ZÁVĚREČNÉ STANOVISKO zástupkyně veřejného ochránce práv ve věci podnětu P. T.

   Na základě podnětu P. T., bytem ....., doručeného Kanceláři veřejného ochránce práv dne 14. srpna 2001, jsem podle ustanovení § 14 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění zákona č. 265/2001 Sb., zahájila šetření výkonu sociálně-právní ochrany nezletilého P. T., narozeného 1995, prováděného Obvodním úřadem pro Prahu 3, nyní Úřadem Městské části Praha 3, a Magistrátu města Liberec.

Po ukončení šetření jsem podle ustanovení § 18 odst. 1 zákona o veřejném ochránci práv konstatovala, že někdejší Obvodní úřad pro Prahu 3 pochybil ve způsobu, jakým vykonával sociálně-právní ochranu nezletilého P.T. Pochybení jsem shledala především v jeho pasivitě při výkonu sociálně-právní ochrany, která se omezila na popis situace a registraci úředních úkonů. Obvodní úřad matku nezletilého nevedl k plnění povinnosti spolupracovat s orgány sociálně-právní ochrany při ochraně zájmů a práv dítěte a sociálně-právní ochranu nezletilého nevykonával v souladu s účelem, pro který byla její potřeba vyvolána.

Pokud jde o výkon sociálně-právní ochrany nezletilého P. T.prováděného Magistrátem města Liberec, podle ustanovení § 17 zákona o veřejném ochránci práv jsem nezjistila v jeho postupu porušení právních předpisů ani jiná pochybení.

    Svá podrobná zjištění jsem uvedla ve zprávě o výsledku šetření ze dne 21. srpna 2002 tohoto znění:

   Dne 14. 8. 2001 se na mne obrátil P. T., bytem ......, zastoupený občanským sdružením Spravedlnost dětem, sídlo Bítovská 9/1227, 140 00 Praha, jehož jménem jedná Luboš Patera, zmocněnec sdružení, a dále zastoupený svou matkou Z. T., bytem ................., s podnětem vůči Úřadu městské části Praha 3 (dříve Obvodní úřad pro Prahu 3), odboru sociální péče a zdravotnictví, Havlíčkovo náměstí 9, 130 00 Praha 3, a vůči Magistrátu města Liberec, odboru sociální péče, náměstí Dr. E. Beneše 1, 460 59 Liberec.

P. T. žádal o prošetření postupu obou úřadů v souvislosti s výkonem sociálně-právní ochrany jeho syna, nezletilého P. T., narozeného 1995. Tvrdí, že oba úřady v různých soudních řízeních ve věci péče o nezletilého při výkonu kolizního opatrovnictví vystupovaly pasivně. Úřadům bylo známo, že matka nezletilého systematicky brání jeho pravidelným osobním kontaktům s otcem P. T., avšak nevyužily svých oprávnění k nápravě tohoto protiprávního stavu. P. T. konkrétně orgánům sociálně-právní ochrany dítěte vyčítal, že nevyužívaly všech dostupných právních prostředků včetně procesních práv účastníka konkrétního soudního řízení k ochraně zájmů a práv opatrovaného dítěte, že nevyužily svých oprávnění k nápravě protiprávního stavu, nepodávaly návrhy či podněty příslušnému soudu, aby styk nezletilého P. s otcem upravil, popřípadě aby styk vynutil v řízení o výkonu rozhodnutí, nepožádaly státní policii o pátrání po nezletilém P. T., nevyužily oprávnění k uložení výchovných opatření podle zákona o rodině, tedy nenapomenuly matku nezletilého P., která narušovala a narušuje jeho řádnou výchovu, nestanovily nad ním dohled a nepodaly návrh soudu, aby tak učinil on, a nepodaly oznámení o přestupku, když matka neplnila povinnost spolupracovat s orgány sociálně-právní ochrany dětí.

Na základě ustanovení § 14 zákona č. 349/1999 zákona o veřejném ochránci práv (dále jen ZVOP), ve znění zákona č. 265/2001 Sb., jsem ve věci zahájila šetření.

    V souladu s ustanovením § 15 odst. 2 písm. b) a c) ZVOP jsem požádala oba dotčené úřady o poskytnutí jejich písemného stanoviska ke skutkovým a právním otázkám výkonu sociálně-právní ochrany nezletilého Petra Tajčmana a o předložení spisů.

V odpovědi ze dne 7. 11. 2001 uvedla PhDr. Dana Žáčková, CSc., vedoucí oddělení sociálně-právní ochrany dětí Úřadu městské části Praha 3, že úřad byl v březnu roku 2001 na vlastní žádost zbaven funkce kolizního opatrovníka, neboť dítě se dlouhodobě nezdržuje v místě trvalého bydliště a je u prarodičů v Liberci, Na bídě 566. Z tohoto důvodu byla funkce kolizního opatrovníka plněna pouze formálně, neboť úřad musel vždy žádat Magistrát města Liberec o šetření v místě skutečného bydliště dítěte. Dále uvedla, že v případu Petra Tajčmana i v ostatních případech úřad vždy postupuje v souladu se zákonem o rodině a zákonem o sociálně-právní ochraně dětí a že předním hlediskem jejich intervence je zájem a blaho dítěte. Na závěr připojila informaci, že spis byl postoupen Magistrátu města Liberec.

Mgr. Libor Rygál, tajemník Magistrátu města Liberec, odpověděl dopisem ze dne 19. 11. 2001, že v červenci 1996 byl magistrát soudem ustanoven opatrovníkem nezletilého P. T.v řízení o rozvod manželství jeho rodičů. Opatrovnictvím byl však záhy pověřen Obvodní úřad pro Prahu 3, neboť řízení probíhalo u Obvodního soudu pro Prahu 3. Od té doby prováděl magistrát jednotlivá šetření na žádost Obvodního úřadu pro Prahu 3, soudu či na žádost otce a babičky. Podle jeho sdělení se žádosti týkaly především tohoto, v jakých poměrech n ezletilý žije, jak je o něho postaráno, zda se matka s dítětem zdržuje v L...., ......, nebo zda je magistrátu známo jiné místo pobytu. Pan tajemník dále uvedl, že Obvodní soud pro Prahu 3 v dubnu roku 2001 přenesl svou příslušnost na Okresní soud v Liberci, kteréžto rozhodnutí bylo potvrzeno usnesením Městského soudu v Praze v červenci 2001. V této souvislosti Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl svým usnesením ze dne 31. 5. 2000 o tom, že opatrovníkem nezletilého bude město Liberec. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno Městským soudem v Praze dne 9. 3. 2001. I Okresní soud v Liberci svým usnesením ze dne 5. 11. 2001 ustanovil město Liberec opatrovníkem nezletilého Petra Tajčmana.

Dne 6. prosince 2001 jsem uskutečnila místní šetření u odboru sociální péče Magistrátu města Liberec. Při místním šetření jsem hovořila s vedoucí odboru Mirandou Suchou a sociální pracovnicí Miroslavou Votrubovou, která vyřizuje případ nezletilého Petra Tajčmana. Byl mi předložen k nahlédnutí jednak spis Magistrátu města Liberce vedený na nezletilého Petra Tajčmana, jednak spis, který byl postoupen Úřadem městské části Praha 3. Sociální pracovnice mimo jiné uvedly, že zákaz styku s otcem, který svým předběžným opatřením vyslovil Obvodní soud pro Prahu 3, považují vzhledem k okolnostem případu manželů Tajčmanových za velmi neobvyklý. Do přenesení působnosti na Okresní soud v Liberci v roce 2001 vykonávaly pouze jednotlivé úkony na dožádání, neboť město Liberec nebylo kolizním opatrovníkem nezletilého. Z tohoto důvodu také magistrát samostatnou aktivitu v případu nevyvíjel.

    Ze shromážděné dokumentace jsem zjistila následující okolnosti případu.

Nezletilý P. T. se narodil ..... 1995 manželům P.T. a A. T., rozené M. Po neshodách mezi manžely došlo k podání návrhu na rozvod manželství a k návrhu na úpravu poměrů nezletilého (návrh otce ze dne 16. 6. 1996).

Dne 10. 7. 1996 se P.T. dostavil na Obvodní úřad Praha 3, odbor sociálních věcí a rodinné péče, oddělení péče o děti, a oznámil, že manželka s nezletilým P. z jejich společného bytu zmizeli neznámo kam. Dopisem ze dne 11. 7. 1996 pak Obvodní úřad Praha 3 vyzval rodiče matky, E. M. a M. M., ke sdělení informací o pobytu dítěte s poukazem na "práva obou rodičů podílet se na výchově dítěte". Matka, A. T., se pak 15. 7. 1996 dostavila na Obvodní úřad Praha 3 a uvedla, že podala žádost o rozvod a že nadále bude bydlet u rodičů v Liberci, Na bídě 566.

