dítěte rozhodnutí soudu, podá okresní úř ad soudu návrh na výkon rozhodnutí.²⁷⁾

(2) Orgánem sociálně-právní ochrany příslušným k součinnosti se soudem při výkonu rozhodnutí podle zvláštního právního předpisu, ²⁸⁾ jde-li o předběžné opatření, je okresní úřad.

§ 29
Sledování  výkonu  ústavní výchovy a ochranné výchovy

(1) Okresní úřad sleduje dodržování práv dítěte ve školských zařízeních pro výkon ústavní výchovy a ochranné výchovy, ²⁹⁾ v ústavech sociální péče ³⁰⁾ a ve zvláštních dětských zdravotnických zařízeních ³¹⁾ a v obdobných ústavech (z ařízeních), umožňují-li zvláštní právní předpisy, aby byly  zřízeny právnickými nebo  fyzickými osobami (dále jen ”ústavní zařízení”); sleduje zejména rozvoj duševních a tělesných schopností dětí, zda trvají  důvody pro pobyt dítěte v ústavním zařízení, z j išťuje, jak se vyvíjejí vztahy mezi dětmi a jejich rodiči. Okresní úřad působí k tomu, aby byli v ústavním  zařízení sourozenci umístěni společně.

(2) Zaměstnanec okresního úřadu je povinen  nejméně  jednou za 6 měsíců navštívit dítě, kterému byla nařízena ústavní výchova nebo uložena ochranná výchova, a dítě uvedené v § 10 odst. 4, a to na základě zvláštního oprávnění vydaného okresním úřadem, v němž je uvedeno jméno a příjmení zaměstnance,  jeho další osobní údaje a vymezena činnost, kterou může tento z aměstnanec vykonávat.

(3) Zaměstnanec okresního úřadu je oprávněn hovořit s dítětem bez přítomnosti dalších osob, zejména zaměstnanců ústavního zařízení, a má právo nahlížet do dokumentace, kterou ústavní zařízení o dítěti vede.

(4) Zjistí-li zaměstnanec okresního úřadu, že ústavní zařízení porušilo povinnosti vyplývající z tohoto zákona nebo zvláštních právních předpisů, je povinen tuto skutečnost neprodleně oznámit okresnímu úřadu a zřizovateli tohoto ústavního  zařízení, popřípadě orgánu, který je z řizovateli nadřízen, a soudu, který  nařídil ústavní výchovu  nebo uložil ochrannou výchovu; tím není dotčena povinnost vyplývající ze zvláštního právního předpisu. ⁸⁾

(5) Okresní úřad, jehož zaměstnanec oznámil porušení povinností  ústavním zařízením, sleduje, zda došlo k odstranění zjištěných nedostatků a působí k přijetí potřebných  opatření vedoucích k nápravě.

(6) Ústavní zařízení  jsou povinna
a) zajistit zaměstnanci okresního úřadu přístup do ústavního zařízení a poskytnout mu potřebné listiny, doklady nebo zprávy vztahující se k dítěti a jeho rodičům, pokud je ústavní zařízení má k dispozici,
b) umožnit styk zaměstnance okresního úřadu s dítětem, kterému byla nařízena ústavní výchova nebo uložena ochranná výchova,



c) oznamovat neprodleně okresnímu úřadu děti, které přicházejí v úvahu jako vhodné k osvojení nebo ke svěření do pěstounské péče,
d) odeslat  neprodleně písemné podání dítěte adresované soudu, okresnímu úřadu, jinému státnímu orgánu nebo pověřené osobě bez kontroly jeho obsahu,
e) vyžádat si  písemný  souhlas  okresního  úřadu k pobytu dítěte podle § 30,
f)  informovat okresní úřad o nadcházejícím propuštění dítěte z ústavního zařízení,
g) informovat okresní úřad a soud,  který  dítěti  nařídil ústavní výchovu nebo uložil ochrannou výchovu, o útěku dítěte z ústavního  zařízení a o přemístění dítěte do jiného ústavního  zařízení.

(7) Ústavní zařízení uvedené v odstavci 1 může navštívit také zaměstnanec ministerstva. Pro zaměstnance ministerstva platí obdobně odstavce 3 až 6 a pro povinnost mít zvláštní oprávnění k návštěvě ústavního zařízení platí obdobně odstavec 2. Oprávnění vy dává ministerstvo.

§ 30

Ústavní  zařízení může jen po předchozím písemném souhlasu okresního úřadu povolit dítěti, kterému  byla nařízena ústavní výchova, dočasný pobyt u rodičů, popřípadě jiných fyzických osob, a to nejvýše v rozsahu 14 kalendářních dnů při jednom pobytu. Tato doba může být prodloužena na základě písemného  souhlasu okresního úřadu. Bylo-li dítě umístěno v takovém ústavním zařízení na zákla d ě žádosti rodičů nebo jiných zákonných zástupců, je možno povolit takový pobyt u jiných fyzických osob jen po předchozím písemném souhlasu rodičů nebo jiných zákonných zástupců, pokud získání  tohoto souhlasu nebrání vážná překážka.

Hlava VI
Péče o děti vyžadující zvýšenou pozornost

§ 31

Péče o děti  uvedené v § 6 odst. 1 spočívá v poskytování   pomoci při překonávání nepříznivých sociálních podmínek a výchovných vlivů,  s cílem umožnit jim začlenění do společnosti, včetně začlenění pracovního.

§ 32

(1) Obec při péči o děti uvedené v § 6 odst. 1
a) zaměřuje svoji pozornost na děti využívající volný čas bez dozoru nebo  bez sportovní, kulturní nebo jiné pro ně prospěšné náplně odpovídající  jejich věku,
b) sleduje chování a jednání těchto dětí v rodině a ve skupině dětí, s nimiž se dítě stýká,
c) zaměřuje svoji pozornost na děti vyhledávající styky s fyzickými osobami nebo skupinami těchto osob požívajícími alkoholické nápoje nebo návykové látky vyvolávající závislost nebo páchajícími trestnou či nnost,
d) sleduje u dětí projevy nesnášenlivosti a  násilí vůči svému okolí,
e) věnuje pozornost dětem z rodin s nízkou sociální a kulturní úrovní,

f) zabraňuje pronikání nepříznivých sociálních a výchovných vlivů mezi ostatní skupiny dětí,
g) nabízí dětem programy pro využití volného času se zřetelem k zájmům dětí a jejich možnostem,
h) spolupracuje se školami, pověřenými osobami,  zájmovými  sdruženími a dalšími subjekty.

(2) Okresní úřad při péči o děti uvedené v § 6 odst. 1
a) působí proti opakovaným poruchám v chování a jednání dětí se zvláštní pozorností  věnovanou pachatelům trestné činnosti,
b) upozorňuje školské úřady na potřebu napomáhat dětem, které ukončily školní docházku, při získávání možnosti pokračovat v další přípravě na povolání, zejména jde-li o děti propuštěné z ústavní výchovy, ochranné výchovy nebo výkonu trestu,

c) spolupracuje s úřady práce při zprostředkování vhodného zaměstnání pro tyto děti,
d) usměrňuje péči o tyto děti podle programů péče o problémové skupiny dětí zpracovaných státními orgány, obcemi, pověřenými osobami a dalšími právnickými a fyzickými osobami,
e) pomáhá dětem překonat problémy, které mohou vést k negativním projevům v jejich chování.

(3) Zaměstnanci okresního úřadu a zaměstnanci obce při péči o děti uveden é v § 6 odst. 1
a) jsou v osobním styku s dítětem, jeho rodiči nebo osobami odpovědnými za jeho výchovu,
b) volí prostředky působení na děti tak, aby účinně  působily na děti podle druhu a povahy poruchy v chování dítěte a jeho sociálního postavení,

c) řeší problémy dítěte, je-li to účelné, v prostředí, kde se dítě zpravidla zdržuje.

§ 33

(1) Okresní úřad se účastní trestního řízení vedeného proti mladistvému ³²⁾ a podává návrh soudu na upuštění od výkonu ochranné výchovy, propuštění z  ochranné výchovy nebo podmíněné umístění mimo výchovné zařízení ³³⁾  a na prodloužení ochranné výchovy.

(2) V řízení o přestupku vedeném proti mladistvému ³⁴⁾ se okresní úřad vyrozumívá o nařízeném ústním jednání, okresní úřad může podat odvolání proti rozhodnutí o přestupku, kterého se dopustil  mladistvý, a návrh na upuštění od výkonu zbytku zákazu činnosti.

§ 34

(1) Okresní úřad spolupracuje s věznicemi, ³⁵⁾ a v případech uvedených v § 33 odst. 1 též se státním zastupitelstvím při řešení sociálních a výchovných problémů  dětí uvedených v § 6 odst. 1.

(2) Zaměstnanec okresního úřadu je povinen alespoň jednou za 3 měsíce navštívit dítě, které je ve výkonu vazby nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, a projednat s ním zejména možnost zaměstnání nebo přípravy na budoucí povolání nebo zaměstnání po ukončení výkonu vazby nebo trestu odnětí svobody.

(3) Věznice ³⁵⁾  jsou povinny zajistit zaměstnanci okresního úřadu  přístup do věznice a umožnit styk tohoto zaměstnance s dítětem, které je ve výkonu vazby nebo ve výkonu trestu odnětí svobody. Pro návštěvu zaměstnance  okresního úřadu vydá tento orgán zaměstnanci zvláštní oprávnění, v němž je uvedeno jméno a příjmení zaměstnance,  jeho další osobní údaje a vymezena činnost, kterou může tento zaměstnanec vykonávat.

Hlava VII
Sociálně-právní ochrana ve vztahu k cizině

§ 35

(1) Úřad  zajišťuje sociálně-právní ochranu ve vztahu k cizině, jde-li o
a)  děti uvedené v § 2 odst. 2,
b) děti, které jsou občany České republiky a nemají na jejím území trvalý pobyt,
c) děti, které nejsou občany České republiky a nemají na jejím území povolen trvalý nebo dlouhodobý pobyt, ani se na jejím území nezdržují, jestliže jejich rodiče nebo jiné fyzické osoby mající vůči těmto dětem vyživovací povinnost se zdržují v České republice.

(2) Při výkonu činností podle odstavce 1 Úřad
a) vykonává funkci přijímajícího a odesílajícího orgánu při provádění mezinárodních smluv a plní další povinností vyplývající pro Českou republiku z mezinárodních smluv týkajících se sociálně-právní ochrany, ³⁶⁾
b) vy konává funkci opatrovníka dítěte,
c) vyžaduje od příslušných orgánů a dalších právnických a fyzických osob na žádost rodičů žijících v České republice nebo orgánů sociálně-právní ochrany zprávy o poměrech dětí, které jsou občany České republiky a nemají na jejím území trvalý pobyt,
d) zprostředkuje zaslání osobních dokladů a jiných listin do ciziny a opatřuje doklady a jiné listiny z ciziny,
e) spolupracuje se  státními  orgány  nebo  jinými organizacemi  cizího státu obdobnými Úřadu, pokud jsou řádně pověřeny ve svém státě k činnostem sociálně-právní ochrany, a je-li to účelné, také s dalšími orgány, zařízeními a právnickými osobami,
f) pomáhá pátrat po rodičích dítěte, pokud rodiče nebo jeden z nich žijí v cizině, zjišťovat majetkové a výdělkové poměry pro stanovení výživného, zprostředkovává podávání  návrhů směřujících k zabezpečení plnění vyživovací povinnosti, a to zejména návrhů na úpravu vyživovací povinnosti, výchovy a určení otcovství,
g) pro účely osvojení v cizině zjišťuje, v jakém sociálním prostředí a v jakých rodinných poměrech dítě žije,
h)  plní  úkoly  vyplývající  ze zprostředkování  osvojení  a jedná s příslušnými orgány, fyzickými a právnickými osobami, vyžaduje-li to plnění úkolů vyplývajících pro Úřad z tohoto zákona,
i) dává souhlas k osvojení dítěte do ciziny.

§ 36
Zajišťování návratu dětí nacházejících se v cizině
bez doprovodu

(1) Zastupitelský úřad České republiky je povinen oznámit
a)  okresnímu  úřadu nebo
b) ministerstvu, není-li místo trvalého pobytu tohoto dítěte na území České republiky známo,
že se na území cizího státu nachází dítě uvedené v § 2 odst.2 bez doprovodu rodičů nebo jiné osoby odpovědné za dítě, a zajistit návrat dítěte na území České republiky; současně sdělí kdy, v jakém místě a kým bude dítě dopraveno na území České republiky.

(2) Okresní úřad je povinen učinit opatření potřebná pro převzetí dítěte a současně sdělit zastupitelskému úřadu, kým bude dítě na území České republiky při návratu převzato; může též dohodnout, že dítě bude převzato v cizině.

( 3) Převzít dítě při jeho návratu je povinen
a) rodič  dítěte  nebo jiná fyzická osoba odpovědná za výchovu dítěte; jestliže nejsou schopni nebo ochotni dítě převzít, převezme je okresní úřad,
b) zařízení příslušné podle zvláštních předpisů k přijetí dítěte na útěku, ³⁷⁾ jde-li o dítě, kterému byla nařízena ústavní výchova nebo uložena ochranná výchova.

(4) Náklady související s převzetím dítěte na území České republiky hradí
a) rodič nebo jiná fyzická osoba odpovědná za výchovu dítěte, která je povinna dítě převzít,
b) ústavní zařízení  uvedené v odstavci 3 písm. b) nebo
c) okresní úřad v případě, že náklady nebyly rodičem, jinou osobou odpovědnou za výchovu dítěte nebo ústavním zařízením uhrazeny. V těchto případech může okresní úřad požadovat úhradu těchto nákladů po uvedených osobách nebo zařízení.

(5) Jde-li o případ uvedený v odstavci 1 písm.b), určí ministerstvo, který  okresní úřad učiní opatření podle odstavců 2 až 4.

Hlava VIII
Sociálně-právní ochrana ve zvláštních případech

§ 37

(1) Obec j e povinna učinit opatření k ochraně života a zdraví a zajistit uspokojování základních potřeb v nejnutnějším rozsahu včetně zdravotní péče ³⁸⁾ dítěti uvedenému v § 2 odst. 3, ocitlo-li se takové dítě bez jakékoliv péče, nebo jsou-li jeho život nebo příznivý vývoj vážně ohroženy nebo narušeny.

(2) O opatřeních uvedených v odstavci 1 uvědomí obec neprodleně okresní úřad, který  je povinen učinit další nezbytná opatření směřující k ochraně dítěte a uvědomit, je-li to možné, o této skutečnosti neprodleně zastupitelský úřad státu, jehož je dítě občanem;  současně je povinen projednat s ním způsob spojení dítěte s rodiči nebo jinými osobami za dítě odpovědnými. O skutečnostech uvedených ve větě první okresní úřad informuje Úřad.

(3) Nezbytnými opatřeními, která okresní úřad učiní, jsou zejména
a) podání návrhu na nařízení předběžného opatření, ¹⁵⁾
b) podání návrhu na ustanovení poručníka nebo opatrovníka dítěte,
c) podání návrhu na ústavní výchovu dítěte, ³⁹⁾
d) zprostředkování umístění dítěte v uprchlickém táboře. ³⁾

Hlava IX
Komise pro sociálně-právní ochranu dětí

§ 38

(1) Přednosta okresního úřadu zřizuje jako zvláštní orgán ⁴⁰⁾ komisi pro sociálně-právní ochranu dětí (dále jen ”komise”).

(2) Komise
a) rozhoduje o odvolání proti rozhodnutí obce o u ložení výchovných opatření podle zvláštního právního předpisu, ¹²⁾
b) koordinuje výkon  sociálně-právní ochrany na území okresu.

(3) Přednosta okresního úřadu jmenuje a odvolává předsedu komise, jeho zástupce a ostatní členy komise z  členů obecních zastupitelstev a fyzických osob, které spolupůsobí při sociálně-právní ochraně, zejména pedagogických pracovníků, psychologů, zdravotnických pracovníků, zástupců pověřených osob (§ 48), občanských sdružení, církví a jiných právnických nebo fyzických osob. Taje m níkem komise je zaměstnanec okresního úřadu na úseku  sociálně-právní ochrany.

(4) Komise je schopna jednat a usnášet se, je-li přítomen předseda komise nebo jeho zástupce a nejméně další dva členové komise. Komise se usnáší většinou hlasů členů přítomných na jednání komise. Při rovnosti hlasů rozhoduje hlas předsedy komise, a není-li přítomen předseda, rozhoduje hlas jeho zástupce.

