I. adresát : Vláda České republiky, ministr bez portfeje, vládní zmocněnec pro lidská práva, ke Zprávě o dodržování lidských práv v ČR.

II. na vědomí : - předsedkyně Obvodního soudu pro Prahu 8,

- ministr spravedlnosti,

- ministr práce a sociálních věcí,

- předseda Ústavního soudu,

- předsedkyně Nejvyššího soudu,

- Český helsinský výbor,

- monitorovací výbor Parlamentního shromáždění Rady Evropy,

- velvyslanectví Spojených států amerických.

III. oběť diskriminace : Oldřich Mezl,

bytem Praha 4 - Háje, Štichova 586.

Listina základních práv a svobod, čl. 32 odst. 1 a 4 - Rodičovství a rodina jsou pod ochranou zákona; péče o děti a jejich výchova je právem rodičů, čl. 36 a 38 - Každý má právo na soudní a jinou právní ochranu.

Rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. 20 Co 49/95-196 ze dne 16.3.1995 byl pravomocně upraven styk pana Oldřicha Mezla s nezletilou dcerou Ditou, nar. 8.4.1986. Ve dvouletém řízení, které rozsudku předcházelo. bylo prokázáno, že nezl. Dita je matkou a jejími rodiči proti otci úmyslně popouzena a že na straně otce ani dcery nejsou překážky pro vzájemné osobní kontakty. Mimo jiné i znaleckým posudkem z oboru dětské psychologie v hodnotě 7 000,- Kč, podle něhož „odmítání otce je vázáno v řeči, která obsahově (argumenty) i formálně (stylisticky) se nápadně podobá výrokům matky“. I proto tehdy Městský soud v Praze učinil závěr, že „je především v zájmu nezletilé, aby se s realizací styku započalo co nejdříve, aby s ohledem zejména na její věk se kontakt s otcem podařilo účinně navázat“.

Svou povinnost dceru vést k řádnému vztahu k otci a styku nebránit, matka nezl. Dity neplnila, v jejím popouzení proti otci naopak úspěšně pokračovala. V dalším víceletém soudním řízení byl proto styk Dity s otcem upraven znovu, tentokrát již spolu s dohledem orgánu péče o děti nad Ditinou výchovou. V řízení bylo opět prokázáno, že Dita je matkou a prarodiči dál proti otci ovlivňována, že vlivem jejich působení se u Dity rozvíjí již syndrom zavrženého rodiče. Podle soudem ustanovených znalců, jejichž posudek stál účastníky 17 725,- Kč, je absencí Ditina vztahu s otcem ohrožen její psychosociální vývoj.

V rozsudku č.j. 35 Co 521,523/97-565 ze dne 11.11.1997 Městský soud v Praze uvedl, že „styk nezl. Dity s otcem nemůže ohrozit její fyzické či psychické zdraví, otec má dobré výchovné předpoklady a není žádného důvodu, aby byl z výchovného vlivu na dceru vyloučen. I když nezl. Dita otce odmítá, není toto odmítání zakotveno emočně a není doprovázeno strachem z otce. Je to právě matka, na níž leží jedna ze stěžejních výchovných úloh, a sice vést nezletilou k pozitivnímu vztahu k otci a připravit ji na styk bez ohledu na kvalitu vzájemných vztahů rodičů dítěte. Nechuť nezletilé nemůže být vzhledem k jejímu věku důvodem k tomu, aby se otec nemohl s dcerou stýkat a uplatňovat tak své výchovné působení. Z provedených důkazů a postojů matky je zcela zřejmé, že matka v tomto směru své výchovné působení nezvládá.“

Městský soud také stanovil, že kdyby se přístup matky nezměnil, mohlo by být její jednání hodnoceno jako neplnění rodičovských povinností a zneužívání rodičovských práv, které by ve svých důsledcích mohlo vést k rozhodnutí o změně výchovy, pro které soud zatím neshledal důvody.

Přestože přímo v jednací síni po vyhlášení rozsudku byla matka předsedkyní odvolacího senátu poučena, že dostává poslední příležitost, svůj přístup nezměnila. Nejenže i dále v soudem určených termínech Ditu otci nepředává, některé z nich již také zlovolně předem ruší oznámením, že např. Dita nebude v místě trvalého bydliště, nebo bude cestovat po území České republiky a dále do zahraničí. Tento protiprávní stav trvá již opět téměř jeden celý rok, aniž by Obvodní soud pro Prahu 8, který je příslušný k vynucování rozsudku o úpravě styku, proti němu zakročil a zákonem stanoveným způsobem poskytl ochranu porušovaným právům pana Oldřicha Mezla i jeho dcery, jak mu ukládá Ústava tohoto právního (?) státu.

