Ústavní soud

Joštova 8

660 83 BRNO

25.5.1999

stěžovatel : Oldřich Mezl, bytem Praha 4, Štichova 586,

Městský soud v Praze, se sídlem v Praze 1, Spálená 2,

1. nezl. Dita Mezlová, nar. 8.4.1986,

2. Mgr. Jitka Mezlová, bytem Praha 8, Feřtekova 542.

Ústavní stížnost

podáno ve 4 vyhotoveních,

Rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. 35 Co 521,523/97-565 ze dne 11.11.1997 byl pravomocně upraven můj styk s dcerou Ditou tak, že jsem byl oprávněn stýkat se s ní po dobu dvou měsíců od právní moci rozsudku každé pondělí v roce od 15.00 do 17.00 hod. s tím, že matka byla povinna dceru na tento styk připravit a předat mi ji před domem, kde s dcerou bydlí, já jsem byl povinen dceru ve stanovenou hodinu odevzdat rovněž před domem, kde matka s dcerou bydlí. Opatrovníkovi bylo uloženo, aby byl přítomen převzetí a předání dcery.

Rozsudek nabyl právní moci dne 8.1.1998.

Ve výroku rozhodnutí ani v jeho odůvodnění soud nestanovil žádné výjimky, pro které by rozsudek neplatil a nebyl vykonatelný. Výrokem rozsudku nebyl také upraven ani jiný rozsah styku o letních či jiných školních prázdninách; i pro prázdninová období tedy platí a je bez výjimky závazná úprava „mimoprázdninová“.

V řízení o výkon rozhodnutí o úpravě styku bylo Obvodním soudem pro Prahu 8 dne 21.9.1998 vydáno usnesení sp.zn. P 359/93, kterým byly matce uloženy pokuty podle ust. § 273 odst. 1 o.s.ř. za bezdůvodně zmařené styky ve dnech 19.1., 2.2., 9.2., 16.2., 23.2., 14.3., 28.3., 11.4., 25.4., 9.5., 23.5., 20.6., 4.7., 1.8., 15.8., 29.8., a 12.9.1998.

Usnesením Městského soudu v Praze č.j. 35 Co 681/98-745 ze dne 2.2.1999, které nabylo právní moci dne 26.3.1999, odvolací soud zčásti změnil předchozí rozhodnutí o uložení pokut tak, že se mé návrhy na výkon rozhodnutí za neuskutečněné styky ve dnech 4.7., 1.8., 15.8. a 29.8.1998 zamítají, ostatní pokuty potvrdil.

V odůvodnění části svého rozhodnutí o potvrzení uložených pokut odvolací soud správně stanovil, že matka své povinnosti dceru ke styku připravit a předat mi ji nedostála a proto nese odpovědnost za neuskutečněné styky. Naopak, podle odvolacího soudu jiná situace nastává ohledně styků, které měly připadnout na dobu letních prázdnin, neboť po dobu letních prázdnin se běžný styk zásadně neuskutečňuje a může být uskutečněn jen na základě dohody rodičů. Proto byly mé návrhy zamítnuty.

Jinak však podle závěru uvedeného soudu mimo dobu letních prázdnin matka nemůže svévolně narušovat režim soudní úpravy mého styku s dcerou.

Důkaz : - rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. 35 Co 521, 523/97-565 ze dne 11.11.1997,

- usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. P 353/93 ze dne 21.9.

1998,

Podle ust. čl. 36 Listiny základních práv a svobod se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu, přičemž podmínky a podrobnosti upravuje zákon.

Svými návrhy jsem se domáhal výkonu rozhodnutí pravomocného rozsudku o úpravě styku. Postupoval jsem tak zákonem stanoveným způsobem, který upravují příslušná ustanovení občanského soudního řádu. Týž zákon upravuje i postup soudu, a to včetně vlastní vázanosti soudu pravomocným rozsudkem.

Podle ust. § 156 odst. 3 o.s.ř. je soud rozsudkem vázán, jakmile jej vyhlásil. Předmětným rozsudkem o úpravě styku byl proto ve věci výkonu rozhodnutí vázán jak soud prvního stupně, tak i soud odvolací. Oba soudy byly vázány výrokem rozsudku, kterým byl upraven styk „po uplynutí dvou měsíců od právní moci rozsudku každou lichou sobotu v roce “ bez jakékoliv výjimky pro prázdninová období. Soud ve svém rozsudku nestanovil, že „po dobu letních prázdnin se běžný styk zásadně neuskutečňuje a může být uskutečněn jen na základě dohody rodičů“, jak nesprávně dovodil v napadeném rozhodnutí odvolací soud výkonu rozhodnutí.

