leden 1993 - odchod matky s D.; otec jejich pobyt nezná, OPD odmítá pomoc; dceru našel až
když začal obcházet pražské školy
30. září 1993 - rozvod; D. svěřena do péče matky, jejíž péče byla podle soudu
"vždy perfektní" (dobře si toto hodnocení zapamatujme)
4. ledna 1994 - v řízení o úpravu styku D. s otcem se matka do protokolu vyjadřuje:
"Mně se podařilo styku s otcem zatím zabránit. Jsem si vědoma toho, že o eventuálním zákazu styku
rodiče s nezletilou může rozhodnout pouze soud. Přesto hodlám nadále do rozhodnutí soudu styku
bránit."
duben 1994 - otec D. ústně i písemně upozorňuje sociální pracovnici Hrstkovou, že D. je proti
němu doslova štvána, že je ohrožován její zdárný vývoj, že žije v prostředí, ze kterého vyšel již jeden
člověk několikrát trestaný (bratr matky); OPD bez jakékoliv reakce
duben 1994 - znalecký posudek PhDr. Plášila:
Vyšetření: již když se zúčastnění dostavili, popisuje znalec, že nezl. demonstrovala obavy z přítomnosti
otce, kvalita jejího prožitku však strachu neodpovídala. Při vyšetření na osobě matky ani otce nejsou
psychiatrické nápadnosti, matka hovoří o tom, jak ji napadal, hovoří o exmanželovi negativně, sebe hodnotí
nekriticky pozitivně. Otec pracoval jako řidič a v r. 1990 dostal ID ze zdrav. důvodů po úraze a má
volno a je ochoten věnovat se dceři 24 hodin denně, manželka byla nezam. a doporučil a umožnil jí vystudovat
VŠ. Po rozvodu se jej dcera ve škole lekla, protože jí namluvili, že zemřel... Ženu hodnotí přiměřeně,
kriticky s ohledem na její nadměrnou konzumaci alkoholu a především na to, že ona a její rodina popouzí
nezl.
Z pohovoru s nezl.: Ví, proč je tady, babička a máma jí říkaly, že musí sdělit, co dělal Mézl, že se jí
schovával a když šli do obchodu mámě lezl do kabelky a matka se bránila dřevěnou deskou a praštila otce a on
ji srazil na zem, on není její otec, protože se rodiče rozvedli.... ji samotnou nikdy otec nenapadl.
Shodil babičku ze schodů, ale ona to neviděla... Máma říká, že otec je zlý člověk,
ona si to máma myslí... Máma má všechny dobré vlastnosti, táta žádné dobré, jen špatné. Táta bil mámu...
Nemají se rádi, protože táta se jí šťoural v peněžence a máma se dověděla, že měl 2 ženy a dvě děti... Mezl
pije alkohol, všechno, na co přijde. Otce by vídat nechtěla... V kresbě Začarované rodiny otce nekreslí,
ale dotazuje se, zda tam patří. Centrem kresby je paradoxně dědeček, který byl jinak minimálně zmiňován, jako
jediná mužská figura. Ani v přímém kontaktu s otcem, který nonverbálně odmítá, neprožívá strach či úzkost.
V současné době děvče otce odmítá, užívá rétoriku a argumentaci matky, i když většinou samo nebylo svědkem
popisovaných údajných konfliktních událostí mezi otcem a matkou. Otce odmítá, ale ochotně si bere dárek. Matka
dítěte se netají tím, že se od odchodu s dítětem od manžela snažila jejich styky minimalizovat, protože by
znemožňoval dceři se soustředit, rušil by její integritu. Dítě otce verbálně odmítá, je však zřejmé, že za
odmítnutím není skryt jen tlak blízkých, ale i minulá pozitivní zkušenost s otcem. Její chování postrádá znaky
chování dětí, které byly dlouhodobě vystaveny agresím či podceňováním ze strany rodiče. Odmítání otce se
obsahově (argumenty) i formálně (stylisticky) nápadně podobá výrokům matky. Vyšetření neprokázalo, že by muž
nedovedl k dceři projevit dostatek citu a že by z tohoto důvodu byl jejich vztah poznamenán. Není pravděpodobné, že by agrese byla mužovým způsobem řešení problémů,
případná agrese mohla být součástí dané rodinné situace. Mužovi je vlastní spíše zraňující ironie, možná
extrémní tolerance. Matka dítěte muže odmítá z autority své matky, osobnostně je hodnocena jako nejistá,
citově nezralá. Striktnost jejího odmítnutí celého manželství a styku dítěte s otcem, stejně jako snaha
skrývat dítě před otcem, svědčí o tom, že kalkuluje se změnou chování dítětek otci.
