Novinky
Aktuálně
Události
Stížnosti Štrasburk
Právo
Judikatura
Rukověť kverulantova
Hledám své dítě
Rodinné právo
Dokumenty
Syndrom zavrženého rodiče
Střídavá péče
Film "Střídavka"
Literatura
Publicistika
Časopis
Číslo 1/94
Našim dětem
Přemýšlej
Maminkám
Fotoarchiv
Odkazy
Sponzorům
Skála hrůzy
Klub Střídáček

Justiční kanál
 
Diskusní fórum



TOPlist

STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU CR

Připomínky ke konceptu Zprávy za rok 2000

Rada vlády ČR pro lidská práva
vážený pan Martin Pelcl
sekretariát Rady
e-mail: pelcl@vlada.cz

16.3.2001

Věc: připomínky ke konceptu Zprávy o stavu lidských práv v České republice v roce 2000



k části 4. Rovnost mužů a žen:

a) Navrhujeme doplnit další bod 4.6. Rovnost mužů a žen v porozvodové výchově dětí, v němž by byla zohledněna problematika diskriminace mužů při rozhodování o svěření dítěte do výchovy jednoho z rodičů po rozvodu a při úpravě porozvodového styku s dětmi. Podrobně je popsána v našich již předaných Podkladech k přípravě Zprávy o dodržování lidských práv v ČR za rok 2000 ze dne 13.2.2001.

b) Bod 4.3. Násilí na ženách navrhujeme přejmenovat na Domácí násilí, neboť jeho obsahem toto domácí násilí je a dosavadním názvem dochází k zavádějícímu směšování dvou nikoliv stejných patologických jevů.
Do takto přejmenovaného bodu navrhujeme zařadit také problematiku syndromu zavrženého rodiče, podrobně popsanou v našich předchozích Podkladech ze dne 13.2.2001.

c) Navrhujeme doplnit další bod 4.7. Rovnost mužů a žen ve výkonu trestu, který by obsahoval upozornění na diskriminaci odsouzených mužů a jejich dětí upravenou zákonem o výkonu trestu odnětí svobody - viz opět naše Podklady k přípravě Zprávy ze dne 13.2.2001.

k části 5. Práva dítěte:

a) Bod 5.10.1. navrhujeme změnit takto:

„V ČR se každoročně setkává více než 30 000 dětí s rozvodem nebo rozchodem svých rodičů. I těchto dětí se týkají ústavně zaručená základní práva upravená Úmluvou o právech dítěte. Jde zejména o právo znát své rodiče a právo na péči obou rodičů (čl. 7), právo na udržování rodinných svazků (čl. 8), právo na udržování pravidelného osobního kontaktu s oběma rodiči (čl. 9), právo na ochranu proti neoprávněným zásahům do soukromí, rodiny, domova nebo korespondence a proti nezákonným útokům na svou čest a pověst (čl. 16) a právo na ochranu zdraví (čl. 24).
Tato práva nejsou soudy a dalšími státními orgány dostatečně respektována a zajišťována v případech, kdy se týkají rozvodových a porozvodových vztahů dětí a jejich otců.

Soudy při porušování uvedených práv nezahajují příslušná řízení z moci úřední, v řízeních zahájených návrhem oprávněného účastníka nevydávají z moci úřední rozhodnutí, která by tato práva a jejich výkon zajistila. Jde např. o předběžná opatření o úpravě styku dítěte s rodičem, o ukládání pokut a odnímání dětí v řízení o výkon rozhodnutí, je-li soudem upravený styk dítěte s rodičem mařen a pod.

Orgány sociálně-právní ochrany dětí nevyužívají právních prostředků, aby uvedená práva zajistily anebo vyžadovaly jejich soudní ochranu. Jde zejména o oprávnění okresních úřadů a orgánů obcí rozhodovat o výchovných opatřeních podle § 43 zákona o rodině a podávat soudům podněty a návrhy k zahájení příslušných řízení. Orgány činné v trestním řízení až na výjimky systematicky tolerují trestné činy maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 3 tr. zákona, je-li pachatelkou matka nezletilého dítěte.