(5) K jednání komise je možno podle potřeby přizvat
a) dítě, je-li to přiměřené jeho věku a schopnostem, spolu s rodiči nebo jinými fyzickými osobami odpovědnými za jeho výchovu,
b) rodiče dítěte nebo jiné fyzické osoby odpovědné za výchovu dítěte,
c) zástupce
1. školy, kterou dítě navštěvuje, školského, zdravotnického nebo ústavního zařízení nebo jiného zařízení,
2. zaměstnavatele dítěte nebo právnické osoby, u které se dítě připravuje na budoucí povolání,
3. pověřených osob,
4. občanských sdružení, církví a dalších právnických osob,
d) fyzické osoby, pokud jsou
1. zřizovateli  škol nebo jiných zařízení uvedených v písmenu c ) bodu 1,

2. zaměstnavateli dětí, nebo se  u  nich dítě připravuje na budoucí povolání,
3. pověřenými osobami,
e) soudce,
f) státní zástupce,
g) jiné fyzické osoby,
je-li to účelné k objasnění rozhodujících skutečností.

(6) Osoby uvedené v odstavci 5 pís m. c) až g) se přizvou k jednání vždy, jestliže daly k tomuto jednání podnět.

(7) Účast členů komise a osob uvedených v odstavci 5 na jednání komise je jiným úkonem v obecném zájmu, ⁴¹⁾ při němž náleží  členům komise a osobám uvedeným v odstavci 5 písm. c) až g) náhrada mzdy (platu).  Členům komise a osobám uvedeným v odstavci 5, kteří nejsou v pracovním poměru ani v poměru obdobném pracovnímu poměru, jsou však výdělečně činní, přísluší náhrada ušlého výdělku za dobu výkonu funkce člena komise v jimi prok á zané výši, nejvýše však 80 Kč za hodinu nebo 680 Kč za jeden den.  Členům komise a osobám uvedeným v odstavci 5 náleží náhrada jízdních výdajů v prokázané výši; způsob dopravy určí předseda komise. Náhradu jízdních výdajů a náhradu ušlého výdělku vyplácí o kresní úřad.

ČÁST ČTVRTÁ
ZAŘÍZENÍ SOCIÁLNĚ-PRÁVNÍ OCHRANY

§ 39
Zřizování zařízení sociálně-právní ochrany

(1) Okresní úřady mohou  zřizovat
a) zařízení odborného poradenství pro péči o děti,
b) zařízení sociálně výchovné činnosti,
c) zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc,
d) výchovně rekreační tábory pro děti.
e) zařízení pro výkon pěstounské péče,

(2) Zařízení uvedená v odstavci 1 mohou zřizovat též obce v samostatné působnosti.

§ 40
Zařízení odborného poradenství pro péči o děti

(1) Zařízení odborného poradenství pro péči o děti poskytuje  zejména doporučení zaměřená na řešení vzájemných vztahů rodičů a jejich dětí a na péči rodičů o děti zdravotně postižené. V rámci odborného poradenství se poskytují nebo zprostředkovávají rodičům n e bo jiným osobám odpovědným za výchovu dětí rady ve věcech výchovy a výživy dětí a v dalších otázkách týkajících se jejich rodinných, sociálních a mezigeneračních problémů vyplývajících z péče o děti.

(2) Zařízení odborného poradenství pro péči o děti mohou poskytovat nebo zprostředkovávat také poradenství pro fyzické osoby  vhodné stát se osvojiteli nebo pěstouny.

§ 41
Zařízení sociálně výchovné činnosti

Zařízení sociálně výchovné činnosti jsou určena zejména dětem uvedeným v § 6 odst. 1; těmto dětem nabízí programy rozvíjení sociálních dovedností, výchovných činností a využití volného času.

§ 42
Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc

(1) Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc poskytují ochranu a pomoc dítěti, které se ocitlo bez jakékoliv péče nebo jsou-li jeho život nebo příznivý vývoj vážně ohroženy, jde-li o dítě tělesně nebo duševně týrané nebo zneužívané, anebo o dítě, které se ocitlo v prostředí nebo situaci, kdy jsou závažným způsobem ohrožena jeho základní práva. Ochrana a p o moc takovému dítěti spočívá v uspokojování základních životních potřeb, včetně ubytování a v zajištění lékařské péče zdravotnickým zařízením, psychologické a jiné obdobné nutné péče.

(2) V zařízení se poskytuje ochrana a pomoc dítěti v případech uvedených v § 37, a to po dobu než rozhodne soud o návrhu okresního úřadu na nařízení  předběžného opatření. ¹⁵⁾

§ 43
Výchovně-rekreační tábory pro děti

(1) Výchovně rekreační tábory pro děti se zřizují zpravidla v době školních prázdnin a jsou určeny zejména pro děti uvedené v § 6 odst. 1. Pobyt ve výchovně rekreačním táboře se dítěti poskytuje na žádost zákonných zástupců dítěte nebo s jejich souhlasem.

(2) Účelem pobytu ve výchovně-rekreačních táborech pro děti je výchovné působení na děti směřující k odstranění nebo potlačení poruch chování a k získání potřebných společenských a hygienických návyků.

Zařízení pro výkon pěstounské péče
§ 44

Pěstounská péče může být vykonávána v zařízení pro výkon pěstounské péče (dále jen ”zařízení”). Zařízení se zpravidla zřizuje v samostatném objektu nebo v prostorách, které zřizovatel vybaví jako byt pro rodinu s větším počtem dětí.

(2) Zřizovatel zařízení uzavírá s pěstounem písemnou dohodu o výkonu pěstounské péče v zařízení (dále jen ”dohoda”). Výkon pěstounské péče v zařízení začíná dnem uvedeným v dohodě; předchází-li však den určený v dohodě dni, kterým je pěstounu svěřeno první dítě, začíná výkon pěstounské péče v zařízení nejdříve tímto dnem.

(3) Dohoda musí obsahovat:
a) výčet nákladů na domácnost a způsob úhrady jejich poměrné části zřizovatelem; náklady na domácnost přitom vždy tvoří náklady na odběr elektřiny a plynu, náklady na vytápění a dodávku teplé užitkové vody, náklady na dodávku teplé nebo užitkové vody z veřejných vodovodů a na odvádění, popřípadě zneškodnění odpadních a srážkových vod veřejnou kanalizací, náklady na odvoz domovního odpadu a náklady na služby spojené s užíváním bytu,
b) nejnižší počet dětí, u nichž bude v zařízení vykonávána pěstounská péče,
c) rozsah náhrady jízdních výdajů pěstounovi a jemu svěřeným dětem,
d) důvody pro vypovězení dohody zřizovatelem; tímto důvodem je vždy nedodržení dohodnutého počtu dětí podle písmene b) a zrušení pěstounské péče u všech svěřených dětí.

(4) Výkon pěstounské péče v zařízení  zaniká na základě písemné dohody smluvních stran nebo písemnou vypovědí dohody jednou ze smluvních stran.  Zřizovatel zařízení může vypovědět dohodu jen z důvodů sjednaných v dohodě. Není-li ve  výpovědi uvedena lhůta, kdy má výkon pěstounské péče v zařízení zaniknout, činí t ato lhůta 3 měsíce. Lhůta počíná prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi.

§ 45

(1) Pěstoun vykonávající pěstounskou péči v zařízení je povinen
a) používat příjmy svěřených dětí pro jejich potřeby a k úhradě jedné desetiny poměrné části nákladů na domácnost za tyto děti. Poměrná část nákladů na domácnost za svěřené děti se vypočte jako součin počtu dětí svěřených do pěstounské péče a podílu částky nákladů na domácnost a celkového počtu osob žijících trvale v zařízení; za osobu žijící trvale v zařízení se nepovažuje osoba, která koná základní (náhradní) službu v ozbrojených silách nebo civilní službu,
b) hradit náklady na domácnost uvedené v § 44  odst.3 písm. a), s výjimkou části nákladů, které hradí zřizovatel.

(2) Zřizovatel zařízení je povinen
hradit devět desetin poměrné části nákladů na domácnost za svěřené děti,
poskytovat pěstounovi vykonávajícímu pěstounskou péči v zařízení odměnu za výkon pěstounské péče a za práce spojené s péčí o svěřené děti v zařízení (dále jen ”odměna pěstouna”),
hradit náklady spojené s opravami a údržbou objektu zařízení a jeho vybavení, pokud v jednotlivém případě přesahují 100 Kč,
umožnit v zařízení pobyt manželu a dítěti pěstouna a na žádost pěstouna také osobě, která byla do nabytí zletilosti v jeho péči.
poskytovat pěstounovi a svěřeným dětem  náhradu jízdních výdajů v dohodnutém rozsahu,

poskytovat pěstounovi na jeho žádost trvalou nebo dočasnou výpomoc, má-li pěstoun svěřeny čtyři nebo více dětí anebo když alespoň jedno ze  svěřených dětí vyžaduje mimořádnou péči,
poskytovat pěstounovi na jeho žádost příspěvek na pobyt v zařízení za osobu, která byla do zletilosti v péči tohoto pěstouna a koná vojenskou základní (náhradní) službu v Armádě České republiky nebo civilní službu. Výše příspěvku činí násobek jedné třicetiny částky, která se považuje za  potřebnou podle zvláštního  právního předpisu k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb ⁴²⁾ (dále jen "částka na osobní potřeby") a počtu dní pobytu uvedené osoby v zařízení.

(3) Zřizovatel může na žádost pěstouna umožnit pobyt v zařízení též jiným osobám než jsou uvedeny v odstavci 2 písm. d), pokud to není v rozporu se zájmem svěřených dětí; souhlasu zřizovatele není třeba, netrvá-li pobyt těchto osob v zařízení více než 5 dnů.

( 4) Pěstoun odpovídá za škodu, kterou způsobil zřizovateli zařízení, ve kterém vykonává pěstounskou péči. Zřizovatel zařízení odpovídá za škodu způsobenou pěstounovi při výkonu pěstounské péče v zařízení. Pro účely náhrady škody se použijí ustanovení zákon í ku práce o náhradě škody, s výjimkou ustanovení o odpovědnosti za škodu na odložených věcech.

§ 46
Odměna pěstouna

Odměna pěstouna se  pro účely zvláštních právních předpisů ⁴³⁾ posuzuje jako plat.
Odměna náleží ve výši 2,4 násobku částky na osobní potřeby pěstouna při péči o jedno až tři děti. Za každé další dítě se odměna zvyšuje o 0,6násobek uvedené částky a při péči o zdravotně postižené dítě nebo o dítě, které vyžaduje mimořádnou individuální péči, se odměna zvyšuje o 0,3násobek této částky na každé dítě. Výše odměny po odpočtu daně z příjmů, pojistného na veřejné zdravotní pojištění, pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti nesmí činit méně než částku, na kterou by pěstoun měl nárok podle zvláštních předpisů. ⁴⁴⁾

(3) Vykonávají-li pěstounskou péči v zařízení společně manželé, ⁴⁵⁾ náleží každému z nich odměna stanovená podle odstavce 2 ve výši jedné poloviny, pokud se nedohodnou o podílu jinak.

(4) Odměna za výkon pěstounské péče se poskytuje i po dobu pracovní neschopnosti pěstouna, nejdéle však po dobu jednoho měsíce.

(5) Poměrná část měsíční odměny za výkon pěstounské péče se stanoví ve výši násobku jedné třicetiny a počtu dní skutečného výkonu pěstounské péče v kalendářním měsíci.

(6) Odměna za výkon pěstounské péče se vyplácí měsíčně pozadu v termínech stanovených zřizovatelem.

(7) Zanikne-li  výkon pěstounské péče v zařízení v průběhu kalendářního měsíce, náleží za tento měsíc odměna  za výkon pěstounské péče v plné výši.

(8) Došlo-li v průběhu kalendářního měsíce ke změně počtu svěřených dětí v zařízení, poskytne se za tento měsíc odměna,  která je určena podle vyššího počtu dětí; zvyšuje-li se odměna za výkon pěstounské péče podle odstavce 2 věty druhé, náleží v plné výši i v tom případě, že podm í nky jsou splněny pouze po část měsíce.

§ 47

(1) Za podmínek, za nichž se vykonává pěstounská péče v zařízení, může být vykonávaná tato péče i v bytě pěstouna. Pro výkon  pěstounské péče v bytě pěstouna neplatí ustanovení   § 45 odst. 2 písm. d); ustanovení § 45 odst. 2 písm. c) platí jen v případě, že předměty vybavení bytu jsou vlastnictvím zřizovatele nebo na jejich opatření  poskytl zřizovatel příspěvek.

Za pěstouna se pro účely § 44 až 46 považuje též
a) osoba, které bylo dítě svěřeno do péče na základě rozhodnutí okresního úřadu podle § 19 odst. 1 písm. b) nebo

poručník, který o dítě osobně pečuje,
pokud je péče o takové dítě vykonávána v zařízení.

(3) Za dítě svěřené do pěstounské péče se pro účely §  44 až 46 považuje též dítě,
a) které bylo svěřeno do péče na základě  rozhodnutí okresního úřadu podle §  19 odst. 1 písm. b) nebo
b) o které osobně pečuje poručník,
pokud je péče o takové dítě vykonávána v zařízení.

(4) Za dítě svěřené do pěstounské péče  se pro účely § 45 odst. 2 písm. a) a b) a § 46   považuje rovněž zletilé dítě, které má nárok na příspěvek na úhradu potřeb dítěte,  a dále též dítě, které nemá nárok na příspěvek na úhradu potřeb dítěte jen proto, že požívá důchod z důchodového pojištění, jehož výše je stejná nebo vyšší než u vedený příspěvek, ⁴⁶⁾ za podmínky, že péče o takové dítě je vykonávána v zařízení.

ČÁST PÁTÁ
POSKYTOVÁNÍ SOCIÁLNĚ-PRÁVNÍ OCHRANY
POVĚŘENÝMI OSOBAMI

§ 48
Výkon sociálně-právní ochrany pověřenými osobami

(1) Pověřené osoby poskytují sociálně-právní ochranu na základě rozhodnutí o pověření k výkonu takové činnosti (dále jen ”pověření”).

(2) Pověřené osoby mohou v  sociálně-právní ochraně
a) vykonávat činnost podle § 10 odst. 1 písm. a) a § 11 odst. 1 písm. a), b) a c),
b) vykonávat činnost zaměřenou na ochranu dětí před škodlivými vlivy a předcházení jejich vzniku,
c) zřizovat zařízení sociálně-právní ochrany uvedená v § 39 odst.1,
d) poskytovat pěstounům v zařízení, jehož jsou zřizovateli,  výchovnou a poradenskou péči při výkonu pěstounské péče, a sledovat výkon pěstounské péče,
e) převzít zajišťování přípravy fyzických  osob vhodných stát se osvojiteli nebo pěstouny k přijetí dítěte do rodiny (§ 22 odst. 5), kterou jinak zajišťuje okresní úřad [§ 11 odst. 1 písm. d)],
f)  navrhovat  okresnímu úřadu fyzické osoby vhodné stát se pěstouny v zařízení uvedeném v § 44.
g) vyhledávat fyzické osoby vhodné stát se osvojiteli nebo pěstouny a oznamovat je okresnímu úřadu.

(3) Pověřené osoby  nejsou oprávněny vykonávat sociálně-právní ochranu v jiném rozsahu, než je uveden v odstavci 2.

§ 49
Vydávání pověření

(1) O pověření  rozhoduje ministerstvo. Jde-li o zřízení zařízení uvedeného v § 39 odst. 1 písm. d), rozhoduje o vydání pověření okresní úřad, pokud pověření k vykonávání takové činnosti není obsaženo v pověření vydaném ministerstvem.

(2) Podmínkou pro vydání pověření je
a) podání písemné žádosti,
b) bezúhonnost všech  fyzických  osob,  které  budou  přímo  sociálně-právní  ochranu poskytovat,
c) zajištění odpovídajících hygienických podmínek pro zařízení sociálně-právní ochrany prokázané posudkem příslušného orgánu hygienické služby,
d) vlastnické nebo užívací  právo k objektu nebo prostorám, v nichž bude poskytována sociálně-právní ochrana, prokázané příslušným dokladem,
e) potřebné materiální a technické podmínky pro poskytování sociálně-právní ochrany a provozování zařízení sociálně-právní ochrany.

(3) Pověření  se vydá, prokáže-li žadatel, že jsou splněny podmínky uvedené v odstavci 2.

(4) Žádost o vydání pověření musí obsahovat
a)  u právni cké osoby název, sídlo, identifikační číslo, doklad o registraci, popřípadě zápisu do příslušného rejstříku podle zvláštních právních předpisů ⁴⁷⁾ a jméno a příjmení osoby oprávněné jednat  jménem právnické osoby,
b) u fyzické osoby jméno, příjmení, místo trvalého pobytu a rodné číslo,
c) rozsah poskytování sociálně-právní ochrany,
d) místo výkonu sociálně-právní ochrany,
e) jméno, příjmení a rodné číslo všech fyzických osob, které budou přímo sociálně-právní ochranu poskytovat,

f) výpis z evidence Rejstříku trestů všech osob, které budou přímo poskytovat sociálně-právní ochranu, ne starší 3 měsíců.

(5) Za bezúhonného se pro účely vydání pověření považuje ten, kdo nebyl pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin, ani nebyl pravomocně odsouzen pro trestný čin spáchaný z nedbalosti v souvislosti s vykonáváním činností srovnatelných s činnostmi  vykonávanými při poskytování sociálně-právní ochrany.

