Placení alimentů tabulka nevyřeší

Petr Uhl; Právo 19. 3. 2010

Rodič povinný platit výživné na dítě u soudu často klame, příjmy nepřizná. A navíc, výživné rodič, který dítě vychovává, často obtížně vymáhá.

Tabulka s rozpětími výživného podle věku dítěte, kterou nyní zveřejnila ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová, to ale neřeší. Chce jen plošně výživné zvýšit a zmenšit neodůvodněné rozdíly ve výživném určovaném různými soudy.

V ČT ale nedokázala ministryně vysvětlit, zda se procenta z platu (proč ne z příjmu?) vztahují na jedno dítě nebo na všechny dohromady. Pro děti nad 15 let to je kolem 20 procent platu. Pokud se to vztahuje na jedno dítě, kde vezme rodič platící alimenty na čtyři děti ve věku nad 15 let peníze na to čtvrté a na svoji obživu?

Platí-li procenta z tabulky jak na dítě jedno, tak i na všechny, pak zhruba stejná částka by byla výživným na jedno dítě i výživným pro čtyři děti. Výživné se ale určuje i podle situace rodiče, v jehož výchově je, nejen podle schopností platícího.

Až mi jí bylo líto, ministryně Kovářové, připadala mi v televizi jako člověk, který vykládá v jednom vtipu o výhodách kamen na kolečkách posouvaných po bytě a neumí vysvětlit, kam jde ten kouř.

Ale zatímco herec Jaroslav Vojta se svobodně vyjadřoval ke kamnům bez komínu a i zelená poslankyně Kateřina Jacques bavila národ tím, že nevěděla, co to je biomasa,v případě ministryně to legrace není. Vládní moc nemůže soudu doporučovat řešení, které není v zákoně. Kovářová chce prosadit něco, co podle ústavy ministr a vláda výslovně prosazovat nesmějí.

Okolností, podle nichž se určuje výživné, je tolik, že se do žádné tabulky nevejdou, v knižním vydání zákona o rodině je toho od roku 1963, kdy zákon vznikl, sto stránek, hlavně judikatury, tedy shrnutí soudních rozhodnutí a stanovisek k jednotlivým případům.

I počítačový program vycházející z té judikatury by výživné určil spravedlivěji než ministrynina tabulka.

Zůstáváme ale právním státem. Soudci budou naštěstí dál soudit, někdy dobře a jindy špatně či pomalu, ale rozhodně bez ohledu na nějakou tabulku. Ta není a ani se nesmí stát součástí zákona o rodině. Pro soudce není tabulka ani doporučením.

Jak ale odstranit potíže v určování a placení výživného, tedy jinak než plácnutím do vody před volbami? To napovídá zákon o soudech a soudcích. Ukládá Nejvyššímu soudu povinnost sledovat a vyhodnocovat soudní rozhodnutí a zaujímat k nim stanoviska v zájmu jednotného rozhodování soudů. Neodůvodněné rozdíly v soudně určeném výživném touto cestou zmenšit lze. Obecné zvýšení částek je spíše věcí diskuse odborné i laické veřejnosti s ohledem na zahraniční zkušenosti.

Nejvyšší soud ale dělá mrtvého brouka a ani odborná veřejnost nevolá po tom, aby plnil svou zákonnou povinnost. Jen té ministryni se všichni smějí. Ale soudci se bojí, mocná je vláda a ministryně. Jedinou naději mají, že už velké škody nenadělá.

Našli jste potřebné informace a inspiraci? Provoz těchto stránek i další aktivity sdružení Spravedlnost dětem můžete podpořit sponzorským darem.

Za podporu děkujeme.