|
|
Věrohodnost výpovědí nedospělých a mladistvých osob v trestním řízení
Při posuzování výpovědí nezletilých dětí v soudním řízení nebo před úřady doporučujeme seznámit se s kvalifikovaným rozborem problematiky od JUDr. Marcely Kacafírkové, který publikovala v časopise Právo a rodina č. 2/2001. Ukázky přinášíme:
.....Hodnocení věrohodnosti výpovědi se provádí:
a) srovnáním údajů obsažených ve výpovědi s ostatními důkazy,
b) prověřením vnitřní shody samotných údajů ve výpovědi,
c) vyjasněním dalších okolností.
Pro věrohodnost výpovědi svědčí zejména absence rozporů při srovnání jednotlivých výpovědí získaných v časovém odstupu, souhlas pozorovaného chování vyšetrované osoby s obsahem výpovědi, konkrétní, jasné, bohaté a nestereotypní líčení děje, popis událostí typických pouze pro danou situaci, logické zakotvení události v čase, popisování detailů, jejichž význam vyslýchaný vzhledem ke své úrovni vývoje nemůže chápat, popis vlastních stavů a nálad, které vyslýchaný registroval v době, na níž je tázán, atd.
Někteří teoretici odmítají využití dětských výpovědí v trestním řízení pro jejich nevěrohodnost. Odůvodňují toto své stanovisko zejména poukázáním na mělkost dětské paměti, silně rozvinutou představivost, zvýšenou sugestibilitu a nezkušenost dítěte. Současná kriminalistická praxe však vychází z toho, že při respektování individuálních zvláštností vývoje dětské psychiky a odpovídající volbě taktických postupů vedení výslechu je možno získat od nedospělce pravdivou výpověď, kterou lze využít v trestním řízení.
.....
Obecná věrohodnost se získává především z objektivních zpráv a je jen jedním aspektem věrohodnosti speciální. Vyjadřuje, že určitá osoba má odpovídající předpoklady k objektivnímu vnímání, pochopení a vybavení událostí prožívaných ve svém běžném životě. V rámci zkoumání obecné věrohodnosti se analyzuje, zda nejsou tyto schopnsti ovlivněny duševní chorobou, poruchou, nebo některým trvalým rysem osobnosti, a pokud jsou, tak do jaké míry.
Dále se klade důraz i na analýzu prostředí, v němž dítě vyrůstá, a jeho možné vlivy na psychiku nezletilého. Je třeba soustředit se zejména na zkoumání kvality vnímání, rozumových schopností, paměti, způsobu myšlení a struktury osobnosti, sugestibility, sklonů k fantazii i případných obecných tendencí k podvádění. Značnou roli zde hrají i objektivní údaje, získané prostřednictvím posudků ze škol a pracovišť nebo z výpovědí jiných osob.
Zkoumání speciální věrohodnosti spočívá v posouzení, zda je konkrétní výpověď o dané situaci pravdivá, či dojaké míry lze spoléhat na její pravdivost. Základní formou tohoto zkoumání je především porovnávání jednotlivých výpovědí, které byly realizovány opakovaně s různým časovým odstupem. Je nutné zaměřit se hlavně na odhalení možných důvodů lživé výpovědi, kterými mohou být například strach, msta nebo ochrana jiné osoby, na odhalení případné autosugesce a heterosugesce apod. Vzhledem k tomu, že dítě ještě nemá dostatečnou slovní zásobu, musí si vyšetřovatel dobře všímat výrazů, které se vyskytují v dětské výpovědi a které by dítě samo od sebe nemohlo použít s ohledem na svůj věk a mentální úroveň. Jejich používání může svědčit o návodu, radě, sugesci, přinucení nebo nápodobě z nejnižsího sociálního prostředí.
Při zkoumání věrohodnosti dětské výpovědi je nutný individuální přístup ke každému jedinci. Je třeba brát v úvahu kromě jiného i vrozený typ temperamentu a nervové soustavy, neboť s vrozeným typem nervové soustavy souvisí celá škála psychických stavů - například strach, odvaha, tíseň, deprese, pasivita nebo aktivita, protřelost spojená s lhavostí atd. Hodnota věrohodnosti výpovědi se snižuje s úrovní intelektu vyslýchaného. Nízká mentální úroveň je provázena zvýšenou sugestibilitou a sníženou korekcí rozumovou úvahou, mentálně retardované děti mnohdy nechápou ani smysl kladených otázek.