(6) V rozhodnutí o pověření se uvede rozsah poskytované sociálně-právní ochrany.

(7) Pověřená osoba může vykonávat sociálně-právní ochranu, pokud před započetím jejího výkonu uzavřela pojistnou smlouvu pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou výkonem sociálně-právní ochrany. Pojištění musí být sjednáno po celou dobu, po kterou pověřená osoba sociálně-právní o c hranu podle tohoto zákona poskytuje. Pověřená osoba je povinna do 15 dnů ode dne uzavření pojistné smlouvy zaslat její kopii orgánu sociálně-právní ochrany, který  pověření  vydal.

(8) Pověřená osoba je povinna  orgánu sociálně-právní ochrany, který rozhodl o pověření,
a) do 15 dnů oznámit změny ve skutečnostech rozhodných pro vydání pověření,
b) poskytnout  potřebné podklady  a umožnit vstup do prostor, v nichž se sociálně-právní ochrana vykonává, a to za účelem přezkoumání podmínek pro vydání pověření s tanovených v odstavci 2.

(9) Orgán sociálně-právní ochrany vede  evidenci pověřených osob.

(10) Orgán sociálně-právní ochrany, který rozhodl o vydání pověření, je oprávněn kontrolovat výkon sociálně-právní ochrany pověřenými osobami. Pověřená osoba je povinna zajistit orgánu sociálně-právní ochrany podmínky pro výkon kontroly a při kontrole sp olupracovat.

§ 50
Odnětí pověření

(1) Orgán sociálně-právní ochrany, který vydal pověření, rozhodne o odnětí pověření, jestliže pověřená osoba
a) nevykonává so ciálně-právní  ochranu  v  rozsahu stanoveném v pověření a za podmínek stanovených v § 49 a porušuje povinnosti vyplývající z tohoto pověření,
b)  porušuje práva dětí žijících v zařízeních sociálně-právní ochrany a neplní povinnosti nutné pro jejich ochranu,
c) porušuje podle zjištění orgánů hygienické služby závažně a opakovaně hygienické a protiepidemiologické předpisy ⁴⁸⁾  nebo

d) požádá o zrušení pověření.

(2) Pověřené osobě nelze odejmout pověření podle odstavce 1 písm. a) a b), byla-li jí z tohoto důvodu uložena pokuta (§ 58), nejde-li o zvlášť závažné porušení povinností.

(3) Bylo-li pověření odňato podle odstavce 1 písm. a) až c), může fyzická nebo právnická osoba znovu požádat o vydání pověření až po dvou letech ode dne, kdy rozhodnutí o odnětí pověření nabylo právní moci.

(4) Orgán sociálně-právní ochrany, který odňal pověření, je povinen zajistit péči o děti, kterým pověřená osoba poskytovala sociálně-právní ochranu, pokud není zajištěna jiným způsobem.

ČÁST ŠESTÁ
SPOLEČNÁ USTANOVENÍ

§ 51
Povinnosti orgánů sociálně-právní ochrany
při sdělování údajů

(1) Orgány sociálně-právní ochrany jsou povinny sdělovat si navzájem  údaje z evidence a  spisové dokumentace, které vedou, a  to v rozsahu nezbytném pro potřeby těchto orgánů.

(2) Obec na vyžádání
a) podává  soudu  zprávy  o  poměrech dítěte, u něhož rozhodl soud o výchovném opatření,
b) doporučuje soudu osobu vhodnou stát se poručníkem a toto své doporučení oznamuje okresnímu úřadu,
c) podává okresnímu úřadu zprávy o poměrech dítěte,

d) po dává státnímu zastupitelství zprávy o poměrech dítěte, u něhož soud na návrh státního zastupitelství v občanskoprávním řízení uložil ochrannou výchovu podle zvláštních právních předpisů. 6)

(3) Okresní úřad  na vyžádání
a) podává  soudu zprávy o poměrech dítěte, u něhož rozhodl soud o výchovném opatření,
b) podává státnímu zastupitelství  zprávy o poměrech dítěte, pokud státní zastupitelství vede podle zvláštních právních předpisů ⁴⁹⁾ řízení týkající se dítěte,
c) poskytuje ministerstvu spisovou dokumentac i vedenou o dětech a zobecněné informace a souhrnné údaje, které získá při své činnosti s výjimkou jmenných údajů,
d) může poskytovat pověřené osobě údaje potřebné pro zajištění její činnosti.


(4) Orgán sociálně-právní ochrany je povinen
a)  na žádost p oskytnout
1. soudu a správnímu úřadu údaje potřebné pro občanské soudní řízení a správní řízení,
2. orgánu činnému v trestním řízení údaje potřebné pro trestní řízení,
3. orgánu sociálního zabezpečení a orgánu státní sociální podpory údaje potřebné pro roz hodování o sociálních dávkách,
a to v rozsahu odpovídajícím potřebám řízení před těmito orgány,
b) orgánu činnému v trestním řízení oznamovat skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán na dítěti trestný čin, ⁵⁰⁾ nebo že dítě bylo použito ke spáchání trestného činu.

§52

(1) Zaměstnanci orgánu sociálně-právní ochrany jsou oprávněni v souvislosti s plněním úkolů podle tohoto zákona navštěvovat dítě a rodinu, ve které žije, v obydlí a zjišťovat v místě bydliště dítěte, ve škole a ve školském zařízení, ve zdravotnickém zařízení, v zaměstnání nebo v jiném prostředí, kde se dítě zdržuje, jak rodiče nebo jiné osoby odpovědné za výchovu dítěte o dítě pečují, v jakých sociálních podmínkách dítě žije a  jaké má dítě chování.

(2) Zaměstnanci orgánu sociálně-právní ochrany jsou oprávněni pořídit obrazové snímky a obrazové a zvukové záznamy dítěte a prostředí, v němž se dítě zdržuje, je-li to třeba pro účely ochrany práv dítěte. ⁵¹⁾

(3) Zaměstnanci orgánů sociálně-právní ochrany konají činnost uvedenou v odstavci 1 a 2  na základě zvláštního oprávnění vydaného tímto orgánem, v němž je uvedeno jméno a příjmení zaměstnance, jeho další osobní údaje a vymezena činnost, kterou může tento zaměstnanec vykonávat.

§  53
Povinnosti státních orgánů,  dalších právnických a fyzických osob
a pověřených osob

(1)  Na výzvu orgánů sociálně-právní ochrany jsou
a) státní orgány,
b) zaměstnavatelé,
c) další právnické osoby, zejména školy, školská, zdravotnická a jiná obdobná zařízení,
d) fyzické osoby, pokud jsou zřizovateli škol a dalších zařízení uvedených v písmenu c),
e) pověřené osoby,
povinni sdělit bezplatně údaje potřebné podle tohoto zákona pro poskytnutí sociálně-právní ochrany, nebrání-li tomu zvláštní právní předpis. Jde-li však o údaje týkající se zdravotního stavu vyžádané orgánem sociálně-právní ochrany, platí o úhradě zdravotních výkonů ve  zdravotnickém zařízení zvláštní právní  předpis. ⁵²⁾

(2) Rodiče jsou povinni
a) spolupracovat  s  orgány  sociálně-právní ochrany při ochraně zájmů a práv dítěte,
b) na vyžádání příslušného orgánu sociálně-právní ochrany předložit listiny a další doklady a poskytnout nezbytné informace, je-li jich třeba pro výkon sociálně-právní ochrany,
c) umožnit za podmínek uvedených v  § 52 odst. 3  návštěvu zaměstnance orgánu  sociálně-právní ochrany v obydlí, popřípadě v jiném prostředí, kde dítě žije, je-li to nezbytné pro ochranu života nebo zdraví dítěte nebo pro ochranu jeho práv.

(3) Povinnosti uvedené v odstavci 2 se vztahují obdobně i na jiné osoby odpovědné za výchovu  dítěte.

§ 54
Vedení evidence a spisové dokumentace

Okresní úřad vede evidenci dětí
a) uvedených v § 6 odst. 1,
b) kterým byl ustanoven  opatrovníkem nebo poručníkem.

§ 55

(1) O  dětech zařazených v evidenci podle § 54 vede okresní  úřad  spisovou dokumenta ci.

(2) Spisová dokumentace obsahuje zejména osobní údaje dětí, jejich rodičů, údaje o výchovných poměrech těchto dětí, záznamy o výsledcích šetření v rodině, záznamy o jednání s rodiči nebo jinými osobami, kopie podání soudům a jiným státním orgánům, písemná vyhotovení rozhodnutí soudů, orgánů činných v trestním řízení a správních orgánů.

(3) Spisovou dokumentaci mohou tvořit záznamy na technických nosičích dat, mikrografické záznamy, tištěné produkty optického archivačního systému a tištěné nebo fotografické produkty jiné výpočetní techniky místo originálu listiny, podle jehož obsahu byly pořízeny, pokud z povahy věci nevyplývá, že je třeba uchovat originál nebo úředně ověřenou kopii listiny.

(4) Kromě spisové dokumentace vede okresní úřad i další písemnosti tvořící podklad pro zpracování spisové dokumentace. Tyto písemnosti se nevydávají žádnému orgánu, fyzické nebo právnické osobě. Lze je předložit jen soudu a státnímu zastupitelství v případě, že se údaje v nich obsažené týkají trestního stíhání.

(5) Údaje obsažené ve spisové dokumentaci týkající se dítěte je okresní úřad oprávněn využít pouze v zájmu dítěte při zajišťování sociálně-právní ochrany. Okresní úřad rozhodne o odmítnutí písemné žádosti rodičů nebo jiných osob odpovědných za výchovu dítěte  o nahlédnutí do uvedené spisové dokumentace, pokud by to bylo v rozporu se zájmem dítěte nebo pokud lze ze spisové dokumentace zjistit, která fyzická osoba upozornila na skutečnosti uvedené v § 7; o odmítnutí rozhodne do 15 dnů ode dne, kdy rodič neb o osoba  odpovědná za výchovu dítěte o nahlédnutí požádala.

§ 56

Pro vedení záznamů o dítěti jinými orgány sociálně-právní ochrany a o nakládání se spisovou dokumentací okresního úřadu těmito orgány platí § 55 obdobně.

§ 57

(1) Zaměstnanci orgánu  sociálně-právní ochrany  a  zaměstnanci  zařízení  sociálně-právní ochrany jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, se kterými se při provádění sociálně-právní ochrany nebo v přímé souvislosti s tím seznámili, pokud se v tomto zákoně (§ 51) n e stanoví jinak. Zaměstnanci orgánu sociálně-právní ochrany jsou povinni zachovávat mlčenlivost o osobě, která upozornila orgán sociálně-právní ochrany na skutečnosti uvedené v § 7, a jsou rovněž povinni zachovávat mlčenlivost o údajích o osobách, jímž bylo dítě svěřeno do péče budoucích osvojitelů, jakož i o místě pobytu takového dítěte. Zaměstnanci uvedení ve větě první jsou povinni zachovávat mlčenlivost podle věty první a druhé i po skončení pracovněprávního vztahu. Povinnosti zachovávat mlčenlivost moho u být zaměstnanci uvedení ve větě první zproštěni pouze tím, v jehož zájmu tuto povinnost mají, a to písemně s uvedením rozsahu a účelu.

(2) Povinnost stanovená v odstavci 1 platí obdobně i pro pověřené osoby a jiné  fyzické osoby, které se při spolupráci s orgány sociálně-právní ochrany a  zařízeními sociálně-právní ochrany seznámily s údaji, o nichž  jsou zaměstnanci uvedení v odstavci 1 povinni zachovávat mlčenlivost.

§ 58

(1) Náklady vzniklé v souvislosti s výkonem sociálně-právní ochrany orgánu sociálně-právní ochrany nese stát, s výjimkou nákladů na zřízení a provoz zařízení sociálně-právní ochrany, které nese zřizovatel tohoto zařízení.

(2) Náklady vzniklé v souvislosti s výkonem sociálně-právní ochrany pověřené osobě nese tato pověřená osoba.

(3) Sociálně-právní ochrana se poskytuje bezplatně, s výjimkou pobytu dítěte ve výchovně rekreačním táboře.

(4) Při stanovení ceny za pobyt dítěte ve výchovně rekreačním táboře vychází zřizovatel ze zvláštního právního předpisu. ⁴²⁾ Zřizovatel  může stanovit podmínky, za nichž nebude zaplacení této ceny zcela nebo zčásti požadovat.

ČÁST SEDMÁ
POKUTY

§ 59

(1) Orgán sociálně-právní ochrany je oprávněn přezkoumat správnost a úplnost údajů předložených zaměstnavateli a  osobami uvedenými v § 53 odst. 1 písm. c) až e) potřebných pro poskytnutí sociálně-právní ochrany.  Orgán sociálně-právní ochrany je oprávněn uložit zaměstnavateli a osobě uvedené v § 53 odst. 1 písm. c) až e) za porušení povinností  stanovené v § 53 odst. 1 pokutu až do výše 50 000 Kč a při opětovném porušení povinnosti, za jejíž nedodržení byla již pokuta uložena, pokutu až do výše 200 000 Kč.  

(2) Ministerstvo je oprávněno uložit pokutu až do výše 500 000 Kč, jestliže fyzická nebo právnická osoba bez pověření provádí činnost uvedenou v § 48 odst. 2.

(3) Ministerstvo je oprávněno uložit pokutu pověřené osobě až do výše 200 000 Kč jsou-li dány důvody pro odnětí pověření podle § 50 odst. 1 písm. a) a b). Pokutu nelze uložit v případě, že bylo zahájeno řízení o odnětí pověření podle § 5 0 odst. 1 písm. a) nebo  b).

(4) Pokutu podle odstavců 1 až 3 lze uložit ve lhůtě jednoho roku ode dne, kdy se orgán sociálně-právní ochrany dozvěděl o porušení povinností, nejpozději však do 3 let ode dne, kdy k porušení povinností došlo.

(5) Při ukládání pokuty podle odstavce 1 až 3 se přihlíží zejména k závažnosti porušení, k míře zavinění a k okolnostem, za nichž k porušení povinnosti došlo.

(6) Pokutu podle odstavce 1 nelze uložit, byla-li za totéž porušení povinnosti již pokuta uložena jiným or gánem.

(7) Pokuty podle odstavce 1 až 3 vybírá orgán sociálně-právní ochrany, který je uložil. Pokuty jsou příjmem státního rozpočtu. Při vybírání a vymáhání pokut se postupuje podle zvláštního právního předpisu. ⁵³⁾

ČÁST OSMÁ
ŘÍZENÍ A MÍSTNÍ PŘÍSLUŠ NOST

§ 60

Nestanoví-li tento zákon jinak, postupuje se podle zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).

§ 61
Místní příslušnost

(1) Místní příslušnost okresního úřadu a obce se řídí místem  trvalého pobytu dítěte, není-li dále stanoveno jinak.

(2) Místní příslušnost okresního úřadu se řídí
a) místem, kde se dítě nachází, jde-li o dítě uvedené v § 10 odst. 4, § 15 odst. 2 a § 37 odst. 2,
b) místem trvalého pobytu fyzické osoby, která má zájem stát se osvojitelem nebo přijmout dítě do pěstounské péče, jde-li o případy uvedené v § 11 odst. 1 písm. d),  § 20 odst. 1 a § 21 odst. 1,

c) místem sídla pověřené osoby, jde-li o vydání pověření podle  § 49 odst. 1.

(3) Místní příslušnost obce se řídí  místem, kde se dítě nachází, jde-li o dítě uv edené v § 10 odst. 1 písm. a), § 15 odst. 1 a § 37 odst. 1.

§ 62

(1) Byl-li okresní úřad ustanoven opatrovníkem dítěte pro řízení, které se koná u jiného soudu, než je soud příslušný podle místa trvalého pobytu dítěte, je tento okresní úřad oprávněn požádat okresní úřad, v jehož obvodu je věc soudem projednávána,  o zastoupení dítěte, a postoupit mu spisovou dokumentaci dítěte spolu se svým stanoviskem. Dožádaný okresní úřad je povinen dožádání vyhovět a je oprávněn dítě v řízení zastoupit.

(2) Byl-l i opatrovníkem ustanoven Úřad, může požádat okresní úřad, v jehož obvodu je věc soudem projednávána, o zastoupení dítěte a postoupit mu potřebnou spisovou dokumentaci spolu se svým stanoviskem. Dožádaný okresní úřad je povinen dožádání vyhovět a je oprávněn dítě v řízení zastoupit.

(3) Odstavec 1 a 2 platí přiměřeně i pro účast okresního úřadu, jde-li o trestní řízení proti dítěti nebo o správní řízení, jehož je dítě účastníkem.

