Organizace spojených národů

V Praze dne 5. 4. 1997

Tato zpráva není součástí doplňkové zprávy nevládních organizací České republiky podané prostřednictvím české sekce Defence for Children International k Úvodní zprávě České republiky.

Spravedlnost dětem - sdružení pro ochranu práv dětí, rodičů a prarodičů, vzniklo z vůle níže podepsaných občanů České republiky jako prostředek k ochraně práv jejich dětí a jich samých, i práv dalších dětí a jejich rodinných příslušníků v případech, kdy tato práva nejsou státem uznávána, chráněna a zabezpečována.

1) Uznávání a zabezpečování práv dítěte a obou jeho rodičů na vzájemné vykonávání a přijímání rodičovské výchovy a péče a na zachování rodinných svazků s oběma rodiči, prarodiči a dalšími osobami dítěti příbuznými.

2) Poskytování potřebné pomoci oběma rodičům při plnění jejich úkolu výchovy dětí.

3) Ochrana dětí před všemi formami tělesného i duševního násilí, zanedbávání a trýznění.

4) Vytváření podmínek pro plnohodnotný rozvoj osobnosti dítěte v co nejširším rozsahu.

Příčiny uvedených nedostatků spatřuje sdružení Spravedlnost dětem nikoliv v absenci potřebných právních předpisů, ale zejména v nesprávné soudní praxi, která při rozhodování o výchově dětí po rozvodu nebo rozchodu rodičů otce fakticky diskriminuje, a to v rozporu s proklamovanou a formálně zaručenou rovností matky i otce ve všech rodinných záležitostech. Tento jev se týká i uznávání a zabezpečování alespoň pravidelných osobních kontaktů dětí s otcem, pokud s ním nežijí. Dětem je tak znemožňován rozvoj citových a sociálních vazeb s vlastním otcem a prarodiči z jeho strany, i ony jsou diskriminovány s negativními důsledky pro svůj další život.

Nedostatečná je i tzv. sociálně právní ochrana dětí a rodin, prováděná orgány státní správy a samosprávy. I v jejich činnosti převládá nekvalifikovaný, šablonovitý a subjektivní přístup, upřednostňující předsudky před relevantními odbornými hledisky.

Velmi rozšířené popouzení dětí proti otci, přerůstající i ve vyvolání syndromu zavrženého rodiče, je soudy a sociálními orgány většinou přehlíženo a považováno spíše za společenskou normu, než za formu psychického a citového týrání dítěte a společenské patologie.

Vůči velké části otců (a prarodičů z jejich strany), kteří se domáhají ochrany svého práva na rozvíjení a nebo vůbec zachování rodinných svazků s vlastními dětmi (nebo vnoučaty) alespoň prostřednictvím pravidelných osobních kontaktů s nimi, je ze strany státní moci fakticky uplatňována presumpce viny. Na základě různých křivých obvinění (oblíbená a bohužel účinná jsou obvinění z pohlavního zneužívání dětí ) jsou tito bezúhonní občané nuceni prokazovat svou nevinu. Pokud svou nevinu po dlouhých měsících a letech nakonec prokáží, jsou již jejich přirozená citová a sociální pouta s dětmi nenávratně narušena a zpřetrhána. Vykonstruovaná obvinění nejsou také většinou postihována.

Své shora uvedené poznatky dokládá sdružení Spravedlnost dětem analýzou ”Opatrovnické soudnictví v České republice v letech 1988 - 1995 " a popisem pěti jednotlivých charakteristických případů.

1) v důsledném respektování práv dětí, obou rodičů i prarodičů ve všech situacích, kdy stát prostřednictvím svých orgánů intervenuje do rodinných vztahů a v účinném postihu každého porušování těchto práv,

2) v důsledném zachovávání platných zákonů ze strany státních orgánů a jejich účinném používání v souladu s Úmluvou o právech dítěte,

3) v systematické a kvalitní přípravě pracovníků státních i nestátních institucí a zařízení, jejichž činnost se týká nezletilých dětí a v důkladné kontrole, zda tato činnost je prováděna v souladu s Úmluvou o právech dítěte,

4) v systematickém seznamování široké laické i odborné veřejnosti s právy dětí, obou rodičů a prarodičů, uznanými Úmluvou o právech dítěte a se závazky státu z Úmluvy vyplývajícími.

Výboru pro práva dítěte Organizace spojených národů sdružení Spravedlnost dětem doporučuje, aby při projednávání Úvodní zprávy České republiky o plnění závazků vyplývajících z Úmluvy o právech dítěte, byly zástupcům vlády České republiky položeny tyto otázky:

1) Kdy český stát přestane tolerovat a spoluvytvářet diskriminaci nezletilých dětí Jana a Jany Gabrielových, Kristýny Jedličkové, Anny a Jiřího Kohutkových, Dity Mezlové, Lukáše Patery a jejich otců a prarodičů, a kdy a jakým způsobem zabezpečí prostřednictvím svých soudních, sociálních, případně jiných orgánů, těmto plnoprávným lidem možnost svobodně uplatňovat svá práva uznaná Úmluvou o právech dítěte, a svobodně uchovávat a plnohodnotně rozvíjet své vzájemné přirozené citové a sociální vazby a vztahy ?

2) Jaká konkrétní opatření přijme český stát k zabezpečení faktické, nikoliv jen formální rovnosti obou rodičů ve výchově dětí, zejména při rozhodování o budoucí výchově dětí po rozvodu a rozchodu rodičů ?

3) Jaká konkrétní opatření přijme český stát k tomu, aby státní orgány znaly Úmluvu o právech dítěte a závazky státu z Úmluvy vyplývající důsledně naplňovaly ve všech svých činnostech, týkajících se nezletilých dětí ?

4) Kdy český stát přijme příslušné právní předpisy, upravující rodinně právní vztahy v souladu s Úmluvou o právech dítěte, o jejichž přípravě státní orgány bezvýsledně hovoří již několik let ?

Zmocněnci sdružení

Luboš Patera

Oldřich Mezl