Ačkoliv dokonce i orgán péče o dítě Městské části Praha 8 se svými písemnými návrhy a podněty dožaduje zahájení řízení o změnu výchovy a výkonu rozhodnutí, přičemž již nepochybuje o tom, že matka soudní rozhodnutí nerespektuje a neplní, ačkoliv řízení o výkon rozhodnutí bylo zahájeno písemným návrhem pana Mezla již dne 24.3.1998, jediný úkon, který soud k ochraně práv dosud učinil, byla písemná výzva matce, aby se pravomocnému a vykonatelnému rozsudku podrobila. Příslušná soudkyně JUDr. Jiřina Krauseová svou energii raději věnovala pomlouvání právního zástupce pana Mezla, načež se po překročení únosné míry své víceleté podjatosti nechala raději již vyloučit. Opatrovník nezl. Dity pro řízení o výkon rozhodnutí byl soudem ustanoven nikoliv neprodleně po zahájení řízení, ale až téměř po půl roce ! Místo postupného ukládání pokut, kterými je soud povinen na matce vynucovat plnění stanovené povinnosti („V provádění výkonu rozhodnutí o výchově nezletilých dětí pokračuje soud bez návrhu či podnětu účastníků řízení.“ - judikát R 12/73), soudkyně JUDr. Hana Nová, které byla věc přidělena po vyloučení soudkyně předchozí, uskutečnila jakýsi „pohovor“ s nezl. Ditou. Forma tohoto soudního úkonu je naprosto nezákonná. O provedení důkazu „pohovorem“ nebyl otec Dity oficiálně informován, nemohl se k němu oficiálně vyjádřit. Jeho nesouhlas s výslechem Dity, přes utajení dvakrát zřetelně a srozumitelně ústně i písemně projevený, soudkyni nezajímal, neumožnila mu ani být výslechu svého dítěte přítomen. V době konání pohovoru nebyla Dita pravomocně zastoupena opatrovníkem, účastníci řízení usnesení o jeho ustanovení ani neobdrželi. Namísto příslušné sociální pracovnice roli opatrovníka sehrála „psycholožka obvodního úřadu“, která nebyla řádně písemně předvolána. Kromě příslušné samosoudkyně pohovor prováděla ještě soudkyně další, která si k němu odskočila po zakončení svých ústních jednání. Zákonnou formu postrádá i pořízený písemný záznam o pohovoru. Postupem soudu, resp. soudkyň JUDr. Hany Nové a JUDr. Dany Černé, byla porušena zejména ust. čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a § 5, 18, 36, 40, 122, 126 a 131 občanského soudního řádu. V tomto směru je naprosto mylný, o to více nebezpečný, názor soudkyně Nové, která otci nezl. Dity po skončení pohovoru sdělila, že žádný zákon jí separátní pohovor s Ditou mimo ústní jednání sice neumožňuje, ale také ani nezakazuje. Paní soudkyně zřejmě nezná ústavní zasadu, podle níž činit, co není zákonem zakázáno může pouze jako občan, nikoliv již jako orgán státní moci, kterou lze uplatňovat jen případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon („Ani to právo, které máme, není respektováno, a to v řadě případů ani státními orgány. Problém současného marasmu v této zemi je i v nekvalitě státního aparátu.“ - místopředseda vlády ČR pro legislativu a lidská práva JUDr. Pavel Rychetský, Právo 10.8.1998).

Kromě ujišťování soudkyně (polosenátu ?), že nechce nikomu ublížit (Qui parcit nocentibus, innocentes punit - Kdo šetří viníky, trestá nevinné !), staly se obsahem pohovoru výroky nezl. Dity proti otci; Dita byla znovu donucena zopakovat pomluvy na svého otce, imputované jí matkou a prarodiči, tedy to, co musela odříkávat již dvakrát u soudních znalců, co musí pravidelně odříkávat před sociálními úřednicemi a u dalších psychologů či psychiatrů, ke kterým ji tahá její matka. Dvanáctileté dítě, které si nevzpomělo ani na ulici své školy (záznam pohovoru), bylo nuceno opět zavrhnout svého otce, přičemž k vymývání jeho mozku se propůjčil již i „nezávislý“ soud ! Házení špíny na vlastního tátu se tak stává běžnou součástí života nezl. Dity, dnes již i z vůle soudkyně JUDr. Hany Nové !