Dne 29. 7. 1996 se na Obvodní úřad Praha 3 dostavila matka se sdělením, že jí otec "unesl" dítě, když si hrálo s babičkou na pískovišti. Otec později Obvodnímu úřadu Praha 3 sdělil, že jede se synem na dovolenou. Matka v té době dítě měla ještě kojit.

Přes tento incident manželé T. společnou domácnost obnovili 26. 8. 1996, avšak 6. 11. 1996 paní T. i se synem společnou domácnost opustila, odjela údajně do L. a setrvávala i s nezletilým P. na neznámém místě. Od té doby neumožňovala otci styk s dítětem.

Z tohoto důvodu na návrh otce Obvodní soud pro Prahu 3 ústy předsedy senátu JUDr. Ivo Erberta vydal dne 27. 2. 1997 předběžné opatření, podle kterého je otec oprávněn stýkat se s nezletilým v každém sudém týdnu v roce v sobotu od 9 do 18 hodin. "Otec převezme nezletilého v trvalém bydlišti matky a tamtéž nezletilého matce také předá. Matka je povinna nezletilého ke styku řádně připravit."

Matka však neumožňovala otci styk s dítětem ani po vydání tohoto předběžného opatření. Dopisy z února a dubna 1997 P. T. osobně i prostřednictvím své právní zástupkyně opakovaně žádal Obvodní úřad Praha 3 o zjištění, kde se nezletilý syn a jeho matka nacházejí, upozorňoval, že úřad by měl zjišťovat pobyt matky u jejích právních zástupců, v místě bydliště rodičů, prostřednictvím policie a dalšími možnými způsoby. Žádal opakovaně, aby úřad na matku působil, aby otci umožnila styk s dítětem v souladu s předběžným opatřením soudu. Poukazoval na fakt, že matka "kontaktuje OPD v situaci, kdy jí je to vhodné, veškerý styk s OPD probíhá v její režii, a to v tom směru, že otec nemá umožněn s nezletilým žádný styk." Nabízel i různé formy setkávání, "zvykací" režim za dohledu OPD či setkávání v dětském centru Paprsek za dohledu odborníků.

Z úředního záznamu z jednání konaného 5. 5. 1997 na Obvodním úřadu Praha 3 vyplývá, že dr. Žáčková z úřadu nformovala pana T. o tom, že sociální pracovnice matku opakovaně vyzývaly, aby dítěti styk s druhým rodičem umožnila, matka se však k těmto výzvám stavěla negativně a styk neumožnila.

Dne 17. 7. 1997 Obvodní soud pro Prahu 3 ústy JUDr. Erberta vyzval matku A. T. k plnění předběžnému opatření ze dne 27. 2. 1997. Stejného dne JUDr. Erbert vyzval Obvodní úřad Praha 3, aby matku vedl k dobrovolnému plnění soudního rozhodnutí o úpravě styku otce s nezletilým a aby podal zprávu o svém působení.

Z úředního záznamu ze dne 29. 7. 1997 z jednání P. T. a pracovnic Obvodního úřadu Praha 3 vyplynul závěr, že "kvalifikovaná soc. šetření zjišťující podmínky zázemí dítěte pro jeho psychomotorický vývoj nemohlo být ze strany OPD ObÚ Praha 3 provedeno", neboť nebylo možno zjistit místo pobytu matky a dítěte.

Dopisem ze dne 27. 8. 1997 Obvodní úřad Praha 3 jednou větou sděluje Obvodnímu soudu pro Prahu 3, že "matku písemně vyzvali k plnění styku s otcem dopisem dne 7. 5. 1997".

Z úředního záznamu Obvodního úřadu Praha 3 ze dne 15. 10. 1997 zjišťuji, že se paní T. dostavila na úřad s nezletilým P. Ze záznamu cituji: "dítě vypadá zdravě, je milé, povídavé, vyprávěl co dělá, na svůj věk je vyspělý. Byl čistě a hezky oblečen, na matku se obrací s důvěrou".

Ze záznamů OSPOD zjišťuji, že v průběhu podzimu roku 1997 matka začala umožňovat styk nezletilého s jeho otcem P.T.(uskutečnil se 1. 11. 1997, 15. 11. 1997, 29. 11. 1997, 13. 12. 1997). Syna si otec vyzvedával a vracel v místě bydliště matky v Liberci.

Z odůvodnění rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 19. 2. 1998 zjišťuji, že 13. prosince 1997 P.T. syna nevrátil matce. P. T. to později vysvětloval tak, že matka si syna nevyzvedla v souladu s usnesením soudu. V něm je uvedeno "v trvalém bydlišti matky", tj. v Praze. Při šetření u Magistrátu města Liberce jsem však zjistila, že matka A. T. byla v Liberci trvale hlášena již od 10. 11. 1997.

Z dopisu Obvodního úřadu Praha 3 ze dne 22. 12. 1997 adresovaného P. T. zjišťuji, že úřad P. T. vyzval k dobrovolnému plnění soudního rozhodnutí o úpravě styku s nezletilým dítětem, jinak by mohla být věc posouzena jako trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí. Obvodní soud pro Prahu 3 ústy JUDr. Erberta vydal dne 7. 1. 1998 usnesení, jímž nařídil odnětí nezletilého P. T. otci P. T. a předání nezletilého do výchovy matky A. T.. Pokus o doručení tohoto usnesení a jeho výkon nebyl úspěšný. Dne 22. 1. 1998 byl nezletilý P. T. předán dobrovolně v Liberci poté, kdy matka A. T. učinila u městského oddělení policie Žižkov Praha 3 trestní oznámení na P. T.. Dne 23. ledna 1998 A. T. vzala zpět svůj souhlas s trestním stíháním.

Obvodní soud pro Prahu 3 ústy Mgr. Kateřiny Čadilové rozhodl dne 5. 2. 1998 (právní moc dne 1. 6. 1999) o povinnosti P. T. platit své manželce výživné ve výši 5.000,- Kč měsíčně. Dne 19. 2. 1998 Obvodní soud pro Prahu 3 ústy Mgr. Kateřiny Čadilové rozhodl o tom, že manželství T. se rozvádí. Rozsudek však nenabyl právní moci.

Poté, co P. T.po více než pěti týdnech vrátil nezletilého P.T. matce, A. T. mu již dítě odmítala předat. Dne 9. 3. 1998 P. T. prostřednictvím svého právního zástupce učinil návrh soudu, aby nařídil výkon rozhodnutí uložením pokuty matce.

V dopisu Magistrátu města Liberec ze dne 3. 4. 1998 Z. T., matce P. T., magistrát informuje, že prováděl šetření v bytě .... v L., avšak nikdo nebyl doma zastižen. Doporučil Z. T., aby v případě, že matka bude i nadále mařit stanovený styk, požádala u soudu o výkon rozhodnutí.

Z dopisu Magistrátu města Liberec ze dne 15. 7. 1998 Z. T. vyplývá, že matka přišla syna ukázat na OSPOD a sdělit, že odjíždí na dlouhodobou dovolenou. Matka neuvedla, kam se chystá. Pracovnice Iva Pokorná popisuje, j ak nezletilý P.vypadal (pěkný, vyspělý a na svůj věk urostlý hoch, čistě a pěkně oblečen).

Usnesením ze dne 23. 9. 1998 Městský soud v Praze k odvolání P. T. zrušil rozvodový rozsudek ze dne 19. 2. 1998 a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 3 k dalšímu řízení. Důvodem zrušení rozsudku byla novela zákona o rodině, která vstoupila v platnost 1. 8. 1998 a která pro rozvod manželství vyžaduje splnění podmínky pravomocného rozhodnutí soudu o úpravě poměrů nezletilého pro dobu po rozvodu.

V dopisu ze dne 9. 10. 1998 Obvodní úřad Praha 3 sděluje (snad Ministerstvu práce a sociálních věcí) své stanovisko ke stížnosti P. T.: "je s podivem, že napadá práci sociální pracovnice, které se podařilo po dlouhých jednáních to, že matka začala otci umožňovat styk s dítětem. Otec však svým jednáním, kdy dítě matce nevrátil, zcela zmařil snahu a práci sociální pracovnice. Po tomto incidentu se tedy nelze divit, že nyní je jednání s matkou ještě složitější a její postoj odmítavý. Je nutné sdělit také fakt, že od ledna 1998 je matka trvale hlášena v L. a nezletilý je tedy v evidenci příslušného úřadu. Naše oddělení je pouze pověřeno zastupovat nezletilé dítě během soudních jednání."

