Rozbor vztahové rodinné situace

Ve věci nezl. T. S., nar. 1997

Pan Lubomír Ch., narozený 3.8.1961, si vyžádal od Medicínské sekce občanského sdružení Spravedlnost dětem rozbor vztahové rodinné situace z hlediska problematiky syndromu zavrženého rodiče.

Vyhotovil MUDr. Jiří Švarc, lékař - psychiatr Psychiatrického centra Praha.

Rodiče žijí, jsou ve starobním důchodu. Otec byl grafik; matka referentka. Má 1 bratra (o 3 roky staršího), který je ředitel soukromé společnosti. Má 1 dítě - 6 letou dceru. Bez psychiatrické heredity.

Narodil se v Praze. Porod a psychomotorický vývoj bez patologie. Dětství prožil spokojené, šťastné, v úplné rodině - otec měl jako grafik na děti vždy dost času. Absolvoval základní školu a střední průmyslovou školu grafickou bez jakýchkoliv kázeňských či prospěchových potíží. Po maturitě v r. 1980 prošel základní vojenskou službou jako fotograf armádního uměleckého souboru v redakci armádního časopisu. Po vojně nastoupil do propagačního odd. Řempa, kde pracoval 5 let. Potom musel být 1 roku doma po mononukleóze a pak nastoupil do fyzicky méně náročného zaměstnání na místo topiče (plynem) do FN Motol, kde pracuje dosud, tj. již 17 let, s prací je spokojen. Před svatbou měl několik vážných známostí. Pak se v 33 letech oženil po 3leté známosti s partnerkou o 1 rok mladší, absolventkou pedagogické VŠ (obor defektologie), která nyní pracuje v oblasti cestovního ruchu. Nyní je 6 let rozvedený; má přes 4 roky vážnou známost VŠ studentkou.

Sebehodnocení: "pohodář". Zájmy: cestování, kultura, sport, hory, "žít radostně". Řidičský průkaz má, zbrojní pas či zbraň nemá, krimin. konflikty 0.

Návyky: alkohol 0, drogy 0, nekuřák.

SOMATICKY zdráv (operace, vážné úrazy, alergie 0) mimo zmíněné mononukleózy, která měla chronický průběh, sledován na interní ambulanci, užívá hepatoprotektiva (Essentiale, Flavobion, Lipovitan).

S bývalou ženou se oženil ve svých 33 letech po 3leté známosti, kdy žili v jeho bytě. Rozvedli se na podzim r. 1996 na jeho žádost pro dlouhodobé neshody trvající od svatby poté, co ji přistihl in flagranti při nevěře s jiným mužem. Rozvod vyřízen při 1. stání. Dcera se jim narodila .....1997, t.j. po rozvodovém stání. Vzhledem k tomu, že manželka si účelově nepřebírala rozsudek (aby se dcera narodila ještě v manželství), narodila se ještě před nabytím právní moci rozsudku o rozvodu, t.j. během manželství. Manželka tvrdila jak jemu, tak i svému milenci, že dítě čeká s nimi. Na jeho žádost byly provedeny paternitní zkoušky, podle kterých je otcem p. Ch. Proti jeho vůli změnila příjmení jejich dcery z Ch. na S.. Platí výživné 1500Kč/měsíčně (od momentu určení otcovství.) Pak matka řekla "Buď budeš s námi, nebo dceru neuvidíš..." 2 roky ji skutečně neviděl. Při stanoveném 2hodinovém styku navrhuje, aby se dívala na pohádku v televizi. Nenechá je kreslit obrázky, protože "takhle se kreslit nesmí..." (je absolvent grafické školy). Aby mu znemožnila vidět dceru jednou před školkou, zavolala na něj policii a dceři zavolala rychlou záchrannou službu ("T. je v šoku..."), ať ji odvezou do nemocnice... (nikam ji pochopitelně neodvezli). Když měli odjet autem, řekla "ta sedačka není bezpečná, uřízne jí to hlavu, když se něco stane..." T. pak pochopitelně nechtěla odjet... Jednou matka během určeného styku s dítětem řekla "Mě je špatně, jedu domů..." a odešla očekávajíc, že T. půjde za ní, když se tak nestalo, vrátila se dožadovala se odvozu... Blahopřání i dárky se vrací neotevřené. Jeho telefonáty s dcerou mu odmítá. Používá sugestivní věty jako např.: "Nedá ti najíst, umřeš hlady... nedokáže tě obléct" "Nikdy ti nic nekoupil..." "Nebude ti to líto, že budu sama doma?" "Luboš nás opustil, okradl, je to hajzl, je kretén..." "To není tvůj otec, říkej mu Luboši..." Jemu vyhrožuje: "Jestli se objevíš, zavolám policii..." O dr. Spitzovi se vyjádřila, že za tím dědkem chodit nebude a vyhledala si psycholožku dr. Fořtovou, a když ta nebyla ochotna napsat o něm negativní zprávu, zase ji zavrhla...