§ 63

Řízení
a) o zařazení do evidence žadatelů (§ 22 odst. 5),
b) o svěření dítěte do péče budoucích pěstounů nebo osvojitelů (§ 19 odst. 1 a 2),
c) o pověření  k výkonu sociálně-právní ochrany (§ 49),
se zahajuje na základě písemné žádosti podané orgánu sociálně-právní ochrany  příslušnému k rozhodnutí na tiskopisu předepsaném ministerstvem, nestanoví-li tento zákon jinak.

§ 64

(1) V  řízení o svěření dítěte do péče budoucích osvojitelů nejsou rodiče dítěte účastníky řízení, jestliže jimi nejsou v řízení o osvojení podle zvláštního právního předpisu. ⁵⁴⁾

(2) Pro vydání rozhodnutí o zařazení do evidence žadatelů [§ 22 odst. 5, §  25  odst. 3)] neplatí § 49 správního řádu. V řízení o vydání souhlasu s osvojením dítěte do ciziny [§ 35 odst. 2 písm. i)] nejsou rodiče dítěte účastníky řízení, pokud jimi nebyli ani v řízení o osvojení.

(3) Odvolání proti rozhodnutí o svěření dítěte do péče budoucích osvojitelů a o  svěření dítěte do péče budoucích pěstounů nemá odkladný účinek .

ČÁST DEVÁTÁ
 PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

§ 65
Přechodná ustanovení

(1) Evidence a spis ová dokumentace týkající se sociálně-právní ochrany vedená o dítěti před účinností zákona se považuje za evidenci a spisovou dokumentaci podle tohoto zákona. Okresní úřady a obce jsou povinny nejpozději do 9 kalendářních měsíců ode dne účinnosti tohoto zá k ona evidenci a spisovou dokumentaci týkající se sociálně-právní ochrany  doplnit a přizpůsobit požadavkům tohoto zákona.

(2) Právnické a fyzické osoby, které ke dni účinnosti tohoto zákona poskytují sociálně-právní ochranu na základě dosavadních předpisů a v rozsahu odpovídajícímu tomuto zákonu, jsou povinny do 3 měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona požádat ministerstvo, a jde-li o případ uvedený v § 49 odst. 1 větě druhé, okresní úřad,  o vydání rozhodnutí o pověření k výkonu sociálně-právní ochrany. D o právní moci rozhodnutí o pověření, nejdéle však po dobu 12 měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona, se  právnické a fyzické osoby uvedené ve větě první považují za osoby  mající pověření k výkonu sociálně-právní ochrany.

(3) Pokud osoby uvedené v odstav ci 2 vykonávají ke dni účinnosti tohoto zákona sociálně-právní ochranu v jiném rozsahu, než připouští tento zákon, jsou povinny ukončit tuto činnost do 6 kalendářních měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona.

(4) Práva a závazky, které mělo ke dni účinnosti tohoto zákona Ústředí pro mezinárodněprávní ochranu mládeže, přecházejí na Úřad. Práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů zaměstnanců Ústředí pro mezinárodněprávní ochranu mládeže přecházejí na Úřad.

(5) Lhůta pro návštěvu dítěte svěřeného do výchovy jiné fyzické osoby (§ 19 odst. 5),  dítěte umístěného v zařízení, v němž se vykonává ústavní nebo ochranná výchova (§ 29 odst.2), a dítěte, které je ve výkonu vazby nebo výkonu trestu odnětí svobody (§ 34)  počíná  u dítěte svěřeného do péče nebo umístěného do zařízení přede dnem účinnosti tohoto zákona běžet ode dne účinnosti tohoto zákona.

(6) Pro dočasný pobyt dětí u rodičů nebo jiných fyzických osob (§ 30), který začal se souhlasem orgánu sociálně-právní ochrany probíhat přede dnem účinnosti tohoto zákona, platí délka tohoto pobytu nejvýše 14 kalendářních dnů ode dne účinnosti tohoto zákona; tato doba může být prodloužena jen na základě písemného souhlasu orgánu sociálně-právní ochrany dětí.

(7) Komise péče o rodinu  a děti zřízené podle dosavadních právních předpisů se považují ode dne účinnosti tohoto zákona za komise pro sociálně-právní ochranu dětí (§ 38).

(8) Zařízení pro výkon pěstounské péče zřízená přede dnem účinnosti tohoto zákona se považují za zařízení pro výkon pěstounské péče podle tohoto zákona ode dne uzavření dohody  podle tohoto zákona; do dne uzavření dohody podle tohoto zákona, nejdéle však po dobu 12 měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona,  platí pro výkon pěstounské péče v zařízení právní předpisy platné přede dnem účinnost i tohoto zákona.

(9) Při zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče podle § 20 až 27 se postupuje podle tohoto zákona, i když žádost o zprostředkování byla podána před jeho účinností. O těchto žádostech o zprostředkování osvojení rozhodne ministerstvo podle § 22 odst. 5 do 3 kalendářních měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona.

§ 66

Zrušuje se:
1.  Zákon č. 50/1973 Sb., o pěstounské péči.
2.  Zákon č. 58/1984 Sb., kterým se mění zákon o pěstounské péči.
3.  Zákon č. 118/1992 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 50/1973 Sb., o pěstounské péči, ve znění zákona č. 58/1984 Sb.

§ 67

Tento zákon nabývá účinnosti dnem  1. ledna 2000.

D ů v o d o v á   z p r á v a

Obecná část

A. Vývoj právní úpravy
Ochrana dětí, které se z různých důvodů, zejména však pro objektivní nebo subjektivní příčiny na straně rodičů ocitají v situacích ohrožujících jejich výchovu, zdraví a příznivý vývoj, byla předmětem státního zájmu již od počátku vzniku samostatného česk oslovenského státu, a našla také výraz v právních ú pravách přijímaných již ve 20. letech. Již v tomto období orgány státní moci, (a to jak soudní, tak výkonné) zajišťovaly ochranu dětí v tzv. cizí péči, to je. dětí, jež se nalézaly v jiné péči než rodičovské, a to jak u fyzických osob, tak v ústavech. Doz o r tehdy příslušel soudům majícím pravomoc ve věcech poručenských, okresním péčím o mládež a zemským úřadům (zákon č.256/1921 Sb., o ochraně dětí v cizí péči a dětí nemanželských, vládní nařízení č. 29/1930 Sb., k  provedení cit. zákona). Na úrovni vlády b y tento dozor řízen Ministerstvem spravedlnosti a Ministerstvem sociální péče. Vykonávání dozoru nad péčí o děti jinými fyzickými osobami než rodiči mohlo být od 30. let přeneseno ze soudu na spolky (tzv. Okresní péče o mládež). Přímý výkon dozoru se však s věřoval dozorčím důvěrníkům (byli to většinou poručníci z povolání, sociální pracovníci, popř. členové sdružení, v jejichž náplni činnosti byla ochrana nezletilých dětí). Jednalo se o právně relativně ucelenou úpravu zajišťující informovanost státních org á nů o dětech, které vyžadovaly ochranná opatření, potřebné vymezení kompetencí, oprávnění a podmínek, za nichž dítě mohlo být do cizí péče přijato. Z hlediska dalšího vývoje úkolů orgánů státu na tomto poli je vhodné zmínit dále zákon č.7/1946 Sb., o hroma d ném poručenství, který umožnil, aby výše uvedená Okresní péče o mládež mohla být nositelem tzv. hromadného poručnictví (tj. v případech, kdy nebylo vhodné fyzické osoby ochotné přijmout poručnictví nad dítětem).

Další vývoj ochrany dětí byl na našem území poznamenán změnou společenských podmínek: zákonem č.48/1947 Sb., o organizaci péče o mládež, přešly úkoly péče o mládež zajišťované v době předválečné spolky ”Okresní péče o mládež” a dalšími spolky na okresní a zemské národní výbory. Do právních úprav z ačaly též pronikat ideologické vlivy (”řádná výchova dětí v uvědomělé občany připravené přispívat svou prací k prospěchu společnosti” byla např. zákonem č.69/1952 Sb., o sociálně-právní ochraně mládeže, označena jako prioritní účel sociálně-právní ochrany ) . V 50. letech tak sociálně-právní ochrana spočívala ve výkonu tzv. hromadného poručenství a opatrovnictví. Pokud šlo o děti svěřované do péče nahrazující péči rodičů, bylo přijato pravidlo umísťovat děti ”zásadně do péče kolektivní”, jinak jen v rodině ” k terá skýtá záruku, že dítě bude vychováváno k lásce k lidově demokratickému státu”. Organizačně byla tato činnost na počátku 50. let svěřena Úřadovnám ochrany mládeže při soudech, vrchní dohled nad nimi náležel Ministerstvu spravedlnosti; od roku 1956 byl a působnost těchto Úřadoven přenesena na okresní národní výbory, zatímco úkoly sociálně-právní ochrany ve vztahu k cizině zajišťovalo Ústředí pro mezinárodněprávní ochranu mládeže řízené Ministerstvem spravedlnosti. Na tomto organizačním stavu nic nezměnil ani zákon o rodině, jenž byl přijat v roce 1963 a v části druhé, hlavě druhé upravil ”Účast společnosti při výkonu práv a povinností rodičů” způsobem odpovídajícím době svého vzniku; tato norma upravila zásahy státní moci do vztahů rodinných ze strany sou d ů a národních výborů, ale též např. tehdejších společenských organizací. Zvláštní předpisy o  sociálně-právní ochraně mládeže byly zrušeny.

B. Platný právní stav má východiska v rekodifikaci systému tehdejšího sociálního zabezpečení v roce 1975, kdy se v souvislosti s přijetím zákona č.121/1975 Sb., o sociálním zabezpečení, staly úkoly sociálně-právní ochrany součástí systému sociální péče. Předpisy o sociálním zabezpečení přijaté v roce 1988 (zákon č. 100/1988 Sb. o sociálním zabezpečení, zákon ČNR č.114 / 1988 Sb., o působnosti orgánů ČR v sociálním zabezpečení) a později  vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí  (č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon č. 114/1988 Sb.) v podstatě zachovaly stav ustálený od 60. let, t j . zmínily pouze sociálně-právní ochranu jako službu sociální péče, při současné definici nutných kompetencí (v současné době zejména okresních úřadů) navazujících zejména na úpravu obsaženou v zákoně o rodině, a to zejména v oblasti

- výkonu opatrovnictví

- poskytování zvláštní péče dětem vyrůstajícím mimo vlastní rodinu
- výchovně-poradenské péče, ukládání výchovných opatření
- činnosti směřující ke zprostředkování náhradní rodinné péče o děti.

Současný stav je tedy charakterizován tím, že činnost státních orgánů směřující k ochraně dětí v tradičně vymezených situacích upravuje zákon o rodině (§ 41 a násl.) a z hlediska kompetenčního výše uvedené předpisy o sociálním zabezpečení. Tato situace je hodnocena jako neuspokojivá, neboť neodpovídá potřebné úrov n i ochrany dítěte zejména v souvislosti
s novými společenskými jevy, zejména ohrožením dětí novým spektrem negativních vlivů a jevů (násilí, různé formy závislostí apod.)

s ústavně zaručenou zvláštní ochranou dítěte přijatou v Listině základních práv a svobod jako součásti našeho ústavního pořádku
s mezinárodními smlouvami, kterými je ČR vázána, a dalšími nástroji mezinárodních vztahů  vztahujícími se k postavení dítěte.

Nová právní úprava sociálně-právní ochrany dětí má proto za cíl na tyto vlivy reagovat, oddělit tuto právní úpravu od problematiky sociální péče, s níž koncepčně nesouvisí, a vymezit uceleným způsobem formy působení a potřebné nástroje orgánů veřejné správy, které povolává, aby (zejména orgány státní správy) disponovaly generální (všeobec n ou) působností směřující k ochraně práv dítěte.

O základních statistických údajích sociálně-právní ochrany informuje příloha této důvodové zprávy.

C. Hlavní principy navrhované právní úpravy

Stát je odpovědný za ochranu dětí před tělesným nebo duševním násilím, za ochranu jejich zdravého vývoje z hlediska fyzického, psychického a mravního a ostatních aspektů integrity dítěte jako nositele práv daných Ústavou, Listinou základních práv a svobod a práv vyplývajících z mezinárodních závazků ČR (Úmluvy o p r ávech dítěte); stát však nenahrazuje povinnosti a odpovědnost rodičů, nezasahuje do jejich postavení jako nositelů rodičovské zodpovědnosti, nejsou-li práva nebo vývoj dítěte ohroženy ;
orgány s obecnou působností na úseku ochrany dítěte jsou soudy a orgány určené tímto zákonem; do doby jednoznačného vymezení rodinných vztahů v novém kodexu občanskoprávním, se považuje za vhodné ponechat některé úpravy povahy sociálně-právní ochrany aplikované soudy v současném zákoně o rodině;
vůdčím pravidlem pro orgány sociálně-právní ochrany vyjádřeným i v systematice zákona je princip preventivního působení na rodinné vztahy, jsou-li zasaženy tak, že přichází v úvahu působení veřejné moci; opatření sociálně-právní ochrany jsou hierarchicky uspořádána ve vnitřně prováza n ý celek umožňující volbu nástrojů podle konkrétní situace, v níž se dítě nachází;
uceleně se formulují pravidla pro kontakt s cizinou ve věcech sociálně-právní  ochrany dětí včetně začlenění existujícího Ústředí pro mezinárodněprávní ochranu mládeže jako samostatného orgánu sociálně-právní ochrany řízeného Ministerstvem práce a sociálních věcí do struktury sociálně-právní ochrany. Zajišťují se potřebné návaznosti na návrh ratifikovat Úmluvu o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení;

důraz je položen na ochranu dětí před sociálně patologickými jevy (tj. prevence rizikového vývoje dětí a minimalizace důsledků působení sociálně patogenních vlivů);
nově se koncipuje sledování  výkonu ústavní výchovy, aniž by však tento zákon zasahoval do struktury a pravidel pro činnost zařízení zřizovaných v působnosti Ministerstva zdravotnictví, Ministerstva školství,  mládeže a tělovýchovy a zčásti též Ministerstva práce a sociálních věcí;
vymezují se jasná pravidla pro zprostředkování osvojení a pěstounské péče (organizace, postup, spolupráce jednotlivých subjektů, náplň poradenství pro náhradní rodinnou péči);
umožňuje se, aby se k vymezeným  činnostem sociálně-právní ochrany na principu dobrovolnosti  přihlásila veřejnost reprezentovaná fyzickými nebo právnickými osobami chtějícími účastnit se tohoto společenského úkolu. Určité činnosti představující zásadní zásah do postavení dítěte nebo osob za ně odpovědných však budou vyhrazeny státním orgánům.

D. Soulad  navržené  právní úpravy s ústavním  pořádkem České republiky,  s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, slučitelnost s právními akty Evropských společenství

Pro navrhovaný zákon je ústavním východiskem zejména čl. 32 Listiny základních práv a svobod, který v odstavci 1 zaručuje zvláštní ochranu dětem a mladistvým, v odstavci 4 stanoví hranice omezení rodičovských práv a v odstavci 5 deklaruje v obecné rovině právo rodičů pečujících o děti na pomoc státu. Listina základních práv a svobod současně předvídá (čl. 32 odst.6), že potřebné podro b nosti stanoví zákon. Předložený zákon představuje tuto konkretizaci práva na základní ochranu, přičemž respektuje skutečnost, že dítě může být odloučeno proti vůli rodičů jen na základě rozhodnutí soudu. Soustavu výchovných a preventivních opatření na úse k u sociálně-právní ochrany je možno považovat za jeden z aspektů pomoci státu rodičům pečujícím o děti. Navržená právní úprava je tedy vedena cílem tyto ústavní záruky naplnit a potřebným způsobem konkretizovat.

Oblast sociálně-právní ochrany ve smyslu navrhované právní úpravy není předmětem práva Evropských společenství. Návrh však reaguje na Rezoluci Rady Evropské unie z 26. června 1997 o nedoprovázených nezletilcích, kteří jsou příslušníci třetích zemí.

Předkládaný zákon naplňuje reálným obsahem ta ustanovení Úmluvy o právech dítěte (sdělení MZV č.104/1991 Sb.), která korespondují s předmětem jeho úpravy.

Pokud jde o dokumenty Rady Evropy, nutno uvést především Úmluvu o lidských právech a základních svobodách. Navržená úprava je v souladu s ustanoveními této úmluvy (zejména článkem 8). Z dalších - dosud neratifikovaných  úmluv - možno zmínit Evropskou sociální chartu z roku 1961 a revidovanou Evropskou sociální chartu z roku 1996. Navržená úprava sociálně-právní ochrany dětí je v souladu jak s článke m 17 původní Charty o právu matek a dětí a mladých osob na ochranu při práci, tak s článkem 17 revidované Charty o právu matek a dětí na sociální, právní a hospodářskou ochranu. Při přípravě návrhu bylo rovněž přihlédnuto k Evropské úmluvě o uplatňování pr á v dětí (1996), k Doporučení Parlamentního shromáždění RE č.1286 o Evropské strategii pro děti (1996), k Doporučení Výboru ministrů RE č. (94) 14 o komplexní a integrované rodinné politice (1994), k Resoluci č. (77) 33 o umisťování dětí, k Doporučení č. R ( 79) 17 a č. R (85) 41 o ochraně dětí proti špatnému zacházení nebo násilí, k Doporučení č. R (91) 9 o nouzových opatřeních v rodinných záležitostech.


