V Magazínu Dnes + TV program č. 2 ze dne 15. ledna 1998, příloze deníku MF Dnes, byla otištěna reklama propagující telefonní Linku bezpečí a Nadaci Naše dítě. Pod titulkem „Láska ?“ je v reklamě použita zarámovaná rodinná fotografie smějícího se muže a smějící se dívky, která je doplněna výrazným sdělením : „Tuto fotografii má 10-letá Petra na svém stole. Dostala ji od tatínka.“, a s vyjádřením zmíněné dívky : „Táta je můj nejlepší kamarád. Každý večer se ke mně přijde pomazlit. Ale někdy to moc bolí.“ V reklamě je dále uvedeno, že každý den volá na Linku bezpečí několik desítek dětí, které byly pohlavně zneužity, často ve vlastní rodině, přičemž je uveden i údaj, že denně kontaktuje tým speciálně vyškolených konzultantů a psychoterapeutů až 1 700 dětí. Další informace v reklamě se týkají měsíčních nákladů Linky bezpečí, jejího bankovního konta a telefonního čísla. Výrobce reklamy není uveden. Viz příloha č. 1. Reklama je zřejmě součástí širší reklamní kampaně, neboť velkoplošné plakáty obdobného stylu jsou v současnosti rozšířené např. v centru Prahy.

Podle našeho názoru uvedená reklama odporuje etickým zásadám Kodexu reklamy, zejména tím, že není čestná a pravdivá a postrádá odpovědnost vůči spotřebiteli i společnosti.

Spojením fotografie zjevně žijících skutečných osob (zřejmě bez jejich souhlasu a vědomí), z níž je patrný přirozený a zdravý citový vztah otce a dcery a šťastná atmosféra, s textem údajného vyjádření pohlavně zneužívané dívky (téže dívky týmž otcem !), reklama vzbuzuje dojem, jakoby otcovský vztah k dcerám byl prvotně úchylný a obecně patologický. Takový celkový kontext reklamy je umocněn i dalším doprovodným textem, který obsahuje zjevně klamavé a zavádějící informace.

Údaj, že každý den volá na Linku bepečí „několik desítek dětí, které byly pohlavně zneužity“, je hrubě nadsazený, pokud výrobce reklamy, resp. její zadavatel, neuvádí, co považuje za „pohlavní zneužívání dětí“. Uvážíme-li, že „několik desítek dětí denně“ musí zákonitě být množství větší než desítky dvě, potom to znamená, že případů pohlavního zneužívání by mělo být ročně řádově 9 000 a více, což není pravda.

Podle oficiální statistiky Ministerstva spravedlnosti (viz příloha č. 2) bylo např. v České republice v roce 1995 orgány činnými v trestním řízení vyšetřováno 1 124 případů pohlavního zneužívání podle § 242 tr. zákona, přičemž za prokázané skutky bylo odsouzeno 374 osob, z toho 8 žen. Počet osob stíhaných a obžalovaných (nikoliv nutně pravomocně odsouzených) pro trestné činy znásilnění a pohlavního zneužívání (§§ 241, 242, 243 trestního zákona) se v letech 1992 až 1995 podle téhož pramenu pohyboval v rozmezí 304 až 899 (domělých) pachatelů v každém roce. V jednotlivých letech 1967 až 1995 bylo pro tytéž trestné činy odsouzeno 407 až 1 592 osob.

V žádném případě tedy ve skutečnosti nedochází k tak masovému páchání pohlavního zneužívání v trestně právním smyslu - který je s uvedenými pojmy veřejností zcela jistě spojován - jak naznačuje uvedená reklama, a mezi pachateli rovněž nejsou pouze muži, resp. otcové (!), jakkoliv je na místě připustit, že neodhalených případů (tak jako i v jiných druzích kriminality) je více; na domněnkách však nelze stavět seriozní reklamu v této tak citlivé oblasti. Vzhledem k tomu, že při jiných příležitostech (tiskové konference, publicistické pořady v televizi a rozhlase a pod.) je představiteli a pracovníky Linky bezpečí a Nadace Naše dítě uváděno, že až 85 % případů telefonujících dětí je tzv. testovací volání, přičemž podstatnou část ostatních hovorů zaujímají vztahové problémy mezi dospívající mládeží, nikoliv akutní a závažná ohrožení dětí, lze usuzovat, že „speciálně vyškolení konzultanti a psychoterapeuti“ Linky bezpečí zřejmě za „pohlavní zneužívání“ považují kromě přirozeného mazlení s rodiči (i tátové jsou nadáni citem !) třeba i běžné dětské vzájemné kontakty s domělým či skutečným neškodným sexuálním podtónem.

Obáváme se tedy, že pravým smyslem uvedené reklamy je získání vlastního prospěchu (finanční zabezpečení provozu Linky bezpečí a aparátu Nadace Naše dítě) zneužíváním důvěry veřejnosti v „humanitárně zaměřené“ aktivity. Reklama dle našeho názoru nejen účelově zneužívá oprávněný strach dětí i rodičů před skutečnou patologií a kriminalitou, ale také nezodpovědně vytváří předsudky proti mužské, resp. otcovské populaci, jejíž důstojnost tak cíleně snižuje. V tomto směru ji považujeme za vysoce společensky nebezpečnou. Viz analogie s protispolečenskými excesy feministického hnutí či „sexuálního harasmentu“, a s tendencemi ke snižování významu otcovského vlivu pro zdravý a přirozený vývoj dětí.

Žádáme proto, aby Arbitrážní komise Rady pro reklamu laskavě posoudila, zda uvedená reklama není v rozporu s Kodexem reklamy, a to i v případě, že není již používána, neboť věc považujeme za společensky velmi závažnou.

Děkujeme.

S pozdravem

Luboš Patera Oldřich Mezl

zmocněnci sdružení

přílohy : - kopie reklamy

- část „Statistické ročenky kriminality 1996“ Ministerstva spravedlnosti