Zájmy a povahu dítěte zná: je podle něj tvrdohlavá, živá, temperamentní, dokáže si udělat svůj úsudek, je pod vlivem matky, je šikovná, chodí na flétnu, nemá větší zdravotní potíže, ale častější zápaly průdušek a plic.

Hodnocení manželky: zlostná, vzteklá, mstivá, konfliktní, nespokojená - udala např. svého zaměstnavatele, udala několikrát jeho - pro neplacení daní, kvůli jeho ateliéru na Praze 6, udala jeho rodiče kvůli obecnímu bytu... Nyní žije s mužem, který na něj působí dojmem seriózního člověka.

Klidný, spolupracující, komunikativní, usměvavý, přívětivý, zcela bez psychopatologie, bez nápadností, osobnost komponovaná. Bez známek duševní či osobnostní poruchy.

Ve zprávě od dětské lékařky uvedeno, že T. prospívá dobře, péče matky je vzorná, dítě je fixované na matku a na babičku. Lékařka se domnívá, že pro další vývoj je vhodné stejné jméno matky a dítěte. Styk otce s dítětem bez přítomnosti matky nepovažuje za vhodný, doporučila by vycházky na krátkou dobu v přítomnosti matky.

Nezl. byla předběžným opatřením obv. soudu Praha 2 svěřena do péče matky. Praha 2 zrušila styk úplně, odvolací Mětský soud toto rozhodnutí zrušil a vrátil Praze 2 k rozhodnutí o úpravě styku m.j. s tím, že má "prošetřit, co je příčinou chování nezl. k otci... zabývat se i důkazními návrhy otce a náležitě se s nimi vypořádat..."

V soudně znaleckém posudku psychologicko - psychiatrickém, vypracovaném doc. PhDr. J. Kocourkovou a MUDr. J. Kotkem 23.11.2001 jsou o otci uvedena shodná zjištění jako výše.

Ve vyšetření bývalé manželky p. Ch. jsou potvrzeny další údaje: "po rozvodu se snažila, aby se k nim vrátil... měl nepřiměřené požadavky, např. kontakt na víkend... matka myslí, že otec musí T. získat jinak (nezmíněno jak), nikdy se nechoval jako otec, proto mu před T. říká Luboš... nedokáže říci, jak by měl být styk upraven... uvedla, že pan Ch. je uzavřený, málo komunikativní, před lidmi se přetvařuje, vystupuje jinak doma a jinak před lidmi... Snaží se dítěti vnutit styk a tím situaci zhoršuje..." Na první pozvání se nedostavila, pozvánka se vrátila - nepřevzala. Její osobnost hodnotí znalci bez významnější psychopatologie, dominantní, zvýšeně emocionální, s negativním vztahem k p. Ch., který je pro dítě transparentní.

Z vyšetření nezletilé: hovoří o "tatínkovi Alešovi" i o "tatínkovi Lubošovi", bojí se, že by jí Luboš mohl ublížit, ale nikdy v životě jí neublížil, má ji rád, ublížil mamince - shodil ji na zem - to říkala maminka, maminka ho ráda nemá... jinak jde o normálně se vyvíjející se děvče. Odmítání otce dávají znalci za vinu negativnímu postoji matky.

