Zpráva o diskriminaci a porušování lidských práv č. 5

I. adresáti:

- Rada vlády České republiky pro lidská práva,
- ministr práce a sociálních věcí,
- veřejný ochránce práv.

II. na vědomí:

- výbor pro práva dítěte Rady vlády ČR pro lidská práva,
- předseda Okresního soudu v Trutnově,
- předseda Krajského soudu v Hradci Králové,
- předseda Ústavního soudu,
- předseda Nejvyššího soudu České republiky,
- Český helsinský výbor,
- monitorovací výbor Parlamentního shromáždění Rady Evropy,
- velvyslanectví Spojených států amerických,
- sdělovací prostředky.

III. oběti diskriminace:

- nezletilá M. D., nar. ..... 2000;
- její otec, Ing. R. H., bytem Trutnov, ......

IV. porušovaná ustanovení Listiny základních práv a svobod, popř. mezinárodních smluv o lidských právech a základních svobodách:

Listina základních práv a svobod:
čl. 32 odst. 1 a 4 - Rodičovství a rodina jsou pod ochranou zákona; péče o děti a jejich výchova je právem rodičů; děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči.
čl. 36 a 38 - Každý má právo na soudní a jinou právní ochranu.

Úmluva o právech dítěte:
čl. 7 - Každé dítě má právo znát své rodiče a právo na jejich péči.
čl. 8 - Každé dítě má právo na zachování rodinných svazků.
čl. 9 odst. 3 - Dítě, oddělené od jednoho nebo obou rodičů, má právo na pravidelné osobní kontakty s oběma rodiči.

Mezinárodní pakt o občanských a politických právech:
čl. 2 odst. 1 - Každý stát, který je smluvní stranou Paktu, se zavazuje respektovat práva uznaná v Paktu a zajistit tato práva všem jednotlivcům na svém území a podléhajícím jeho jurisdikci, bez jakéhokoli rozlišování podle rasy, barvy, pohlaví ...
čl. 2 odst. 3 - Každý stát, který je smluvní stranou Paktu, se zavazuje a) zajistit, aby se kterékoli osobě, jejíž práva nebo svobody Paktem uznané byly porušeny, dostalo účinné ochrany bez ohledu na to, zda se porušení jejího práva nebo svobody dopustily osoby jednající v úřední funkci; c) zajistit, aby příslušné orgány tuto ochranu prosazovaly, jakmile je poskytnuta.
čl. 3 - Státy, smluvní strany Paktu, se zavazují zajistit stejná práva mužů a žen na požívání všech občanských a politických práv stanovených v Paktu.
čl. 7 - Nikdo nesmí být mučen nebo podrobován krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení.
čl. 17 - Nikdo nesmí být vystaven svévolnému zasahování do soukromého života a rodiny. Každý má právo na ochranu proti takovým zásahům nebo útokům.
čl. 24 - Každé dítě má bez jakékoli diskriminace právo na takovou ochranu, která mu přísluší s ohledem na jeho postavení nezletilce, ze strany jeho rodiny, společnosti a státu.
čl. 26 - Všichni jsou si před zákonem rovni a mají právo na stejnou ochranu zákona bez jakékoli diskriminace.

evropská Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod:
čl. 8 - Každý má právo na respektování svého soukromého a rodinného života.

V. popis případu a dosavadního postupu ve prospěch obětí diskriminace a jeho úspěšnost:

Nezletilá M. D., nar. ...... 2000, se narodila nesezdaným rodičům. V době narození již její matka - slečna M. D. - o svého partnera nestála a odmítla nabídku Ing. R. H. k sňatku. Teprve také až ve třetím měsíci života M. její matka svolila k souhlasnému prohlášení rodičů o určení otcovství na matrice. Od narození dcery jde slečně D. o to, aby zamezila jakémukoliv jejímu kontaktu s otcem a dalšími příslušníky jeho rodiny.

Projevy své zlé vůle slečna D. podává otevřeně i v písemné podobě: "cítím k tobě hnus a nenávist; někoho si najdi a nám dej pokoj; mnoho dětí vyrůstá bez otce a ty jsi nahraditelný ...". Také rodiče slečny D. se cítí být oprávněni k zásahům do práv a rodinných vztahů nezl. M. a jejího otce, také oni své názory netají a aktivně je prosazují; některé jejich urážky byly dokonce pokutovány i v přestupkovém řízení: "Přeceňujete význam otce. Pro mláďata savců je důležitá jen matka. Otec je jen krátká epizoda ... (tento "biologický" přístup ostatně otevřeně v tisku prezentovala i tzv. kolizní opatrovnice - viz závěr) Naopak se nyní budete muset smířit s mnohem menším stykem, ne-li žádným stykem. Vaše matka je úplně bez nároku."

