K rozhodování o střídavé výchově X

Rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 21 Co 214/2010-776 ze dne 29. června 2010

I. Rozsudek soudu prvního stupně ze dne 12. 1. 2010 č. j. 50 P 293/2007-686 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
(...)
V. Rodičům se nařizuje účast na mediačním jednání na dobu tří měsíců počínaje právní mocí tohoto rozsudku v zařízení ............ .

Rozsudkem ze dne 12. 1. 2010 č. j. 50 P 293/2007-686 zamítl soud I. stupně návrh otce na změnu výchovy nez. M. Z. nar. ... 2004. (...) Otec požádal o změnu výchovy nezletilého a jeho svěření do střídavé výchovy v týdenním intervalu, aby se mohl lépe podílet na výchově nezletilého, matka a opatrovník navrhli zamítnutí návrhu. Po provedeném dokazování, v rámci něhož byl vypracován společný znalecký posudek znalců PhDr. Karla Humhala a MUDr. Ludmily Josefovičové, a zjištění současných poměrů nezletilého a rodičů, dospěl soud k závěru, že podmínky pro svěření nezletilého do střídavé výchovy obou rodičů splněny nejsou. Porovnal při tom poměry, za nichž byla provedena předchozí úprava a žádnou podstatnou změnu svědčící ve prospěch požadované úpravy neshledal. Tento závěr přijal zejména s ohledem na závěry znalců, kteří sice střídavou výchovu obou rodičů hodnotili jako ideální, ale v daném případě s ohledem na vzájemně konfliktní vztahy rodičů vyjádřili obavu eskalace konfliktů v případě svěření nezletilého již nyní do střídavé výchovy rodičů, navíc nezl. M. je výchovně problematický a vyžaduje vyšší nároky na klidné bezpečné rodinné zázemí a z hlediska jeho zájmů doporučili vyčkat s takovým rozhodnutím do úspěšného ukončení partnerské psychoterapie obou rodičů za současi rozšíření styku otce s nezletilým. S poukazem na judikaturu Ustavního soudu, a to rozhodnutí sp.zn. I. ÚS 48/04, podle něhož je předpokladem střídavé výchovy schopnost a ochota rodičů komunikovat, spolupracovat a dohodnout se v zájmu nezletilého, která v této věci chybí, soud I. stupně dovodil, že zákonné podmínky ust. § 26 odst. 2 zák. o rodině, který citovat, splněny nejsou.

(...)

Proti tomuto rozsudku podal v zákonné lhůtě odvolání otec, který soudu I. stupně vytýkal jednak formální nedostatky rozhodnutí (nesprávné označení jména nezletilého nebo nejasné stanovení povinnosti k náhradě nákladů řízení státu), jednak věcnou nesprávnost napadeného rozhodnutí. Zdůraznil, že soud I. stupně založil své rozhodnutí na částečně nesprávných a neúplných skutkových zjištěních a nesprávném právním posouzení. Namítl, že se soud nevypořádal se všemi provedenými důkazy, např. zprávou o dosavadním průběhu mediace, a nevypořádal se ani s judikaturou citovanou otcem, která na věc přesně dopadá. V doplnění odvolání tyto své námitky podrobně rozvedl a znovu citoval z judikatury Ústavního soudu, která překonává rozhodnutí použité soudem I. stupně na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Podle otce je to matka, která vyvolává neshody, a tím se snaží bezdůvodně zabránit úpravě střídavé výchovy nezletilého, avšak to nemůže být její překážkou. Ve prospěch střídavé výchovy svědčí nejenom směřování porozvodové péče o děti v Evropě, tento trend vystihuje i vládní návrh nového občanského zákoníku, a střídavá výchova je i v souladu se zájmem a právy dítěte na obapolnou výchovu oběma rodiči. Navrhl, aby změnou napadeného rozsudku odvolací soud jeho návrhu vyhověl, svěřil nezletilého do střídavé výchovy obou rodičů se střídáním po jednom týdnu, matce uložil zaptatit náklady řízení státu a současně nařídil rodičům pokračování v mediaci, jejíž termíny již otec v Asociaci mediátorů předjednal.