V závěru znalci konstatují, že "platí, že by se dítě mělo stýkat s tím z rodičů, v jehož péči není. V tomto případě je to komplikováno tím, že styk již dlouho neprobíhal, dítě má k otci odmítavý vztah (identifikuje se s postojem matky), matka proklamuje, že styku s otcem nebrání, je však zřejmé, že si jej nepřeje... Lze doporučit, aby se dítě stýkalo s otcem v omezené míře (prozatím zhruba půl dne jednou za dva týdny). Přítomnost matky se jeví spíše jako komplikující. Při dobrém průběhu by mohl být rozsah styku postupně rozšiřován.

Je zjevné, že matka T. používá taktiky programující T. proti otci: např. když se objevil p řed školkou, zavolala na něj policii a dceři zavolala rychlou záchrannou službu, straší dceru ( "ta sedačka není bezpečná, uřízne ti hlavu"), při 2hodinovém styku chce, aby se dívala na televizi, nenechá ji kreslit s otcem obrázky, protože "takhle se kreslit nesmí...", blahopřání i dárky vrací, telefonáty s dcerou a domluvu odmítá, používá sugestivní věty ("Nedá ti najíst, umřeš hlady... nedokáže tě obléct" "Nikdy ti nic nekoupil..." "Nebude ti to líto, že budu sama doma?" "Luboš nás opustil, okradl..." "To není tvůj otec, říkej mu Luboši..."), jemu vyhrožuje policií, vyhledala si psycholožku ochotnou s ní spolupracovat, změnila Tereze jméno, udala několikrát p. Ch. (i jeho rodiče)...

V současné době mají ještě sociální pracovníci, terapeuti, znalci i soudy tendenci smířit se s rozšířenou sociální patologií zavrhování jednoho z rodičů "aby byl klid." Ignorují tak i známá fakta, že dítě, kterému se v dětství nedostává lásky od rodiče druhého pohlaví, mívá prokazatelně větší obtíže v kontaktu se svým životním partnerem a často selhává i v intimním a citovém životě, protože otec od nejútlejšího věku dívky modeluje její představu o mužném a partnerském chování a je pro dceru "bránou do mužského světa". Proti tradici neřešit tuto problematiku a smířit se se stavem věcí již v současné době vystupuje odborná psychiatrie a psychologie např. zaváděním dětské diagnózy syndrom zavrženého rodiče. Tato diagnóza bude pravděpodobně zařazena do Diagnostického statistického manuálu při jeho plánované inovaci a zatím není všeobecně známa. Tento syndrom znalci v případě nezletilé T. popsali, i když nepojmenovali.

Syndrom zavrženého rodiče vznikne, když se "programující rodič" o "zavrhovaném rodiči" vyjadřuje dlouhodobě tak, že všechno s ním související je špatné, škodlivé, nebezpečné (může se tak vyjadřovat přímo k dítěti nebo i k dalším osobám tak, aby to dítě slyšelo, ale s citovým doprovod takového hodnocení). Dítě je tím citově vydíráno, neboť programující rodič reguluje svůj přísun lásky podle toho, jak dítě indoktrinaci přijímá. Motivací programujícího rodiče bývá motiv moci, pomsty, trestání, nenávist, potřeba vnějšího nepřítele (na kterého je možné svést všechny těžkosti a vlastní selhání), egoistická snaha po výhradním vlivu na utváření psychiky dítěte a na jeho další život (v rámci toho nejsou pak legitimní nároky a přání druhého rodiče (a i dítěte) respektovány, nýbrž jsou ignorovány nebo vysmívány. Možné důsledky: Dítě ztratí téměř vše, co s druhým rodičem souvisí; u dítěte se zabrzdí a zdeformuje emocionální vývoj; dítě je programováno k potlačení původních pozitivních emocí k nyní zavrhovanému rodiči, což vede ke vzniku celé škály trýznivých psychopatologických symptomů; dítě je programováno dávat volný průběh emocím nenávisti, p odloženým jen slabými, neopodstatněnými či absurdními argumenty, za úplné absence pocitů viny; dítěti se podstatným způsobem naruší jeho sebedůvěra, vštípí se mu totiž do citového života přesvědčení, že jeho druhý rodič je špatný, závadný; u dítěte se zabrzdí a zdeformuje psychosociální vývoj; dítěti je totiž odebrán vhodný, tolik potřebný model k převzetí sexuální identity a role. Dítěti je narušen vztah k autoritám, snížena schopnost sociální diferenciace; dítě, které původně milovalo oba rodiče, projde zkušeností "brainwashingu", která je hluboce ovlivní. Vytváří se tak u něj "falešné já", nepravé a zdeformované jádro vlastní osobnosti, což je celoživotně poznamenává. Gardner identifikoval 12 klíčových diagnostických kriterií SZR a většinu z nich nacházím u nezl. T. (nebo předpokládám, že odborník zaměřený na tuto problematiku by je nalezl) :