„Jiná situace“ ohledně styků v období letních prázdnin by fakticky mohla nastat pouze tehdy, pokud by rozhodnutím o úpravě styku byl skutečně styk pro prázdniny (nejen letní) upravován zvlášť, jak se relativně běžně děje. Potom je možno opravdu uvažovat, že (snad) mimo výslovně soudem upravený prázdninový styk lze každý další uskutečnit „jen na základě dohody rodičů“. I takový výklad je však v podstatě v rozporu s rozhodnutím o styku. Pokud ovšem soud styk o prázdniny výslovně odlišně neupravuje a ve svém výroku styk stanoví na každou lichou sobotu v roce, potom se takto upravený „běžný“ styk uskutečňovat musí, neboť výrok rozsudku je i pro soud závazným exekučním titulem.

Pokud tedy žalovaný soud v části svého rozhodnutí zásadu bezvýjimečné závaznosti rozsudku pro vykonávací řízení otevřeně a vědomě účelově popřel, porušil tím zásadním způsobem zákon a bezprecedentně narušil právní jistotu účastníků v probíhajícím řízení. Zdá se také, že uvedená neúcta k zákonu a tím i k právům občanů, k jejichž ochraně jsou soudy podle Ústavy tohoto právního (?) státu povolány především, není ve věcech „péče“ soudů o nezletilé děti až tak výjimečná. Srovnej např. s mou předchozí ústavní stížností sp.zn. IV. ÚS 94/98 nebo s věcí I. ÚS 75/98 !

Kromě svého zdravého rozumu opírám svůj názor o jednotné výklady příslušných procesních ustanovení v právní teorii :

Tak např. podle Jarušky Stavinohové (Občanské právo procesní, IURIDICA BRUNENSIA, 1996, str. 168), „skutečnost, že soud je vyhlášeným rozsudkem vázán, přispívá značnou měrou k naplnění požadavku právní jistoty, která by neodůvodněnými změnami vyhlášených soudních rozhodnutí byla narušována“. Podle téže autorky je rovněž „soudní rozhodnutí závěrečným aktem soudu, jímž jsou napravovány porušené nebo ohrožené právní vztahy. Požadavek právní jistoty takto upravených vztahů si vynutil existenci účinků nezměnitelnosti a závaznosti soudních rozhodnutí“.

Podle JUDr. Ilony Schelleové, Dr., (Český civilní proces - vysokoškolská právnická učebnice, Linde Praha a.s. - Právnické a ekonomické nakladatelství a knihkupectví Bohumily Hořínkové a Jana Tuláčka, Praha 1997, str. 416), „patří mezi právní jistoty, které společnost musí mít navzdory tomu, že soud je nezávislým státním orgánem, aby soud, jež vydal rozhodnutí, byl jím také vázán“.

Rovněž podle komentáře občanského soudního řádu od JUDr. Jaroslava Bureše, JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Michala Mazance (C.H.BECK, 1996, 2.vydání, str. 362, 363), „je soud vyhlášeným rozsudkem vázán, což znamená, že soud rozsudek nemůže dodatečně změnit .....“.

Podle Zdeňka Češky a kolektivu (Občanské právo procesní, Panorama Praha, 1989, str. 208), „požadavek právní jistoty vyžaduje, aby soud byl svým rozhodnutím zásadně vázán, neboť by se nesrovnávalo s tímto požadavkem, aby soud rozhodnutí, které vydal, mohl sám kdykoliv měnit, nehledě ani k tomu, že by tím nepochybně trpěla i nezbytná autorita soudu“.

Kromě svého zdravého rozumu opírám svůj názor také o nález Ústavního soudu ze dne 3.11.1994 ve věci sp.zn. III. ÚS 150/93, v jehož odůvodnění vyslovil Ústavní soud tento právní názor :

- nálezem Ústavního soudu ze dne 3.11.1994 ve věci sp.zn. III. ÚS

150/93

Jak již bylo výše naznačeno, totožnou situací se Ústavní soud zabýval již na základě mé předchozí ústavní stížnosti ze dne 3.3.1998. V usnesení sp.zn. IV. ÚS 94/98 ze dne 8.3.1999, kterým stížnost odmítl projednat, vyslovil Ústavní soud názor, že mnou napadená rozhodnutí soudů prvního a druhého stupně byla sice vydána v řízení o výkon rozhodnutí, avšak šlo o výkon rozhodnutí o úpravu styku rodiče s dítětem, jehož způsob provádění - stejně jako výkon každého rozhodnutí o výchově nezletilého dítěte - se vymyká běžnému pojetí výkonu rozhodnutí v jiných případech, kde je vázanost exekučního soudu rozhodnutím vydaným soudem nalézacím - exekučním titulem - absolutní. Proto - podle názoru Ústavního soudu - právě s ohledem na zájem nezletilého dítěte, který musí být jak v předcházejícím řízení nalézacím, tak i v navazujícím řízení o jeho výkon, dominující, nelze postupovat přísně formálně, jak je to obvyklé při ostatních typech řízení o výkon rozhodnutí.

