K ohrožení vážnosti osoby u spoluobčanů a přečinu pomluvy

Usnesení Nejvyššího soudu ČR č. j. 6 Tdo 256/2012-33

Údaj, který pachatel sdělil o jiném a který spočíval v nepravdivém označení konkrétní osoby za pedofila, je způsobilý značnou měrou ohrozit její vážnost u spoluobčanů. Za splnění i dalších zákonných podmínek je proto možné postihnout takové jednání jako přečin pomluvy podle § 184 tr. zákoníku.

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. dubna 2012 dovolání, která podali obvinění R. F. , D. F. a D. H. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 10. 2011, sp. zn. 9 To 388/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 2 T 47/2011, a rozhodl takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných R. F., D. F. a D. H. odmítají.

Z odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 17. 5. 2011, sp. zn. 2 T 47/2011, byli uznáni vinnými:
1) obviněný R. F., že v přesně nezjištěnou dobu v průběhu měsíce září 2010 v H. při návštěvě mateřské školky na ulici L., kde se představil jako bratr D. H. a strýc nezletilé N. H. sdělil ředitelce této školky M. S. při rozhovoru ohledně zprávy o nezletilé, kterou tato vypracovávala, mimo jiné i nepravdivou informaci, že otec nezletilé N. H., E. H. se k nezletilé nevhodně chová, že ji osahává, přičemž tento nepravdivý údaj byl způsobilý ohrozit značnou měrou vážnost poškozeného u spoluobčanů, a to zejména poškodit jej v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy, případně mu způsobit jinou vážnou újmu,
2) obviněná D. H.,matka nezletilé N. H., že dne 2. 11. 2010 v H. na ulici M. v ordinaci dětské lékařky MUDr. M. K. této sdělila, že má podezření na neobvyklé sexuální praktiky E. H. a jeho přítelkyně J. M. a na neobvyklé hry se sexuálním podtextem s nezletilou dcerou N. H., přičemž tento nepravdivý údaj byl způsobilý značnou měrou ohrozit jejich vážnost u spoluobčanů, zejména je poškodit v zaměstnání, narušit jejich rodinné vztahy nebo způsobit jinou vážnou újmu,.
3) obviněná D. F., babička nezletilé N. H., že v přesně nezjištěnou dobu v průběhu měsíce ledna roku 2011 při návštěvě mateřské školky na ulici L. v H., kam přišla pro vnučku N. H., uvedla před učitelkou V. P., že má podezření, že otec E. H. provádí s nezletilou N. H. při koupání neobvyklé sexuální praktiky, přičemž tento údaj byl způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů, zejména jej poškodit v zaměstnání nebo narušit jeho rodinné vztahy, případně mu způsobit jinou vážnou újmu.

Příslušný skutek, jak byl ohledně konkrétního obviněného zjištěn, soud prvního stupně právně kvalifikoval jako přečin pomluvy podle § 184 odst. 1 tr. zákoníku a každého z obviněných odsoudil podle § 184 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře čtyř měsíců, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku u každého z nich podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání jednoho roku.

(...)

bylo prokázáno, že se dopustili jednání, které je podřaditelné pod přečin pomluvy podle § 184 odst. 1 tr. zákoníku s tím, že ohledně subjektivní stránky jde z jejich strany o úmyslné jednání, neboť od počátku věděli, že se jedná o informaci lživou nebo zcela účelově zkreslenou a úmyslně tak chtěli otce nezletilé poškodit. Jejich úmysl je ve výroku o vině zaměřen k následku, který měli způsobit, tj. ohrozit značnou měrou vážnost poškozeného u spoluobčanů, zejména poškodit jej v zaměstnání a narušit jeho rodinné vztahy.

(...)

Podle obviněných pouze vylíčili jednání otce vybočující z běžných norem chování, jak je v danou chvíli vnímali a k tomuto kroku se odhodlali pouze ve snaze nezletilé pomoci. Vyloučili, že by tímto sledovali jakékoliv poškození jeho osoby. Vyslovili tudíž nesouhlas s odůvodněním soudu, že matka nezletilé, podporována svým bratrem a matkou se snažili proti výchově otce činit všemožné kroky, aby ho poškodili v řízení péče o nezletilou...

(...)

K dovoláním se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatoval že, současná soudní praxe nevyžaduje, aby pachatel věděl o nepravdivosti sdělovaného údaje, přičemž k trestnímu postihu postačuje pouhé srozumění pachatele s tím, že údaj, který o jiném sděluje, je nepravdivý a že tento údaj je způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů...

(...)

