Zpráva o výsledku šetření ve věci podnětu pana R. D.

Dne 28. 1. 2003 jsem zahájila šetření na základě podnětu pana Romana D….., bytem ………., 150 00 Praha 5, který si stěžoval na Uřad městské části Praha 5 ve věci výkonu sociálně-právní ochrany jeho dcery L. D., nar. ….. 1996.

Stěžovatel napadl postup orgánu sociálně-právní ochrany dětí (dále jen OSPOD), který jeho žádost o udělení napomenutí matce za to, že neumožňuje otci s dcerou osobní kontakt v intencích předběžného opatření, postoupil soudu. Stěžovatel namítal, že mělo být zahájeno správní řízení o uložení výchovného opatření matce podle § 43 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině. Napadl způsob, jakým ve věci jednala Komise pro sociálně-právní ochranu dětí. Uvedl, že stranila matce a že projednávala případ protiprávně, protože k projednání neměla podle § 38 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, pravomoc. Stěžovatel vyjádřil názor, že OSPOD svou pasivitou umožňoval narušovat řádnou výchovu dítěte. Pasivitu spatřoval např. v tom, že OSPOD neusiloval o vydání předběžného opatření, kterým by soud uložil, aby matka dítěte poskytovala otci pravidelné písemné zprávy o zdravotním stavu jejich dcery. V průběhu šetření u Kanceláře veřejného ochránce práv doplnil pan R. D. svůj podnět o další skutečnosti. Dne 26. 3. 2003 byl doručen jeho přípis týkající se nezahájení správního řízení ve věcí napomenutí matky na základě jeho žádosti ze dne 3. 3. 2003. Důvodem pro napomenutí mělo být, že matka neoznámila otci, že změnila dceři trvalé bydliště. Dne 5. 6. 2003 napadl stěžovatel mj. způsob vedení spisu Om (stejně očíslované, přečíslované a chybějící stránky ve spise).

Šetřením bylo zjištěno, že se stěžovatel obrátil na OSPOD dne 19. 11. 2001 se žádostí, která se mi. týkala uděleni napomenutí matce dítěte T. S. podle ustanovení § 43 zákona o rodině. Jako důvod pro udělení napomenutí uvedl, že mu za období od 24. 9. 2001 do 16. 10. 2001 neumožnila osobní kontakt s dítětem a že tím nerespektuje vykonatelné předběžné opatření o úpravě jeho styku s dcerou. Dále uvedl, že mu matka dítěte neposkytuje potřebné informace o dítěti, zejména o jeho zdravotním stavu. Na tuto žádost reagovala vedoucí OPD Milena Peterková dopisem ze dne 21. 11. 2001, v němž stěžovatele informovala, že jeho podání postupuje soudu vzhledem k závažnosti případu. Sdělila mu, že se na zdravotní stav dcery může tázat u ošetřující lékařky. Z vyjádření Mgr. Věry Husákové, současné vedoucí OPD, ke kterému jsem ji vyzvala a které mi bylo doručeno dne 10. 2. 2003, vyplývá, že OSPOD nezahájil na základě žádosti stěžovatele správní řízení.

Stěžovatel se proti postupu OSPOD ohradil dopisem ze dne 2. 12. 2001, v němž opětovně žádal projednání obsahu své žádosti. Uvedl, že dětská lékařka jeho dcery mu sdělila, že o jejím zdravotním stavu nemá aktuální informace. Následně OSPOD sdělil stěžovateli v dopisu ze dne 19. 12. 2001, že bude jeho záležitost projednána v Komisi pro sociálně-právní ochranu dětí. Vedoucí OPD v dopisu ze dne 27. 12. 2001 stěžovateli sdělila, že OSPOD provedl s matkou dítěte dne 10. 12. 2001 výchovný pohovor, protože se přiklání k jeho názoru o nevhodném přístupu matky k projednání důležitých skutečností ve výchově dítěte. Závěr protokolu o jednání s matkou na OSPOD, se kterým jsem se seznámila, vyznívá tak, že je matka ochotna se s otcem sejít a sdělovat mu informace o dceři.