Návrhem ze dne 18. října 1998 se otec P. T. domáhal u Obvodního soudu pro Prahu 3 výkonu rozhodnutí o výchově nezletilého P. T., které mělo být vykonáno odnětím nezletilého . T. matce A. T. a jeho předáním otci P. T.. Návrh byl odůvodněn mimo jiné třiceti sedmi případy styku dítěte s otcem, které měly být zmařeny matkou.

P. T. se dopisy ze dne 10. listopadu 1998 a 11. listopadu 1998 obrátil na Obvodní úřad pro Prahu 3 a rekapituloval v nich pochybení úřadu a požadavky na jejich odstranění. Pochybení úřadu spatřoval především v tom, že nebyl informován o krocích, které OPD činí jako kolizní opatrovník. Dopisem ze dne 16. listopadu 1998 informoval P. T. Obvodní úřad pro Prahu 3 o tom, že matka maří jeho styky se synem, a vyzval úřad, vzhledem k jeho povinnostem jako kolizního opatrovníka, o písemné sdělování všech opatření, které OPD na ochranu práv nezletilého podniká.

Dne 18. 11. 1998 Obvodní úřad pro Prahu 3 požádal Obvodní soud Praha 3, aby byl zproštěn kolizního opatrovnictví a aby byl opatrovníkem ustanoven "Okresní úřad Liberec". Dopisem ze dne 23. listopadu 1998 Obvodní úřad pro Prahu 3 oznamuje P. T., že z důvodu změny poměrů (pobyt nezletilého s matkou v L.) nemůže provádět kontrolu v rodině a kontaktovat se s matkou a dítětem, a požádal proto soud o zproštění kolizního opatrovnictví a ustanovení jiného kolizního opatrovníka - Magistrát města Liberec nebo jiná městská část Prahy.

Z dopisu Magistrátu města Liberec ze dne 25. 11. 1998 Z. T. vyplývá, že matka se telefonicky s magistrátem spojila a informovala o návratu z dovolené. Dopis pokračuje: "Vzhledem k tomu, že matka maří styk otce s nezl. P., byla poučena o možných důsledcích, které mohou nastat v případě, že styk dětí s druhým rodičem není realizován. Tyto důsledky jsou matce známy".

V dopisu ze dne 22. 2. 1999 Z.T. Magistrát města Liberec odmítá být přítomen styku rodičů s dětmi, neboť z předchozích šetření bylo zjištěno, že se matka s dítětem ....... nezdržuje.

Obvodní soud pro Prahu 3 ústy JUDr. Lenky Hájkové vydal dne 29. 7. 1999 usnesení o změně předchozího předběžného opatření tak, že se styk nezletilého s otcem zakazuje. Návrhy otce na nařízení výkonu rozhodnutí odnětím dítěte matce se zamítají. V odůvodnění soudkyně uvedla: "je třeba si uvědomit, že jde o rozhodnutí dočasné, motivované jednoznačně zájmem dítěte. Pokud dítě otce tak dlouho nevidělo, jeví se ve vztahu k dítěti jako nejmenší zlo, když otce ještě neuvidí po velmi omezenou dobu, a poté bude nastolena možnost nenásilného n avazování a obnovování vztahů za pomoci odborníků tak, aby se na výchově dítěte mohli časem podílet bez problémů oba rodiče. K tomuto účelu ještě soud může podle potřeby před rozhodnutím ve věci samé přistoupit k další změně předběžného opatření o styku otce s nezletilým podle doporučení znalců jako k dalšímu dílčímu kroku."

Odvoláním ze dne 16. 8. 1999 se Obvodní úřad Praha 3 odvolal proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3, podle kterého byla opatrovníkem nezletilého ustanovena Městská část Praha 3. Obvodní úřad uvedl, že vzhledem k trvalému pobytu matky s dítětem v L. není možné realizovat místní šetření v Praze 3.

Ze zápisu Obvodního úřadu Praha 3 ze dne 18. 8. 1999 zjišťuji, že se dostavila A. T. s nezletilým P., aby ukázala, že je v pořádku. Sociální pracovnice Ladislava Černá popisuje vzhled P., jeho oblečení, reprodukuje jeho povídání o tom, jak trávil léto, jevil se "jako veselý, výmluvný, společenský". Dále zápis pokračuje: "Matka uvedla, že bude v L., kde bude provedeno sociální šetření. Uvedla, že počítá se styky otce se synem za přítomnosti specialistů, aby byl navázán vztah mezi dítětem a synem. Než dojde ke stykům mezi otcem a dítětem, trvá na speciálních posudcích."

Cituji úřední záznam Obvodního úřadu pro Prahu 3 ze dne 23. 8. 1999: "telefonuje právní zástupce p. T. s tím, že má dotaz, zda jsme se odvolali do usnesení ohledně styku. Bylo mu sděleno, že jsme podali odvolání do ustanovení opatrovníka, pokud se týče styku, jen jsme se problému dotkli. Opět žádá o konkrétní sdělení, co si o tom OPD myslí - zákaz styku, sděleno, že se nemůžeme vyjádřit, neboť případ je velmi citlivý a narážíme na výhrady ze strany p. T.. Postoj obou rodičů naše postavení komplikuje, neboť nemáme žádných zpráv a těžko můžeme zaujímat konkrétní stanoviska. Nicméně, usnesení o zákazu styku nás zaskočilo." Podepsána "Černá, Krátká".

Ze záznamu Obvodního úřadu Praha 3 ze dne 6. 12. 1999 zjišťuji, že se dostavila A. T. s nezletilým P., aby ukázala, že je v pořádku. Sociální pracovnice Ladislava Černá popisuje vzhled P., jeho oblečení, reprodukuje jeho povídání o tom, že jej navštívil Mikuláš a jak se chystá na Ježíška. Byl "veselý, bezprostřední, řádně upravený, vhodně oblečený". Dle zápisu se matka s dítětem zdržují u babičky v L.; otec se od doby vydání předběžného opatření o zákazu styku neobjevil.

Ze záznamu Obvodního úřadu Praha 3 ze dne 2. 2. 2000 zjišťuji, že se dostavila A. T. s nezletilým P. Sociální pracovnice Ladislava Černá popisuje vzhled P., jeho oblečení, jeho živý zájem o pejska, kterého s sebou přinesli.

Nejvyšší soud svým usnesením ze dne 11. 2. 2000 zrušil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 7. 1. 1998, kterým byl nařízen výkon rozhodnutí odnětím nezletilého P. T.otci a jeho předáním matce, neboť výzva, která musela nařízení výkonu předcházet, nebyla řádně doručena.

Městský soud v Praze svým usnesením ze dne 27. 3. 2000 potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 o předběžném opatření ze dne 29. 7. 1999, jímž byl zakázán styk P.T. s jeho nezletilým synem P.T.. Soud vyšel z toho, že došlo ke změně poměrů spočívající v tom, že "otec nerespektoval rozhodnutí soudu a nezletilého po styku matce včas nevrátil a zadržoval jej u sebe až do 22. 1. 1998. K takovému jednání ze strany otce nedošlo poprvé. Po datu 22. 1. 1998 matka neumožňuje otci styk s nezletilým a nerespektuje tak rozhodnutí soudu. Za okolností popsaných shora však nelze popřít reálnost její obavy, že by se neuvážené jednání otce mohlo opakovat a celá situace by nebyla ku prospěchu nezletilého." Soud pokračoval: "zákaz styku rodiče s dítětem je mimořádným a pronikavým zásahem do rodičovských práv. V souzené věci však byl vysloven předběžným opatřením, které je opatřením dočasným a neprejudikuje konečné rozhodnutí. Za současné situace je nutné, aby se k celé situaci a dosavadnímu chování rodičů vyjádřili znalci, odborníci z oboru psychiatrie a psychologie."

Dne 1. dubna 2000 vstoupil v účinnost zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí.

Dopisem ze dne 5. 4. 2000 sděluje Obvodní úřad Praha 3 Z. T., že trvá na svém návrhu na zbavení funkce kolizního opatrovnictví.

Záznam Obvodního úřadu pro Prahu 3 ze dne 15. 5. 2000 cituji celý: "Dostavila se p. T., P. sportovně, vhodně oblečený, přivedl si s sebou pejska, je hezky opálený. Matka je lehce nastydlá. V bytě v L. byly pracovnice OPD, ptaly se i u sousedů." Podepsána "Černá".

Městský soud v Praze vydal dne 9. 3. 2001 usnesení č.j. 15 Co 645/2000 - 1076, kterým potvrdil rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 31. 5. 2000, kterým byla Městská část Praha 3 zproštěna funkce kolizního opatrovníka a kterým bylo Město Liberec ustanoveno opatrovníkem nezletilého.

