Diskriminaci ve výchově svých dětí si otcové sami přejí!

z rozsudku Okresního soudu Brno - venkov č.j. 9 P 131/2001 ze dne 8. 4. 2002 o svěření nezl. Jana B., nar. 13. 10. 1994, do výchovy matce po téměř roční střídavé péči obou rodičů:

... "Soud považuje za nutné se nejdříve vyjádřit k četným článkům, výňatkům z odborné literatury, popřípadě odkazům na knihy z oboru dětské psychologie. Tyto přílohy totiž zaujímají poměrně velkou část spisu a otec i jeho obecný zmocněnec kladli na tuto literaturu (dle jejich názoru důkazy) velký důraz. V daném případě se sice jedná o poměrně kvalitní publikace mající víceméně obecnou platnost, nicméně ne vždy je možno tyto šablony použít na konkrétní rozvodový spor o dítě. Každý případ je zcela individuální a je třeba jej řešit v mnohem širších souvislostech než by se na první pohled zdálo. Soud především odmítá tvrzení o preferenci matek při rozhodování o výchově dětí. Je sice pravda, že v 90% případů jsou nezletilé děti svěřovány do výchovy matkám, je to však proto, že otcové si toto řešení sami přejí. Každodenní starost o nezletilé dítě totiž sebou přináší velmi výrazné omezení v trávení volného času, ve výběru zaměstnání, ve finanční oblasti a v neposlední řadě i ve výběru nového partnera. Této skutečnosti jsou si otcové moc dobře vědomi a proto v drtivé většině případů navrhují, popřípadě souhlasí se svěřením svých dětí do výchovy matky. Pokud se však najde takový otec, který má o výchovu vážný zájem a navrhuje svěření nezletilého dítěte do své výchovy popřípadě střídavou výchovu, je třeba vždy velmi pečlivě zvážit, zda by skutečně nebyla pro dítě lepší výchova u otce. V daném případě však při vší úctě a obdivu k postoji otce je nutno konstatovat, že podmínky pro střídavou výchovu, popřípadě pro svěření nezletilého do výchovy otce, nebyly splněny. ..."

z odvolání:

... "A zdržíme-li se ještě trochu u obecných závěrů, tak soud se hluboce mýlí i ve svých názorech na příčiny diskriminace otců v porozvodové výchově dětí. Zdůvodnění tohoto stavu je jednostranným a povrchním subjektivním dojmem z vnitřku státní struktury: Z těch otců, kteří "v drtivé většině případů navrhují, popřípadě souhlasí se svěřením svých dětí do výchovy matky", ti, kteří se "najdou" a "mají o výchovu vážný zájem" jsou rozvodovým systémem drceni a musí souhlasit, neboť nespokojí-li se s vyměřeným "širokým stykem" (v nejlepším případě 2 víkendy v měsíci, pokud není dítě zrovna nemocné), státní struktury s nimi zametou daleko hůře (srovnej s trestným činem útisku podle § 237 tr. zákona, který spáchá ten, kdo jiného nutí, zneužívaje jeho tísně nebo závislosti, aby něco konal, opominul nebo trpěl!)

Že tato diskriminace v poměrech českého právního státu panuje, ostatně připouští - chválihodně - i přední feministka Michaela Marksová - Tominová. Viz příloha č. 1. (cit. z rozhovoru s redaktorem deníku Právo, 12. 10. 2001: "I muži bývají obětí diskriminace podle pohlaví, například když chtějí po rozvodu dostat dítě do své péče.")

Uvedené názory soudu v neposlední řadě svědčí ovšem také o nerozlišování specifičnosti opatrovnického - nesporného řízení a nepochopení zásady oficiality. Výchova dítěte je podle lidské přirozenosti a dosud ještě i podle českých právních předpisů nejen právem, ale i povinností rodičů. Soud proto v opatrovnických řízeních z moci úřední provádí (musí provádět) dokazování a rozhoduje (musí rozhodovat) podle objektivně zjištěných poměrů a výchovných schopností jednotlivých rodičů, nikoliv podle návrhů účastníků, včetně okolnostmi a státním aparátem donucených "navrhujících" otců, takže dítě by mělo být svěřováno vždy kvalitnějšímu rodiči bez ohledu na návrhy.

Připustíme-li, že nejdůležitějším kritériem k posouzení, u kterého z rozvedených rodičů bude mít dítě příležitost k nejpříznivějšímu vývoji, je kvalita osobnosti rodiče (rodič vychovává dítě tak kvalitně, jak kvalitní je sám), potom lze k tomuto účelu vhodně využít Gaussovu křivku, jakožto univerzální charakteristiku rozdělení jevů a proměnných v živé i neživé přírodě. Rozdělíme-li tuto křivku na 3 základní úseky (osobnost rodiče spíše špatná, osobnost průměrná, osobnost spíše dobrá) do nichž promítneme 9 možných kombinací osobností rodičů dítěte (např. matka i otec spíše dobří, matka dobrá - otec průměrný, matka spíše špatná - otec spíše dobrý atd.), tak i při určitém preferování matek z "biologických důvodů" (kombinace oba spíše špatní, další kritéria u shody kvalit obou), dospějeme k závěru, že alespoň jedna třetina rozvádějících se (nebo rozváděných!) otců má z hlediska kvality osobnosti lepší výchovné předpoklady než matky, a že minimálně takový poměr mezi rodiči, kterým bylo dítě svěřeno do výchovy, by se měl odrážet i v soudní praxi, na rozdíl od setrvalého výrazného nepoměru, uvedeného i soudem. V dalších podrobnostech odkazuji na citovanou studii PhDr. Eduarda Bakaláře, CSc., "Zamyšlení nad otázkou, kdo má vychovávat děti po rozvodu manželství" z metodické publikace Ministerstva práce a sociálních věcí "Nové pohledy na rozvodovou tematiku" v příloze č. 2. ..."

Pokud tedy máte zkušenosti jiné a nejste přitom z oné "drtivé většiny navrhujících otců", napište nebo zatelefonujte soudci Mgr. Břetislavu Cvanovi z Okresního soudu Brno - venkov, Příkop 11, 604 72 Brno. Jistě si s Vámi rád popovídá a Vaše slova bude "velmi pečlivě zvažovat".

Našli jste potřebné informace a inspiraci? Provoz těchto stránek i další aktivity sdružení Spravedlnost dětem můžete podpořit sponzorským darem.

Za podporu děkujeme.