Projednání případu v Komisi pro sociálně-právní ochranu dětí se uskutečnilo dne 17. 1. 2002. Jako důvody jednání byly uvedeny problémy se stykem dcery s otcem, možnost telefonického kontaktu otce s dcerou a problémy dcery s výslovností. Závěr protokolu o jednání komise zní, že rodinnou situaci bude sledovat opatrovník a bude o ní komisi informovat. Dále je v něm uvedeno, že "v případě potřeby bude přistoupeno k napomenutí".

Dne 3. 3. 2003 otec navrhl udělit napomenutí matce (viz blíže bod A této zprávy). Jeho návrh byl vyřízen dopisem sociální pracovnice pí. Příhodové a vedoucí OPD Mgr. Věry Husákové, v němž byl informován, že s matkou byl proveden pohovor a že matka souhlasí s tím, že otec přihlásil dceru na adresu původního bydliště. V dopisu se uvádí: "V tomto případě již není důvod pro napomenutí matky, jak jste požádal ve svém dopise.. .". Na to reagoval pan R. D. dopisem ze dne 25. 3. 2003, v němž uvedl, že trvá na vyřízení svých žádostí o napomenutí matky v souladu s právní úpravou. OSPOD opět ve věci svolal jednání Komise sociálně právní ochrany dětí, které se uskutečnilo dne 15. 5. 2003.

Podle § 1 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, působím k ochraně osob před jednáním úřadů, pokud je v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy, jakož i před jejich nečinností a tím přispívám k ochraně základních práv a svobod. Podle citovaného zákona se zabývám i takovým jednáním, které lze označit pojmem špatná správa, tedy jednáním, které je v rozporu s principy dobré správy. Pochybení, na která v této souvislosti upozorním, nemusí nutně spočívat v porušení právních předpisů a nemusí být, přísně vzato, v rozporu s právem.

Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, v § 43 stanovuje opatření týkající se řádné výchovy dítěte, které může učinit soud či OSPOD. V písm. a) tohoto ustanovení uvádí jako jednu z možností napomenutí mj. rodiče, který narušuje řádnou výchovu dítěte. Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, v § 13 hovoří o tom, že obecní úřad rozhoduje o výchovných opatřeních a odkazuje přitom na § 43 zákona o rodině. V § 60 zákona o sociálně-právní ochraně dětí je uvedeno, že se postupuje podle správního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak. Zákon č. 71/1967 Sb., správní řád, v § 18 odst. 2 praví, že řízení je zahájeno dnem, kdy návrh účastníka řízení došel správnímu orgánu příslušnému ve věci rozhodnout. Pokud jde o lhůty pro rozhodnutí, v § 49 správní řád uvádí, že v jednoduchých věcech lze rozhodnout bezodkladně, v ostatních případech ve lhůtě 30 dnů od zahájení řízení, ve zvlášť složitých případech nejdéle do 60 dnů. Jestliže tyto lhůty nemůže úřad dodržet, je povinen o tom účastníka řízení informovat a uvést důvody. Pokud by povaha věci byla natolik složitá, že by se nedalo rozhodnout ani v této lhůtě, existuje možnost, aby odvolací orgán lhůtu přiměřeně prodloužil.

Ve stanovisku, které ve věci výchovných opatření vydalo pod č. 24/1998 MPSV, se uvádí, že není přípustné návrh na zahájení správního řízení vyřídit jinak než vydáním správního rozhodnutí. Dále se v něm uvádí, že je nutno vydávat správní rozhodnutí i o tom, že se návrhu nevyhovuje, a to z důvodu možnosti zákonné obrany účastníka řízení.

Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, upravuje činnost Komise pro sociálně-právní ochranu děti (dále jen komise) v § 38 odst. 2. V době prvního podání stěžovatele ze dne 19. 11. 2001 dával zákon komisi pravomoc k následujícímu jednání: rozhodovat o odvoláních proti rozhodnutí obce o uložení výchovných opatření podle § 43 zákona o rodině; koordinovat výkon sociálně-právní ochrany na území okresu. V době druhého podání stěžovatele ze dne 3. 3. 2003 dával zákon o sociálně-právní ochraně dětí komisi tuto pravomoc: rozhodovat za jistých podmínek ¹ o vydání pověření k výkonu sociálně-právní ochrany dětí a o odnětí tohoto pověření; koordinace výkonu sociálně-právní ochrany na území správního obvodu obce s rozšířenou působností.

