Jistota rodinných vztahů dostala přednost před ideologií

Spravedlnost dětem

 Po necelých šesti měsících projednávání případu rozhodl Nejvyšší soud USA s konečnou platností, že kubánský chlapec Elián Gonzáles zůstane se svým otcem. Potvrdil tak rozhodnutí soudů předchozích, že za dítě rozvedených rodičů, jehož matka zahynula, může rozhodovat pouze jeho otec, nikoliv příbuzní. Také americký prezident bez ohledu na ideologické rozpory a politické zájmy podporoval závěr, že Eliánův otec je ten nejlepší, kdo může jménem chlapce hovořit, a se svou vládou zdůrazňoval nezpochybnitelný význam rodinných pout mezi otcem a synem. I rozhodnost a razance příslušných orgánů Spojených států při prosazení práva proti svévoli je příkladná. Fotografie usmívajícího se chlapce v otcově náručí správnost soudních verdiktů a postupů potvrzují, ačkoliv jsme mohli být svědky i jiných výlevů zmanipulovaného šestiletého dítěte do kamery svých příbuzných.

Také v českém „právním“ státě čekají stovky, ne-li tisíce dětí a jejich tátů na obdobná soudní rozhodnutí. Stejně kvalitní a stejně rychlá - projednání opatrovnické věci ve všech instancích za 6 měsíců je pro českou nezávislou justici absolutně nedosažitelné, v této době nerozhoduje ani o předběžném opatření.

A nejde rovněž jen o hrozivý nepoměr v porozvodové úpravě výchovy nezletilých dětí (z každoročních 30 000 dětí rozvedených rodičů je pouze každé desáté dítě svěřováno do výchovy otci; připadá opravdu na 9 výchovně způsobilých matek pouze 1 výchovně způsobilý otec?; nepříčí se tento stav zdravému rozumu?), ale o celkový přístup státních institucí k porozvodovým rodinným vztahům. Ústavou garantovaná ochrana práv každého občana má v mnoha případech českých Eliánů a jejich tátů hodnotu zápornou; až neskutečně snadno a často se údy státní moci ztotožňují s bezprávím. Maření výkonu soudních rozhodnutí o úpravě porozvodového styku dětí s otci lze také  považovat za státem podporovanou kriminalitu - pouze výjimečně je trestně stíháno a ve statistikách Ministerstva spravedlnosti není trestný čin podle § 171 odst. 3 trestního zákona ani samostatně evidován. Výsledkem zřetězení nezodpovědnosti několika pravomocemi obdařených jedinců bývají často konkrétní lidské tragédie, kromě devalvace otcovství se pak společností úspěšně šíří téměř programová destrukce rodinných vztahů.

Vnímáme-li růst kriminality dětí a mládeže, měli bychom se také ptát, zda tátové všech těchto pachatelů měli příležitost výchovně na ně působit a nebo byli z jejich života odstraněni nezodpovědnými matkami za aktivního přispění státního aparátu, a zda prevence sociálně patologických jevů by neměla být posuzována i z těchto hledisek.

 Spravedlnost dětem, 29.6.2000

Našli jste potřebné informace a inspiraci? Provoz těchto stránek i další aktivity sdružení Spravedlnost dětem můžete podpořit sponzorským darem.