Závěr: Bez ohledu na nynější vztah rodičů byl vtah dítěte a otce do r. 1993 pozitivní. Dívka je
zpracovávána matkou proti otci, z otce má strach. Matkou a babičkou je rozmazlována, "vzorně se starají".
Nezl. je spokojená i ve chvíli, kdy verbálně demonstruje svůj strach z otce. Škola sděluje, že se otec snažil
navázat styk s dítětem a matka mu v tom bránila a aktivně ovlivňovala dceru proti němu. Výchovné možnosti otce
nejsou omezené, limitujícím je však vzájemný vztah především s matkou matky, který je charakterizován jako
vypjatě nesmiřitelný, vztah nezletilé k matce je bezvýhradný, nezletilá ji plně akceptuje, otce odmítá, toto
odmítání však není založeno na vlastní negativní zkušenosti, argumentace odmítání vychází z popisu negativního
chování otce k matce, nezletilá však sama uváděla, že nebyla svědkem všech a celých těchto událostí, v
přítomnosti otce maximalizuje fyzickou distanci, její prožívání však není naplněno strachem nebo úzkostí,
kontakt nezletilé s otcem byl v té době hodnocen jako bezprostřední. Styk s otcem by pro dítě mohl zpočátku
znamenat ohrožení její duševní rovnováhy (jako zhoršení školního výkonu či zájmových aktivit), protože se
poruší její loajalita s matkou. Styk s otcem by mohl být proto zpočátku realizován 1x za 14 dní na půdě
poradenského zařízení za přítomnosti odborníka, později by měl být styk rozšířen a po uplynutí adaptačního
období by měl získat fixní tvar.
20. října 1994 - soudce Charvát rozsudkem upravuje styk D. s otce na 2 hodiny za měsíc v
přítomnosti Mgr. Macka v D-centru v Praze 5
16. března 1995 - rozsudek odvolacího soudu, kterým byl styk rozšířen na 2 x 2 hodiny za měsíc,
opět za "garance" Mgr. Macka
v průběhu roku 1995 - matka styky úspěšně maří, dceru dále proti otci popouzí; Mgr. Macek svou
"garanci" úspěšně sabotuje i vlastní opakovanou neúčastí
otec podává návrhy na výkon rozhodnutí - uložení pokut matce a odnímání dcery na soudem určenou dobu
uložena pokuta 500,- korun jako symbolické gesto, odvolacím soudem zrušena
srpen 1995 - otec podává OPD návrh na uložení výchovného opatření, tj. napomenutí matky pro
narušování řádné výchovy D.; OPD návrh ignoruje, otcův návrh ve správním řízení neprojedná; trestní
oznámení státním zastupitelství odpálkováno - podrobnosti na www.iustin.eu; zákony jsou otevřeně a úspěšně
porušovány
říjen 1995 - soudkyně "JUDr." Krausová zahajuje řízení o novou úpravu styku, neboť D-centrum
"garanta" Macka bylo uzavřeno; matka podává návrh na zákaz styku D. s otcem
roky 1995 až 1997 - otec se dožaduje vydání rozhodnutí o předchozích návrzích na pokutování
matky - marně; stěžuje si předsedkyni soudu na průtahy v řízení - marně; pravidelně upozorňuje OPD na
poškozování svého dítěte - marně
březen 1997 posudek znalců PhDr. Vymětala a MUDr. Stibrala:
Znalci de facto potvrdili posudek předchozí, když jednoznačně konstatovali:
- nezl. netrpí duševní poruchou, zcela se identifikuje s matkou, otce aktivně odmítá, ale neprožívá jej
s úzkostí či strachem (při konfrontaci se otec k dceři chová s porozuměním a empaticky, strach z otce se u
dcery neprojevuje.