S ohledem na výše uvedené právní normy a po prostudování relevantních dokumentů hodnotím věc tak, že v úřadu došlo k pochybením, která níže rozvádím.

OSPOD nepostupoval v souladu se zákonem o sociálně-právní ochraně dětí, když nerespektoval § 60 tohoto zákona a podání otce, kterými se domáhal udělení napomenutí matce nevyřizoval podle správního řádu. Dne 19. 11. 2001 bylo zahájeno správní řízení doručením návrhu otce. Další správní řízení bylo zahájeno poté, co OSPOD došel návrh otce ze dne 3. 3. 2003. Ani v jednom ze správních řízení nebylo ze strany OSPOD konáno, OSPOD je tak v prvním případě nečinný téměř dva roky. Obě řízení nebyla ukončena a lhůty dané správním řádem byly výrazným způsobem překročeny.

Aktivity OSPOD spočívající v postoupení věci soudu či komisi byly z hlediska správního řízení irelevantní a v žádném případě se nedají považovat za akty ukončující správní řízení. V prvním případě se komise neměla věcí zabývat, protože se nejednalo o odvolání stěžovatele proti rozhodnutí obce. Správní rozhodnutí obce totiž vydáno nebylo, a tudíž není na místě hovořit o odvolání. Ve druhém případě se komise neměla otázkou případného výchovného opatření zabývat, neboť nebyla orgánem, který by k tomu měl pravomoc.

Pokud jde o stěžovatelovu nespokojenost s tím, že OSPOD neusiloval o vydání předběžného opatření, kterým by soud uložil, aby matka dítěte poskytovala otci pravidelné písemné zprávy o zdravotním stavu jejich dcery, k tomu uvádím, že se OSPOD při pohovoru s matkou dne 10. 12. 2001 zabýval otázkou, kdo je ošetřujícím lékařem dítěte (MUDr. Krulišová). Avšak o tom, že by tuto informaci sdělil otci, jsem ve spise nenalezla záznam. Považuji za chybu, že OSPOD otce o této skutečnosti neinformoval.

Z kopií dokumentů obsažených ve spisu Om je zřejmé, že došlo k přepisování číselných označení dokumentů (např. č. 45 bylo přepsáno na č. 43, č. 47 na č. 48, č. 53 na č. 54). Není výjimkou, že se ve spisu nacházejí dva dokumenty se stejnými čísly. Jedná se např. o č. 79, které jednak označuje dopis stěžovatele ze dne 28. 11. 2001 a pak také záznam o případu ze dne 12. 12. 2001, za nímž jsou řazeny písemnosti dřívějšího data. Druhý dokument tak narušuje chronologickou souslednost písemností ve spise. Ve spisu dále chybějí některé listiny (č. 55-59). Považuji to za špatnou státní správu a důsledek zpětné manipulace se spisem. Každá z listin by měla mít své neměnné číslo dané pořadím, v jakém se ve spisu vyskytne. Domnívám se, že by ve spisu měla nacházet i tzv. žurnalizace (tj. seznam listin), do níž by se došlé písemnosti a také úřední záznamy zapisovaly společně a podle doby, kdy jsou do spisu přidány. Přepisování či dublování čísel listin nebo absence dokumentů činí spis nedůvěryhodným. Spisový nepořádek považuji ve spisu Om za závažný nedostatek, protože se týká oblasti, která obsahuje citlivé údaje o dítěti a jeho rodičích.

Vzhledem k tomu, že je tato zpráva koncipována podle § 18 odst. 1 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, vyzývám vedoucí odboru sociálních věcí Úřadu městské části Praha 5, Ing. Lucii Vackovou, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení této zprávy k ní vyjádřila a případně sdělila, jaká opatření přijala k nápravě.

¹ Pokud právnická nebo fyzická osoba žádá pouze o pověření ke zřízení zařízení uvedeného v 39 písm. d) zákona o sociálně-právní ochraně dětí

Našli jste potřebné informace a inspiraci? Provoz těchto stránek i další aktivity sdružení Spravedlnost dětem můžete podpořit sponzorským darem.

Za podporu děkujeme.