Těmito praktikami stát zásadním způsobem příspívá k destrukci porozvodových rodinných vztahů mezi dětmi, jejich otci a dalšími příbuznými z otcovské strany.“

b) Dosavadní bod 5.10.2. navrhujeme změnit takto:

„Syndrom zavrženého rodiče, vyvolaný u mnoha dětí v důsledku jejich popouzení proti jednomu z rodičů, je jedním z nejzávažnějších sociálně patologických jevů provázejících rozpady rodin; jde o další formu domácího násilí, vyznačenou psychickým nátlakem, včetně závažných deformací citového, sociálního a mravního vývoje dítěte. Přestože český stát je Úmluvou o právech dítěte zavázán k tomu, aby činil všechna potřebná opatření k ochraně dětí před jakýmkoliv tělesným či duševním násilím (článek 19), uvedený jev není dostatečně reflektován, natož pak řešen; soudy a orgány sociálně-právní ochrany dětí svou činností (i nečinností) v konkrétních případech nezřídka k jeho vytvoření přímo příspívají a tím se podílejí na závažných deformacích vývoje dítěte. Příčina opět spočívá v neplnění zákonných povinností státními orgány a v nevyužívání dostupných právních prostředků soudní a jiné právní ochrany.“

c) Dosavadní obsah bodu 5.10.1., tak jak je formulován, se netýká práv dětí, ale zejména problematiky rovnosti mužů a žen. Navrhujeme jej proto přečíslovat na 5.10.3. a upravit takto:

„Nadále trvá stav, kdy bez ohledu na potřeby dětí jsou v soudních věcech péče o nezletilé děti zvýhodňovány matky. Dítě do jejich péče bývá svěřováno téměř vždy, a to i za okolností pro dítě nevyhovujících. Dlouhodobé statistické údaje vykazují prakticky neměnný poměr, kdy v 92 % rozhodnutí o výchově jsou děti svěřeny matkám, v 6 % otcům a ve zbytku jiným osobám. Tato praxe odporuje obecným kritériím kvalit a výchovných schopností mužů a žen i platným právním předpisům, které soudům ukládají ve věcech péče o nezletilé děti jednat z moci úřední, tedy i bez návrhu účastníků provádět dokazování, který z rodičů má lepší předpoklady k zajištění nejpříznivějších podmínek ke zdárnému vývoji dítěte, a takovému potom dítě svěřit do výchovy, neboť výchova dítěte je nejen právem, ale především povinností rodičů.“

d) Navrhujeme doplnit nový bod 5.11. Děti osob ve výkonu trestu odnětí svobody s tímto zněním:

„Podle zákona o výkonu trestu odnětí svobody může být odsouzeným ženám povoleno, aby ve výkonu trestu měly u sebe a staraly se o své dítě, zpravidla do 3 let jeho věku. Zákon tak do určité míry vychází vstříc citovým a sociálním potřebám nezletilých dětí (a jejich odsouzených matek).

Děti odsouzených mužů jsou však diskriminovány zejména ustanovením § 68 zákona o výkonu trestu odnětí svobody, podle něhož pouze odsouzené ženě - nikoliv muži - která před nástupem výkonu trestu řádně pečovala o své nezletilé dítě, lze prodloužit dobu, po kterou je přerušen výkon trestu, až o 10 dnů v kalendářním roce k návštěvě dítěte, které se nachází v péči jiné osoby. Tímto ustanovením tedy zákonorárce zohlednil pouze citové a psychosociální potřeby dětí odsouzených žen (a těchto odsouzených žen samotných) nikoliv již také stejné a rovnocenné potřeby dětí odsouzených mužů.“



Zmocněnci sdružení



Luboš Patera
Oldřich Mezl


Našli jste potřebné informace a inspiraci? Provoz těchto stránek i další aktivity sdružení Spravedlnost dětem můžete podpořit sponzorským darem.

Tato stránka je vytvořena a hostována společností dbPro. Šíření obsahu s uvedením zdroje vítáno.