E. Dopad na státní rozpočet

1. S navrhovaným zákonem jsou spojeny náklady na rozšíření Ministerstva práce a sociálních věcí o odborné psychologické pracoviště pro náhradní rodinnou péči. Nový odborný útvar  Ministerstva práce a sociálních věcí bude zajišťovat úkoly související se zprostředkováním osvojení a pěstounské péče podle návrhu zákona. Předpokládá se, že ročně povede v evidenci cca 1000 dětí vhodných pro náhradní rodinnou péči a více než 2000 osob žádajících o svěření dítěte. Ročně vypracuje přibližně 1300 odborných posudků a zprostředkuje osvojení přibližně v 600 případech a pěstounskou péči  přib l ižně ve 400 případech. Uvedená činnost vyžaduje nárůst o 27 zaměstnanců.

Optimálním způsobem zprostředkování náhradní rodinné péče je centrální koordinace  Ministerstvem práce a sociálních věcí, a to z těchto důvodů:
jen v rámci většího počtu případů z celého území republiky je možné vyhledávat pro děti vhodné k osvojení nebo ke svěření do pěstounské péče nejvhodnější osoby z řad  těch, které mají o tuto péči zájem,
systém rozšiřuje možnosti pro děti se zvláštními potřebami, zdravotně postižené, menšinového etnika apod., pro které z velmi malého počtu žádostí v rámci jednotlivých okresů nelze vhodnou rodinu nalézt,

odborná činnost  na centrální úrovni umožňuje propojit potřebné informace pro rozhodovací proces a zároveň sledovat konečnou fázi - realizaci zprostředkování v terénu; tím se získá potřebný přehled a zpětná vazba,
propojení a operativní využívání informací v centrální evidenci na technických nosičích dat  proces zprostředkování proti současné praxi urychlí,
systém  zprostředkování na centrální úrovni lépe chrání před riziky, které se mohou v tomto citlivém procesu vyskytnout; např. snižuje riziko porušení anonymity u osvojení a riziko nežádoucích zásahů  vůči rodině, která přijala dítě do pěstounské péče,
koordinace  na  celostátní  úrovni  usnadn í vyrovnání existujících rozdílů mezi regiony v postupu a délce trvání procesu zprostředkování, v počtech žadatelů a vhodných dětí.

Finanční zabezpečení  této kompetence Ministerstva práce a sociálních věcí představuje v prvním roce realizace navrhované právní úpravy dopad na prostředky státního rozpočtu v kapitole 313 - MPSV v celkové výši 13 768 tis. Kč. V dalším roce bude již dopad nižší o částku 3 300 tis. Kč, tj. o výdaje na nutné vybavení pracovišť.

V částce 13 768 tis. Kč jsou zahrnuty tyto výdaj e:
- 6 400 tis. Kč prostředky na platy pro 27 zaměstnanců ročně (po 9 zaměstnancích v 11., 10. a 8. platové třídě),
-  2 240 tis. Kč výdaje na zdravotní a sociální pojištění,
-   128 tis. Kč FKSP
- 1 700 tis. Kč věcné výdaje související s provozen pracovišť
- 1 800 tis. Kč vybavení pracovišť
- 1 500 tis. Kč  kapitálové výdaje na vybavení pracovišť PC.

2. Navrhovaný zákon upřesňuje a částečně rozšiřuje kompetence okresních úřadů jako orgánů sociálně-právní ochrany.  Z tohoto důvodu aplikace zákona v podmínkách okresních úřadů a magistrátů statutárních měst s působností okresního úřadu vyžaduje nárůst o 92 zaměstnanců s celkovými náklady 22 600 tisíc Kč ročně.

Celkové zvýšené rozpočtové výdaje spojené s prováděním zákona si vyžádají zvýšení rozpočtu Ministerstva práce a sociálních věcí v částce 10 468 tis. Kč, v prvním roce účinnosti zákona 13 768 tis. Kč (s ohledem na potřebu vybavení pracovišť) a zvýšení rozpočtových výdajů okresních úřadů v částce 22 600 tis. Kč.



Zvláštní část

K § 1

Sociálně-právní ochrana dítěte představuje zajištění práva dítěte na život, jeho příznivý vývoj, na rodičovskou péči a život v rodině, na identitu dítěte, svobodu myšlení, svědomí a náboženství, na vzdělání, zaměstnání, zahrnuje také ochranu dítěte před jakýmkoliv tělesn ý m či duševním násilím, zanedbáváním, zneužíváním nebo vykořisťováním. Ochrana dítěte tak zahrnuje ochranu rozsáhlého  souboru práv a oprávněných zájmů dítěte, a  je proto upravena v různých právních odvětvích a v právních předpisech různé právní síly.  Tv o ří tak předmět činnosti celé řady orgánů, právnických a fyzických osob, a to v závislosti na jejich působností. Ochrana dítěte a zajišťování jeho práv se promítá do právních předpisů v oblasti rodiněprávní, sociální, školské, zdravotní, daňové, občanskopr á vní, trestní apod., a z toho také vyplývá okruh subjektů, které ji realizují. Z této skutečnosti je zřejmé, že právní úpravu ochrany dítěte nelze zahrnout do jediného právního předpisu. Je však třeba, aby pro orgány, které vykonávají sociálně-právní ochra n u, tj. okresní úřady a obce ,byl vytvořen právní předpoklad, který v souladu s Listinou základních práv a svobod a  Úmluvou o právech dítěte umožní těmto orgánům účinně  sociálně-právní ochranu realizovat.

Předložený návrh zákona proto obecně vymezuje pojem sociálně-právní ochrany,  a pokud jde o další ochranu práv dítěte, konstatuje, že ostatní právní předpisy, které ji též upravují nejsou touto úpravou dotčeny.

K § 2
Návrhem zákona se vymezuje, v souladu s Úmluvou o právech dítěte, pojem dítě; dítětem je osoba nezletilá. Dosažení zletilosti se řídí občanským zákoníkem.

Sociálně-právní ochrana v rozsahu stanoveném návrhem zákona se bude zajišťovat dětem, které na území České republiky trvale nebo dlouhodobě pobývají, a to bez ohledu na to, zda jde o české občany nebo cizince. V omezeném rozsahu, tj. v rozsahu zajištění nezbytné pomoci, se bude sociálně-právní ochrana poskytovat i dětem, které se na území České republiky zdržují jen přechodně.

K § 3
Nově se zřizuje Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí, který bude zajišťovat sociálně-právní ochranu ve vztahu k cizině a který bude řízen Ministerstvem práce a sociálních věcí. Tento Úřad nahrazuje dosavadní Ústředí pro mezinárodněprávní ochranu mládeže, které bylo dosud řízeno Ministerstvem spravedln o sti. Na nově zřízený Úřad také přechází z Ústředí všechny jeho kompetence.

K § 4
Sociálně-právní ochranu podle návrhu zákona zajišťují okresní úřady, tj. státní orgány, které dosud také nejvíce úkolů na tomto úseku plní, a dále jsou to obce, které v přenesené působnosti zajišťují celou řadu povinností vyplývajících pro stát ze sociálně-právní ochrany. Oba tyto orgány mají možnost velmi bezprostředně sledovat ochranu práv dítěte a činit potřebná opatření.

Dalšími orgány sociálně-právní ochrany jsou Ministerstvo práce a sociálních věcí, do jehož kompetence patří obecně ”péče o rodinu a děti” a Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí, jemuž i dosud (jako Ústředí pro mezinárodněprávní ochranu mládeže) patří řešení řady otázek ochrany dětí ve vztahu k cizině .

Sociálně-právní ochranu budou moci  zajišťovat i složky občanské společnosti (nadací, občanských sdružení), církve a další právnické a fyzické osoby, a to na základě pověření vydaného Ministerstvem práce a sociálních věcí.

K § 5

Navrhované ustanovení stanoví základní princip sociálně-právní ochrany v tom smyslu, že základním a rozhodujícím hlediskem všech orgánů nebo jiných subjektů, které se dítětem zabývají nebo řeší jeho problémy, je zájem dítěte a jeho blaho. Zájem dítěte nelze nikdy podřadit zájmům jiným, jako jsou např.  zájmy rodičů, rodiny, jiných osob, státu apod.

K § 6
Návrhem zákona se vymezuje okruh dětí, jimž se věnuje zvýšená pozornost. Jedná se o děti, jejichž  rodiče z vážných objektivních nebo subjektivních důvodů neplní nebo nedostatečně plní povinnosti plynoucí z rodičovské zodpovědnosti, popřípadě o děti v péči jiných osob, které jsou  odpovědné za výchovu dítěte a neplní povinnosti vyplývající ze svěření dítěte do jejich péče. Dále jsou to děti, na kterých byl spáchán závažný tres t ný čin anebo děti, které vzhledem ke svému  jednání nebo chování  zvýšenou ochranu a pomoc vyžadují. Vymezení okruhu těchto dětí má pak význam pro postup orgánů sociálně-právní ochrany při poskytování pomoci těmto dětem.

V ustanovení se rovněž vymezuje, kdo se rozumí právnickými nebo fyzickými osobami odpovědnými za výchovu dítěte. Jde o fyzické osoby jimž bylo dítě svěřeno do péče podle § 45 zákona o rodině nebo do pěstounské péče, o poručníky, popřípadě opatrovníky dítěte, a jde též o právnické osoby, k teré za výchovu dítěte odpovídají, protože jim bylo dítě svěřeno do ústavní péče.


K § 7
Návrhem zákona se zakotvuje oprávnění každé osoby upozornit kterýkoliv z orgánů sociálně-právní ochrany na skutečnost, že došlo k závažnému porušení nebo zneužití rodičovské zodpovědnosti. Toto ustanovení má velký význam pro případy zjišťování porušování práv dětí v rodině, kdy s ohledem na rodinné soukromí jen osoby z nejbližšího okolí o takové skutečnosti vědí. Oprávnění těchto osob nelze považovat za porušování pr á va rodičů v péči o děti a při jejich výchově (čl. 32 Listiny základních práv a svobod), ale je nutno je chápat jako nutný předpoklad pro zamezení hrubého porušování práv dětí, kdy děti, zejména nízkého  věku, nemají možnost se jakkoli bránit.

Jde o opráv nění každé osoby, a nikoliv o její povinnost, při jejímž neplnění by jinak musela být stanovena sankce. Proto uvedená úprava v žádném směru nemění § 168 trestního zákona o neoznámení trestného činu, který stanoví trestněprávní odpovědnost za neoznámení vy j menovaných trestných činů.

K § 8
Výslovně se návrhem zákona zajišťuje dítěti právo obracet se na příslušné orgány s žádostí o ochranu, a to i bez vědomí svých zákonných zástupců. Zároveň se pro tyto orgány stanoví povinnost poskytnout dítěti pomoc. To znamená, že pokud se dítě na takový orgán samo obrátí, je takový orgán povinen buď sám dítěti pomoci (je-li to v jeho možnostech), nebo upozornit na tuto situaci např. orgán sociálně-právní ochrany, nebo jiný orgán, který může dítěti konkrétní pomoc zajisti t . To, že dítě se může obrátit na orgány nebo další subjekty bez vědomí svých zákonných zástupců, má velký význam pro zjištění skutečné situace, v jaké se dítě nachází.  Návrh zákona tak vytváří  předpoklad k odhalování skutečností, které mohou znamenat po r ušení práv dítěte. Příslušnými orgány, na něž se může dítě obracet, jsou zejména okresní úřady, obce, soudy a  orgány Policie.

Velmi významné je zakotvení práva dítěte vyjadřovat se ke svým záležitostem při jejich projednávání. Dítě tak může zřetelně projevit svůj názor při rozhodování o  výchovných opatřeních i při řešení všech závažných otázek, které se ho  týkají. Např. desetileté či starší dítě se může zcela odpovědně  vyjádřit k osobám, jimž bude svěřováno  do náhradní rodinné péče.

Neméně významná je úprava, že  záležitostem, které se dítěte týkají, se musí věnovat pozornost. Zajišťuje se tak, že právo dítěte vyjadřovat se ke svým záležitostem není jen formální.

K § 9
Také rodičům a jiným osobám odpovědným za výchovu dítěte se návrhem zákona zajišťuje právo obracet se o pomoc na orgány sociálně-právní ochrany nebo jiné státní orgány, a ty pak jsou povinny v rámci své působnosti jim poskytnout pomoc. Půjde zejména o řešení výchovných problémů s dětmi, problémů v rodině, řešení sociálních otázek ap od.

K § 10
Jedním ze základních principů sociálně-právní ochrany je předcházení vzniku problémů nebo jejich narůstání, jde-li o výchovu dítěte nebo péči o dítě. Proto velmi významnou úlohu v tomto směru bude mít preventivní a poradenská činnost. Vyhledávání dětí, u nichž lze určité problémy předpokládat, sledování těchto problémů a poskytování včasné pomoci je cesta k řešení problémů v jejich počátcích, popřípadě takový postup umožní zamezit vzniku problémů .

Vyhledávání dětí, jejichž situaci je nutno hodnotit jako stav ohrožení nebo narušení příznivého vývoje,  je uloženo jako povinnost obcím, tedy orgánům sociálně-právní ochrany, které z hlediska možnosti sledování problémů v péči o děti a v jejich chování mají k nim nejblíže. Obce budou též poskytovat rodičům poradenství při výchově a v péči o děti. Poradenská činnost bude spočívat také v tom, že budou rodičům poskytovat potřebné informace při uplatňování nároků na dítě, jako jsou například výživné a sociální dávky.  

Okresnímu úřadu se ukládá sledovat působení nepříznivých vlivů na děti a činit potřebná opatření. Ostatním  státním orgánům, obcím, zařízením a dalším subjektům se dává povinnost děti, u nichž se vyskytly vymezené problémy, oznamovat okresnímu úřadu, přičemž pro zdravotnická zařízení se u kládá specifická povinnost oznamovat okresnímu úřadu děti, které matka po narození opustila a ponechala je ve zdravotnickém zařízení, aby mohla být neprodleně dítěti poskytována příslušnými orgány sociálně-právní ochrana.

V rámci preventivní činnosti klade návrh zákona důraz na neformální, osobní a diferencované působení na děti.

K § 11
Poradenskou činnost budou rodičům poskytovat také okresní úřady, které budou využívat při této činnosti řadu odborníků. Poradenská činnost se zaměřuje zejména na pomoc rodičům. Poradenská činnost spočívá především v pomoci při řešení problémů v péči o dítě a jeho výchově, a také ve zprostředkování pomoci uvedeným osobám jinými orgány nebo osobami, které mají potřebnou odbornost ve věcech péče o dítě a jeho výchovy. Pokud jde o přípravu osob vhodných stát se osvojiteli nebo pěstouny, budou mít okresní úřady povinnost zajišťovat takové poradenství .

Poradenská činnost bude mít celou řadu forem a okresní úřady, kterým zákon ukládá tuto činnost zajišťovat, budou pro ni využívat často zařízení, která mají možnost podle tohoto návrhu zákona  zřizovat.

Preventivní a poradenská činnost uvedená v § 10 a 11 návrhu zákona se poskytne nejen rodičům, ale i jiným osobám odpovědným za výchovu dítěte.

K § 12

Návrhem se také umožňuje, aby okresní úřad rodičům uložil povinnost využít při řešení problémů poradenského zařízení, a to v případech, kdy je zřejmé, že pomocí takového zařízení lze problémy dětí řešit, a za předpokladu, že rodiče na doporučení okresního úřadu dosud potřebnou p éči nezajistili a dítě ji nezbytně potřebuje. Obdobně může být uložena též povinnost využít pomoc poradenského zařízení i jiným osobám odpovědným za výchovu dítěte.

K § 13
K základním úkolům  orgánů   sociálně-právní ochrany patří působit na rodiče  (jiné osoby odpovědné za výchovu dětí), aby plnili řádně své povinnosti vyplývající z rodičovské zodpovědnosti a aby se různé nedostatky ve výchově dítěte včas odstranily. V řadě případů však působení těchto orgánů na rodiče a uvedené osoby nebude mít žádoucí výsledek, a tak zákon umožňuje obci použít výchovná opatření, zakotvená v § 43 zákona o rodině.

Obec tak může
a) napomenout  vhodným  způsobem  nezletilého,  jeho  rodiče  a osoby, kteří narušují jeho řádnou výchovu,
b) stanovit nad nezletilým dohled a p rovádět jej za součinnosti školy, občanských sdružení v místě bydliště nebo na pracovišti,
c) uložit nezletilému omezení, která zabrání škodlivým vlivům na jeho výchovu, zejména návštěvu podniků a zábav pro nezletilého vzhledem k jeho osobě nevhodných.

