Vztah rodičů a dětí, výslech nezletilých před soudem

Rozhodnutí Ústavního soudu III. ÚS 125/98

Po rozpadu rodiny s nezletilými dětmi nejen etika příbuzenských vztahů, ale i zákon zavazuje děti k povinnosti své rodiče ctít a respektovat, zatímco rodičovská odpovědnost za řádnou výchovu dětí je přikázána oběma rodičům. Proto také pokud nejsou zjištěny takové skutečnosti, které by vedly k pozastavení výkonu rodičovské zodpovědnosti, není ani při plném respektu k právům samotných nezletilých zákonného, tím méně pak ústavněprávního důvodu k tomu, aby rodiči, v jehož přímé péči nezletilé dítě není, byl styk s ním zakázán, resp. nepřiměřeně omezen.

Ve sporu o úpravu styku nezletilých upravil krajský soud jako soud odvolací, po projednání odvolání matky do rozhodnutí soudu prvního stupně, změnou napadeného rozhodnutí nově (a to úžeji) styk nezletilých s jejich otcem, když dospěl k závěru, že úprava tohoto styku je vzhledem ke zjištěným skutečnostem (déletrvající absence tohoto styku, odmítavý postoj nezletilých k otci jako odraz narušených vztahů mezi rodiči) nezbytná, a když - také na základě znaleckého posudku - zjistil, že narušené vztahy v rozpadlé rodině nezletilých se v poslední době před jeho rozhodnutím uklidnily a že při rozumném přístupu obou rodičů lze právem očekávat, že toto uklidnění se rovněž promítne do vztahu nezletilých dětí k jejich otci. Užší rozsah styku upravil odvolací soud jako vhodnější pro překonání současných obtíží a přiměřenější všem rozhodným okolnostem.

Nezletilí stěžovatelé podali ústavní stížnost, kterou napadli výše uvedené rozhodnutí odvolacího soudu. Ve stížnosti tvrdili, že tento soud jako orgán veřejné moci svým pravomocným rozhodnutím porušil jejich ústavně zaručené základní právo na soudní ochranu.¹⁾ Podle odůvodnění ústavní stížnosti k porušení mělo dojít tím, že odvolací soud při projednávání odvolání jejich matky do rozhodnutí soudu nižšího stupně - přes učiněný návrh - je ve věci nevyslechl a nadto úpravou styku otce jako rozvedeného manžela jejich matky s nimi jim uložil za povinnost něco, co jim zákon neukládá, neboť jejich otec sice má právo se s nimi stýkat, avšak jen tehdy, pokud to sami nezletilí chtějí. Navrhli proto, aby Ústavní soud rozhodnutí obecného soudu svým nálezem zrušil.

Ústavní soud ústavní stížnost zamítl s tím, že není důvodná. Odůvodnění napadeného rozhodnutí jednoznačně svědčí o tom, že odvolací soud věnoval posouzení rozhodujících skutečností dostatek péče a že ve svém rozhodnutí vycházel z dostatečně zjištěného skutkového stavu a že pokud přes učiněné návrhy ze strany matky nezletilých sám již řízení dalšími důkazy nedoplňoval, toto své stanovisko zcela vyčerpávajícím způsobem odůvodnil a beze zbytku tak učinil zadost svým povinnostem uloženým mu zákonem (§ 157 odst. 2 o.s.ř.). Ani z ústavněprávních hledisek nelze proto řízení před obecnými soudy nic vytknout, tím méně shledat takové vady, které by měly z procesních důvodů vést ke zrušení napadeného rozhodnutí, zejména jestliže meritum věci je již pro svou povahu a způsob rozhodování založené zcela na soudcovském uvážení. Pro navržené zrušení rozhodnutí obecného soudu nebyl proto shledán dostatek podmínek umožňujících ingerenci Ústavního soudu do jurisdikce obecných soudů.

Ústavní soud se neztotožnil s námitkami v posuzované ústavní stížnosti. Procesní postavení nezletilých účastníků v řízení před soudem je specifické tím, že je omezeno obligatorními podmínkami, plynoucími z ustanovení zákona,²⁾ nehledě na to, že další ustanovení zákona³⁾ podmiňuje výslech nezletilých před soudem podmínkou vhodnosti. Jestliže tedy obecný soud v posuzované věci od výslechu nezletilých upustil, zřejmě proto, že (jak plyne z odůvodnění napadeného rozhodnutí) nebylo možno od tohoto výslechu očekávat další objasnění věci, když odmítavý postoj dětí k otci vzal obecný soud za zjištěný, nelze ani tomuto procesnímu postupu z hlediska zásad spravedlivého procesu nic vytknout, zejména nebylo-li možno vyloučit potencionální nebezpečí, že vystoupením nezletilých dětí před soudem se zklidňující se narušené vztahy příslušníků rozpadlé rodiny opětovně zhorší. I podle přesvědčení Ústavního soudu proto v dané věci podmínka vhodnosti výslechu nezletilých splněna nebyla. Nadto vývody ústavní stížnosti, pokud odkazují právo otce na styk s jeho nezletilými dětmi jako prakticky jedině možný způsob spolupůsobení na jejich výchovu na okolnosti, zda se nezletilí s otcem stýkat chtějí, jsou založeny na očividně mylném předpokladu.

1) dle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod : Každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem.

2) § 9 občanského zákoníku : Nezletilí mají způsobilost jen k takovým právním úkonům, které jsou povahou přiměřené rozumové a volní vyspělosti odpovídající jejich věku.

3) § 178 odst. 2 občanského soudního řádu : O vhodnosti a účelnosti navržených nebo zamýšlených opatření soud zpravidla zjistí názor orgánu péče o děti a orgánu obce, které jsou obeznámeny s poměry. Jestliže je to vhodné, vyslechne o nich i nezletilého.

Našli jste potřebné informace a inspiraci? Provoz těchto stránek i další aktivity sdružení Spravedlnost dětem můžete podpořit sponzorským darem.

Za podporu děkujeme.