Uvedené projevy osobní a rodinné patologie našli dokonalé pochopení Okresního soudu v Trutnově, který v řízení sp. zn. P 269/2000 o životě nezl. M., jejího otce a dalších osob "nezávisle" rozhoduje. Z vůle soudkyně Mgr. Miloslavy Hofmanové je nezl. M. již dva roky připravována o milujícího tátu i babičku. V květnu 2000 soud sice rozsudkem schválil dohodu rodičů o styku Ing. H. s dcerou vždy jedno odpoledne v týdnu, avšak trvalé ignorování této závazné soudní úpravy slečnou D. (svévolně zmařila 23 termínů) k žádnému zásahu soudu vůči ní nevedlo. Naopak, v novém řízení vydala soudkyně Hofmanová předběžné opatření, kterým Ing. H. "povolila" setkávat se dcerou již jen v rozsahu 1 (slovy: jedné) hodiny za měsíc, a to navíc v místním středisku RIAPS za přítomnosti slečny Doležalové, sociální pracovnice a psychologa. Tutéž úpravu nakonec soudkyně převzal a i do rozsudku ze dne 14. 2. 2002, kterým "věc" ukončila.

Jménem republiky dostali M. s tátou na rozvíjení svých přirozených lidských a rodinných vztahů pouze 1 hodinu za měsíc - plných 12 hodin za rok !!! - navíc ještě ve zcela nepřirozených podmínkách. Samozřejmě za předpokladu, že dcera zrovna náhle neonemocní, nebo v RIAPSu nebudou malovat!

Aby této "ochrany práva" v negativní hodnotě (Ex malitia nemo commodum habere debet - Ze zlomyslnosti nikdo nemá mít prospěch.) Ing. H. dosáhl, musel kromě jiného strpět i posuzování soudním znalcem z oboru psychiatrie MUDr. Pavlem Tauberem. Znalce MUDr. Taubera trutnovská soudkyně nalezla až v Havlíčkově Brodě, "odborník" jeho kvalit zřejmě blíže nebyl, takže za psychiatrem se musel trmácet nejen tatínek, ale i jeho ani ne dvouleté dítě - zcela jistě již to bylo v jeho "zájmu". A pečlivě vybraný "znalec" přidělený úkol splnil dokonale, dokonale se ztotožnil s "trpící" slečnou D.: "dítě je navždy spojeno s matčinou dělohou; bez matky nemůže strávit více než 20 minut (myšleno samozřejmě v přítomnosti svého táty, pokud jej slečna D. odkládá k jiným osobám na dobu mnohem delší a jde si za zábavou, na závadu to není); co je dobré pro matku je dobrodiním pro dítě (rozuměj: zbavení jej jednoho z rodičů); výchovný styl otce je málo náročný na dítě, to hází míčkem, dělá si co chce, ani jednou ho otec neomezí, neusměrní (s ani ne dvouletým dítětem se táta setkal na několik minut u "znalce" po dlouhém odloučením předchozím a před dalším odloučením následujícím, na "usměrňování" určitě náladu neměl); ... Psychiatr Tauber dokonce "odborně" rozpoznal i to, že "dítě trpí nerozpoznatelně"!? Podobnými perlami se posudek jen hemží.

Témuž psychiatrickému zkoumání (psychiatrizace přirozených rodinných vztahů státními strukturami není nikdy dost) se měla podrobit i babička M. ze strany otce - povoláním zdravotní sestra a porodní asistentka, která se s vnučkou chtěla stýkat také. Tuto nehoráznost však odmítla, takže vnučka i nadále svou babičku znát nesmí. Pozoruhodné v této souvislosti je to, že soudkyní Hofmanovou rozsudkem neurčitě určení "odborníci - sociální pracovnice a psycholog", pod jejichž dozorem se M. může vídat alespoň se svým tátou, nejen že nebyli prozkoumáni psychiatrem také, ale nebyli soudem ani vyslechnuti, či vůbec ztotožněni s konkrétními osobami.

"Věc nezl. M. D." má tedy klasický průběh: čím lepší táta je od dítěte nezodpovědnou matkou separován, tím větší překážky jsou mu dále rozvodovým systémem kladeny. Ing. R. H. je fyzicky i psychicky zdráv, žije normálním životem bez konfliktů se zákonem, stará se o studujícího syna z prvního manželství s nímž žije, pracuje jako řídící hospodářský pracovník na zodpovědném místě. Také jeho dcera M. je psychicky i fyzicky zdráva, kromě svého tatínka se může bez omezení a bez dozoru psychiatrů stýkat s kýmkoliv jiným. Stala se však další obětí lidské zloby a nezodpovědnosti - své zřejmě nadměrně psychicky labilní a nevyrovnané matky, která se nedokáže přiměřeně vyrovnat s přirozenou skutečností, že "její" dítě má i druhého rodiče, a také neschopných státních struktur včetně finančně zainteresovaných "odborníků". Každé nezletilé dítě v obdobné situaci (řádově jde každoročně o několik desítek tisíc dětí) do své dospělosti (ale i po ní) uživí jako pacient spoustu lékařů, psychologů i psychiatrů, ostatně i soudkyň a sociálních úřednic.

