Připomínky ke konceptu Zprávy za rok 2000
Rada vlády ČR pro lidská práva
16.3.2001 Věc: připomínky ke konceptu Zprávy o stavu lidských práv v České republice v roce 2000
a) Navrhujeme doplnit další bod 4.6. Rovnost mužů a žen v porozvodové výchově dětí, v němž by byla zohledněna problematika diskriminace mužů při rozhodování o svěření dítěte do výchovy jednoho z rodičů po rozvodu a při úpravě porozvodového styku s dětmi. Podrobně je popsána v našich již předaných Podkladech k přípravě Zprávy o dodržování lidských práv v ČR za rok 2000 ze dne 13.2.2001.
b) Bod 4.3. Násilí na ženách navrhujeme přejmenovat na Domácí násilí, neboť jeho obsahem toto domácí násilí je a dosavadním názvem dochází k zavádějícímu směšování dvou nikoliv stejných patologických jevů. c) Navrhujeme doplnit další bod 4.7. Rovnost mužů a žen ve výkonu trestu, který by obsahoval upozornění na diskriminaci odsouzených mužů a jejich dětí upravenou zákonem o výkonu trestu odnětí svobody - viz opět naše Podklady k přípravě Zprávy ze dne 13.2.2001. k části 5. Práva dítěte: a) Bod 5.10.1. navrhujeme změnit takto:
„V ČR se každoročně setkává více než 30 000 dětí s rozvodem nebo rozchodem svých rodičů. I těchto dětí se týkají ústavně zaručená základní práva upravená Úmluvou o právech dítěte. Jde zejména o právo znát své rodiče a právo na péči obou rodičů (čl. 7), právo na udržování rodinných svazků (čl. 8), právo na udržování pravidelného osobního kontaktu s oběma rodiči (čl. 9), právo na ochranu proti neoprávněným zásahům do soukromí, rodiny, domova nebo korespondence a proti nezákonným útokům na svou čest a pověst (čl. 16) a právo na ochranu zdraví (čl. 24). Soudy při porušování uvedených práv nezahajují příslušná řízení z moci úřední, v řízeních zahájených návrhem oprávněného účastníka nevydávají z moci úřední rozhodnutí, která by tato práva a jejich výkon zajistila. Jde např. o předběžná opatření o úpravě styku dítěte s rodičem, o ukládání pokut a odnímání dětí v řízení o výkon rozhodnutí, je-li soudem upravený styk dítěte s rodičem mařen a pod. Orgány sociálně-právní ochrany dětí nevyužívají právních prostředků, aby uvedená práva zajistily anebo vyžadovaly jejich soudní ochranu. Jde zejména o oprávnění okresních úřadů a orgánů obcí rozhodovat o výchovných opatřeních podle § 43 zákona o rodině a podávat soudům podněty a návrhy k zahájení příslušných řízení. Orgány činné v trestním řízení až na výjimky systematicky tolerují trestné činy maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 3 tr. zákona, je-li pachatelkou matka nezletilého dítěte. Těmito praktikami stát zásadním způsobem příspívá k destrukci porozvodových rodinných vztahů mezi dětmi, jejich otci a dalšími příbuznými z otcovské strany.“ b) Dosavadní bod 5.10.2. navrhujeme změnit takto: „Syndrom zavrženého rodiče, vyvolaný u mnoha dětí v důsledku jejich popouzení proti jednomu z rodičů, je jedním z nejzávažnějších sociálně patologických jevů provázejících rozpady rodin; jde o další formu domácího násilí, vyznačenou psychickým nátlakem, včetně závažných deformací citového, sociálního a mravního vývoje dítěte. Přestože český stát je Úmluvou o právech dítěte zavázán k tomu, aby činil všechna potřebná opatření k ochraně dětí před jakýmkoliv tělesným či duševním násilím (článek 19), uvedený jev není dostatečně reflektován, natož pak řešen; soudy a orgány sociálně-právní ochrany dětí svou činností (i nečinností) v konkrétních případech nezřídka k jeho vytvoření přímo příspívají a tím se podílejí na závažných deformacích vývoje dítěte. Příčina opět spočívá v neplnění zákonných povinností státními orgány a v nevyužívání dostupných právních prostředků soudní a jiné právní ochrany.“ c) Dosavadní obsah bodu 5.10.1., tak jak je formulován, se netýká práv dětí, ale zejména problematiky rovnosti mužů a žen. Navrhujeme jej proto přečíslovat na 5.10.3. a upravit takto: „Nadále trvá stav, kdy bez ohledu na potřeby dětí jsou v soudních věcech péče o nezletilé děti zvýhodňovány matky. Dítě do jejich péče bývá svěřováno téměř vždy, a to i za okolností pro dítě nevyhovujících. Dlouhodobé statistické údaje vykazují prakticky neměnný poměr, kdy v 92 % rozhodnutí o výchově jsou děti svěřeny matkám, v 6 % otcům a ve zbytku jiným osobám. Tato praxe odporuje obecným kritériím kvalit a výchovných schopností mužů a žen i platným právním předpisům, které soudům ukládají ve věcech péče o nezletilé děti jednat z moci úřední, tedy i bez návrhu účastníků provádět dokazování, který z rodičů má lepší předpoklady k zajištění nejpříznivějších podmínek ke zdárnému vývoji dítěte, a takovému potom dítě svěřit do výchovy, neboť výchova dítěte je nejen právem, ale především povinností rodičů.“ d) Navrhujeme doplnit nový bod 5.11. Děti osob ve výkonu trestu odnětí svobody s tímto zněním: „Podle zákona o výkonu trestu odnětí svobody může být odsouzeným ženám povoleno, aby ve výkonu trestu měly u sebe a staraly se o své dítě, zpravidla do 3 let jeho věku. Zákon tak do určité míry vychází vstříc citovým a sociálním potřebám nezletilých dětí (a jejich odsouzených matek). Děti odsouzených mužů jsou však diskriminovány zejména ustanovením § 68 zákona o výkonu trestu odnětí svobody, podle něhož pouze odsouzené ženě - nikoliv muži - která před nástupem výkonu trestu řádně pečovala o své nezletilé dítě, lze prodloužit dobu, po kterou je přerušen výkon trestu, až o 10 dnů v kalendářním roce k návštěvě dítěte, které se nachází v péči jiné osoby. Tímto ustanovením tedy zákonorárce zohlednil pouze citové a psychosociální potřeby dětí odsouzených žen (a těchto odsouzených žen samotných) nikoliv již také stejné a rovnocenné potřeby dětí odsouzených mužů.“
Našli jste potřebné informace a inspiraci? Provoz těchto stránek i další aktivity sdružení Spravedlnost dětem můžete podpořit sponzorským darem. |