U činí-li obec některé z uvedených opatření, má povinnost uvědomit o tom okresní úřad, a sledovat, zda opatření, která učinila, jsou dodržována.

Uvedená výchovná opatření může učinit i soud, který  může také požádat obec nebo okresní úřad aby sledovaly, zda jsou opatření učiněná soudem dodržována. Důvodem této úpravy je skutečnost,  že oba tyto orgány mají možnosti blíže sledovat chování dětí nebo jeho rodičů, popřípadě mají k dispozici odborný a specializovaný aparát.

K § 14
Bezprostřední kontakt okresních úřadů s problémy výchovy a péče o děti, jejich konkrétní poznatky o situaci v rodinách, kde děti žijí, umožňuje, aby tento úřad podával návrhy soudu na velmi zásadní a závažná výchovná opatření, a to omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo p ozastavení jejího výkonu, nebo návrhy na nařízení ústavní výchovy dítěte. Obě uvedená opatření jsou zakotvena v zákoně o rodině (§ 44, § 46 zákona o rodině)  a rozhoduje o nich soud. Pokud okresní úřad návrhy omezující nebo pozastavující rodičovskou zodpo v ědnost podal, a soud skutečně rodičovské zodpovědnosti rodiče zbavil, omezil ji nebo pozastavil její výkon, má okresní úřad povinnost sledovat, zda tato opatření vedla k nápravě a má také možnost, stalo-li se tak, podávat soudu návrhy na zrušení těchto om e zení rodičovské zodpovědnosti.

Obdobné postavení má okresní úřad ve vztahu k ústavní výchově dítěte. Zde okresní úřad může podávat návrh nejen na její nařízení, ale také na její prodloužení nebo zrušení. Vždy záleží na zvážení všech okolností případu a na působení ústavní výchovy na dítě. Spolupráce s ústavy (zařízeními), v nichž se ústavní péče vykonává, je za těchto okolností nezbytná.

Nařízení ústavní výchovy představuje velmi závažný zásah do života dítěte, dochází k zásadní změně prostředí, ve kterém dítě žije, a v souvislosti s tím dochází k zásadní změně životního režimu dítěte. ;Takový zásadní zásah do života dítěte by měl být jen krajním opatřením, když  žádná jiná opatření nevedla  k nápravě v chování dítěte nebo se nepodařilo řešit životní si t uaci dítěte jiným způsobem.

Významnou úlohu plní okresní úřad také v souvislosti s osvojením dítěte.  Je orgánem sociálně-právní ochrany, který podává návrh soudu na rozhodnutí o tom, že rodiče neprojevují zájem o dítě,  cílem tohoto postupu je umožnit řízení o osvojení dítěte za co nejpříznivějších podmínek pro dítě.

Podle § 178 občanského soudního řádu vyřizuje soud podněty a upozornění občanů a právnických osob ve věcech výchovy dítěte a činí vhodná opatření. Navrhovaným zákonem se stanoví výslovně, že takové podněty bude podávat i okresní úřad.

K § 15
Návrhem se zajišťuje péče o dítě v případech, kdy dítěti z různých důvodů nezabezpečují péči rodiče nebo jiné osoby, které takovou péči zajišťovat mají. Často půjde o případy, kdy rodiče z důvodů zdravotních nebo z jiných vážných důvodů nemohou o dítě pečovat, může se však jednat i o neplnění povinností rodičů, a i v tomto případě je třeba se o dítě postarat. Pak je povinností obce, aby péči o takové dítě zajistila a o svém opatření informovala okres n í úřad, který pak po zvážení konkrétního případu může učinit další opatření.

Tam, kde zřejmě bude péče rodičů nebo jiných osob odpovědných za péči o dítě absentovat dlouhodobě, bude třeba podat návrh soudu na vydání příslušného rozhodnutí o péči o dítě a o jeho výchově.



K § 16
Jedná-li se o závažný případ, kdy se dítě ocitne bez jakékoliv péče, nebo dojde-li k ohrožení dítěte (nejčastěji jde o případy naprostého zanedbání péče o dítě, týrání dítěte nebo zneužívání dítěte), je okresní úřad povinen podat návrh soudu na vydání předběžného opatření podle § 76a občanského soudního řádu. V takovém případě se řeší podle citovaného ustanovení situace dítěte okamžitě.

K § 17
Nemohou-li rodiče dítě zastupovat nebo v případech, kdy se dostává do rozporu zájem dítěte se zájmem rodičů, je třeba podle zákona o rodině dítěti ustanovit opatrovníka. Předložený návrh stanoví, že okresní úřad vykonává funkci opatrovníka. Ustanovit opatrovníkem okresní úřad umožňuje zákon o rodině v případě střetu zájmů zákonných zástup c ů a dítěte nebo mezi dětmi týchž rodičů navzájem, v případě ohrožení majetkových zájmů dítěte, při omezení rodičovské zodpovědnosti,  v řízení o osvojení nebo je-li toho třeba v zájmu dítěte i  z jiných důvodů.

Obdobně  zákon upravuje kompetenci okresního úřadu při zastupování dítěte v řízení správním a trestním.

Dítěti se ustavuje poručník v případech (§ 78 zákona o rodině), kdy rodiče dítěte zemřeli, byli zbaveni rodičovské zodpovědnosti, výkon jejich rodičovské zodpovědnosti byl pozastaven nebo rodiče nemají způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu. Zpravidla se poručníkem ustanovuje fyzická osoba, zejména některá z osob blízkých dítěti. Pokud však nemůže fyzická osoba být poručníkem ustanovena, ustanoví soud poručníkem okresní úřad. Okresní úřa d má významné postavení při zajišťování práv dítěte také v době, po kterou dítěti není ustanoven poručník,  nebo v době, kdy se poručník ještě neujal své funkce. V této době okresní úřad činí neodkladné úkony v zájmu dítěte a v jeho zastoupení.

K § 18
V z ákoně o rodině se soudu ukládá, aby si při rozhodování o svěření dítěte do pěstounské péče nebo o osvojení dítěte vyžádal vyjádření orgánu sociálně-právní ochrany. Navrhovaným § 18 se určuje, že tímto orgánem bude Ministerstvo práce a sociálních věcí, kte r é bude ve svém vyjádření vycházet z dokumentace a evidence vedené pro účely zprostředkování osvojení a pěstounské péče.

K § 19
Pro péči o dítě a vytváření harmonického prostředí pro příznivý vývoj dítěte je rodina nezastupitelná. Proto v případech, kdy vlastní rodina dítěte je z různých důvodů nefunkční a nemůže péči o děti zajistit, je třeba, pokud je to účelné, zajistit pro dítě náhradní rodinnou péči. Přitom přichází v úvahu zejména dvě formy této péče, a to pěstounské péče (§ 45a a násl. navrhované n o vely zákona o rodině) a osvojení (§ 63 a násl. zákona o rodině), při němž vzniká mezi osvojitelem a osvojencem takový vztah jako mezi rodiči a dětmi.  Obě z uvedených forem náhradní rodinné výchovy však představují závažný zásah do života dítěte i osob, k t eré mají zájem stát se pěstouny nebo osvojit dítě. Proto zákon o rodině upravuje dvě formy péče, které by ještě před rozhodnutím soudu měly ukázat, zda vytvoření v zásadě nové rodiny bude ku prospěchu dítěte. Zákon o rodině opravňuje orgán sociálně-právní ochrany rozhodovat o svěření dítěte do péče budoucích pěstounů nebo osvojitelů. Navrhovaný zákon určuje, že tímto orgánem je okresní úřad, a jde-li o osvojení dítěte do ciziny nebo z ciziny, je tímto orgánem Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dítěte.

Pok ud došlo ke svěření dítěte do předpěstounské péče nebo do péče budoucího osvojitele, je okresní úřad povinen o tomto rozhodnutí informovat příslušný soud, a to ve stanovené lhůtě.

Podle § 68a zákona o rodině mohou rodiče osvojovaného dítěte dát souhlas k osvojení bez vztahu k určitým osvojitelům. Uvedený souhlas rodičů musí být dán písemně soudu nebo příslušnému orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Navrhovaný zákon určuje, že tímto orgánem je okresní úřad.

Ve vztahu k dětem svěřeným do pěstounské péče se zakládá oprávnění okresního úřadu podávat návrhy soudu týkající se výživného.

Jedním z nejvhodnějších způsobů zajištění péče o dítě, o  něhož nemůže pečovat vlastní rodina, je péče v  jiné vhodné rodině. Přesto může dojít k tomu, že z různých důvodů není taková forma péče o dítě úspěšná, popř. právě v jednotlivých konkrétních případech takové péče se vyskytují problémy, které je třeba řešit. Proto se okresnímu úřadu ukládá, aby sledoval vývoj dítěte v náhradní rodinné péči a zaměstnancům okresního úřad u se ukládá povinnost pravidelně takové rodiny navštěvovat. Návštěvu v rodině budou moci zaměstnanci okresního úřadu vykonávat jen na základě zvláštního oprávnění, které zaručí, že půjde o osoby, které mají pro výkon takové činnosti potřebné předpoklady. N a vrhované ustanovení tak zajišťuje, že pokud by se určité problémy vyskytly, bude je možné řešit v souladu se zájmem dítěte a v samých jejich počátcích.

K § 20
Zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče představuje velmi významnou činnost, na jejímž základě se vytvářejí nové vztahy mezi dětmi a dalšími osobami. Jde o činnost, jejímž výsledkem je zajištění  náhradní rodinné péče, kdy v případech pěstounské péče přebírají pěstouni značnou část práv rodičů a při osvojení pak osvojitelé přebírají celou rod i čovskou zodpovědnost. Proto je s ohledem na závažnost této činnosti zajišťování zprostředkování  vyhrazeno státnímu orgánu tak, aby s ohledem na zájem dítěte nemohlo v žádném směru dojít ke zneužívání této činnosti. Návrh zákona stanoví úkoly při zprostře d kování osvojení nebo pěstounské péče okresnímu úřadu a Ministerstvu práce a sociálních věcí.  Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí ukládá úkoly, jde-li o osvojení dítěte do ciziny nebo z ciziny.

Zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče se provádí jen na základě žádosti fyzické osoby, která má zájem stát se osvojitelem nebo pěstounem.

Zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče uvedenými státními orgány je jen jednou z možností, jak realizovat osvojení nebo pěstounskou péči, a fyzická osoba, která má zájem dítě osvojit nebo převzít do pěstounské péče, nemusí tuto možnost zprostředkování využít. Může se např. přímo obrátit na soud s návrhem na osvojení nebo svěření do pěstounské péče konkrétního dítěte, o jehož osvojení nebo svěření do pěstouns k é péče má zájem.

Návrh zákona také výslovně uvádí, kdy se zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče obecně neprovádí. Jde o případy, kdy je vyhledání jak dětí tak osvojitelů (pěstounů) bezpředmětné, například jde o svěření dítěte osobám dítěti příbuz ným nebo blízkým.

K §  21
Základní údaje potřebné pro zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče bude shromažďovat okresní úřad, u něhož bude proces zprostředkování těchto druhů náhradní rodinné péče o dítě začínat. K povinnostem tohoto orgánu bude také patřit vyhledávat děti vhodné k osvojení nebo pro svěření do pěstounské péče a také osoby vhodné stát se osvojiteli nebo pěstouny.

Okresní úřad v prvé řadě zjistí o dítěti, které je vhodné k osvojení nebo ke svěření do pěstounské péče, všechny potřebné údaje, z nichž pak je možné posoudit, do jakého nového rodinného prostředí by dítě mělo přijít tak, aby byl zaručen jeho další řádný vývoj.

Osoby, které mají zájem stát se osvojiteli nebo pěstouny, budou podávat okresnímu úřadu žádost o zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče, a budou samozřejmě povinny přiložit k této žádosti doklady potřebné pro zjištění, že způsobem svého života, svými vlastnostmi, schopnostmi a motivací poskytují záruku, že osvojení nebo svěření dítěte do pěstounské péče bude dítěti ku prospěchu. Okresní úřad pak vypracuje k žádosti těchto osob své stanovisko.

Okresní úřad bez zbytečného prodlení kopii spisové dokumentace dítěte a žadatele postoupí ke zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče Ministerstvu práce a sociálních věcí.

K § 22
Vlastní zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče zajišťuje ministerstvo z toho důvodu, že v rámci celého území státu je větší pravděpodobnost nahrazení vhodných osvojitelů (pěstounů) pro děti vhodné ke svěření do pěstounské péče nebo k osvojení . Např. v rámci okresu by řešení tohoto problému bylo sotva optimální s ohledem na velmi omezený počet případů.

Ministerstvo práce a sociálních věcí pro účely zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče vede evidenci dětí a žadatelů, v niž jsou uvedeny všechny potřebné údaje (zpravidla získané okresním úřadem), a to včetně  názoru dítěte, je-li to možné s ohledem na jeho věk. Ministerstvo práce a sociálních věcí v rámci zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče zajistí i odborné posouze n í dětí a žadatelů (§ 27 návrhu).

O zařazení do evidence žadatelů vydá ministerstvo rozhodnutí tak, aby se žadatel dozvěděl kvalifikovaným způsobem o tom, že je do evidence zařazen, popř. pokud k jeho zařazení do evidence nedojde, aby měl možnost dosáhnout přezkumu tohoto rozhodnutí.  V rozhodnutí se stanoví žadateli také některé povinnosti související se zprostředkováním svěření dítěte do pěstounské péče nebo s osvojením dítěte.

Návrh zákona také počítá s tím, že dojde-li k závažným skutečnostem (například nemoc, finanční problémy), může žadatel požádat, aby po určitou dobu bylo zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče pozastaveno.

Ministerstvo práce a sociálních věcí bude zprostředkovávat jen osvojení nebo pěstounskou péči v České republice a zprostředkování osvojení ve vztahu k cizině bude zajišťovat Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí. Návrh zákona však stanoví, že pokud po stanovenou lhůtu nedojde ke zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče v České republice, bude dána možnost, aby Úř a d pro mezinárodněprávní ochranu dětí zprostředkoval osvojení do ciziny nebo z ciziny. Přitom v případech, kdy nebude žadatel trvat na tom, že chce osvojit jen dítě z ciziny, bude nadále veden i v evidenci v České republice. Také dítě bude zařazeno v obou u vedených evidencích. Důvodem tohoto postupu je skutečnost, že osvojení dětí z  České republiky by mělo být podle příslušných mezinárodních smluv v první řadě zajišťováno v zemi původu a i v době, kdy už jsou  dítě nebo žadatel zařazeni do evidence pro osv o jení ve vztahu k zahraničí, může být zjištěno, že přichází v úvahu  osvojení  nebo k pěstounská péči v České republice.

K § 23

Vlastní zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče spočívá v tom, že ministerstvo zjistí, že pro určité konkrétní dítě vhodné k osvojení nebo ke svěření do pěstounské péče se nachází v evidenci žadatelů vhodná osoba. To znamená, že na základě existujících zjištění je reálný předpoklad pro to, že takový žadatel a dítě mohou vytvořit rodinu. Na základě uvedeného zjištění oznámí m inisterstvo tuto skutečnost žadateli, který na jeho základě má právo seznámit se s dítětem. Na seznámení se žadatele s dítětem se dává potřebný časový prostor tak, aby žadatel měl možnost dítě blíže poznat a zvážit, zda podá žádost o svěření do své péče.

K § 24
Návrh zákona taxativně vyjmenovává skutečnosti, pro které se dítě nebo žadatel vyřazují z evidence dětí nebo evidence žadatelů a současně se stanoví postup orgánů sociálně-právní ochrany v souvislosti s těmito skutečnostmi.

K § 25 a 26
Ve vztahu k cizině lze zprostředkovat pouze osvojení, tj. zajištění takové formy péče o dítě v rodině, která vytváří mezi osvojitelem a dítětem vztah, jaký je mezi rodiči a dětmi. Osvojení ve vztahu k cizině vychází z Úmluvy o ochraně dětí a spolupráci při mezinár o dním osvojení, která stanoví pravidla i postup příslušných orgánů při realizaci osvojení do ciziny a z ciziny. Návrh na ratifikaci uvedené úmluvy je projednáván příslušnými orgány současně s tímto návrhem zákona.

V České republice bude orgánem zajišťujícím takové osvojení Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí. Pro tyto účely vede tento Úřad potřebnou evidenci, a to dětí vhodných k osvojení a žadatelů vhodných stát se osvojiteli jak z České republiky tak i z ciziny; pro  vedení evidence platí v zásadě s tejná pravidla jako pro vedení evidence podle § 22.

Při zprostředkování osvojení bude Úřad spolupracovat s orgány  nebo jinými subjekty, které jsou obdobnou činností pověřeny v cizině. Uvedený postup tak zabrání možnému zneužití institutu osvojování dětí do ciziny a umožní i zjišťovat, v jakých poměrech bude dítě v  cizině žít.