V souvislosti s vyměřením jedné hodiny měsíčně, ve které by měl Ing. H. vykonávat své ústavně zaručené základní právo vychovávat své dítě, je třeba učinit srovnání také s rozsahem, který upravuje zákon o výkonu trestu odnětí svobody pro setkání odsouzených s blízkými osobami. Podle platné právní úpravy má každý sebetěžší zločinec nárok strávit se svými blízkými 3 hodiny v měsíci, tedy trojnásobně více, než neodsouzený Ing. H.! Také soudem nařízený dozor sociálních pracovnic a psychologů nápadně připomíná dozor dozorců v návštěvních místnostech ve věznicích! S milujícím tátou tak český tzv. nezávislý soud prostřednictvím soudkyně Hofmanové zachází hůře, než s odsouzenými zločinci!

Podle § 237 trestního zákona spáchá trestný čin útisku ten, kdo jiného nutí, zneužívaje jeho tísně nebo závislosti, aby něco konal, opominul nebo trpěl.

Českým - právním - státem se tak dále úspěšně šíří protilidská a protispolečenská patologie sociálního a právního rozvodového systému, jej tvořících státních struktur. Ještě že alespoň v Ústavě máme deklarováno, že český stát je založen na úctě k právům a svobodám člověka a občana.

Za samostatnou zmínku stojí přístup Okresního úřadu v Trutnově, tzv. kolizního opatrovníka nezl. M. v soudním řízení. Je sice pravdou, že příslušná sociální úřednice dříve soudu velkoryse navrhovala rozšířit předběžné opatření až na 2 hodiny v měsíci (a možná, že Ing. H. i tajně fandila), avšak v návrhu na rozsudek se již klasicky ztotožnila s převahou zla. V časopise Instinkt č. 9/2002 pak sociální úřednice Eva Kasalová - "opatrovnice" M. - dokonce otevřeně prezentovala svůj "odborný" názor na problematiku otcovského podílu na výchově dětí: "Ale vždyť je to přece přirozené, právo matky na dítě vychází z poslání matky, je přece vybavena mateřstvím a má pro výchovu daleko lepší předpoklady." Také její nadřízený - vedoucí referátu sociální péče Okresního úřadu v Trutnově Ivan Knotek - je "odborníkem" na svém místě a asociálním "humanistou" k pohledání. Pro časopis Instinkt dodává: "Cit pana H. malé M. škodí." a tvrdí, že by bylo lepší, kdyby se otec s dcerou nestýkal vůbec. Konečně tedy alespoň trochu upřímnosti státní vrchnosti, které jsou občané na obtíž.

VI. petice:

Protože podle Ústavy je Česká republika právním státem založeným na úctě k právům a svobodám člověka a občana a státní moc slouží všem občanům, žádáme v tomto Ústavou deklarovaném veřejném zájmu

1. Radu vlády ČR pro lidská práva, aby věc diskriminace nezl. M. D. a jejího otce pana Ing. R. H. projednala jako modelový případ zvůle státní moci destruující přirozené rodinné vztahy a sociálně patologického jevu;

2. ministra práce a sociálních věcí, aby v rámci svého řízení a kontroly zajistil nezaujatý a nestranný nediskriminační výkon tzv. sociálně-právní ochrany dětí Okresním úřadem v Trutnově, výslovně pak jeho zaměstnanci Evou Kasalovou a Ivanem Knotkem ve věci nezl. M. D., jakož i ve všech věcech tzv. kolizního opatrovnictví dalších;

3. veřejného ochránce práv, aby prověřil, zda výkon tzv. kolizního opatrovnictví Okresním úřadem v Trutnově ve věci nezl. M. D. prováděného Evou Kasalovou a Ivanem Knotkem není v rozporu s právem a zda odpovídá principu demokratického právního státu a dobré správy.

O písemnou odpověď s uvedením stanoviska k obsahu naší petice a způsobu jejího vyřízení, žádáme v zákonné lhůtě ve smyslu ust. § 5 odst. 3 zákona č. 85/90 Sb., o právu petičním.

zpracoval:

Luboš Patera
zmocněnec sdružení Spravedlnost dětem

Potvrzuji pravdivost výše uvedených údajů a dávám souhlas se zveřejněním této zprávy.

........................................
oběť diskriminace, popř. její zákonný zástupce