- otec bez psychopatologie,
- matka bez psychopatologie; zaujímá k bývalému manželovi nesmiřitelně odmítavý postoj
Odpověď na otázku 1, zda styk otce s nezl. může ohrozit fyzické či psychické zdraví dítěte: Styk nezletilé
s otcem nemůže ohrozit její fyzické a psychické zdraví za předpokladu, že matka dceru na styk s otcem řádně psychicky připraví,
otec není osobou, kterou by bylo nutné z výchovného vlivu na nezletilou vyloučit či jej v jeho otcovských
právech nějak krátit, naopak nezletilá žije v prostředí otci velmi nepříznivě nakloněném, přejímá matčino
negativní hodnocení otce, odmítá ho, přičemž odmítání není zakotveno emočně a doprovázeno strachem, úzkostí.
To je změnitelné jen další pozitivní zkušeností s otcem, čehož podmínkou je příprava dítěte matkou na
setkávání s pravidelnou realizací vzájemných kontaktů. Nezletilá se identifikuje s matkou, matka ji proto může
dobře ovlivnit v jakémkoli směru: pokud by matka dítě nevedla k pozitivnímu vztahu k otci, dítě by
pravděpodobně prožívalo v rámci kontaktů s otcem vnitřní rozpory, které by mohly vést k neurotizaci dítěte.
Odpověď na otázku 2, posoudit, zda péče některého z rodičů je pro duševní zdraví dítěte vhodnější. V
současnosti je pro duševní zdraví dítěte vhodnější péče matky, která se osvědčila, protože u dítěte
neshledali psychopatologii - dítě se zdravě vyvíjí. Ke zcela harmonickému rozvoji dítěte je však žádoucí, aby
nalezlo pozitivní vztah k otci.
V případě pozitivního vedení nezletilé ve vztahu k otci ze strany matky by dítě mohlo změnit bez dalšího
svůj postoj k otci, v případě nevedení matkou k pozitivnímu vztahu nezletilé k otci by nezletilá nejspíše
prožívala v rámci kontaktů s otcem vnitřní rozpory, jež byl mohly vyústit v neurotizaci dítěte.
5. května 1997 - nový rozsudek o úpravě styku + stanovení dohledu nad D. (po dvou letech, kdy
soud nevydal ani předběžné opatření, aby se otec s dcerou mohl vídat, matka ve styku bránila za
benevolence soudu i OPD)
14. května 1997 - soudkyně Krausová po dvou letech od podání návrhů otce na pokutování matky
za zmařené styky rozhoduje tak, že se pokuty neukládají; jde o otevřenou podporu hanebností, otec z vůle
soudu vystaven zvůli matky
11. listopadu 1997 - odvolací soud mění úpravu styku s odůvodněním:
"Je to právě matka, na níž leží jedna ze stěžejních výchovných úloh, a sice vést nezletilou k pozitivnímu
vztahu k otci a připravit ji na styk bez ohledu na kvalitu vzájemných vztahů rodičů dítěte. Nechuť nezletilé
nemůže být vzhledem k jejímu věku důvodem k tomu, aby se otec nemohl s dcerou stýkat a uplatňovat tak své
výchovné působení. … Z provedených důkazů a postojů matky je zcela zřejmé, že matka v tomto
směru své výchovné působení nezvládá ... jde o vážný výchovný nedostatek ze strany matky. ... Kdyby se
přístup matky v tomto směru nezměnil, mohlo by být její jednání hodnoceno jako neplnění rodičovských
povinností a zneužívání rodičovských práv, které by ve svých důsledcích mohlo vést k rozhodnutí soudu o
změně výchovy, pro které zatím odvolací soud neshledal důvody. … Celé řízení je vyvoláno právě kvůli jejímu
nesprávnému výchovnému působení,
které se týká utváření vztahu nezletilé k otci." (Jenže přes vše vyřčené matka dostává další příležitost
a prostor pro své hanebnosti.)