Bude-li zprostředkováno osvojení v České republice, bude Úřad postupovat v zásadě stejně, jako bude postupovat při zprostředkování osvojení ministerstvo.

K § 27
Ministerstvo pr áce a sociálních věcí bude  zajišťovat odborné posuzování pro účely zprostředkování osvojení nebo pěstounské péči. Toto posuzování by mělo tvořit jeden z významných podkladů pro uvedené zprostředkování;  ministerstvo při posuzování bude spolupracovat s od b orníky z různých oblastí tak, aby bylo zajištěno komplexní a vysoce odborné posouzení případu. Zajišťuje se, aby zaměstnanci ministerstva mohli při odborném posuzování jednat se žadateli i dalšími osobami a dítětem, které by přicházelo v úvahu pro osvojen í nebo do svěření do pěstounské péče.

K § 28
V případech, kdy soud nařídil ústavní výchovu, je třeba stanovit způsob, jakým se zajistí přijetí dítěte do takového ústavu (zařízení). Návrh zákona stanoví postup okresního úřadu v takovém případě a zároveň zakotvuje oprávnění okresního úřadu k podání návrhu soudu na výkon rozhodnutí v případě, že se rodiče nebo jiné osoby odpovědné za výchovu dětí odmítají rozhodnutí soudu o nařízení ústavní výchovy dítěti podrobit.

Návrh zákona také stanoví součinnost okresního úřadu  se  soudem  v případě, že dítěti je nařízena ústavní výchova a k realizaci rozhodnutí o nařízení ústavní výchovy je třeba výkonu rozhodnutí.

K § 29

Návrh zákona nově zakotvuje oprávnění okresních úřadů sledovat dodržování práv dítěte v ústavní péči, a to bez ohledu na to, o jaký druh ústavu se jedná, kdo je zřizovatelem ústavu nebo jeho provozovatelem. Ukládá se proto povinnost zaměstnanci okresního úřadu pravidelně v ústavním zařízení navštěvovat děti, jimž byla nařízena ústavní výchova ne b o uložena ochranná výchova,  a rovněž  děti, které byly svými rodiči opuštěny (ponechány matkou ve zdravotnickém zařízení).

Zaměstnanec bude moci navštívit ústavní zařízení, pokud k tomu bude mít potřebné oprávnění vydané okresním úřadem. V souvislosti s návštěvou ústavního zařízení je stanovena  pro zaměstnance okresního úřadu povinnost,  zjistí-li porušení povinností ve vztahu k dítěti ústavním zařízením, aby oznamoval tyto skutečnosti okresnímu úřadu a sledoval nápravu nedostatků.

Činnost okresního úřadu spočívající ve sledování dětí v zařízení pro výkon ústavní výchovy a ochranné výchovy v žádném směru nebude zasahovat do odborné péče, která se dítěti v ústavu (zařízení) poskytuje (zdravotní, výchovná apod.), protože  bude spočívat jen v možnosti ověřit si, že základní osobní práva dítěte jsou respektována,  že nadále trvají důvody pro pobyt dítěte v takovém ústavním zařízení, a to také s ohledem na oprávnění okresního úřadu podávat návrhy soudu týkající se ústavní výchovy. V návaznosti na to se sta no ví povinnost okresního úřadu pravidelně navštěvovat dítě umístěné v ústavu (zařízení).

V souvislosti s uvedeným oprávněním okresního úřadu návrh zákona stanoví povinnosti ústavnímu zařízení, které z toho vyplývají. Jde o povinnosti, které mají   umožnit  uvedené činnosti ze strany okresního úřadu.

Obdobně jako zaměstnanci okresního úřadu se umožňuje navštěvovat ústavní zařízení také zaměstnanci ministerstva, a to rovněž na základě oprávnění, které v tomto případě vydává zaměstnanci ministerstvo.

K § 30
Pobývání dítěte mimo ústavní zařízení je dosud nedostatečně právně upraveno. Návrh zákona proto přesně vymezuje podmínky, za jakých může dítě umístěné v ústavním zařízení pobývat mimo toto zařízení, a po jak dlouhou dobu. Účelem tohoto ustanovení je zamezit v řadě případů zcela nekontrolovatelnému povolování pobytu dětí mimo ústavní zařízení, a to i na značně dlouhou dobu. Navrhovaným ustanovením se zabrání  určitému svévolnému zacházení s dítětem, zajistí se kontrola pobytu dítěte mimo ústavní zařízení a znalosti získané z této kontroly pak umožní okresnímu úřadu činit potřebná opatření ve vztahu k dětem, například podávat návrh soudu na zrušení ústavní výchovy  nebo navrhnout děti na jejich zařazení do evidence dětí vhodných pro osvojení nebo do pěstoun s ké péče.

K § 31 a 32
Významnou součást sociálně-právní ochrany tvoří péče o děti, které žijí v nepříznivých sociálních podmínkách, u nichž se vyskytují velmi vážné výchovné problémy  a které páchají i trestnou činnost. Návrhem zákona se stanoví řada povinností obcím i okresním úřadům. Jde především o zaměření pozornosti na takové děti, provádění potřebných opatření, a to velmi diferencovaných podle jednotlivých skupin  těchto dětí, analýza příčin vedoucích k výchovným a jiným problémům apod. Důraz je při t om kladen na přímý a neformální osobní styk mezi zaměstnancem okresního úřadu nebo  obce a dítětem.

K § 33

V souvislosti s povinnosti okresního úřadu při péči o děti  s vážnými problémy má tento orgán oprávnění účastnit se trestního řízení proti mladistvým a podávat soudu návrhy týkající se výchovy nebo umístění mimo výchovný ústav, tak jak to vyplývá z trestního řádu. Obdobně okresní úřad plní i povinnosti vyplývající ze zákona o přestupcích, jde-li o přestupky mladistvého.

K § 34
Okresnímu úřadu se stanovuje povinnost spolupracovat se zařízeními, v nichž se vykonává ústavní výchova, ochranná výchova nebo s věznicemi, a tak průběžně řešit problémy dítěte umístěného v těchto ústavech nebo věznicích. Tato povinnost stanovená okresnímu úřadu představuje t aké určité preventivní opatření ve vztahu k dětem  uvedeným v § 6 odst. 1 návrhu proto, že v rámci této spolupráce lze řešit celou řadu problémů, které mohou nastat po ukončení pobytu dítěte v ústavu nebo věznici. Pokud je dítě ve výkonu vazby nebo výkonu trestu odnětí svobody, stanoví se okresnímu úřadu přímo zákonem povinnost pravidelně dítě navštěvovat a jeho problémy projednávat.

K § 35
Ochranu  práv a zájmů dítěte ve vztahu k cizině bude zajišťovat Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí. Navrhovaný § 35 vymezuje kompetence tohoto Úřadu. Uvedený Úřad bude plnit řadu významných úkolů v oblasti sociálně-právní ochrany dětí nejen na základě tohoto zákona, ale zejména na základě mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána.

Pokud jde o úmluvy, k terými je Česká republika v této oblasti vázána, jedná  se o tyto úmluvy:
- Úmluva o vymáhání výživného v cizině (vyhl. č. 33/1959 Sb.)
- Úmluva o uznání a vykonatelnosti rozhodnutí o vyživovací povinnosti k dětem (vyhl. č. 14/1973 Sb.)
- Úmluvy o uznávání a výkonu rozhodnutí o vyživovací povinnosti (vyhl. č. 132/1976 Sb.)
- Úmluva o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí (sdělení č. 34/1998 Sb.).

K těmto úmluvám přistupuje i Úmluva o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení, která je také v současné době projednávána a je navrhováno její podepsání a ratifikace.  Právě na tuto úmluvu navrhovaný zákon velmi úzce navazuje vzhledem k tomu, že úprava zprostředkování osvojení dětí do ciziny a z ciziny je v zásadě konkretizace této úmluv y , umožňující její provádění příslušnými orgány.

Uvedený Úřad provádí také řadu mezivládních či jiných mezistátních ujednání.

Úřadu se podle navrhovaného zákona, popřípadě v rámci navrhované novely zákona o rodině, dávají některá oprávnění v souvislosti s rozhodováním soudu o výchově dítěte nebo při činnosti okresního úřadu, jde-li o řešení problémů dětí, které nemají na území České republiky trvalý nebo dlouhodobý pobyt.

Významnou působnosti Úřadu je jednání či zajišťování kontaktů s orgány nebo jinými subjekty v cizině, které vykonávají obdobnou činnost jako tento Úřad. Kromě zprostředkování osvojení se jedná o zajišťování různých dokladů, pomoc při uplatňování některých nároků (zejména výživné), jednání s různými úřady v cizině ve věci práv a oprá v něných zájmů dítěte apod. Úřad (který nahrazuje dosavadní Ústředí pro sociálně-právní ochranu mládeže) má možnost využít pro svoji činnost kontakty na příslušné orgány a jiné subjekty v zahraničí, které jsou zárukou kvalitního zabezpečení ochrany dítěte v e vztahu k cizině.

K § 36
Při úpravě činnosti státních orgánů České republiky pro případ, že se na území cizího státu nachází dítě uvedené v § 4 odst. 2 návrhu bez doprovodu rodičů nebo jiných osob za něj odpovědných, se vychází z Rezoluce Rady Evropské unie z 26. června 1997 o nedoprovázených nezletilcích, kteří jsou příslušníky třetích zemí. Právní úprava  se opírá též o dosavadní faktický stav, kdy zastupitelské úřady zajišťovaly podle konkrétní situace každého případu dopravu uvedených dětí na hranice České republiky v případě, kdy nedošlo k jejímu zajištění rodiči, případně osobou odpovědnou za dítě.

K § 37
Ustanovení § 4 návrhu zákona stanoví okruh dětí, na něž se navrhovaný zákon vztahuje v celém rozsahu; jde o děti, které mají v České republice trvalý nebo dlouhodobý pobyt. Kromě toho je však třeba v určité nezbytné míře zajistit péči o dítě, které uvedený pobyt na území republiky nemá a  které se nachází na jejím území bez péče přiměřené jeho věku. Jde o případy, kdy je třeba zajistit pro dítě zá k ladní životní potřeby. Proto návrh zákona ukládá v prvé řadě obci učinit nezbytná opatření souvisejících s péči o takové děti. Obec má pak povinnost informovat o takovém dítěti okresní úřad, který má povinnost učinit příslušné právní kroky a kontaktovat   k zajištění péče o dítě další příslušné orgány.

K § 38
Komise pro sociálně-právní ochranu dětí bude  zřizována přednostou okresního úřadu  podle § 9 odst. 3 zákona o okresních úřadech.

Komise bude rozhodovat o odvolání proti rozhodnutí obce o uložení výchovných opatření (napomenutí dítěte a rodiče, dohled nad dětmi) a bude působit také jako  koordinující orgán okresního úřadu na úseku sociálně-právní ochrany. Komise by měla sledovat  působení opatření  učiněných okresním úřadem v sociálně-právní ochrany a měla by také taková opatření iniciovat. Předpokládá se, že uvedená komise bude složena z řady odborníků na otázky výchovy dětí a péče o ně.

Návrhem se stanoví, že činnost členů komise i přizvaných osob bude, jde-li o zaměstnance,  jiným úkonem v obecném zájmu, při němž náleží náhrada mzdy podle pracovněprávních předpisů a u členů komise, kteří nejsou v pracovním poměru ani v poměru obdobném pracovnímu poměru (jde v zásadě o osoby samostatně výdělečně činné), se stanoví náhrada ušlého výdělku přímo v to m to zákoně. Podle § 17 odst. 1 nařízení vlády č. 108/1994 Sb., bude náhrada mzdy za dobu uvolnění  v případě, že uvedené osoby budou zaměstnanci, zaměstnavateli  uhrazena okresním úřadem. Členům komise a přizvaným osobám se návrhem také zajišťuje náhrada j í zdních výdajů.



K § 39
Navrhované ustanovení  stanoví okruh zařízení, která mohou zřizovat okresní úřady. Jedná se o zařízení velmi potřebná z hlediska výkonu sociálně-právní ochrany, ať se jedná o zařízení, která se budou zabývat poradenskou činností, nebo o zařízení, v nichž bude moci být dítě krátkodobě nebo dlouhodobě umístěno.

Zařízení uvedená v navrhovaném ustanovení budou moci zřizovat také obce v samostatné působnosti.

K § 40
Zařízení odborného poradenství pro péči o děti by měla poskytovat potřebné rady týkající se výchovy dítěte zejména rodičům a jiným osobám odpovědným za výchovu dítěte. V těchto zařízeních by měla působit řada kvalifikovaných odborníků, psychologů, pedagogů, právníků, sociálních pracovníků apod. specializovaných na oblast péče o dítě a jeho výchovu, kteří by měli být  zárukou kvalitní poradenské služby.

K § 41
Zařízení sociálně výchovné činnosti jsou určená především k rozvíjení zájmových činností a pro využívání volného času dítěte. Jde o zařízení, která by měla být zřizována pro děti a využívána zejména dětmi, které vyžadují zvýšenou pozornost proto, že žijí v neutěšených sociálních podmínkách, nebo mají výchovné či jiné problémy. Tato zařízení by měla být jednou ze součástí preventivní péče o tyto děti.

K § 42
Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc  budou moci poskytnout základní péči potřebnou pro dítě, které se ocitlo bez jakékoliv péče nebo v případě, že jde o dítě, které je vážně ohroženo. Tato zařízení budou poskytovat dítěti péči po nezbytnou, zpra vidla kr átkou dobu, než  bude zajištěno řešení problému péče o dítě odpovídajícím způsobem, např. ústavní péčí nebo  péčí jinou osobou než rodiči. Jde tedy o určitý typ azylového zařízení, kde bude možno zajistit pro dítě základní péči a ochránit dítě před možnou újmou, která mu hrozí. Nejčastěji budou zřejmě taková zařízení využívána v případech dětí uvedených v § 37 návrhu.

Pokud je péče dítěti v uvedeném zařízení poskytována bez souhlasu rodičů, může trvat nejdéle po dobu 24 hodin, v níž je povinen soud rozhodnout o předběžném opatření na návrh okresního úřadu.

K § 43
Výchovně-rekreační tábory pro děti by měly sloužit v době prázdnin zejména k péči o děti, které vyžadují zvýšenou pozornost (§ 6 odst. 1 návrhu zákona) a jejich  význam spočívá zejména v tom, že umožní těmto dětem odpovídající využití volného času a ovlivní jejich společenské a hygienické návyky.

K § 44:

Pro výkon pěstounské péče mohou být zřizována zařízení. Zřizovatelem může být subjekt, která má oprávnění k provádění sociálně právní ochrany (pověřená osoba), obec či okresní úřad. V těchto zařízeních je vykonávána pěstounská péče pěstounem, který má do pěstounské péče svěřeno více dětí, zpravidla čtyři až šest dětí. Pěstounskou péči v zařízení je možno vykonávat po uzavření písemné dohody mezi zřizovatelem a pěstounem. Ustanovení stanoví nezbytné náležitosti dohody a způsob zániku dohody. Vzhledem k tomu, že zřizovatel hradí 90% nákladů na provoz zařízení, je nezbytnou náležitostí dohody výčet nákladů na domácnost a způsob úhrady nákladů. Další náležitostí dohody je nejnižší počet dětí, o které se pěstoun zavazuje v zařízení pečovat - důvodem je charakter tohoto zařízení - je určeno pro péči o větší počet dětí. Dohoda o výkonu pěstounské péče v zařízení zaniká dohodou smluvních stran, výpovědí j e dné ze smluvních stran nebo jiným způsobem sjednaným v dohodě. Dohoda může být sjednána na dobu určitou nebo mohou být v dohodě dojednány konkrétní důvody okamžitého zániku dohody. Výpověď ze strany pěstouna může být podána bez uvedení důvodu, zřizovatel m ůže dohodu vypovědět pouze z důvodů uvedených v dohodě. Minimální výpovědní doba je stanovena na tři měsíce.

Přestože se mezi pěstounem a zřizovatelem nejedná o pracovněprávní vztah, jsou na dohodu a na pěstouna vztažena  ustanovení zákoníku práce o náhradě za škodu.

K § 45:
Ve stanovení výše úhrady nákladů na provoz zařízení pro výkon pěstounské péče dochází oproti dosavadnímu stavu ke změně; pěstoun se dosud na nákladech zařízení podílel v minimálním rozsahu a byly mu hrazeny nejen náklady na provoz zařízení na děti, nýbrž i na další osoby. Tato úprava není důvodná.

Ustanovení stanoví povinnosti pěstouna vykonávajícího pěstounskou péči v zařízení a povinnosti zřizovatele zařízení. Pěstounovi se ukládá povinnost hradit vymezenou část nákladů na provoz zařízení. Při rozdělení úhrady nákladů na domácnost se vychází z toho, že náklady na domácnost za děti pěstoun nehradí ze svých příjmů  - 10% nákladů na domácnost za děti hradí pěstoun z příjmu dětí (na každé dítě mu náleží příspěvek na úhradu potřeb dítěte v pěstounské péči podle § 37 zákona  o státní sociální podpoře), zbylých 90% hradí zřizovatel. Pěstounu se stanoví povinnost hradit ostatní náklady na domácnost, tj. náklady pěstouna,  manžela a vlastních dětí.

