IV. ÚS 94/98

 USNESENÍ

 Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského o ústavní stížnosti Oldřicha Mezla, bytem Štichova 586, Praha 4, zastoupeného JUDr. Zdeňkou Jedličkovou, advokátkou Advokátní kanceláře v Brně, Orlí 18, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8, sp.zn. P 359/93 ze dne 14.5.1997, a usnesení Městského soudu v Praze, č.j. 35 Co 522/97-570, ze dne 19.11.1997, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení,

takto :

Stěžovatel, který je otcem nezletilé Dity Mezlové, nar. 8.4.1986, se svou včas podanou ústavní stížností domáhá, s odvoláním na porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 95 Ústavy ČR, zrušení části shora označených rozhodnutí obecných soudů, pokud jimi byly zamítnuty jeho návrhy na výkon rozhodnutí uložením pokuty matce nezletilé Dity Mezlové za neuskutečněné styky otce s nezletilou dcerou ve dnech 3.7.1995 a 17.7.1995.

Jak Ústavní soud zjistil z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 8, sp.zn. P 359/93, byl k návrhu stěžovatele upraven pravomocně jeho styk s dcerou Ditou rozsudkem Městského soudu v Praze, č.j. 20 Co 49/95-196, ze dne 16.3.1995 (jímž byl změněn rozsudek soudu I. stupně - Obvodního soudu pro Prahu 8, čj. P 359/93-169, ze dne 20.10.1994), tak že otec byl oprávněn se s nezletilou stýkat vždy každé prvé a třetí pondělí v měsíci v době od 15.00 hod. do 17.00 hod. za přítomnosti Mgr. Zdeňka Macka, pracovníka D-Centra Praha 5, Duškova 20, s tím, že matce nezletilé byla stanovena povinnost ve stanovený den a hodinu nezletilou na adrese D-Centra otci předat a ke styku ji řádně připravit, otci pak byla stanovena povinnost tamtéž nezletilou matce ve stanovenou hodinu po ukončení styku předat.

Vzhledem k tomu, že ve stanovených termínech se styk otce s dcerou neuskutečňoval, podával stěžovatel postupně po jednotlivých termínech neuskutečněných styků návrhy na výkon rozhodnutí o úpravě styku. O těchto jeho návrzích rozhodl Obvodní soud pro Prahu 8 usnesením, čj. P 359/93-485, ze dne 14.5.1997, tak, že matce v souvislosti s neuskutečněnými styky otce s nezletilou dcerou ve dnech 12.6., 19.6., 3.7., 17.7., 4.9., 18.9., 2.10. a 16.10.1995 pokutu v řízení o výkon rozhodnutí neuložil, když po provedeném řízení dospěl k závěru, že matka nenese vinu za neplnění povinnosti uloženou jí vykonatelným rozhodnutím soudu o úpravě styku. K odvolání stěžovatele proti uvedenému rozhodnutí soudu I. stupně se věcí zabýval Městský soud v Praze, který ústavní stížností napadeným usnesením toto rozhodnutí změnil jen tak, že za neuskutečněné styky ve dnech 12.6. a 19.6.1995 matce uložil pokutu ve výši 500,- Kč za každý zmařený styk, jinak usnesení soudu I. stupně potvrdil ve znění, že návrhy otce na výkon rozhodnutí za neuskutečněné styky ve dnech 3.7., 17.7., 4.9., 18.9., 2.10. a 16.10.1995 zamítl. Jak plyne z odůvodnění jeho rozhodnutí v poměru ke styku, který se měl uskutečnit ve dnech 3.7. a 17.7.1995, tak učinil v podstatě z toho důvodu, že šlo o termíny v době letních prázdnin, kdy režim úpravy styku je odlišný a běžný styk se zásadně neuskutečňuje. Styky, které se měly uskutečnit v období od 4.9.1995 do 16.10.1995, pak ani odvolací soud nepovažoval za zmařené matkou, když odborný pracovník D-centra, jehož přítomnost byla předpokladem uskutečnění styku podle rozhodnutí soudu, nebyl přítomen, a posléze bylo zrušeno i D-centrum.

Proti těmto rozhodnutím obecných soudů, vydaných v řízení o výkon rozhodnutí, směřuje ústavní stížnost stěžovatele, avšak pouze proti té jejich části, jíž nebylo vyhověno návrhu otce na výkon rozhodnutí za zmařené styky ve dnech 3.7. a 17.7.1995. Tuto část považuje stěžovatel za nezákonnou, porušující jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu, zakotvené v čl. 36 Listiny základních práv a svobod. V důvodech ústavní stížnosti uvádí, že v řízení postupoval zákonem stanoveným způsobem, který upravují příslušná ustanovení občanského soudního řádu. Týž zákon upravuje i postup soudu, a to včetně vlastní vázanosti soudu pravomocným rozsudkem. S odkazem na znění ustanovení § 156 odst. 3 o.s.ř. a odbornou literaturu vztahující se k vázanosti soudu svým rozhodnutím, poukazuje na výrok rozhodnutí, jímž byl jeho styk s dcerou upraven - vždy každé první a třetí pondělí v (každém) měsíci, bez jakékoliv výjimky pro prázdninové období. Dovozuje tak, že pokud obecné soudy ve svých rozhodnutích otevřeně a vědomě účelově zásadu bezvýjimečné závaznosti rozsudku pro vykonávací řízení popřely, porušily tím zásadním způsobem zákon a bezprecedentně narušily právní jistotu účastníků v probíhajícím řízení.

Při posuzování dané věci bylo třeba brát v úvahu, že ústavní stížností napadená rozhodnutí byla sice vydána v řízení o výkon rozhodnutí, avšak šlo o výkon rozhodnutí o úpravu styku rodiče s dítětem, jehož způsob provádění - stejně jako výkon každého rozhodnutí o výchově nezletilého dítěte - se vymyká běžnému pojetí výkonu rozhodnutí v jiných případech, kde je vázanost exekučního soudu rozhodnutím vydaným soudem nalézacím - exekučním titulem absolutní. Právě s ohledem na zájem nezletilého dítěte, který musí být, jak v předcházejícím řízení nalézacím, tak i v navazujícím řízení o jeho výkon, dominující, nelze postupovat přísně formálně, jak je to obvyklé při ostatních typech řízení o výkonu rozhodnutí. Z toho důvodu nelze považovat za porušení zákonem stanoveného postupu ani za porušení principu právní jistoty, pokud soud v řízení podle § 272 o.s.ř. a násl. neuloží pokutu za nedodržení rozhodnutí o úpravě styku, má-li za to, že nesplnění rozhodnutí nastalo z důvodu oprávněného zájmu dítěte nebo nebylo neodůvodněné. V daném případě z obsahu spisu Ústavní soud zjistil, že matka sama neuskutečnění styku dne 3.7.1995 odůvodnila indispozicí nezletilé, a pokud jde o styk, k němuž mělo dojít dne 17.7.1995, předem otci oznámila - o čemž je ve spise doklad - že tento se nebude moci uskutečnit proto, že nezletilá bude v táboře mimo Prahu. Za uvedeného stavu pak závěry soudů obou stupňů, tak jak plynou z odůvodnění jejich rozhodnutí, z nichž soud I. stupně se odvolával v podstatě na shora uvedené zjištění, a soud odvolací na nutnost dodržení uceleného prázdninového režimu u dítěte, nelze považovat za závěry vybočující ze zákonných, a tím méně pak z ústavně daných mezí. Ústavní soud tak porušení ústavně zaručených práv stěžovatele neshledal, a proto jeho ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., odmítl.

JUDr. Eva Zarembová

předsedkyně senátu