Takové závěry - byť Ústavního soudu - jsou však nesprávné. Za „zájem nezletilého dítěte“ je jimi totiž fakticky vydáván dlouhodobý protiprávní stav vyvolávaný jeho matkou a tolerance nezákonností soudy, povolanými Ústavou především k poskytování ochrany právům, nikoliv bezpráví. Allegans suam turpitudinem non est audiendus - Nemá být slyšen ten, kdo se dovolává vlastní hanebnosti. Přitom skutečný relevantní zájem naší dcery byl a je stanoven pravomocným vykonatelným rozsudkem jako můj podíl na její výchově v době soudem určené a smyslem výkonu rozhodnutí proto musí být vytvoření podmínek pro jeho naplnění, a to i důsledným postupem podle zákona při vynucování plnění povinností na matce. Qui parcit nocentibus, innocentes punit – Kdo šetří viníky, trestá nevinné.

Jestliže sám Městský soud v Praze ve svém napadeném usnesení konstatoval, že matka dlouhodobě a soustavně soudní rozhodnutí o úpravě styku nerespektuje, tak by ji zároveň neměl ke svévolnému narušování režimu soudní úpravy styku otevřeně nabádat !

V této souvislosti je zapotřebí poukázat na jiná - tentokrát pro svou správnost a přesvědčivost přimo vzorová - rozhodnutí Městského soudu v Praze č.j. 16 Co 313/98-(V.272) a č.j. 16 Co 230/98-1268, obě ze dne 17.9.1998. V obdobné situaci dlouhodobého maření styku vyslovil v nich odvolací soud závěry, že i při nařizování výkonu rozhodnutí podle ust. § 272 a 273 o.s.ř. exekuční soud vychází především ze zkoumání materiálních a formálních předpokladů vykonatelnosti rozhodnutí, kterým se ukládá povinnost a zakládají práva. Navzdory zvláštnostem postupu při provádění tohoto výkonu rozhodnutí, které vyplývají z toho, že se nepoužije ust. § 252 - 271 o.s.ř., nemůže soud výkonu rozhodnutí zkoumat důvody a správnost vykonávaného rozhodnutí a nemůže ani hodnotit jeho povahu či formu nad rámec právě předpokladů vykonatelnosti. Oprávněný zájem dítěte - podle názoru tohoto odvolacího soudu - který by odůvodňoval neuložení pokuty osobě povinné, by mohl spočívat (pouze) v kvalifikovaném prokázání onemocnění dítěte.

Jestliže tedy Městský soud v Praze i Ústavní soud opuštějí právní rámec řízení o výkon rozhodnutí a příslušná zákonná ustanovení subjektivně vykládají proti jejich podstatě a smyslu (Ex malitia nemo commodum habere debet - Ze zlomyslnosti nikdo nemá mít prospěch), potom významným a zásadním způsobem prolamují právní jistoty a zakládají protispolečenský a protiobčanský precedens spočívající v otevřeném upření ústavně zaručeného práva na právní ochranu.

Takový přístup orgánů státní moci zavádí otevřenou diskriminaci, neboť nejen má osoba, ale též další otcové nezletilých dětí jsou tak de facto považováni za plnoprávné občany pouze deset (nebo méně) měsíců v roce ! ! !

Pokud se tedy Ústavní soud hodlá již podruhé ztotožnit s argumentací soudu žalovaného, podle níž matka sice mimo dobu letních prázdnin nemůže svévolně narušovat režim soudní úpravy, avšak v jejich průběhu ano (!), byl bych mu vděčen, kdyby tak učinil nálezem vyhlášeným ve Sbírce zákonů, nikoliv alibistickým odmítáním věc projednat, aby se tak narušování právního řádu a ústavního pořádku a zavádění diskriminace podle pohlaví stalo méně pokrytecké a více transparentní.

Na základě výše uvedených skutečností proto navrhuji, aby Ústavní soud vydal tento

Oldřich Mezl