Dětské psychické potřeby

PhDr. Eduard Bakalář, PhDr. Jarmila Klégrová

(časopis Právo a rodina, č. 5/2000)

V advokátní a soudní praxi se poměrně často setkáváme se zákony, předpisy či směrnicemi, týkajících se nezletilých: jejich situace, jejich dalšího života, jejich ochrany apod. Nezletilými se např. zabývá:

- Zákon o rodině (výchova dětí, rozvod, rodičovská odpovědnost, výživa, osvojení, pěstounská péče, ústavní výchova, ochranná výchova atd.)

- Trestní zákon (opuštění dítěte, zanedbání povinné výživy, týrání svěřené osoby, únos, obchodování s dětmi, ohrožování mravní výchovy mládeže, podávání alkoholických nápojů mládeži, pohlavní zneužívání atd.)

- Zákoník práce (pracovní podmínky mladistvých)

- Zákon o sociálním zabezpečení (pomoc rodinám s dětmi, zaopatřovací příspěvek, sirotčí důchod)

- Školský zákon

- Zákon o zdravotní péči

a i jiná úřední opatření.

Texty jednotlivých zákonů jsou poměrně dobře propracovány, pokud se zabývají vnějšími, faktickými stránkami věci, např. kam bude dítě umístěno, s kterým rodičem zůstane dítě v domácnosti po rozvodu, zda příspěvek na výživu je dostatečný apod.

Mnohem méně je v zákonech psáno o dětském světě, dětských potřebách či o předpokladech zdravého vývoje dítěte. O těch bychom měli být při jednání o dítěti a při rozhodování o důležitých aspektech jeho dalšího života dobře informováni. Ale i to by bylo málo. Předpokladem kvalifikovaného rozhodnutí je jejich respektování a ohled na ně (např. při svěřování do výchovy u kterého z rodičů budou tyto potřeby více saturovány apod.). Mluvíme nyní nejen do řad advokátů a soudců a sociálních pracovníků, ale také do svých vlastních, tedy k psychologům a psychiatrům, zejména pak k soudním znalcům.

Obyčejně si myslíme, že dětské potřeby dobře známe, neboť jsme byli svého času také dětmi a museli jsme si je tedy prožít. Avšak není tomu tak. I když některé naše potřeby jako dětí mohly být velmi silné, nedovedli jsme je však tehdy nejspíše ani pochopit ani pojmenovat. Prožívali jsme různé stavy i nejasného či neznámého původu a nejspíše jen zkušený pozorovatel a psycholog nebo pedagog mohl s určitostí říci o co vlastně jde. Potom, s postupem dospívání, mnohé tyto naše potřeby – ať již uspokojené nebo neuspokojené – byly překryty nároky dospělého věku, např. tlakem najít si partnera, uplatnit se v zaměstnání, společenském životě apod.

Připomeneme si proto potřeby dětí určitým uceleným seznamem, byť jen heslovitým, telegrafickým. Domníváme se, že takový seznam může být prospěšný komukoli, kdo bude zpracovávat nějakou úřední písemnost, týkající se dětí a jejich světa nebo o nich jen i přemýšlet. Prozradíme čtenářům, že tento seznam máme již u jednoho z nás podlepený a připevněný na korkové tabuli nad pracovním stolem a u druhého podložený pod sklo na psacím stole. Samozřejmě doufáme, že tento přehled může obohatit všechny, kdo s dětmi žijí anebo se o ně zajímají.

Jak jsme k seznamu dospěli?

Nejdříve jsme vycházeli z knihy prof. Matějčka: Co děti nejvíc potřebují. V knize ovšem žádný hotový seznam není, jeho první verzi jsme pořídili výpisem zmiňovaných potřeb. Tu jsme konfrontovali s údaji uváděnými v jiných pramenech a také se seznamy potřeb, motivů a hodnot u dospělých osob. Původní seznam jsme rozšířili a potom i zintegrovali a zkategorizovali. Konečnou verzi ještě přehlédl a lehce vylepšil sám prof. Matějček. Domníváme se, že všechny hlavní dětské potřeby jsou v seznamu uvedeny. Připouštíme, že někteří jiní autoři, by možná volili poněkud jinou jejich formulaci, případně poněkud jinou kategorizaci. Ještě doplníme, že většinu zde uvedených potřeb děti projevují přímo, avšak o jiných víme, že jsou důležité, i když je dítě nijak nevyžaduje.