Pokud tímto způsobem hodlala paní samosoudkyně Ditě zajistit právo být slyšena v soudním řízení (§ 31 odst. 3 novely zákona o rodině), je otázkou, zda dítě, u kterého soudní znalci opakovaně konstatovali patologické ztotožnění s matkou a jeho negativní ovlivnění proti otci dosahující intezity syndromu zavrženého rodiče, je schopno vytvořit si vlastní názor a posoudit tak samo dosah opatření, jež jsou předmětem soudního řízení, a zda se vyjadřuje opravdu svobodně, jak upravuje toto ustanovení. Otázkou také zůstává, zda především český právní (?) stát v posledních pěti letech prostřednictvím svých orgánů, zejména pak Obvodního soudu pro Prahu 8, nezl. Ditě právo svobodného vyjádření zabezpečil, jak vyplývá z ust. čl. 12 Úmluvy o právech dítěte, tedy, zda Ditě zajistil možnost svobodného utvoření svého vlastního názoru na své vztahy s otcem tím, že by zákonným postupem vynutil (milostivě vrchností ?) přiznané právo pana Mezla stýkat se s vlastní dcerou a podílet se na její výchově, aby tato nebyla opakovaně nucena (pouze negativně) hodnotit svého otce bez jeho faktické znalosti.

Tak, jak se dalo předpokládat při troše soudnosti, jediným výsledkem Ditina „slyšení“ je pouze otevřenější výsměch její matky a zvykání si Dity na chladnokrevné projevy nepřátelství proti otci. Zdá se tedy, že soudkyně JUDr. Hana Nová kráčí ve šlépějích své předchůdkyně Krauseové, která proti bezpráví také postupovala „nekonfrontačně“; přes své zcela jistě dobré úmysly, kterými však bývá dlážděna také cesta do pekel, vyrábí důkazy ve prospěch zla a hanebnosti i ona. Nezákonným způsobem, který u nezl. Dity vede k prohlubování syndromu zavrženého rodiče, k jejímu systémovému týrání ve smyslu definic Zdravotní komise Rady Evropy.

Odmítání práva - o spravedlnosti nemluvě - ve věci „péče“ Obvodního soudu pro Prahu 8 tedy úspěšně pokračuje; pokračuje šestiletá diskriminace pana Oldřicha Mezla. Jak dlouho ještě bude tento plnoprávný občan a řádný daňový poplatník prokazovat svou nevinu, jaké další desetitisícové částky bude muset ještě platit za rozmařilé ustanovování soudních znalců pro záležitosti, k jejichž posouzení a rozsouzení stačí zdravý rozum ? ! Jak dlouho ještě bude nezl. Dita psychicky devastována ? !

Pozn. 1) : Publikaci Syndrom zavrženého rodiče vydalo v roce 1996 Ministerstvo práce a sociálních věcí jako metodickou pomůcku určenou „především sociálním pracovníkům a dalším specialistům, v jejichž pracovní náplni je péče o děti, zejména v souvislosti se spory rodičů při rozvodovém řízení a po něm“.

Pozn. 2) : Oznamovací povinnost státních orgánů ve smyslu ust. § 8 trestního řádu se bezesporu týká i trestných činů zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 tr. zákona a maření úkolu veřejného činitele z nedbalosti podle § 159 tr. zákona.

- doplnění odborné přípravy soudců a justičních čekatelů o současné relevantní poznatky o podmínkách zdravého vývoje dítěte a o dětské rozvodové psychopatologii,

- zařazení v textu citované a zvýrazněné části rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 35 Co 521,523/97-565 ze dne 11.11.1997 do Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

zpracoval : Luboš Patera

zmocněnec sdružení Spravedlnost dětem

Potvrzuji pravdivost výše uvedených údajů a dávám - nedávám* souhlas se zveřejněním této zprávy.

oběť diskriminace, popř. její zákonný zástupce