Obvodní soud pro Prahu 3 se dne 11. dubna 2001 usnesl (č.j. 10 Nc 33/96-1119), že přenáší svou příslušnost v řízeních o úpravu poměrů nezletilého pro dobu před rozvodem, pro dobu po rozvodu manželství rodičů, o výkon rozhodnutí a o úpravu styku s babičkou Z. T. na Okresní soud v Liberci.

Z dopisu Magistrátu města Liberec Z. T. ze dne 17. 5. 2001 cituji: "domníváme se, že další pohovor s nezl. P. není nutné provádět. Pokud nás o provedení pohovoru s dítětem požádá soud, pak budeme jejich žádost respektovat. V opačném případě ponecháme tento úkon na soudem ustanoveném znalci, který rozhovor s nezletilým povede na odborné úrovni." Podepsána Iva Pokorná, vedoucí oddělení péče o rodinu a dítě.

Obvodní soud pro Prahu 3 ústy JUDr. Lenky Hájkové zamítl svým usnesením č.j. 10 Nc 33/96-1213 ze dne 21. 6. 2001 návrh P. T. na změnu předběžného opatření o zákazu jeho styku s nezletilým tak, že se zamítá. "Je beze sporu, že předběžné opatření je svou povahou rozhodnutím dočasným a soud je také téměř před dvěma lety s tímto vědomím a s představou o dalším postupu ve věci činil. Ze spisu je však zřejmé, že další průběh řízení dosud soudu neumožnil přibrat příslušné znalce. Za této situace dospěl soud k závěru, že je nezbytné, aby se k možnostem a způsobu opětovného navázání kontaktu otce a nezl. a k posouzení výchovných možností a schopností rodičů vůbec vyjádřili kompetentní znalci."

Ve svém vyjádření ze dne 20. 7. 2001 pro Obvodní soud pro Prahu 3 Magistrát města Liberec k odvolání otce proti zamítnutí jeho návrhu na změnu předběžného opatření o zákazu styku uvedl, že "do doby, než bude znalcem o rozsahu a způsobu styku nezletilého s otcem rozhodnuto, by bylo vhodné, aby se přerušený kontakt otce se synem začal pomalu obnovovat. Domníváme se, že by bylo ku prospěchu dítěte jeho setkání s otcem za přítomnosti matky, a to v rodině dítěte, v prostředí, kde by se jistě nezl. P. cítil v bezpečí a mohl tak kontakt s otcem začít navazovat, aniž by byl stresován vytržením ze svého známého prostředí, na které je zvyklý. K tomu by však bylo nutné, aby matka syna na setkání s otcem řádně připravila. Dále jsme přesvědčeni, že dlouhodobá odluka otce a syna k upevnění jejich vztahu nejen nepřispívá, ale může vést k takovému vzájemnému odcizení, kdy se jejich vztah bude jen velmi těžko znovu navazovat." Podepsána Bc. Iva Pokorná.

Městský soud v Praze svým usnesením ze dne 23. 7. 2001 č.j. 15 Co 329/2001-1230 potvrdil rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 11. 4. 2001, kterým soud přenesl svou příslušnost na Okresní soud v Liberci.

Ze záznamu o úkonech Magistrátu města Liberce sp. zn. OM 150/98 zjišťuji, že v období od 3. 4. 1998 do 31. 5. 2000, kdy bylo Město Liberec ustanoveno kolizním opatrovníkem nezletilého P. T., se sociální pracovnice pokusily celkem 24krát o místní šetření v trvalém bydlišti A. T., avšak nikdy se jim nepodařilo někoho zastihnout doma. Bližší informace o pobytu A. T. a nezletilého P. se nepodařilo získat ani od sousedů či od matky A. T., paní M.. A. T. se se svým synem v tomto období dostavila na magistrát sama bez předvolání pětkrát. V jednom případě, dne 2. 5. 2000, se sociálním pracovnicím, při pokusu o místní šetření v místě trvalého bydliště matky, podařilo potkat A. T. se synem před domem. Bylo provedeno místní šetření v bytě a shledáno, že jde o byt 3+1, který je vkusně a účelně zařízen, udržován v pořádku a čistotě. V dětském pokoji je umístěno lůžko P. a matky. Bylo zjištěno, že matka a syn byli v tomto bytě trvale hlášeni od 10. 11. 1997, zatímco nezletilý P. byl 7. 4. 1999 přehlášen k trvalému pobytu do P., ...... Několikrát se A. T. ohlásila sociálním pracovnicím telefonicky s tím, že ona i syn jsou v pořádku a že nesdělí adresu svého aktuálního pobytu.

Od 31. 5. 2000 se sociální pracovnice Magistrátu města Liberec pokusily 5krát o místní šetření v bydlišti A. T., nikdy však nikoho nezastihly doma. A. T.se ve dvou případech nedostavila na předvolání, vždy se však telefonicky omluvila. Při návštěvě magistrátu 5. 3. 2001 se sociální pracovnice při rozhovoru s nezletilým P. pokusily stočit hovor na otce, nezletilý P. však otázky ignoroval a ztratil zájem o pokračování v rozhovoru. Dne 12. 4. 2001 se sociální pracovnice dotazovaly MUDr. Mindžákové, ošetřující lékařky nezletilého P., na jeho zdravotní stav. MUDr. Mindžáková uvedla, že z jejího pohledu matka péči o nezletilého zajišťuje řádně.

Dopisem ze dne 6. února 2002 mě Magistrát města Liberec informoval o tom, že Okresní soud v Liberci usnesením ze dne 8. ledna 2002 zrušil předběžné opatření o zákazu styku otce s nezletilým ze dne 29. 7. 1999, aniž však upravil režim styku mezi otcem a nezletilým P. T.. Magistrát města Liberec v této souvislosti provedl pohovor s nezletilým P. T. ve škole bez přítomnosti matky.

Dopisem ze dne 15. února 2002 mě o tomtéž informoval i P. T.. Připustil, že výkon sociálně-právní ochrany provádí Magistrát města Liberec nesrovnatelně lépe, než předchozí kolizní opatrovník. Vyslovil však názor, že "z titulu kolizního opatrovníka má OPD za povinnost chránit zájmy nezletilého. Takovým zájmem bezpochyby je i styk s oběma rodiči. Jsem toho názoru, že za dané situace by OPD mohlo hrát pozitivní úlohu prostředníka, neboť je zřejmé, že matka dítěte se mnou odmítá komunikovat, styk s dítětem umožnit nehodlá a bez komunikace nelze dosáhnout ani žádné dohody. Naopak OPD má dostatek pravomocí a právních nástrojů, jak si spolupráci rodiče zabezpečit, případně - při nespolupráci rodiče - podniknout patřičná opatření. Domnívám se, že pouhým zápisem stavu by činnost OPD končit neměla. Naopak z definice povinností, které jsou OPD uloženy v rámci sociálně-právní ochrany dětí a které plynou ze zákonné úpravy výkonu kolizního opatrovníka, by OPD mělo na základě zjištěných skutečností vystupovat na ochranu zájmů dítěte aktivně včetně podávání návrhů soudu tak, aby byla zajištěna vynutitelnost soudních rozhodnutí směřujících k ochraně práv dítěte."

Miroslava Votrubová z Magistrátu města Liberec mi telefonicky dne 20. srpna 2002 sdělila, že Krajský soud v Liberci k odvolání otce usnesením č.j. 36 Co 79/2002 ze dne 15. 3. 2002 potvrdil usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 8. 1. 2002, jímž bylo zrušeno předběžné opatření o zákazu styku, a předběžným opatřením upravil styk otce se synem na každou sudou sobotu s tím, že k převzetí dítěte bude docházet v bydlišti matky. Podle sdělení Miroslavy Votrubové styky, s výjimkou prvního, kdy byl nezletilý P. T. nemocen, skutečně probíhají. Před letními prázdninami otec podal návrh na předběžné opatření ve věci úpravy styku po dobu letních prázdnin. Usnesením Okresního soudu v Liberci č.j. Nc 886/2001 ze dne 26. 6. 2002, potvrzeným Krajským soudem v Liberci, mu byl stanoven styk se synem od 15. 7. do 20. 7. a od 20. 8. do 25. 8. 2002. Miroslava Votrubová konečně uvedla, že v meritorním řízení bude OSPOD navrhovat ustanovení znalce, který by zhodnotil možnost úpravy styku v rozsahu širším, než jaký stanovil soud v předběžném opatření. Totéž platí ve věci návrhu babičky Z. T. na úpravu styku s vnukem.

Podle čl. 32 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (republikována pod č. 2/1993 Sb., dále jen LZPS) jsou rodičovství a rodina pod ochranou zákona. Zvláštní ochrana dětí a mladistvých je zaručena. Podle čl. 36 odst. 4 LZPS je péče o děti a jejich výchova právem rodičů. Podle čl. 3 odst. 1 LZPS se základní práva a svobody zaručují všem bez rozdílu pohlaví.