Dětské psychické potřeby

(Seznam 12 nejdůležitějších potřeb dětí. V závorkách je vždy upřesnění, dokreslení event. I rozšíření uvedené položky zvýrazněné sazbou)

1. Potřeba určitého množství, kvality a proměnlivosti vnějších smyslových podnětů

(nezbytnost stimulace, včetně taktilní)

2. Potřeba poznávání, experimentování, hraček odpovídajících věku, hry volné, tvořivé i vázané pravidly

(takže i nezbytnost prostoru pro sebevyjádření, sebeprojevování, seberealizaci, a dále i prostoru pro fantazii, volný pohyb, pro pěstování zájmů od sportu po odborné koníčky apod.)

3. Potřeba prvotních citových a sociálních vztahů, tj. vztahů k rodičům či k jiným osobám prvotních vychovatelů, a to formou jejich bezpodmínečné lásky

(nezbytnost zažít akceptování, zájem, mazlení, kladné hodnocení, pochvalu, povzbuzení, porozumění, přízeň, sympatii, srdečnost, trpělivost apod.)

4. Potřeba jistoty ve vztazích a z ní odvozený pocit základní životní důvěry - bezpečí

(důležitost zážitku fungující ucelené rodiny, přítomnosti důležitých osob, “vypočitatelnosti” rodičů, možnosti komunikovat, svěřit se, mít zázemí, pocitu spolehnutí se na pomoc, na podporu v tísni, a tak se naučit překonávat úzkost a strach)

5. Potřeba určité stálosti, řádu a smyslu v podnětech, potřeba vedení, autority, disciplíny, důslednosti se strany rodičů

(takže i požadavek pravidelnosti, režimu, rituálu, srozumitelnosti světa apod. a tedy i cíleného zaměstnání a vzdělávání, znát svá práva a povinnosti)

6. Potřeba kontaktu v jeho různých podobách:

a) při styku s vrstevníky
(souhra, součinnost, partnerství, kamarádství, přátelství)

b) při setkání s malými dětmi i s dětmi odrostlejšími
(zkušenost starat se o malé, spolupráce s většími)

c) při soužití s jinými dospělými i s generací prarodičů
(zkušenost pomáhat v domácnosti, nemocným a ubližovaným, učit se chování i znalostem od starších a také úctě k nim)

7. Potřeba modelu vhodného, slušného řešení mezilidských konfliktů, potřeba mužského a ženského vzoru a zkušenosti rodinného života

8. Potřeba identity

a) tj. nezbytnost vědět kdo jsem, jaký jsem, odkud přicházím, kdo jsou mí příbuzní, z jaké rodiny pocházím, jaké v ní mám místo apod.

b) nezbytnost prožitku někam patřit, mít domov, teritorium (tedy i soukromí, svůj svět, svá tajemství), ale i potřeba sounáležitosti s rodinou apod.

9. Potřeba samostatnosti, soběstačnosti, nezávislosti, tendence dělat věci po svém – v tom je obsažena i nezbytnost prostoru k projevení nesouhlasu, vzdoru, agrese, ale i k prosazení se, k projevení své svobodné vůle

10. Potřeba společenského uplatnění, sebevědomí a společenské hodnoty

(něco dokázat, dosáhnout úspěchu, uznání své osobnosti, nárok být respektován jako individualita)

11. Potřeba otevřené budoucnosti či životní perspektivy

(tedy moci se těšit na něco, na někoho, mít naději, mít plány či představy, čím bych chtěl být apod.)

12. Potřeba spravedlnosti, spravedlivého hodnocení i jiných “přesahů”

(patří sem úvahy o budoucnosti lidstva, víra v Boha ale i účast v občanských, sociálních aktivitách atd.)

Atkinsonová, Rita et al.: Psychologie. Praha, Victoria Publishing 1995

Matějček, Zdeněk: Co děti nejvíc potřebují. Praha, Portál 1994

Příhoda, Václav: Ontogenese lidské psychicky I-IV. Praha, Státní pedagogické nakladatelství 1977

Říčan, Pavel: Cesta životem. Praha, Pyramida 1989

Říčan, Pavel, Krejčířová, Dana : Dětská klinická psychologie. Praha, Grada Publishing 1997

Satirová, Virginie: Kniha o rodině. Praha, Práh 1994

Langmeier, Josef, Krejčířová, Dana: Vývojová psychologie, Praha, Grada Publishing s.r.o. 2000

Zákon o rodině a předpisy související. Praha, Linde a.s. 1998.

Našli jste potřebné informace a inspiraci? Provoz těchto stránek i další aktivity sdružení Spravedlnost dětem můžete podpořit sponzorským darem.