roky 1997, 1998 - matka rozsudek o úpravě styku otevřeně ignoruje, dokonce i OPD "zjistilo",
že matka nejedná správně: "D. není absolutně připravena pro styk s otcem a není výchovou vedena k
respektování otcovské autority."; OPD navrhuje zahájení řízení o změně výchovy a svěření D. do péče
otce
otec podává návrhy na výkon rozhodnutí - marně; stěžuje si na průtahy v řízení - marně
soudkyně Krausová se nechává vyloučit - její manžel, tehdejší předseda krajského soudu byl kárně potrestán
ministrem spravedlnosti pro poškozování právního zástupce otce; později se v tisku objevila zmínka, že také
soudkyně Krausová používala titul "JUDr." neoprávněně - vskutku tedy povedená soudní rodinka!
září 1998 - výslech D. novou soudkyní Novou - nezákonný postup, bez přítomnosti otce a jeho
zástupce, těm ve výkonu procesních práv bránila justiční stráž, u výslechu místo nich další soudkyně (?) a
jakási "psycholožka obvodního úřadu" (!)
21. září 1998 - soudkyně Nová ukládá pokutu matce ve výši 34 000,- korun ale i zahajuje řízení o
nové úpravě styku - staré se neplní, tak místo jeho účinného vynucování se vytvoří další právní nejistota
ještě v roce 1998 - vykrádání spisu v opatrovnické kanceláři soudu - odstraňování nehodících se
otcem založených odborných článků a publikací, m.j. i metodické pomůcky MPSV Syndrom zavrženého rodiče
otec podává další návrhy na výkon rozhodnutí pokutováním matky a odnímáním D. - dodnes (!) o nich není
nijak rozhodnuto
otec podává dvakrát ústavní stížnost, neboť soudy při nepokutování matky nerespektovaly ani vlastní
rozsudek, kterým jsou bezvýjimečně vázány - stížnosti odmítnuty bez projednání s průhlednými záminkami
"uceleného prázdninového programu" D., který by několik hodin za měsíc strávených s tátou narušilo (?) -
matka v ignorování rozsudku tedy otevřeně podporována už i Ústavním soudem (!)
březen 1999 - otec vznáší námitku podjatosti soudkyně Nové pro trvalé poškozování jeho osoby -
nevyloučena
rok 1999 - OPD v rámci svého dohledu soudu opakovaně sděluje, že matka dceru nepředává a neplní
své povinnosti - soud nereaguje
roky 1999 až 2002 - soud nečiní žádné úkony (podle čl. 90 Ústavy jsou soudy povolány především k
tomu, aby zákonem stanoveným postupem poskytovaly ochranu právům!), soud se pouze snaží otce zbavit jeho
právního zástupce - neúspěšně; nakonec se sama vylučuje soudkyně Nová
květen 2001 - matka odsouzena pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst.
3 trestního zákona; trestní soud vzal za přitěžující okolnost dlouhodobé popouzení D. proti otci; D. ve své
výpovědi ventiluje jen svou nenávist; v průběhu trestního řízení vychází najevo, že matka byla odsouzena již
v minulosti pro krádež (vzpomeňme na jejího také trestaného bratra)
další trestní stíhání matky pro pokračující trestnou činnost již státní policie a státní zastupitelství
odmítá - v podmínce znovu odsouzená matka by musela jít do vězení a to státní struktury nehodlají připustit!
11. listopadu 2002 - znovu se vynořivší soudce Charvát nařizuje vypracování ústavního znaleckého
posudku ke zjištění, zda se u D. rozvinul syndrom zavrženého rodiče, zahajuje řízení o nařízení ústavní
výchovy D. a zároveň nařizuje předběžné opatření, podle kterého má matka D. předat do péče diagnostického
ústavu s tímto odůvodněním:
"Je dostatečně osvědčeno, že nezletilá otce naprosto nerespektuje, odmítá jej, odmítá se podrobit soudem
nařízené úpravě styku. To je v naprostém rozporu s ust. § 35 zákona o rodině, kde se praví, že dítě je
povinno svého rodiče ctít a respektovat. … Soudními znaleckými posudky bylo dostatečně prokázáno, že v
osobnosti otce není nic tak závažného, co by mohlo ohrozit zdraví nezletilé. … Program styku je věcí otce,
nikoliv nezletilé. … Ignorování soudních rozhodnutí a zákona o rodině
nezletilou svědčí o tom, že její výchova je vážně ohrožena a narušena. Nezletilá již není malé dítě aby
nevěděla, že zákon a soudní rozhodnutí je třeba ctít, i kdyby byly nakrásně špatné (dura lex sed lex). …
Je dále osvědčeno, že výchova nezletilé je ohrožena a narušena i v jiném směru. Z původně dobré žákyně se
stala v posledním školním roce žákyně zcela podprůměrná. … Za přípravu nezletilé do školy odpovídá matka,
ta ovšem zjevně své povinnosti nezvládá, je-li výsledek takový.