Podle čl. 7 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte (publikována pod č. 104/1991 Sb., dále jen ÚPD) má každé dítě právo znát své rodiče a právo na jejich péči. Podle čl. 9 odst. 3 ÚPD stát uznává právo dítěte odděleného od jednoho nebo obou rodičů, udržovat pravidelné osobní kontakty s oběma rodiči, ledaže by to bylo v rozporu se zájmy dítěte. Podle čl. 18 odst. 1 ÚPD platí zásada, že rodiče mají společnou odpovědnost za výchovu a vývoj dítěte.

Podle § 34 odst. 1 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině (dále jen ZR), ve znění pozdějších předpisů, náleží rodičovská zodpovědnost oběma rodičům.

Právní úprava věcí, které dnes spadají do oblasti tzv. sociálně-právní ochrany dětí, prošla v posledních letech, kam spadají i okolnosti případu nezletilého P. T., významnými změnami.

Dne 1. 8. 1998 vstoupila v účinnost významná novela zákona o rodině, která jednak zakotvila nové varianty porozvodové péče o nezletilé děti (společná nebo střídavá výchova), zdůraznila právo dítěte na péči obou rodičů a udržování pravidelného osobního styku s nimi a právo druhého rodiče, jemuž nebude dítě svěřeno, na pravidelnou informaci o dítěti, jednak nově zavedla do našeho právního řádu pojem sociálně-právní ochrana dětí. Podle § 41 odst. 1 nového znění zákona o rodině, je cílem sociálně-právní ochrany dítěte blaho dítěte; příslušné orgány jsou povinny činit opatření k odstranění příčin a důsledků případů ohroženého nebo narušeného vývoje nebo výchovy dětí. Podle § 43 orgán sociálně-právní ochrany dětí v součinnosti s rodiči, školou a jinými fyzickými a právnickými osobami zajišťuje ve svém obvodu příznivé podmínky pro výchovu, vzdělání a všestranný vývoj nezletilých dětí a chrání jejich zájmy, a vyžaduje-li to zájem na řádné výchově dítěte, může orgán sociálně-právní ochrany dětí napomenout vhodným způsobem nezletilého, jeho rodiče a osoby, kteří narušují jeho řádnou výchovu, či stanovit nad nezletilým dohled a provádět jej za součinnosti školy, občanských sdružení v místě bydliště nebo na pracovišti. Významné posílení práva dítěte na péči obou rodičů představuje ustanovení § 27 odst. 1 a 2, podle něhož dohoda o styku rodičů s dítětem nepotřebuje schválení soudu, soud však styk rodičů s dítětem upraví, vyžaduje-li to zájem na jeho výchově a poměry v rodině. Bránění oprávněnému rodiči ve styku s dítětem, pokud je opakovaně bezdůvodné, je považováno za změnu poměrů, vyžadující nové rozhodnutí o výchovném prostředí.

Konečně 1. dubna 2000 vstoupil v účinnost zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí (dále jen ZSPOD), který nahradil (s výjimkou ustanovení § 43 zákona o rodině o výchovných opatřeních) dosavadní roztříštěnou právní úpravu a tuto problematiku komplexně upravil. Podle ustanovení § 1 se sociálně-právní ochranou dětí rozumí zejména a) ochrana práva dítěte na příznivý vývoj a řádnou výchovu, b) ochrana oprávněných zájmů dítěte včetně ochrany jeho jmění a c) působení směřující k obnovení narušených funkcí rodiny. Podle § 5 je předním hlediskem sociálně-právní ochrany zájem a blaho dítěte. Podle § 10 odst. 3 je okresní úřad povinen sledovat nepříznivé vlivy působící na děti a zjišťovat příčiny jejich vzniku a činit opatření k omezování působení nepříznivých vlivů na děti. Podle § 11 odst. 1 okresní úřad pomáhá rodičům při řešení výchovných nebo jiných problémů souvisejících s péčí o dítě, poskytuje nebo zprostředkovává rodičům poradenství při výchově a vzdělávání dítěte a při péči o dítě zdravotně postižené a pořádá v rámci poradenské činnosti přednášky a kurzy zaměřené na řešení výchovných, sociálních a jiných problémů souvisejících s péčí o dítě a jeho výchovou. Okresní úřad může dokonce podle § 12 uložit rodičům povinnost využít pomoc odborného poradenského zařízení, pokud rodiče nezajistili dítěti odbornou pomoc, ačkoliv dítě takovou pomoc nezbytně potřebuje, a okresní úřad takovou pomoc dítěti předtím doporučil. Podle § 14 okresní úřad podává za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem, návrh soudu na rozhodnutí o splnění podmínky osvojení spočívající v tom, že rodiče neprojevují zájem o své dítě, na omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, na nařízení ústavní výchovy, na prodloužení nebo zrušení ústavní výchovy. Jestliže opatření u činěná soudem podle zvláštního právního předpisu vedla k nápravě v chování dítěte, v jednání rodičů nebo dalších osob, které narušovaly řádnou výchovu dítěte, může podat okresní úřad návrh soudu na zrušení těchto opatření. Okresní úřad konečně podává soudu podněty k opatřením týkajícím se výchovy dětí podle zvláštního právního předpisu.

Spolu s tím byl novelizován i zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. Podle § 28 odst. 1 písm. f) se přestupku na úseku práce a sociálních věcí dopustí ten, kdo se úmyslně nepodrobí rozhodnutí orgánu vykonávajícího sociálně-právní ochranu dětí podle zvláštního právního předpisu, popřípadě nesplní některou z povinností, které mu tento zvláštní právní předpis ukládá. Za tento přestupek může být uložena pokuta do 10.000,- Kč.

Podle ustanovení § 1 odst. 1 zákona o veřejném ochránci práv mám působit k ochraně osob před j ednáním úřadů a dalších institucí v tomto zákoně uvedených, pokud je v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy, jakož i před jejich nečinností. Podle ustanovení § 1 odst. 2 ZVOP se má působnost vztahuje na okresní úřady a města při výkonu působnosti okresního úřadu a na obce při výkonu státní správy. Podle ustanovení § 1 odst. ZVOP se moje působnost nevztahuje na soudy s výjimkou státní správy soudů.

Podnět P. T. směřoval proti způsobu, jakým Obvodní úřad pro Prahu 3 (nyní Úřad městské části Praha 3) a Magistrát města Liberec vykonávaly sociálně-právní ochranu jeho nezletilého syna P.T.. Předtím, než se zaměřím na konkrétní činnost dotčených úřadů, považuji za nutné vyjádřit se k některým obecným otázkám, které jsou pro šetření jejich postupu společné.

Nejprve musím předeslat, že potřeba sociálně-právní ochrany nezletilého P. T. byla vyvolána soukromoprávním sporem, který se rozhořel mezi jeho rodiči a který vyústil ve velmi složité rozvodové řízení a s ním spojené řízení o úpravě výchovných poměrů nezletilého, jak vyplývá jen z prosté rekapitulace nejvýznamnějších událostí v části B této zprávy. Za normálních okolností zastupuje dítě rodič jako jeho zákonný zástupce. V řízení o rozvodu a o úpravě výchovného prostředí by však mohlo dojít, a také často dochází, ke střetu mezi zájmy rodičů i mezi zájmy dítěte a jeho rodičů, a proto zákon nařizuje ustanovit dítěti tzv. kolizního opatrovníka, který bude dítě v řízení zastupovat.

Úkolem kolizního opatrovníka je pro určité konkrétní řízení před soudem poskytnout ochranu právům a právem chráněným zájmům nezletilého, který sám náležitě svá práva a oprávněné zájmy chránit nemůže. Ve vztahu k rodičům, jejichž zájmy jsou v kolizi, musí kolizní opatrovník vystupovat nestranně, neboť jeho j ediným hlediskem je zájem a blaho dítěte.

