Novinky
Aktuálně
Události
Stížnosti Štrasburk
Právo
Judikatura
Rukověť kverulantova
Hledám své dítě
Rodinné právo
Dokumenty
Syndrom zavrženého rodiče
Střídavá péče
Film "Střídavka"
Literatura
Publicistika
Časopis
Číslo 1/94
Našim dětem
Přemýšlej
Maminkám
Fotoarchiv
Odkazy
Sponzorům
Skála hrůzy
Klub Střídáček

Justiční kanál
 
Diskusní fórum



TOPlist

STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU CR

H. O., novinářka
(1958-1995)

Eduard P. Martin

Česká kniha mrtvých - Jiskávská antologie; Nakladatelství Arista

Vždycky jsem vítězila
Svět byl pro mne jenom
místem pro vítězství

Sladkým ringem

Stačí jenom pozvednout - -
Pěst úsměvu Pěst lichotky Pěst polibku
(i úsměvy a polibky slouží některým lidem
jako boxerské údery Vítězně údery)

"Jenom idioti
nejsou na tomto světě vítězi"
Tak jsem často uvažovala

"Ta teda s náma mává"
říkávala matka Jenomže říkávala to spokojeně

A já si navykala že kdekdo je rád
když jej použiji jako pluh pro zúrodnění cesty

Své cesty

Vždy jsem se obklopovala (tak jsem je nazývala : )
zvláštními bytostmi
HADROVÝMI PANÁKY

Těmi kteří se nechali ovládat jako maňásci
Stačilo do jejich duší vsunout ruku A pak jimi hrát

Jak je snadné zvítězit nad těmi
kdo sami touží po porážce

Byla jsem HEZKÁ Tedy : naplňovala jsem představu
krásy
Krásy své doby

Měla jsem dlouhé dolní končetiny
(obnažovala jsem je pod koženou mikrosukní)
a dlouhé vlasy A dlouhé vlhké pohledy

Když jsem mrtvá nazývám to takto
Když jsem žila nazývala jsem to
JINAK:
Krása

Svedla jsem - v patnácti - svého učitele
Milovala se s ním v kabinetu vedle vycpaného orangutana
A v duchu svého milence-učitele nazývala opičákem

Měl tlustou klimakteriální ženu
Nazýval ji přede mnou : vzteklé jelito

Nechtěla se s ním milovat
Nedivila jsem se jí Konečně
ona od něj nemohla dostávat za polibky jedničky

Navykla jsem si
vysmívat se tomu kdo mne miloval

Navykla jsem si
pohrdat těmi kdo mne milovali

Láska
je pro tolik lidí spojena s pohrdáním

Uzavírají často ten výnosný obchod :
prodávají lásku
tomu čím pohrdají...

Lásku ?

Raději to zaostřím:
Zboží
mrazivé zboží
na které nalepili popisku : láska

Láska pro mne vždy znamenala
Ostrou zbraň

Zbraň
k ponižování ostatních
Kolik nás je takových co ji chápeme takto

Promilovávala jsem se v k jedničkám
(znala jsem předem každou kompozici a každou otázku)

Pak jsem si zvykla používat své tělo
jako naběračku pro úspěchy

Jak byli muži hloupí Stačilo pár chvil
pár vzdechů Směšných pohybů
A já Vítězně frigidní jsem opět byla super

Vítězná frigidita
Ano Toto byl znak na vlajce mých vítězství

"Frigidní
vítězí ve frigidním světě
Jenom ti
Ale copak je jiný svět než frigidní ?" - uvažovala jsem

Jenom se nezamilovat A taky do koho?
Svět kolem mne byl plný jenom debilních otroků

Vdala jsem se Za muže o dvanáct let staršího
a vlivného Já začínající novinářka

Promilovala jsem se k fejetonům
A promilovávala jsem se dál a dál

"Jen idioti se nekurví" Tak jsem si to říkávala
Usmívala se
Rozešla jsem se s manželem
A s novým milencem (opět hadrovým panákem
- jenže z drahých hadrů)
jsem předjela před školku do které chodila moje dcera

Unesla jsem ji
Dcera mne nenáviděla Milovala Otce

Namluvila jsem jí tehdy : "tatínek o tom ví
Chce abys se mnou odjela"

Nic nevěděl Jenže já chtěla po rozvodu mít dítě u sebe
Pro některé ženy jsou děti módním doplňkem
Jako kožichy Náramky Paruky

Držela jsem dceru - zamčenou - doma
A snažila se ji uplácet kremrolemi a panenkami

Nechápala jsem že jí beru svobodu
Naopak: cítila jsem že nesu svobodu sobě

Odmítala jsem
aby se manžel s dcerou sešel

Můj otec - brunátně řvoucí otec -
(a přitom hadrový panák) mne povzbuzoval

Kolik je těch co si myslí
že otevřou svoji klec tím
když jiné dají do klece

Ale klece jsou lstivé Tak lstivé

A nejlstivější klec
si dává jméno svoboda

Jaké moudrosti je třeba k tomu
nahlížet pod odchlipující názvy věcí

Vidět obsah Přiznat si jej

Jednou Když jsem nebyla doma
vyskočila dcera z okna

Vracela jsem se večer domů od jednoho milence

Našla jsem ležet na
betonovém chodníčku vytřeštěné oči...
Dívaly se z roztříštěné krvavé hlavičky

Strnulé oči dítěte se dívaly na mne skrze mne

Nechápala jsem

Copak nejsem
vítěz?

Přiznala jsem si
svou podobu

Poprvé v životě
v té pekelné vteřině
jsem se spatřila

Přesně

Moje svědomí mne
ohlušivě pojmenovalo

Jako ve zpomaleném filmu jsem vyšla vzhůru
Do podkrovního pokojíčku
Domova plyšových medvídků
ve kterém jsem dceru zamkla

Přistoupila jsem k oknu

Seskočila


Našli jste potřebné informace a inspiraci? Provoz těchto stránek i další aktivity sdružení Spravedlnost dětem můžete podpořit sponzorským darem.

Za podporu děkujeme.

Tato stránka je vytvořena a hostována společností dbPro. Šíření obsahu s uvedením zdroje vítáno.