Nezvládá ani své další rodičovské povinnosti, zejména povinnost vést dítě k úctě k druhému rodiči a k plnění
povinností dítěte k rodiči dle § 35 zákona o rodině. Svou nechutí k otci se matka nijak netají a to ani před
nezletilou. … Soud dospěl k závěru, že v dané chvíli již není možné, aby nezletilá zůstala v prostředí, kde j
ejí výchova je takto ohrožena a narušena. Je třeba, aby byla převedena do prostředí jiného, kde lze očekávat,
že bude k plnění svých povinností vedena, a to dnes již
odborně... Otec bude mít možnost nezletilou v diagnostickém ústavu navštěvovat, a to i nad rámec styků, jak
jsou upraveny dosud."
Soudce Charvát půl hodiny po dvanácté najednou ví, co je dobré a co ne. Škoda, že to on a jeho kolegyně
nevěděli před deseti lety a po celých těchto dlouhých deset let ignorovali varování otce - vzpomeňme jen na
"vždy perfektní matčinu výchovu"!
3. prosince 2002 - předběžné opatření soudce Charváta ruší soudkyně odvolacího soudu a věc soudci
Charvátovi odnímají (!) se zdůvodněním:
"Fakt, že nezletilá se s otcem nestýká, sama o sobě nemůže být důvodem pro její umístění do Diagnostického
ústavu. Rovněž tak poukaz na to, že ignoruje ona (zvýrazněno soudkyněmi) soudní rozhodnutí stěží
může obstát, neboť těmito rozhodnutími ji žádná povinnost uložena nebyla. Ohledně styku bylo rozhodnuto
soudním rozhodnutím, kde bylo rozhodnuto o oprávnění otce se s nezletilou stýkat a o povinnosti matky
nezletilou otci v určenou dobu předat, avšak žádná povinnost nezletilé uložena
nebyla (zvýrazněno soudkyněmi). Poukaz soudu prvního stupně v této souvislosti na ust. § 35 zákona o
rodině je zcela nepřípadný a nemůže sloužit jako odůvodnění pro závěry, proč má být nezletilá umístěna do
ústavu. ... Soudce zcela přehlédl vývoj vztahů rodičů, obsah spisu, jejich podání, jejich postoje a zejména
to nejdůležitější, zájem nezletilé (zvýrazněno soudkyněmi), která je již na prahu zletilosti a kdy její
výchova je skončena …. Odvolací soud při svém rozhodování se řídil jen jediným
hlediskem a tímto je hledisko zájmu nezletilého dítěte, nikoliv zájem rodičů, a závěry soudu prvního stupně,
že výchova nezletilé je ohrožena a narušena postrádají skutkové závěry…." (!!!!!!!!!!!!)
Takže tedy hrubá patologie je jménem republiky vydávána za "zájem dítěte"! Soudkyně Chaloupková, Čechurová a Zachystalová div že matku Dity a její výchové metody neobdivují, div že jí nestavějí pomník!
podzim 2003 - D. odsouzena jako mladistvá pro trestný čin krádeže.
Státní struktury tak úspěšně zlikvidovaly vztah mezi dítětem a jeho otcem, okradli je o společný život a daly zářný příklad dalšímu následování. Rozklad společnosti se šíří přímo z justičních paláců. Dnes se zmanipulované děti zbavují svých rodičů, zítra jiné děti budou posílat na eutanázii kohokoliv staršího, kdo jim bude překážet. Ještě je čas tomu zabránit!