Kolizním opatrovníkem může být ustanovena kterákoliv osoba, která je způsobilá tuto funkci splnit. Soudy však z praktických důvodů, a předpokládá to i ustanovení § 37 odst. 2 i. f. zákona o rodině, zpravidla ustanovují kolizním opatrovníkem orgány sociálně-právní ochrany dítěte, neboť se oprávněně domnívají, že tyto orgány mají pro tuto funkci dobré organizační a personální předpoklady. Ustanovení orgánu sociálně-právní ochrany kolizním opatrovníkem však nemusí být pro zájem a blaho dítěte vždy nejvýhodnější, neboť orgány sociálně-právní ochrany mají úkol mnohem širší než výkon kolizního opatrovnictví v jediném soudním řízení, zejména, je-li dítě ohroženo více faktory než jen narušenou funkcí rodiny v důsledku probíhajícího rozvodového řízení. Zatažením orgánu sociálně-právní ochrany do často bouřlivě probíhajícího sporu mezi rodiči tak může být do budoucna ztížena jeho pozice při výkonu sociálně-právní ochrany dítěte v nových rodinných poměrech. Rodiče zpravidla přítomnost orgánu sociálně-právní ochrany ve svém sporu vnímají jako nežádoucí, dotěrnou intervenci proti svým vlastním zájmům. Na rozdíl od fyzické osoby ustanovené kolizním opatrovníkem má navíc orgán sociálně-právní ochrany významná vrchnostenská oprávnění (například, je-li kolizním opatrovníkem obec, ocitá se v rukou kolizního opatrovníka také pravomoc učinit opatření podle ustanovení § 43 odst. 1 zákona o rodině), jejichž uplatnění z pozice kolizního opatrovníka dítěte by mohlo být vnímáno jako porušení zásady procesní rovnosti v občanském soudním řízení. Odpovědné orgány sociálně-právní ochrany si všechna tato rizika uvědomují, a své mocenské nástroje proto využívají s velkou obezřetností.

Při šetření výkonu sociálně-právní ochrany dětí si já sama konečně uvědomuji, že pracovníci orgánů sociálně-právní ochrany dětí musí denně čelit závažným problémům a konfliktním situacím a musí je operativně řešit volbou opatření či zásahů, které jim zákon umožňuje. Jsou se svými klienty v úzkém kontaktu, znají jejich osobnosti, rodinné a sociální poměry, a mají tak nejlepší předpoklady k tomu, aby všechny tyto okolnosti vzali v úvahu. Uznávám proto, že orgány sociálně-právní ochrany dítěte požívají poměrně široký prostor pro správní uvážení, pro hodnocení konkrétní situace a zvážení nutnosti využít těch či oněch zákonných nástrojů. Přitom jsou však povinny vždy zvažovat, zda zvolené opatření bude svou intenzitou zásahu do rodinných vztahů přiměřené závažnosti situace. Vždy musí sledovat, zda je navrhované opatření v nejlepším zájmu dítěte.

S tímto vědomím jsem přistoupila k hodnocení výkonu sociálně-právní ochrany nezletilého P. T. Obvodním úřadem pro Prahu 3 (respektive Úřadem městské části Praha 3) a Magistrátem města Liberec.

P. T. oběma dotčeným OSPOD mezi jiným vytýká, že kolizní opatrovnictví jeho nezletilého syna vykonávaly pasivně, neboť nevyužívaly všech dostupných právních prostředků, včetně procesních práv účastníka konkrétního soudního řízení, k ochraně zájmů a práv opatrovaného dítěte, nepodávaly návrhy či podněty příslušnému soudu, aby styk nezletilého P. s rodičem upravil, popřípadě aby je vynutil v řízení o výkon rozhodnutí. Tuto výtku neshledávám důvodnou. Jak jsem již výše uvedla, OSPOD má při výkonu kolizního opatrovnictví široký prostor pro správní uvážení. Má právo, nikoli povinnost, učinit určité procesní úkony v rámci soudního řízení. Nelze pominout, že výtky P. T.vůči OSPOD jsou výtkami jednoho účastníka řízení proti jinému účastníku řízení, mezi nimiž platí vztah procesní rovnosti. Jejich procesní rovnost by byla vážně narušena, kdyby se jeden účastník řízení mohl pořadem práva domáhat na jiném účastníku řízení, aby provedl ten či onen procesní úkon. P. T. v soudním řízení hájí zájem svůj a také to, co považuje za zájem svého nezletilého syna, a procesní úkony ostatních účastníků řízení z těchto hledisek pochopitelně hodnotí. Jeho výtky vztahující se k procesní aktivitě OSPOD jako kolizního opatrovníka mají tudíž instrumentální charakter a jeví se v daných souvislostech jako účelové a zástupné. Krom toho, všechna procesní oprávnění, jejichž nevyužití Petr Tajčman OSPOD vytýká, má i on sám jako účastník řízení a je v jeho vlastním zájmu, aby je uplatnil. Skutečnost, že jeho procesní úkony nevedly ke kýženému výsledku, leží v tomto případě mimo rozhodovací sféru OSPOD, a nelze mu je proto přičítat.

Na okraj poznamenávám, že na opatření podle ustanovení § 43 odst. 1 zákona o rodině není právní nárok. Ministerstvo práce a sociálních věcí k této otázce zaujalo stanovisko č. 24/1998, podle něhož se o návrhu na učinění opatření podle § 43 odst. 1 zákona o rodině rozhoduje ve správním řízení. To však neznamená, že by ve všech případech bylo nutno napomenutí vyslovit. Ze stanoviska ministerstva tedy vyplývá, že pokud P. T. učinil Obvodnímu úřadu pro Prahu 3 kvalifikovaný návrh na opatření podle § 43 odst. 1 zákona o rodině, bylo třeba o jeho návrhu vydat správní rozhodnutí. Pokud tak obvodní úřad neučinil, musím to hodnotit jako pochybení, neboť odchylku od ustálené praxe, bez náležitého zdůvodnění odlišného postupu, je nutno posuzovat jako jednání v rozporu s principem ochrany legitimního očekávání, který patří mezi principy dobré správy.

Musím také P. T. přisvědčit v tom, že Obvodní úřad pro Prahu 3 byl při výkonu sociálně-právní ochrany nezletilého pasivní a spokojil se pouze s registrací svých úkonů a popisem situace. Ze spisu jsem zjistila, že nepodnikal prakticky žádné kroky ke zjištění pobytu nezletilého a jeho matky, nepožádal o spolupráci Policii České republiky při pátrání po nezletilém a spokojil se s tím, že se mohl občas, uznala-li to matka za vhodné, přesvědčit o tom, že nezletilý je naživu, popřípadě, že je čistě a pěkně oblečen (viz například úřední záznamy ze dne 15. 10. 1997, 18. 8. 1999, 6. 12. 1999, 2. 2. 2000). Zaměření sociální práce na hygienické a estetické vlastnosti oděvu dítěte by možná bylo na místě v případech, v nichž je sociálně-právní ochrana odůvodněna ohrožením příznivého vývoje dítěte v souvislosti se špatnými sociálními poměry v rodině. Cílem sociálně-právní ochrany P. T. však bylo působení k alespoň částečné obnově narušených funkcí rodiny. V jeho případě neexistoval žádný důvod pochybovat o schopnosti matky zajistit synovi příznivý vývoj po stránce materiální, a proto ani nebylo nutné popisovat to, co se za daných okolností jevilo jako samozřejmé.

Jediná aktivita Obvodního úřadu pro Prahu 3 tak spočívala v dožádání Magistrátu města Liberce k provedení šetření v údajném místě pobytu nezletilého v L., později se úřad omezil již jen na požadavek, aby byl kolizního opatrovnictví zbaven. Obvodní úřad pro Prahu 3 sám přiznával, že funkci kolizního opatrovníka zastává jen formálně, neboť z důvodu neznámého pobytu nezletilého nemohl provádět šetření (například úřední záznam ze dne 29. 7. 1997, návrh ze dne 18. 11. 1998, úřední záznam ze dne 23. 8. 1999). Konečně i PhDr. Dana Žáčková, CSc., vedoucí oddělení sociálně-právní ochrany dětí Úřadu městské části Praha 3, ve svém vyjádření ze dne 7. 11. 2001 tuto skutečnost potvrdila.

Z lidského hlediska dovedu pochopit, že v důsledku hlubokého a vleklého sporu mezi rodiči nezletilého, v němž bylo stále obtížnější se orientovat, ztrácely pracovnice Obvodního úřadu pro Prahu 3 vůli vystupovat při výkonu sociálně-právní ochrany aktivněji, zejména poté, co P. T.nevrátil 13. prosince 1997 syna matce, když ji předtím formálně vyzvaly, aby se předběžnému opatření soudu o omezeném styku s otcem podřídila. To však nemůže samo o sobě pasivní přístup orgánu sociálně-právní ochrany ospravedlnit, neboť jeho jediným hlediskem musí být zájem a blaho dítěte. Pracovníci orgánů sociálně-právní ochrany musí být schopni tyto obtíže překonávat a nesmějí na své poslání rezignovat.

Pasivní přístup naopak nelze vytýkat Magistrátu města Liberce, neboť ten do doby, než byl ustanoven kolizním opatrovníkem, vykonával své úkony pouze na dožádání Obvodního úřadu Praha 3 podle jeho zadání. Ani jako koliznímu opatrovníkovi nezletilého P. T., jímž byl ustanoven po přenesení místní příslušnosti soudu do Liberce, mu nelze vytýkat pasivní postoj v řízení. V této souvislosti vítám jeho záměr navrhovat ustanovení znalce, který by zhodnotil možnost úpravy styku v rozsahu širším, než jaký stanovil soud v předběžném opatření.