• Kampaň za degradaci rodiče spočívá v tom, že dítě typicky projevuje silnou nenávist k takovému rodiči a na dotaz psychologa spustí výčet záporných charakteristik, zlých činů, špatného chování. O podobném chování Terezy se dočítáme ve znaleckém posudku.
• Slabé, neodůvodněné či absurdní zdůvodňování: Taková jsou zdůvodnění nechuti či odporu k setkání se zavrženým rodičem, případně nenávisti k němu. Na otázku proč vlastně nechce jít k tatínkovi uvedla, že jej maminka nemá ráda...
• Nepřítomnost ambivalence: Normální dítě na dotaz uvede kladné povahové vlastnosti otce i matky a také nějaké méně příznivé charakteristiky, např. že rodič trvá na pořádku až moc přísně. Děti postižené SZR vypěstovaly černobílé hodnocení rodičů
• Fenomén nezávislého názoru: Děti postižené SZR často uvádějí, že nechuť stýkat se s druhým rodičem je jejich vlastní, že takové pocity po nich nikdo nevyžadoval. Programující rodič to rád zdůrazňuje před jinými dospělými, zejména těmi, kteří SZR mají posoudit. Matka Terezy opakovaně argumentuje "nechutí Terezky" stýkat se s otcem.
• Reflexivní podpora programujícího rodiče v rodičovském konfliktu: Při diagnostických či terapeutických sezeních za účasti obou rodičů a dětí, dítě postižené SZR souhlasí reflexivně, automaticky a bez zaváhání se vším, co programující rodič tvrdí. Nečeká na protiargument rodiče zavrženého, nebo jej zcela ignoruje, tedy nevidí, neslyší. Dětská argumentace vůči zavrženému rodiči resp. jeho kritika bývá - ve srovnání s programujícím rodičem - dokonce silnější a emotivnější. Takové chování je popsáno ve znaleckém posudku při konfrontaci nezl Terezy s oběma rodiči.
• Nepřítomnost pocitu viny: Děti postižené SZR nezakoušejí žádný pocit viny, že zavržený rodič je postižen, že trpí.
• Vypůjčené scénáře: Přítomnost vypůjčených scénářů signalizuje vysokou pravděpodobnost, že dítě je postiženo SZR. Z kontextu dětských obviňování zavrženého rodiče a z jejich obsahu je patrné, že byly sdělovány programujícím rodičem, dítětem vyslechnuty a reprodukovány. Dětská výpověď pak obsahuje výrazy a obraty, které děti daného věku ještě nepoužívají. Mnohá dětská obvinění jsou identická s obviňováním programujícího rodiče. Ve znaleckém posudku je uvedeno, že Tereza udává, že jí otec neublížil, ale "ublížil mamince - shodil ji na zem - to říkala maminka".
• Rozšíření nepřátelství na členy původní rodiny zavrženého rodiče je popsáno i v tomto případě (např. pan Choc uvedl, že před jeho rodiči si na soudu zakrývala obličej).
• Těžkosti v době styku jsou dokumentovány dostatečně.
• Antagonistické chování během styku vůči vlastnímu rodiči je typickým projevem naprogramovaného dítěte.
• Citová vazba k programujícímu rodiči: pravidlem je, že čím patologičtější fixace na matku, tím závažnější je syndrom zavrženého otce. Fixaci na matku popisuje znalecký posudek.
• Citová vazba k zavrženému rodiči před jeho zavržením se v tomto případě nemohla rozvinout, neboť ke kontaktům Terezy s otcem nikdy nedocházelo (rozvod před jejím narozením, spor o otcovství...)