(...)

Pokud jde o střídavou výchovu, jak vyplynulo již z dokazování provedeného soudem I. stupně především ze společného znaleckého posudku, byla by pro nezl. M. střídavá výchova, kterou navrhoval otec, ideální, protože nezletilý má k oběma rodičům citový vztah, dokonce k otci v současné době těsnější, oba rodiče mají výchovné předpoklady a žádný z nich není z výchovy vyloučen. Také poukaz otce na Úmluvu o právech dítěte a z ní vyplývající postulát vytváření co nejširší možnosti utváření a upevňování vzájemných vztahů mezi dítětem a oběma jeho rodiči je třeba považovat za zcela zásadní. Závažným důvodem, proč znalci střídavou výchovu v dané věci neupřednostnili, byly vzájemné konflikty mezi rodiči, které podle znalců hrozily bez pokračování mediace eskalací. A již teď je patrné, že nezletilý má výchovné problémy, v mateřské škole je agresivnější. Je však třeba přisvědčit otci i v tom, že znalci neměli k dispozici zprávy o výsledku mediace, která částečně mezi rodiči již probíhala, a která k určitým dohodám mezi nimi vedla. Je také nutno souhlasit s otcem, že rozhodnutí Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 48/04, na němž soud I. stupně založil argumentaci svého rozhodnutí, bylo zčásti překonáno v tom smyslu, že předpokladem pro nařízení střídavé výchovy již není dohoda rodičů nebo pouze jejich bezkonfliktní vztahy, ale že střídavou výchovu lze nařídit i tam, kde tyto konflikty bezdůvodně vyvolává jeden z rodičů právě ve snaze střídavé výchově zabránit (např. otcem označené rozhodnutí sp.zn. III. ÚS 1206/2009), a že se soud I. stupně s otcem označencu judikaturou svědčící ve prospěch střídavé výchovy nevypořádal. Příčinami konfliktů resp. který z rodičů je vyvolává, a zda některý z nich tak činí bezdůvodně, se soud I. stupně podrobněji rovněž nezabýval, aby mohl posoudit, zda střídavá výchova je z hlediska zásad v uvedené judikatuře možná. (...) Pokud jde o střídavou výchovu, dospěl proto odvolací soud k závěru, že v této věci se jeví jako nezbytné nařídit rodičům mediaci ve smyslu § 100 odst. 3 o.s.ř., podle něhož ve věcech péče o nezletilé může soud uložit účastníkům na dobu nejvýše 3 měsíců účast na mimosoudním smírčím nebo mediačním jednání nebo rodinné terapii, za současného zrušení zamítavého rozsudku o střídavé výchově (§ 219a odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), neboť je třeba, aby se soud I. stupně znovu zabýval možnostmi zlepšení vztahů mezi rodiči pří využití mediace a vhodnosti střídavé výchovy nezletilého M., o kterou otec má zájem a opakovaně usiluje, a která je optimálním řešením negativních důsledků rozvodu rodičů.

(...)

Soud I. stupně se tedy bude znovu zabývat návrhem otce na nařízení střídavé výchovy nezl. M. v intervalu jednoho týdne, obstará si výsledky mediace nařízené rodičům pod bodem V. tohoto rozsudku případně vyčká její realizace, znovu posoudí její vhodnost i s ohledem na závěry přijaté Ustavním soudem v otcem označených rozhodnutích a s ohledem na další argumenty uplatněné otcem v řízení o jeho návrhu, o kterém znovu rozhodne. Bude-li střídavá výchova nezl. M. nařízena, bude rozhodováno také o výživném obou rodičů a návrh otce na snížení výživného v souvislosti s rozšířením jeho styku s nezletilým se stane bezpředmětným, jinak o tomto návrhu otce soud I. stupně rovněž rozhodne.

Našli jste potřebné informace a inspiraci? Provoz těchto stránek i další aktivity sdružení Spravedlnost dětem můžete podpořit sponzorským darem.

Za podporu děkujeme.