Zřizovateli se vedle uvedené povinnosti uhradit 90% nákladů  na provoz  zařízení za svěřené děti stanoví povinnost  poskytovat pěstounovi odměnu za výkon pěstounské péče a za práce spojené s péčí o svěřené děti a další povinnosti vázané na určité uvedené situace.

Pro náhradu škody, která vznikne p ři výkonu pěstounské péče v zařízení, platí, s výjimkou odpovědnosti za škodu na odložených věcech, zákoník práce, a to včetně ustanovení § 205d.

K § 46.
Odměnu pěstouna se navrhuje stejně jako podle dosud platné právní úpravy posuzovat jako plat. Tím se zajišťuje účast pěstouna vykonávajícího pěstounskou péči v zařízení na zdravotním pojištění a obdobně na sociálním pojištění.

Stanovení odměny pěstouna se v zásadě přebírá z dosud platné právní úpravy obsažené ve vyhlášce MPSV č.136/1993 Sb., která bude v souvislosti s přijetím zákona zrušena. Způsob stanovení výše odměny je nadále takový, že je tato výše vyšší než odměna pěstouna vykonávajícího pěstounskou péči mimo zařízení. Pouze v případě, že by manžel pěstounky uplatnil ze svého příjmu slevu na dani z  příjmů,  může podle platné právní úpravy dojít k tomu, že je výše odměny pěstouna po odpočtu daní a pojistného nižší než výše odměny náležející pěstounu vykonávajícímu pěstounskou péči mimo zařízení. Proto se tato situace řeší tak, aby výše odměny ani v  t ěchto případech nižší nebyla.

Pro situaci, kdy pěstounskou péči vykonávají společně manželé, se stanoví pravidlo, že každému náleží polovina celkové výše odměny s tím, že se mohou dohodnout na jiném podílu. Podle platné právní úpravy výši odměny v takových případech stanovuje okresní úřad.

Odměna bude  nadále náležet i po dobu pracovní neschopnosti, nejvýše však po dobu jednoho měsíce (rozumí se běžného). Stanoví se též pravidlo pro stanovení poměrné části měsíční odměny.

Rovněž je stanovena minimální výše dávky při péči o méně než čtyři děti, která má své opodstatnění  zejména v době, kdy zařízení zahajuje svou činnost. Zvýšení odměny při péči o dítě, které vyžaduje mimořádnou  péči, je upraveno stejně jako ve stávající úpravě.

K § 47:
Zařízení pro výkon pěstounské péče se zřizuje zpravidla v samostatném objektu, upravuje se však též možnost zřídit zařízení též v bytě pěstouna, a stanoví se pro tyto případy nezbytné odchylky.

Možnost výkonu péče o svěřené děti v zařízení pěstounské péče se zajišťuje rovněž poručníkovi, který má dítě, jemuž byl ustanoven poručníkem, v osobní péči, a také osobě, která má dítě svěřeno do tzv. předpěstounské péče. Vychází se z toho, že osoba pečující o děti v zařízení, může mít některé děti v pěstounské péči, jiné v před p ěstounské a některým dětem může být poručníkem. Ve všech těchto případech se navrhuje považovat pro tyto účely za pěstounský i uvedený jiný vztah.

Za svěřené děti se považují rovněž již zletilé, avšak nezaopatřené  děti, které byly do dosažení zletilosti v péči pěstouna (poručníka).

K § 48
Významným způsobem mohou péči o děti nebo jejich výchovu ovlivňovat občanská sdružení, nadace, církve apod. Návrh zákona proto počítá s velmi širokou účastí  jiných subjektů než státních orgánů v sociálně-právní ochraně, pokud jim k takové činnosti vydá ministerstvo (případně též okresní úřad) pověření. Jestliže uvedené subjekty takové pověření získají, mohou vykonávat řadu činností, včetně zřizování zařízení sociálně-právní ochrany. S ohledem na závažnost některých č á stí sociálně-právní ochrany, a v zájmu ochrany dítěte, zůstanou některé činnosti vyhrazeny státu (jde například o možnost podávání návrhů soudu, zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče).

K § 49
Při výkonu sociálně-právní ochrany se řeší celá řada velmi závažných otázek dotýkajících se dítěte, popř. jiných osob, a je proto třeba, aby osoba, která bude výkonem této péče pověřena, skýtala dostatečné záruky pro odpovídající výkon této činnosti. Proto navrhovaný § 49 vymezuje podmínky pro vydání pověřen í a uvádí i náležitosti žádosti o vydání pověření, jimiž jsou údaje, které je povinna osoba v žádosti uvést.

Zároveň se stanoví povinnosti pověřené osoby, a to  uzavřít pojistnou smlouvu pro případ odpovědnosti za škodu,  oznamovat průběžně orgánu, který pověření vydal, všechny změny ve skutečnostech rozhodných pro vydání pověření a poskytovat součinnost orgánu sociálně-právní ochrany, který má možnost výkon sociálně-právní ochrany pověřenými osobami kontrolovat

Pokud pověřená osoba splní stanovené podmínky, pověření k výkonu sociálně-právní ochrany se jí vydá. Pověření není časově omezeno.

K § 50

Orgán, který pověření vydal, bude také rozhodovat o odnětí pověření k sociálně-právní ochraně. Navrhovaný § 50 stanoví taxativně důvody, kdy lze pověření k sociálně-právní ochraně odejmout.

S výjimkou zvlášť závažného porušení povinností se vylučuje odnětí oprávnění v případě, že za totéž porušení povinností již byla uložena pokuta, a tím se zamezuje  dvojí sankci za stejný nedostatek či porušení povinností vyplývající z pověření pro výkon sociálně-právní ochrany.

Pověřené osoby  mohou zřizovat i zařízení sociálně-právní ochrany, která mohou být využívána  i pro dlouhodobý pobyt dítěte. Proto zákon stanoví pro případ odnětí pověření povinnost státním orgánům  se o tyto děti postarat.

Po odnětí pověření bude možno požádat o vydání nového pověření k sociálně-právní ochraně nejdříve za dva roky.

K § 51
Návrhem zákona se vymezuje způsob sdělování údajů mezi orgány sociálně-právní ochrany navzájem a dále rozsah, v jakém mohou uvedené orgány sdělovat údaje jiným orgánům.

Zároveň se stanoví povinnost orgánům sociálně-právní ochrany poskytovat ve vymezeném rozsahu a pro stanovený účel jiným státním orgánům, zejména soudům, údaje, které má k dispozici.

K § 52 a 53
Předpokladem kvalitního výkonu sociálně-právní ochrany je možnost získávání potřebných informací a údajů týkajících se dítěte, jeho rodičů, dalších osob odpovídajících za výchovu dítěte, prostředí v němž dítě žije apod.  Jedním ze způsobů, jak uvedené informace získat, je přímý, bezprostřední a osobní styk zaměstnanců orgánu sociálně-právní ochrany s dítětem a rodinou, popřípadě s prostředím, kde dítě žije. Proto se návrhem zákona stanoví oprávnění zaměstnance orgánu sociálně-právní ochrany navštěv o vat dítě, jeho rodinu a prostředí, kde dítě žije. Současně může zaměstnanec orgánu sociálně-právní ochrany pořizovat z těchto návštěv  záznamy, je-li to pro výkon sociálně-právní ochrany potřebné.

Dalším způsobem získání informací jsou sdělení jiných státních orgánů, zaměstnavatelů a dalších subjektů. Proto jim návrh zákona stanoví povinnost sdělovat orgánu sociálně-právní ochrany bezplatně údaje, pokud tomu nebrání jiné právní předpisy. Tím se respektuje ochrana dat, která jsou chráněna mlčenlivostí.

Z ákon zavazuje také rodiče a další osoby odpovědné za výchovu dítěte spolupracovat s orgány sociálně-právní ochrany, sdělovat jim potřebné údaje a umožnit návštěvu zaměstnance orgánu sociálně-právní ochrany v bytě nebo v jiném prostředí, kde dítě žije.

K § 54 až 56
Evidence a spisová dokumentace jsou jedním z předpokladů systematické práce a působení orgánů sociálně-právní ochrany. S ohledem na jejich význam zákon stanoví, o kterých údajích se evidence vede, a obsah spisové dokumentace.

Protože některé z údajů obsažených ve spisové dokumentaci, které se týkají porušování práv dítěte, byly získány na základě oznámení třetích osob, zákon stanoví,  jakým způsobem se tyto osoby chrání. Tato skutečnost se také projevuje v zakotvení možnosti okresního úřadu o d mítnout žádost rodičů nebo dalších osob o nahlédnutí do spisu vedeného o dítěti.

K § 57

V souvislosti s plněním úkolů vyplývajících ze sociálně-právní ochrany se zaměstnanci orgánů sociálně-právní ochrany, ale i další osoby seznamují   s  řadou osobních údajů, týkajících se dítěte, které vyžaduje ochranu,  nebo dalších osob. Proto zákon upravuje povinnost zachovávat mlčenlivost o údajích, se kterými se tito zaměstnanci nebo další osoby seznámili;  stanoví, kým mohou být této mlčenlivosti zbaveny, a za ja k ých podmínek mohou uvedené údaje sdělovat jiným státním orgánům, fyzickým nebo právnickým osobám.

Návrh zákona také stanoví, že jsou-li v souladu s právní úpravou ochrany údajů týkajících se dětí nebo dalších fyzických nebo právnických osob sdělovány tyto údaje jiným orgánům (osobám), pak je to jen v rozsahu nezbytném pro potřeby těchto orgánů (osob).  Z toho vyplývá, že orgánům (osobám) se sdělují jen ty údaje, popř. zasílá jen ta část spisu, která se bezprostředně dotýká projednávané nebo řešené záleži tosti.



K § 58
Návrh zákona stanoví způsob financování sociálně-právní ochrany tak, že tyto náklady hradí stát, s výjimkou nákladů na zřízení a  provoz zařízení  sociálně-právní ochrany a nákladů, které vznikají pověřené osobě v souvislosti s výkonem sociálně-právní ochrany.

Sociálně-právní ochrana se poskytuje s jedinou výjimkou (provoz výchovně-rekreačních táborů)  bezplatně. To znamená, že ani orgány sociálně-právní ochrany, ani pověřené osoby nemohou požadovat úhradu za poskytnutou ochranu.

K § 59
Orgánům sociálně-právní ochrany se zakotvuje právo přezkoumat údaje, které získávají od různých subjektů, a v případě, že zaměstnavatelé nebo další subjekty sdělí nesprávné údaje či sdělení údajů odmítnou,  je  možné jim uložit pokutu.

Pokud jde o pověřené osoby, má orgán sociálně-právní ochrany oprávnění kontrolovat výkon sociálně-právní ochrany těmito osobami podle navrhovaného § 49 odst. 10. Z této úpravy vyplývá také možnost ukládat pokutu při zjištění nedostatků v poskytnutí sociálně-právní ochrany s tím, že nelze uložit pokutu, jestliže je už z téhož důvodu zahájeno řízení o odnětí pověření podle § 50. Tím se zamezuje za stejné zavinění ukládat dvojí sankci.

Zakládá se také oprávnění uložit pokutu těm subjektům, které poskytují sociálně-právní ochranu bez pověření. Navrhovaná úprava sleduje zamezit možnému působení různých subjektů z oblasti sociálně-právní ochrany bez  patřičných záruk.

Pokuty bude ukládat Ministerstvo práce a sociálních věcí a budou příjmem státního rozpočtu.

K § 60 až  62
V řízení o sociálně-právní ochraně se postupuje podle obecných předpisů o správním řízení, s výjimkami stanovenými v zákoně.

Pokud jde o místní příslušnost okresního úřadu nebo obce, vychází návrh zákona z toho, že rozhodnou skutečností  pro stanovení místní příslušnosti je místo  trvalého pobytu dítěte. Výjimky z této zásady jsou v návrhu zákona taxativně vyjmenovány.

Zároveň návrh zákona v § 62 upravuje možnost dožádat jiný okresní úřad při zastupování dítěte u soudu.

K § 63 a 64
Navrhované ustanovení řeší pro některé případy procesní otázky (způsob podávání žádostí, účastenství v  řízení, lhůty).

K § 65

Evidence a spisová dokumentace vedená o dítěti představuje významný zdroj poznatků o dítěti a je jedním z předpokladů pro kvalitní činnost orgánů sociálně-právní ochrany. Navrhovaný zákon, zejména v souvislosti se zprostředkováním osvojení  a činností orgánů při péči o děti, které vyžadují zvýšenou pozornost, ukládá orgánům sociálně-právní ochrany zjišťovat řadu skutečností o dítěti. Proto se zákonem v přechodných ustanoveních stanoví, že se dokumentace týkající se sociálně-právní ochrany vedená o dítěti před účinností navrhovaného zákona považuje za dokumentaci podle navrhovaného zákona s tím, že příslušný orgán je povinen existující spisovou dokumen taci doplnit.

Řada subjektů vyvíjí na základě obecného oprávnění obsaženého v zákoně o sociálním zabezpečení činnosti, které lze označit za činnosti shodné, obdobné nebo související se sociálně-právní ochranou dítěte. Přitom tyto subjekty mohou vyvíjet uvedenou činnost bez jakéhokoliv omezení, aniž by některý orgán zjišťoval zda splňují základní předpoklady pro takovou činnost, a také v zásadě bez jakékoliv kontroly. Vzhledem k tomu, že návrh zákona stanovuje nově pravidla pro činnost nestátních subjektů v oblasti sociálně-právní ochrany dětí, je třeba, aby i ty právnické a fyzické osoby, které takovou činnost před účinnosti navrhovaného zákona vyvíjejí, získaly potřebná pověření. V přechodném ustanovení se řeší postup v těchto případech. Zároveň se stano v í, že pokud by některá z fyzických nebo právnických osob vykonávala sociálně-právní ochranu v jiném rozsahu než připouští navrhovaný zákon, musí tuto činnost ukončit.

Sociálně-právní ochranu dětí ve vztahu k zahraničí  vykonávalo dosud Ústředí pro mezinárodněprávní ochranu mládeže, které se transformuje do nově zřizovaného Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí. V souvislosti s tím je třeba řešit přechod práv a povinností z Ústředí na nově vytvářený Úřad.

Návrhem zákona se stanoví zaměstnancům orgánů sociálně-právní ochrany povinnost pravidelně, v přesném časovém období, navštěvovat dítě, které je v ústavním zařízení nebo ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody. Aby se odstranily pochybnosti, kdy lhůty stanovené pro návštěvy začaly plynout určuj e se výslovně, že začínají běžet ode dne účinnosti navrhovaného zákona.

Navrhovaný zákon určuje přesně podmínky, za nichž může dítě, které je v ústavní péči, navštěvovat jiné osoby mimo tento ústav. Dosavadní právní úprava sice takovou možnost návštěv mimo ústav také připouští, neexistují však pro ni přesná pravidla. Proto se v přechodném ustanovení určuje, že pokud dítě dočasně pobývá u rodičů nebo jiných fyzických osob, tak ode dne účinnosti navrhované úpravy se jeho pobyt řídí tímto zákonem.

U okresní ch úřadů jsou dosud zřízeny komise péče o rodinu a děti. Návrhem zákona se ukládá přednostovi okresního úřadu zřídit komisi pro sociálně-právní ochranu dětí a zároveň se stanoví kompetence této komise. Přechodným ustanovením se dosavadní komise transformu j í do nově ustanovené komise pro sociálně-právní ochranu dětí.

Návrhem zákona se nově stanovují podmínky pro provoz zařízení, v nichž se vykonává pěstounská péče, zejména se zakotvuje  institut dohody, v níž se bude mezi pěstounem a provozovatelem tohoto zařízení sjednávat řada podmínek provozu tohoto zařízení.  Proto se upravuje jakým způsobem budou převáděna zařízení pro výkon pěstounské péče pod nový režim platný pro tato zařízení podle navrhovaného zákona.

Zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče zajišťují v rámci své působnosti okresní úřady a další orgány i v době před účinností navrhovaného zákona. Vzhledem k tomu, že návrhem zákona se stanoví přesná pravidla postupu jednotlivých orgánů při této činnosti ,určuje se, jakým způsobem se bude pos t upovat při zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče po dni účinnosti navrhovaného zákona v případech, kdy toto zprostředkování započalo před uvedeným dnem.

K § 66
V návaznosti na vložení právní úpravy pěstounské péče do zákona o rodině se zrušuje zákon o pěstounské péči.

K § 67
Účinnost zákona se navrhuje k 1. lednu 2000

V Praze dne 26. května 1999




předseda vlády
Ing. Miloš Zeman  v.r.



1. místopředseda vlády a ministr práce
a sociálních věcí
PhDr. Vladimír Špidla  v.r.