Je tedy zjevné, že T. splňuje mnohé příznaky syndromu zavrženého rodiče. SZR popisuje i zpráva o sociálním šetření opatrovníka ze dne 21.11.2001: "Dle našeho názoru je nutné, aby matka dceru připravila na styk mnohem důsledněji, lépe ji motivovala. Je zřejmé, že dosavadní motivace omezená pouze na dotaz "Chceš jít s Lubošem? nestačí. Zásadním nedostatkem se, že T. od matky neví od matky, že pan Ch. je jejím otcem."

Za této situace, nedojde-li ke změně, se u T. mohou rozvíjet psychologické potíže, neboť matka negativně ovlivňuje její citový a osobnostní vývoj, učí ji patologickým emocím, manipuluje dceru k odmítání otce, což se může T. vymstít v dospělosti v jejím vlastním partnerském životě. Manipuluje dětskou mysl strachem a buduje v T. představách otce jako někoho nebezpečného.

Doporučovaná opatření: Jednat je třeba právně i terapeuticky co nejdříve. Tabulka obsahuje návrh opatření v amerických podmínkách:

Pan Lubomír Ch., narozený 3.8.1961, netrpí žádnou duševní ani osobnostní poruchou, je zralý, vyrovnaný.

Jeho dcera T., narozená *....1997, trpí syndromem zavrženého rodiče, který doporučuji intenzivními (zpočátku třeba řízenými) kontakty s otcem (podrobnosti viz výše).

LITERATURA:

Gardner, R.A.: The Parental Alienation Syndrome. A Guide for Mental Health and Legal Professionals. Second Edition. Cresskill, New Jersey, Creative Therapeutics, Inc.1998

Gardner, R. A.: Syndrom zavrženého rodiče. MPSV ČR, Praha 1996

Bakalář, E.: Průvodce otcovstvím. Praha, Vyšehrad 2002

Bakalář, E., Nováková, M., Novák, D.: Průvodce rozvodem pro všechny zúčastněné. Lidové noviny, Praha 1996

Bakalář, E: Syndrom zavrženého rodiče. Psychologie Dnes, 9/2002

Bakalář, E: Hledání cesty zavrženého rodiče k dítěti. Psychologie Dnes, 1/2003

Kozáková, P.: Syndrom zavrženého rodiče. Evangelická akademie, Praha 1998

Levy, D.L.: The Best Parent Is Both Parents. Norfolk, VA, Hampton Roads Publishing Co., 1993

Warshak, R.A.: Revoluce v porozvodové péči o děti. Praha, Portál 1996

Matějček, Z.: Dítě a rodina v psychologickém poradenství. SPN, Praha 1992

Matějček, Z.: Co děti nejvíc potřebují. Praha, Portál 1994

Trnka, V.: Děti a rozvody. Avicenum, Praha 1974

http://www.rgardner.com/refs
http://www.iustin.eu/

MUDr. Jiří Švarc
Psychiatrické centrum Praha
Ústavní 91, 18103 Praha 8
SVARC@PCP.LF3.CUNI.CZ

Našli jste potřebné informace a inspiraci? Provoz těchto stránek i další aktivity sdružení Spravedlnost dětem můžete podpořit sponzorským darem.

Za podporu děkujeme.