Prvostupňový soud vybudoval skutkové závěry na výpovědích svědků E. H., J. M., M. S., V. P., MUDr. M. K. a Mgr. S., přičemž vycházel i ze shromážděných listinných důkazů. Skutečnost, že se jednalo o informace výslovně lživé anebo zcela účelově zkreslené (některé historky prezentované obviněnými měly zřejmě nějaký reálný základ, byť se zcela jiným podtextem a celkovým vyzněním), byla obviněným od počátku známa...

(...)

Dále státní zástupce konstatoval, že pod uplatněný dovolací důvod lze přiřadit námitku obviněných, jež se týká absence obligatorního znaku skutkové podstaty přečinu - zavinění v zákonem požadované formě, přičemž ani tomuto argumentu nelze ve světle provedeného dokazování přiznat žádnou relevanci. Závěr o zavinění pachatele je závěrem právním, jenž musí být vždy prokázán výsledky dokazování a z těchto logicky vyplývat. Ačkoli ze skutkových zjištění plyne, že obvinění měli údajně nějaké informace od nezletilé, kdy podle jejich slov "se jim to jevilo divné", nepostupovali standardním způsobem, resp. neučinili sami trestní oznámení. Naopak začali ničím neověřené informace, spíše spekulativního charakteru, na různých místech a různými způsoby prezentovat, konkrétně na sociálním odboru, ve školce a u lékařky v rámci psychologického vyšetření. Obhajoba obviněných, že neužili slova či slovní spojení - "pedofil, neobvyklé sexuální praktiky, zvláštní hry se sexuálním podtextem", byla spolehlivě vyvrácena výpověďmi svědků M. S., MUDr. M. K. a V. P. Státní zástupce zdůraznil, že cílem jejich jednání nebylo až tak pomoci nezletilé, eventuálně zamezit jejímu obávanému zneužívání, ale poškodit otce nezletilé v očích institucí a osob, které mohly mít nějaký vliv na soudní rozhodnutí ohledně výchovy nezletilé a styku otce s ní. Obvinění tudíž jednali minimálně ve formě úmyslu nepřímého podle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a rovněž se v daném případě nejedná o situaci, kdy mezi skutkovými zjištěními a důkazy existuje extrémní nesoulad...

(...)

Závěrem vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání všech obviněných jako zjevně neopodstatněná a rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Současně vyslovil podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiného rozhodnutí.

(...)

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) při posuzování mimořádných opravných prostředků předně shledal, že:

(...)

Přečinu pomluvy podle § 184 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo o jiném sdělí nepravdivý údaj, který je způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů, zejména poškodit jej v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu. Ustanovení § 15 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku zakotvuje, že trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel a) chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, neboť věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn...

(...)

Ve stručnosti lze připomenout, že ustanovení § 184 tr. zákoníku poskytuje ochranu cti a dobré pověsti člověka před pomluvou, která může vážným způsobem narušit jeho rodinný a společenský život. Předmětem útoku je zde pouze jednotlivec. Sdělením nepravdivého údaje je sdělení informace o jiném, která je v rozporu se skutečností, a to byť jen jedné osobě rozdílné od pomlouvaného, za předpokladu, že taková zpráva je způsobilá značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů. Ke sdělení může dojít jakýmkoli způsobem (písemně, ústně, prostřednictvím veřejného sdělovacího prostředku, letáků apod.). Musí jít o sdělení údaje nepravdivého, a proto sdělení pravdivých skutečností, byť k němu došlo v úmyslu ohrozit vážnost jiného u spoluobčanů, není pomluvou. Nepravdivý údaj musí být způsobilý značnou měrou ohrozit vážnost pomlouvaného u spoluobčanů, což je třeba hodnotit podle okolností konkrétního posuzovaného případu, zejména s přihlédnutím k postavení dotčené osoby, jejím charakterovým a mravním vlastnostem, dále k povaze sdělovaného údaje, okolnostem sdělení, rozšíření takové informace apod. K ohrožení vážnosti u spoluobčanů nemusí dojít, stačí, že nepravdivý údaj je k tomu způsobilý, i když v konkrétním případě nic takového nehrozí (např. pro zcela zjevnou nepravdivost nebo nesmyslnost takového údaje nebo pro mimořádnou důvěru, kterou požívá pomluvená osoba). Po subjektivní stránce se vyžaduje v jednání pachatele úmyslné zavinění (viz Šámal P. a kolektiv, Trestní zákoník II., § 140 až § 421, Komentář, 1. vydání, Praha: C. H. Beck 2010, str. 1642-1643)...

(...)

