K náhradě škody při použití vlastního motorového vozidla

Judikát Rc 12/1990

Rodič, kterému bylo nezletilé dítě svěřeno do výchovy, odpovídá za škodu vzniklou druhému z rodičů v důsledku zmaření styku s dítětem i tehdy, když tohoto rodiče včas neinformoval o objektivní překážce (např. o onemocnění dítěte) bránící uskutečnění styku s nezletilcem ve stanovenou dobu. Potřebu použití vlastního motorového vozidla rodiče k uskutečnění styku s nezletilým dítětem ve výchově druhého z rodičů je třeba posoudit jednak z hlediska přepravy rodiče do místa styku a jednak i z hlediska účelnosti využití vozidla v průběhu styku s dítětem. Při vyčíslení nákladů spojených s tímto použitím vozidla lze přihlížet k paušalizovaným náhradám nákladů obdobného používání osobních vozidel pro jiné účely.

(rozsudek Nejvyššího soudu ČSR z 22. 12. 1987, 1 Cz 63/87)

Okresní soud nepochybil, pokud při vyčíslení škody jakožto nákladů na použití osobního vozidla obdobně použil právní předpisy upravující paušalizované náklady pro jiné účely - předpisy o cestovních náhradách, konkrétně ustanovení § 7 zák. č. 119/1992 Sb. O cestovních náhradách, ve znění pozdějších předpisů, a prováděcích vyhlášek ministerstva práce a sociálních věcí. Je sice pravdou, že tyto předpisy nemohou být bez odpovídajícího zákonného odkazu aplikovány přímo. Přesné zjištění skutečných nákladů žalobce spojených s provozem jeho vozidla, včetně skutečného opotřebení vozidla, by však bylo spojeno s nepřiměřenými obtížemi. Výši nároku na náhradu škody je proto soud oprávněn určit podle své úvahy (§ 135 o. s. ř.). Je přitom na místě použít právě výpočet stanovený pro paušalizované náhrady dle v rozhodném období účinných předpisů o cestovních náhradách, které sestávají z náhrady za spotřebované pohonné hmoty a ze základní náhrady, jejímž účelem je náhrada opotřebení vozidla. Smyslem těchto předpisů je právě nahrazení nákladů vznikajících při užití vozidla a nesleduje se jimi poskytnutí odměny za užití vozidla (srov. Též rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR sp. Zn. 1 Cz 63/87 ze dne 22. 12. 1987 uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. Rc 12/1990). Výpočet výše škody uvedený v odůvodnění přezkoumávaného rozsudku odvolací soud shledal správným a odpovídajícím výši cestovních náhrad, jež by příslušely dle vyhl. Č. 448/2000 Sb. (pro rok 2001), č. 445/2001 Sb. (pro rok 2002) a č. 569/2002 Sb. (pro rok 2003), proto na něj pro stručnost odkazuje.

(rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 10 Co 624/2006-81 ze dne 28. 2. 2007)

Našli jste potřebné informace a inspiraci? Provoz těchto stránek i další aktivity sdružení Spravedlnost dětem můžete podpořit sponzorským darem.

Za podporu děkujeme.