Po provedeném šetření konstatuji ve smyslu ustanovení § 17 zákona o veřejném ochránci práv, že jsem v postupu Magistrátu města Liberce při výkonu sociálně-právní ochrany nezletilého P. T. neshledala pochybení.

Pochybení jsem ve smyslu ustanovení § 18 odst. 1 zákona o veřejném ochránci práv shledala ve způsobu, jakým někdejší Obvodní úřad pro Prahu 3 vykonával sociálně-právní ochranu nezletilého P. T.. Pochybení spatřuji především v jeho pasivitě při výkonu sociálně-právní ochrany, která se omezila na popis situace a registraci úředních úkonů. Obvodní úřad matku nevedl k plnění povinnosti spolupracovat s orgány sociálně-právní ochrany při ochraně zájmů a práv dítěte a sociálně-právní ochranu nezletilého nevykonával v souladu s účelem, pro který byla její potřeba vyvolána.

S výše uvedenou zprávou jsem podle ustanovení § 18 odst. 1 zákona o veřejném ochránci práv seznámila starostu Úřadu městské části Praha 3 Milana Českého a vyzvala jej, aby se k mým zjištěním vyjádřil. Zprávu o výsledku šetření jsem zaslala též primátorovi města Liberce Ing. Jiřímu Kittnerovi.

Primátor města Liberce Ing. Jiří Kittner mi dopisem ze dne 13. září 2002 sdělil, že moji z právu o výsledku šetření považuje za objektivní a nemá k ní žádných připomínek.

Tajemnice Úřadu městské části Praha 3 Mgr. Andrea Baršová mi dopisem ze dne 16. září 2002 z aslala přílohou obsáhlé vyjádření odboru sociálních věcí úřadu městské části podepsané Ladislavou Černou, sociální pracovnicí, a PhDr. Danou Žáčkovou, CSc., vedoucí oddělení sociálně-právní ochrany dětí. Konstatovaly, že s mými závěry nelze souhlasit. Nepřipustily, že by se úřad městské části dopustil nějakého pochybení. Mimo jiné ve svém vyjádření uvedly, že "situace se vyvíjela tak, že matka s dítětem opustila společnou domácnost. Otec se obrátil o pomoc na naše oddělení. Bylo pátráno po pobytu matky, ta se s naším oddělením spojila a uvedla důvody, proč tak učinila. Již v této fázi byla matka vedena k tomu, aby nebránila styku dítěte s otcem a respektovala zájem dítěte." Pak však otec odňal dítě babičce v Liberci. OSPOD vyzval otce ke spolupráci a ke spolupráci byl přizván také FOD (Fond ohrožených dětí). "Matka se do společné domácnosti vrátila, aby mohla u dítěte být. Následně matka opět společnou domácnost i s dítětem opustila a zřejmě pod vlivem této situace byla ke stykům dítěte s otcem zatvrzelá. S matkou bylo jednáno opakovaně a sociální pracovnice Černá soustředila veškerou svou snahu k tomu, aby matka obnovila styky dítěte s otcem. .. Toto se nakonec podařilo. Veškerou práci sociální pracovnice však svým jednáním zmařil otec." Ladislava Černá a PhDr. Dana Žáčková, CSc., odkázaly na incident, k němuž došlo v prosinci roku 1997, kdy otec nevrátil syna matce a k jeho navrácení došlo až po pěti týdnech za dramatických okolností. "Je třeba si uvědomit, že veškerá mravenčí práce a přesvědčování matky bylo v tomto okamžiku naprosto znehodnoceno. Jakákoliv snaha s matkou byť jen na toto téma hovořit končila argumentací matky s odvoláním na námi doporučovaný styk otce s dítětem, jeho průběh a výsledek."

Ladislava Černá a PhDr. Dana Žáčková, CSc., dále odmítly výtku nedůslednosti a pasivity při zjišťování pobytu matky s dítětem. Konstatovaly, že od 10. listopadu 1997 byla matka hlášena v Liberci, pobyt svůj a svého dítěte dokládala lékařskými zprávami dětského lékaře v Liberci. Také soud pátral po j ejím pobytu. Na území Prahy 3 se nezdržovala a sama tvrdila, že pobývá u rodičů v Liberci. "Pokud se matka dostavila na naše oddělení, byla opakovaně vedena k tomu, aby dítě neomezovala ve styku s otcem… Domníváme se, že matka postupovala pod tlakem svých zkušeností, a přestože naše oddělení navštěvovala, ztratila důvěru, a ve snaze ochránit dítě i sebe před dalšími takovými situacemi. Na tomto případu je patrné, jak lze těžce nabytou důvěru neuváženým jednáním ztratit. Je třeba si uvědomit, že zde selhal především otec, nikoli sociální pracovnice, vedoucí oddělení či vedoucí odboru."

Ladislava Černá a PhDr. Dana Žáčková, CSc., tvrdí, že postupovaly aktivně. Angažovaly do případu FOD a ohledně pobytu matky vznášely dotazy jak u prarodičů, tak u úřadů, aktivně se zúčastňovaly soudních jednání a předkládaly návrhy.

Odmítly také výtku, že nezahájily správní řízení. Odůvodnily to ohledy na zájem dítěte. "Udělení pokuty by v tomto případě, za situace, kdy otec neplnil svou vyživovací povinnost, bylo zcela nepochybně v neprospěch dítěte."

Ladislava Černá a PhDr. Dana Žáčková, CSc., dále nesouhlasily s výtkou, že sociálně-právní ochranu nezletilého P. T. nevykonávaly v souladu s účelem, pro který byla její potřeba vyvolána. K tomu uvedly: "To, že matka s chlapcem přicházela na naše oddělení, svědčí o tom, že spolupráci s naším oddělením alespoň tímto minimálním způsobem udržovala a my jsme mohly dítě sledovat během jejich návštěv. Právě proto j sou zápisy vedeny podrobně. Domníváme se, že psychický a fyzický stav dítěte je důležitou součástí a netýká se pouze případů se špatnými sociálními poměry v rodině, jak je uvedeno ve zprávě, naopak je prokázáno, že děti rodičů s vyšší životní úrovní a vzděláním bývají psychicky týrány častěji, forma je však mnohem promyšlenější, a tedy hůře odhalitelná. Pohovory s nezletilým P. byly tedy na místě. To, že matka během návštěv odmítala spolupracovat ve věci styku a odmítala sdělit faktický pobyt - trvala na svém, bydlí v L. u své matky, bylo způsobeno jejími zkušenostmi a zřejmě také nedůvěrou v této věci." Ladislava Černá a PhDr. Dana Žáčková, CSc., také poukázaly na skutečnost, že v době vedení případu byl spáchán pokus diskreditovat Ladislavu Černou nabídkou finančního obnosu, a že ona i její rodina byla obtěžována. Neuvedly však kým. "Přesto všechno sociální pracovnice Černá nepodlehla těmto útokům a nadále jednala nestranně ve prospěch dítěte. Pan T. zřejmě nepochopil, nebo nechtěl pochopit funkci, kterou oddělení má plnit, a přes veškerá vysvětlení se domníval, že jsme povinny zastupovat jeho zájmy, nikoli zájmy jeho dítěte."

Závěrem Ladislava Černá a PhDr. Dana Žáčková, CSc., uvedly, že sociální práce je práce s lidmi, kteří se ocitají v nelehkých životních situacích. O to náročnější je, pokud ve vztahu figurují děti, děti rodičů, kteří si neuvědomují, že dítě by se nemělo v žádném případě stát nástrojem jakékoliv manipulace. Práce sociálních pracovníků nemůže být formální, a ani záznamy ve spisu nemohou obsáhnout tu část, která je založena na navazování kontaktů s klienty, na postupném budování důvěry. Jedná se o dlouhodobý proces, soustavnou práci, která vyžaduje psychickou sílu. Z nepochopení rodičů, kteří nejsou schopni řešit své interní problémy ani ve vztahu ke svému dítěti, se pak stává sociální pracovník často objektem, který je stavěn do role toho, kdo za všechno může. Případ rodiny pana Tajčmana je velmi složitý, o čemž svědčí také dlouhodobě se vlekoucí soudní spory. … Přesto se domníváme, že konečné řešení je především v rukou obou rodičů, v jejich vzájemné vstřícnosti s ohledem na blaho dítěte. Pokud se podařilo styky obnovit, jsme tomu velmi rády a přejeme jak rodičům, tak nezletilému Petrovi, aby situace byla stabilní. Naše práce směřovala ke stejnému cíli, byla však ovlivněna již výše popsanými skutečnostmi."