Ze skutkových zjištění předně plyne, že obviněný R. F. v září 2010 při návštěvě mateřské školky sdělil její ředitelce M. S., při rozhovoru týkajícího se zprávy o nezletilé N. H., kterou tato vypracovávala, mimo jiné i nepravdivou informaci, že se otec E. H. jmenované nezletilé nevhodně chová, že ji osahává. Dále obviněná D. H. dne 2. 11. 2010 v ordinaci dětské lékařky MUDr. M. K. této řekla nepravdivý údaj, že má podezření na neobvyklé sexuální praktiky E. H. a jeho přítelkyně J. M. a na neobvyklé hry se sexuálním podtextem s nezletilou dcerou N. H. Taktéž obviněná D. F. v průběhu měsíce ledna roku 2011 při návštěvě mateřské školky, kam přišla pro vnučku N. H., před učitelkou V. P. uvedla, že má podezření, že otec E. H. provádí s nezletilou N. H. při koupání neobvyklé sexuální praktiky. Všichni obvinění o jiném, a to konkrétně E. H. a obviněná D. H. navíc i ohledně přítelkyně jmenovaného J. M. sdělili údaje, které byly nejen v rozporu se skutečností, tj. nepravdivé, ale s ohledem na obsah tvrzených skutečností i evidentně způsobilé značnou měrou ohrozit jejich vážnost u spoluobčanů, zejména je poškodit v zaměstnání nebo narušit jejich rodinné vztahy, případně jim způsobit jinou vážnou újmu. Že šlo ze strany obviněných o informace o poškozených zjevně nepravdivé nebo účelově zkreslené, bylo v trestním řízení prokázáno důkazy, které jsou v rozsudku soudu prvního stupně blíže rozvedeny...

(...)

Prvostupňový soud v odůvodnění rozsudku na str. 11 mimo jiné uvedl, že všechny tři svědkyně (M. S., MUDr. M. K. a V. P.) a též Mgr. S. shodně vnímaly informace obviněných jako jasně naznačující možné sexuální zneužívání nezletilé N. H. Současně zdůraznil: "…informace, které obžalovaní o poškozeném a jeho partnerce tímto způsobem (a zřejmě i dalšími způsoby, které však soud již v rámci tohoto řízení blíže nezkoumal a spokojil se toliko s konstatováním poškozených, že se od různých známých dozvěděli, že se o panu E. H. po H. říká, že je pedofil, když tyto informace měly podle jejich zjištění pocházet mimo jiné od obžalované H.) šířili, byly způsobilé ohrozit jejich dobrou pověst a vážnost u spoluobčanů a "rozjet" mašinérii možných vyšetření či trestního stíhání, pokud by se našel někdo, kdo by jim uvěřil a trestní oznámení na rozdíl od obžalovaných podal. Na to podle názoru soudu také obžalovaní spoléhali, že někdo nakonec trestní oznámení pro podezření z pohlavního zneužívání na poškozeného E. H. či jeho přítelkyni podá." Okresní soud rovněž konstatoval, že obvinění si "…od případného trestního oznámení, i kdyby se nakonec ukázalo podezření jako nepodložené, slibovali v podstatě znemožnění E. H. jako otce v rámci řízení o péči o nezletilou, příp. nějaký zákaz styku." Dovolací soud považuje za potřebné uvést, že v dané trestní věci byly v soudním řízení okolnosti subjektivního charakteru důvodně dovozovány nepřímo, a to z okolností objektivní povahy (viz zejména zjištění ohledně motivu jednání obviněných), ze kterých lze podle zásad správného a logického myšlení usuzovat na vnitřní vztah pachatele k porušení nebo ohrožení zájmů chráněných trestním zákonem (srov. rozhodnutí č. 62/1973 a č. 41/1976 Sb. rozh. tr.)...

(...)

Nejvyšší soud konstatuje, že skutková zjištění učiněná v soudním řízení objasňují všechny potřebné okolnosti pro posouzení jednání obviněných jako přečinu pomluvy podle § 184 odst. 1 tr. zákoníku. Správné právní kvalifikaci skutků, s níž se v odvolacím řízení důvodně ztotožnil i Krajský soud v Brně, odpovídá ve výroku o vině v rozsudku Okresního soudu v Hodoníně též aplikovaná tzv. právní věta. Napadená rozhodnutí soudů obou stupňů netrpí právní vadou, kterou obvinění v mimořádných opravných prostředcích formálně relevantně vytkli...

(...)

Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněných R. F., D. F. a D. H., neboť je shledal zjevně neopodstatněnými. Proto nebyl oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Našli jste potřebné informace a inspiraci? Provoz těchto stránek i další aktivity sdružení Spravedlnost dětem můžete podpořit sponzorským darem.

Za podporu děkujeme.