DĚTI A ROZVODvolně podle Barbary Dafoe Whiteheadové - Reader's Digest/ VÝBĚR, listopad 1993 Nikde není rozpad manželství oslavován triumfálnější rétorikou než ve Spojených státech, kde průzkumy ukazují, že nynější generace Američanů přikládá celoživotnímu manželství menší hodnotu než generace předchozí. Např. kniha své-pomocných rad „Rozvod a nové začátky" si všímá výhod rozvodu — rozvedený rodič může rozvíjet své vlastní zájmy, uspokojovat své vlastní potřeby. Peníze, i když je jich méně, může každý vydávat tak, jak uzná za vhodné. Podle jedné studie osmdesát procent rozvedených žen a padesát procent rozvedených mužů uvádí, že se jim daří lépe než v manželství. Přesto však existuje nepříjemný a všeobecně nepřiznávaný fakt, totiž že rozpad rodiny může mezi zájmy rodičů a děti vytvořit hlubokou propast. Touha dospělých po svobodě je příliš často v rozporu s potřebou stability a harmonie jejich dítěte. Rozvody mění životy amerických dětí. V generaci po druhé světové válce vyrůstalo společně s mnoha rodiči více než osmdesát procent dětí. Nyní jich je jen polovina, přičemž každý rok prožívá rozpad rodiny více než milión děti a přibližně stejný počet se jich narodí z nemanželského lože. Zároveň vzrůstají i problémy spojené s rozpadem rodiny. Počet sebevražd mezi teenagery vzrostl trojnásobně. Roste i počet mladistvých zločinců a zhoršuje se výkon ve škole. Bohužel ti, kdo na tento neuspokojivý stav upozorňují, jsou odmítáni jako pesimisté a nostalgici, neochotní přijmout novou realitu života. Podle všeobecně převládajícího názoru jsou totiž změny ve struktuře rodiny pozitivní! V sedmdesátých letech se totiž situace změnila a na to, co bylo kdysi považováno za odporující zájmům dětí, se začalo pohlížet jako na podstatné pro štěstí dospělých. „Domov se dvěma rodiči není jediným citovým zázemím, v němž může být dítě šťastné a zdravé,“ uvádí populární knížka o rozvodech z té doby. „Rodič, který se stará sám o sebe, se dokáže lépe postarat také o své děti.“ Přednedávnem byly v USA zveřejněny výsledky rozsáhlých průzkumů, studií širokých vzorků dotazovaných nebo sledování četných rodin po dlouhou dobu. Některé z těchto studii nabídly i dětský pohled na rodinný rozvrat. Studie dětí z rozvedených rodin v Kalifornii dokládá, že pět let po rozvodu více než třetina dětí trpí mírnou nebo vážnou depresí. Deset let po rozvodu má značný počet z nich problémy, postrádá životní cíl a nedosahuje ve škole úrovně svých vrstevníků. Po patnácti letech se mnozí, ted' už dospělí, velmi pracně pokoušejí navázat citový vztah. Vedoucí průzkumu J. Wallersteinová varuje: „Rozvod je ošidná záležitost. Z právnického hlediska jde o jednorázovou záležitost, ale psychologicky je to řetězec událostí, které s postupem času nekončí a navždy mění životy zúčastněných." Podle J. Wallersteinové děti z rozvedených rodin narážejí na změny ve vztahu k rodičům v každém stadiu svého vývoje. „V přiměřeně šťastné, nenarušené rodině tíhne dítě střídavě k jednomu nebo k druhému rodiči a využívá kladů každého z nich při stoupání po vývojovém žebříku, v rozvedené rodině však dítě zjišťuje, že je těžší najit rodiče, kterého potřebujeme, v době, kdy ho potřebujeme." Průzkum také ukazuje, že dívky žijící s jedním z rodičů jsou oproti dívkám z normálních rodin náchylněji k před-časnému zahájení sexuálního života. Větši je nebezpečí, že se provdají ještě před dosažením dospělosti a že již ve školním věku přijdou do jiného stavu, že přivedou na svět nemanželské dítě. Nebo že se rozvedou a to platí bez ohledu na rasu nebo sociální postavení. Chlapci naopak častěji končí předčasně školní docházku a mají sklony k násilnickému chování. Odborníci zjistili také významné rozdíly v dosahovaných studijních výsledcích, opět v neprospěch dětí z rozvedených rodin. Vzhledem k tomu, že většina děti žije po rozvodu s matkou, mohli bychom čekat, že vztah mezi matkou a dítětem se upevní. Studie ale ukazují, že jen polovina dětí, jež ještě v době před rozvodem hledaly u matky ochranu, si tento vztah udržela i po rozbití manželství. Naopak vztah mezi matkou a dítětem se zhoršil. I u otců, kteří udržuji s dětmi pravidelný kontakt, dochází často k narušení vzájemného vztahu. Sociologové zjistili, že rozvedení otcové se chovají spíše jen jako příbuzní než jako rodiče. Místo aby po-mohli potomkovi například s domácím úkolem, vezmou ho raději na nákup, do kina nebo na večeři. Místo aby poskytovali systematické rady a vedení, chovají se rozvedení otcové jako „taťkové pro zábavu". Tato zjištění zdůrazňují důležitost podpory citového světa dítěte nejen ze strany matky, ale i otce. Rozvrat rodiny je rovněž považován za hlavní příčinu mnoha znepokojujících sociálních problémů. Je možno mu přičíst na vrub více než polovinu znepokojivého vzrůstu chudoby dětí v osmdesátých letech. V celých USA pochází z neúplných rodin přes 70 procent mladistvých v nápravných zařízeních. Rodinný rozvrat je jednou z hlavních příčin vysoké zločinnosti v amerických městech. Nikde není dopad rodinného rozvratu hlubší než ve školách. Z celých Spojených států hlásí ředitelé vzestup agresivity a nepředvídatelného chování charakteristického pro děti žijící s jedním z rodičů. Učitelé také zjišťují, že mnoho dětí je výbušnou situací ve své rodině natolik rozrušeno, že se nemohou soustředit na tak obyčejné záležitosti, jako je třeba násobilka. Proto je stále větší část školních rozpočtů věnována na psychologické služby. Jediní, kdo mají z oslabeného vztahu mezi dětmi a rodiči nějaký prospěch, jsou terapeutové. Děti žijící jen s matkou přicházejí dvakrát častěji do psychologických poraden než děti z úplných rodin. „Po třech desetiletích práce," píše sociolog David Popeone, který většinu své kariéry věnoval studiu rodiny, „jsem v málokteré sféře nalezl tolik údajů, které by tak rozhodně svědčily ve prospěch jediného argumentu - celkově je pro děti život lepší v úplných rodinách než s jedním z rodičů nebo v rodinách nevlastních." Diskuse o škodlivých účincích rozvodu na děti je však téměř nemožná, neboť okamžitě vyvolává hněvivé protesty. Mnozí v ní totiž spatřují útok na rozvedené matky, které se těžce probojovávají životem. Za posledních pětadvacet let tak Američané uskutečnili obrovsky přirozený experiment v rodinném životě. Dospělí měli z těchto změn prospěch, dětí nikoliv. Nynější generace muže být v historii USA první, která na tom bude psychologicky a společensky hůře než její rodiče. Našli jste potřebné informace a inspiraci? Provoz těchto stránek i další aktivity sdružení Spravedlnost dětem můžete podpořit sponzorským darem. |