Věc : připomínky k návrhu poslankyň Zuzky Rujbrové a dalších na vydání
zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 94/63 Sb., o rodině,
ve znění zákona
č. 132/82 Sb., a zákona č. 234/92 Sb. a některé další zákony

- sněmovní tisk 128 -

Vážené poslankyně, vážení poslanci,
k projednání výše uvedeného návrhu zákona dovolujeme si Vám doporučit následující pozměňovací návrhy :

k bodu 16 : Ustanovení § 25 stávajícího zákona, podle něhož je soud při rozvodu povinen zjistit příčiny, které vedly k vážnému rozvrácení manželství a svá zjištění uvést v odůvodnění rozhodnutí, doporučujeme zachovat, a to jako zdůraznění stále platného veřejného zájmu na stabilitě manželství a rodiny a tím výchovných poměrů nezletilých dětí, který je v praxi bezpochyby vyjadřován v nemalé míře právě soudními rozhodnutími. Ustanovení § 25 má své preventivní účinky a je zcela funkční a v souladu se základními zásadami zákona o rodině i po jeho navržené novelizaci.

k bodu 18 : Ve znění ust. § 27 doporučujeme změnu terminologie styku rodičů s dítětem za podíl rodičů na výchově dítěte. Změna terminologie tohoto právního institutu lépe vyjádří veřejný zájem na zachování výchovného vlivu obou rodičů i po rozvodu manželství a zvýrazní význam oboustranné rodičovské výchovy a péče pro zdravý vývoj dítěte v souladu s článkem 32 Listiny základních práv a svobod. Styk rodičů s dítětem - tedy výchova a péče o dítě v tuto dobu - je bezesporu nejen právem, ale i povinností každého rodiče vůči dítěti. Jak také uvádějí i předkladatelky novely zákona, styk dítěte s tzv. druhým rodičem, kterému nebylo dítě svěřeno do výchovy, je v současnosti v mnohých případech velmi problematický. Podle našich poznatků je to i z důvodu liknavého a přezíravého postoje orgánů péče o děti a soudů k řádnému zajišťování potřeb a práv dítěte. Uvedená změna terminologie se zřetelným smyslem právní úpravy by proto vedla nejen rodiče, ale i příslušné orgány k žádoucímu jednání. Ustanovení § 27 by bylo změněno takto :

Změna terminologie by nepřinesla komplikace ani z hlediska soudní praxe. Výrokem rozsudku lze v případě absence dohody rodičů podíl rodiče na výchově stanovit velice snadno. Například :

Doporučujeme rovněž do zákona nově zavést institut úpravy styku dítěte s dalšími osobami, zejména s prarodiči a sourozenci, kteří se např. před rozvodem podíleli na jeho výchově a po rozvodu je jim ve vzájemných vztazích - chráněných Úmluvou o právech dítěte také - bráněno, a to zařazením nového odst. 4 k ustanovení § 27 nebo dalšího odstavce k ustanovení § 32 nebo 33, v tomto znění :

k bodu 23 : Ustanovení § 32 odst. 2 stávajícího zákona o rodině, podle něhož rodiče mají být osobním životem, chováním a vztahem ke společnosti příkladem svým dětem, doporučujeme zachovat, neboť jeho znění se překonané být nezdá, a to ani z hlediska ideologického. Naopak, citované ustanovení je vhodným vodítkem pro stanovení kritérií při posuzování kvality výchovy a výchovných předpokladů, např. pro určení, komu bude dítě svěřeno do výchovy.

k bodu 25 : Navrhovaný nový odstavec 3 § 33 doporučujeme doplnit o slovo „svobodně“ takto :

Má-li být navržené nové ustanovení skutečně v souladu s článkem 12 Úmluvy o právech dítěte, potom je nezbytné, aby kladlo důraz na svobodné názory dítěte. Děti velice snadno podléhají různým manipulacím a nátlakům a proto zejména v krizových rodinných situacích v době rozvodu a rozchodu rodičů se spory o výchovu dětí a styky s nimi, je běžným průvodním jevem, že jeden z rodičů, nebo oba navzájem, děti k různým projevům „jejich vůle“ bezohledně nutí. Již v současné rozvodové praxi je téměř pravidlem, že při sporu rodičů o budoucí výchovu dítěte, ten rodič, jehož morální kvality jsou spornější, dítě cíleně ovlivňuje, korumpuje nebo citově vydírá (toleruje jeho špatné chování či účast v závadové partě, nechuť k plnění školních povinností a domácích prací, sledování nevhodných televizních programů a pod.), jen proto, aby dítě, bude-li dotazováno, vyjádřilo svůj - předem již prefabrikovaný - názor a preferenci jednoho z rodičů.

Důvodová zpráva k zákonu by také dle našeho názoru měla obsahovat upozornění na negativní důsledky pro další psychický vývoj dětí, pokud mají rozhodovat o tom, s kým by chtěly žít po rozvodu rodičů. Na škodlivost takové praxe poukázal např. prof. R. A. Warshak, přední odborník na porozvodovou péči o děti, ve své publikaci Revoluce v porozvodové péči o děti (Portál, 1996), vydané také jako metodický materiál Ministerstvem práce a sociálních věcí.

k bodu 32 : V nově navrženém znění § 41 odst 2 s výčtem subjektů, jejichž pomoci jsou rodiče i děti oprávněni se dovolat, doporučujeme za slova „a orgánů obce“ vložit část věty „i nestátních subjektů, působících v sociálně právní ochraně“.

Dosavadními právními předpisy v oblasti sociálního zabezpečení je upravena také činnost nestátních subjektů. Má tak být i podle připravovaného zákona o sociálně právní ochraně dětí, přičemž v souladu s obecným zdůrazňováním významu občanské společnosti stát nemalou měrou činnost nevládních organizací a jejich zařízení podporuje i finančně. Z těchto důvodů je proto žádoucí, aby i nestátní subjekty působící v sociálně právní ochraně dětí byly zákonem zavázány potřebnou pomoc poskytnout a i tímto způsobem byla jejich činnost zakotvena v právním řádu.

Ve znění nově navrženého odstavce 3 § 41 doporučujeme termín „blaho dítěte“ nahradit slovy „zabezpečení potřeb dítěte“ takto :

Termín „blaho dítěte“ je velmi neurčitý a v praxi svádí k různým subjektivním a účelovým výkladům. Naproti tomu potřeby dítěte lze pro každé jeho věkové období stanovit poměrně přesně, a to i s přihlédnutím k jeho konkrétní rodinné či osobní situaci.

k bodu 44 : V navrhované nové úpravě oprávnění a povinností orgánů sociálně právní ochrany doporučujeme změnit ust. § 48 odst. 2 takto :

Jak vyplývá i z výše uvedeného, znění navrhované předkladatelkami přesně nevystihuje podstatu a smysl článku 12 Úmluvy o právech dítěte, který chrání a upřednostňuje pouze svobodné názory dítěte. Vzhledem k tomu, že na manipulativních praktikách vůči dětem (velmi výstižně jsou popsány v publikaci R. A. Gardnera Syndrom zavrženého rodiče, vydané v českém překladu Ministerstvem práce a sociálních věcí) se kromě nezodpovědných rodičů nezřídka podílejí i stávající orgány péče o děti či někteří „odborníci“, je podle našeho názoru žádoucí zvýraznit také povinnost státu zabezpečit dítěti možnost svobodného projevu bez jakýchkoliv nátlaků, která vyplývá z Úmluvy o právech dítěte.