Předtím, než se argumentačně vypořádám s vyjádřením Ladislavy Černé a PhDr. Dany Žáčkové, CSc., nemohu si odpustit dvě poznámky. V prvé řadě musím hodnotit formu vyjádření Úřadu městské části Praha 3 jako neuspokojivou. Obrátila jsem se s výzvou na představitele Městské části Praha 3, tedy na starostu Milana Českého, avšak dostalo se mi vyjádření pracovnic odboru sociálních věcí, formálně doprovozené dopisem tajemnice úřadu Mgr. Baršové. Je zřejmé a zcela běžné, že se na přípravě stanoviska představitele úřadu podílejí především jeho odborní pracovníci, očekávala bych však, a to i vzhledem k pravidlům slušného úředního styku, že mi odpoví osoba, kterou jsem podle zákona vyzvala a která tak vyjádření úřadu zaštítí vahou své funkce. Dále musím konstatovat, že mě celkové vyznění reakce pracovnic sociálního odboru, které nepřipustily jedinou chybu nebo alespoň možnost jiného náhledu na situaci, nepřesvědčilo o jejich schopnosti sebereflexe a jejich profesionalitě.

Připouštím, že jsem ve své zprávě nerozlišila výkon sociálně-právní ochrany před oním incidentem z prosince roku 1997, kdy P. T. nevrátil syna matce, a výkon sociálně-právní ochrany po tomto incidentu. Uznávám, že pracovnice sociálního odboru vystupovaly před tímto incidentem poměrně aktivně a věřím, že apelovaly na A. T., aby respektovala předběžné opatření soudu a umožňovala otci styk s dítětem, i když o tom ve spisu nejsou dostatečné záznamy. Nemám také důvod Ladislavě Černé a PhDr. Daně Žáčkové, CSc., nevěřit, že k obnovení styků došlo v důsledku jejich pozitivního působení na matku. Jsem také ochotna přehodnotit svůj původní závěr, že Obvodní úřad pro Prahu 3 nepostupoval dostatečně aktivně při zjišťování pobytu matky a nezletilého. Uznávám, že možnosti OSPOD v tomto směru jsou poměrně omezené a že se Obvodní úřad pro Prahu 3 snažil i tyto omezené možnosti využít, alespoň do prosince roku 1997.

V ostatním se však s vyjádřením Ladislavy Černé a PhDr. Dany Žáčkové, CSc., nemohu spokojit. Dovedu pochopit, že měly pocit zmaru své náročné práce poté, co otec nevrátil syna matce. Uvědomuji si, že sociální práce je nadmíru obtížná zejména v situaci, kdy je potřeba sociálně-právní ochrany dítěte vyvolána konfliktem mezi jeho rodiči, natož konfliktem tak vleklým a hlubokým, k jakému došlo mezi manželi T.. Tyto obtíže však sociální pracovníci musí být schopni překonávat. To se pracovnicím Obvodního úřadu pro Prahu 3 nezdařilo. Zatímco chybující matku nerespektující soudní rozhodnutí podle svých slov mravenčí prací přesvědčovaly, aby styky umožnila, nad chybujícím otcem, zdá se, zlomily hůl, neboť se opakovaně vyjadřují tak, že pro jednání matky po incidentu z prosince 1997 mají pochopení. Dopustily se tak nerovného přístupu k oběma chybujícím rodičům. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že komunikace s P. T. byla obtížná, místy až konfliktní. K naznačenému pokusu o diskreditaci Ladislavy Černé přitom nemohu přihlížet, neboť domněnka o jeho pachateli či pachatelích zůstala v rovině neověřených spekulací. Na tomto místě musím L adislavě Černé vyjádřit podporu a pochopení, a její postup (oznámení nadřízeným) musím hodnotit jako odpovědný a správný.

Zcela nesouhlasím s argumentem Ladislavy Černé a PhDr. Dany Žáčkové, CSc., že nemohly udělit pokutu matce, neboť by to bylo v rozporu se zájmy dítěte. Musím bohužel konstatovat, že mou zprávu příliš pozorně nečetly a že je má zpráva nedonutila k zamyšlení a dostudování právních předpisů. Nikdy jsem netvrdila, že matce měla být udělena pokuta. Moje výtka spočívala v tom, že o návrhu otce na výchovné opatření mělo být vydáno správní rozhodnutí. Pokud se úřad domníval, že pro udělení pokuty, popřípadě napomenutí nejsou dány důvody, měl návrh podle správního řádu projednat, rozhodnutím návrh zamítnout a zamítnutí návrhu náležitě odůvodnit. Obvodní úřad pro Prahu 3 tedy pochybil, když s navrhovatelem P. T. nejednal jako s účastníkem správního řízení a o jeho návrhu nerozhodl. Ostatně, pokud se úřad domníval, že pro uložení pokuty nebyly splněny podmínky, mohl matku napomenout. Na tomto místě také považuji za nutné zdůraznit, že s právními povinnostmi nelze obchodovat; nelze omlouvat neplnění povinností jednoho neplněním jiných povinností druhého.

Nemohu také přijmout způsob, jakým se Ladislava Černá a PhDr. Dana Žáčková, CSc., vypořádaly s mou výtkou, že sociálně-právní ochranu nezletilého P. T. nevykonávaly v souladu s účelem, pro který byla její potřeba vyvolána. Ať hledám, jak hledám, nikde ve své zprávě nenacházím, že bych sociálním pracovnicím vytýkala, že konaly pohovory s nezletilým P.. Nemám také nic proti tomu, pokud v záznamech o pohovoru sociální pracovnice popíše i vzhled dítěte, stav jeho oděvu či hračky, kterou s sebou přineslo. Omezí-li se však práce s dítětem a matkou jenom na tento povrchní popis, musím to hodnotit jako závažný nedostatek. Jestliže potřeba výkonu sociálně-právní ochrany nezletilého Petra byla vyvolána narušenou funkcí rodiny a vztahy mezi rodiči, měla se sociální práce zaměřit právě tímto směrem. Ze záznamů však vyplývá, že Obvodní úřad pro Prahu 3 na skutečný důvod výkonu sociálně-právní ochrany nezletilého P. T. rezignoval.

    Po zhodnocení obou vyjádření, které jsem obdržela od primátora města Liberce i od sociálních pracovnic Úřadu městské části Praha 3, přijímám podle ustanovení § 18 odst. 2 zákona o veřejném ochránci práv závěrečné stanovisko ve věci podnětu P. T..

Konstatuji ve smyslu ustanovení § 17 zákona o veřejném ochránci práv, že jsem v postupu Magistrátu města Liberce při výkonu sociálně-právní ochrany nezletilého P. T. neshledala pochybení.

Pochybení jsem ve smyslu ustanovení § 18 odst. 1 zákona o veřejném ochránci práv shledala ve způsobu, jakým někdejší Obvodní úřad pro Prahu 3 vykonával sociálně-právní ochranu nezletilého P. T.. Pochybení spatřuji v jeho pasivitě při výkonu sociálně-právní ochrany, která se po události z prosince roku 1997 omezila na popis situace a registraci úředních úkonů. Obvodní úřad pro Prahu 3 nevykonával sociálně-právní ochranu nezletilého v souladu s účelem, pro který byla její potřeba vyvolána. Obvodní úřad pro Prahu 3 nepostupoval v souladu s právními předpisy, když o návrhu P. T. na výchovné opatření podle ustanovení § 43 zákona o rodině nerozhodl ve správním řízení.

Jsem si přitom vědoma skutečnosti, že vzhledem k přenesení působnosti z Úřadu městské části Praha 3 na Magistrát města Liberec, může mít můj závěr význam pouhého akademického výroku, který na výkonu sociálně-právní ochrany nezletilého P. T. již nemůže nic změnit. Smyslem zákona o veřejném ochránci práv však není jen působení k ochraně osob, které se na veřejného ochránce práv obrátí. Smyslem a účelem instituce veřejného ochránce práv je také obecné působení na zlepšování činnosti veřejné správy. Svými závěry veřejný ochránce práv slouží veřejné správě jako potřebná zpětná vazba a poskytuje jí informace o tom, kde systém zadrhává. Tak je také třeba chápat i toto závěrečné stanovisko.

S ohledem na skutečnost, že výkon sociálně-právní ochrany nezletilého P. T. byl přenesen na jiný úřad, a že od pochybení, které jsem shledala v postupu někdejšího Obvodního úřadu pro Prahu 3, již uplynula dlouhá doba, nenavrhuji žádná opatření k nápravě zjištěných pochybení, neboť by to nebylo účelné. Šetření podnětu P.T. proto prohlašuji za ukončené.

Našli jste potřebné informace a inspiraci? Provoz těchto stránek i další aktivity sdružení Spravedlnost dětem můžete podpořit sponzorským darem.

Za podporu děkujeme.