Pokud jde o zkoumání věrohodnosti dětské výpovědi v závislosti na věku vyslýchaného dítěte, rozbor více než sta znaleckých expertíz, realizovaných v letech 1976 až 1983 ukázal, že nejspolehlivější jsou výpovědi dětí mladšího školního věku. Za nejpřiznivější věk z hlediska věrohodnosti se považuje období mezi 9. a 11. rokem. U chlapců toto příznivé období přetrvává přibližně do 13 ažl4 let, u dívek začínají být po 10. až 12. roce výpovědi méně spolehlivé. Dívky jsou totiž v tomto období značně citově nevyvážené, afektivní, projevuje se u nich zvýšená sexuální vnímavost a zvídavost apod. Mnohdy si dokáží předem dokonale připravit výpověď a vypovídat v závislosti na kladném či zápomém citovém zaměření, které mají k zúčastněným osobám. Citová a povahová nevyrovnanost v době dospívání může být faktorem, který činí hodnotu jejich výpovědí zcela pochybnou.
Nelze rovněž příliš spoléhat na věrohodnost výpovědí dětí v předškolním věku. Problematickou se jeví zejména spolehlivost časových údajů. Zkušenosti vyšetřovatelů potvrzují, že do deseti let je zpravidla velmi nízká, teprve později se pomalu zvyšuje. Tento závěr lze doložit i příkladem z vyšetřovatelské praxe.
Pětiletý chlapec byl vyslýchán jako svědek trestného činu pohlavního zneužívání své sestry neznámým mužem. Při výslechu uvedl, že situaci pozoroval asi po dobu 25 minut. Po čase byl zadržen recidivista, který byl v době činu pozorován poblíž místa události. Poškozená ho nepoznala, neboť ke zneužití došlo ve sklepních prostorách za špatné viditelnosti, nezletilý svědek ho však při rekognici označil jako jediného možného pachatele. Obviněný prokázal své alibi tak, že v průběhu inkriminovaného dne mohl dokázat veškerou svou činnost až na několik mezer v trvání 5 až 10 minut. Byly zde tedy vážné rozpory mezi časovými údaji svědka a obviněného, a proto byl vyžádán znalecký posudek nezletilého, zaměřený zejména na jeho schopnost rozlišovat časové úseky. Při psychologickém vyšetření byl chlapec dvacetkrát v různých časových intervalech dotazován, jak dlouho trvá činnost, jíž se právě věnuje. Ve všech údajích bylo zjištěno nadhodnocování časových úseků. Pokud se jednalo o řádově minutové intervaly, nadhodnocoval je chlapec průměmě o 60 %, desetiminutové intervaly nadhodnocoval asi o 50 %. Objektivně hodnotil až hodinové úseky. Závěr posudku byl tedy formulován tak, že u svědka nelze spoléhat na objektivní odhad kratších časových úseků a věrohodnost v této oblasti je snížena. Vyšetřovatel tedy nespoléhal na časové údaje obsažené ve výpovědi nezletilého a pomocí dalších důkazů později vinu obviněného prokázal.
.....
Zvláštní zmínku zasluhují otázky věrohodnosti výpovědí dospívajících dívek. Při hodnocení výpovědí je třeba zkoumat, zda se v osobnosti vyslýchaného nevyskytují hysterické rysy, s nimiž se setkáváme nejčastěji právě u dívek staršího školního věku a mladistvých.
U chlapecké populace nejsou hysterické rysy osobnosti zdaleka tak výrazné. Hysterické dívky dovedou působit na city, rafinovaně lžou a dívají se přitom bezostyšně zpříma do očí, funkčně se rozpláčí, ale bystře sledují reakce okolí. Hysterické typy jsou problémem při vyšetřování a málo zkušený vyšetrovatel si může učinit o případu chybný názor.
Hysterické rysy je možno sledovat u dětí asi po 10. až 11. roce. Tyto děti se vyznačují tím, že rády a nenuceně vyprávějí co prožily, avšak jimi popsané situace se vždy vymykají běžné životní normě. Děti se do vyprávění tak vžijí, že mu nakonec samy uvěří.
Svých cílů dosahují lží, pláčem a obratnými podvody, jejich reakce jsou přesně promyšlené a účelové, většinou nepřiměřené podnětům. Na nepatrný podnět mnohdy vzplanou, rozčílí se, házejí na zem předměty, zlostně se rozpláčí a mají tajnou radost, že jsou středem pozomosti. Jejich výmysly jsou senzačního rázu, každou realitu dovedou obratně doplnit svými konfabulacemi.
Nebezpečnost podcenění takovýchto jedinců je patrná i z následujícího příkladu:
Čtrnáctiletá dívka, psychologem označená jako nevyvážená osobnost se sklo-nem k exhibicionismu, ohlásila, že byla pohlavně zneužita bratrem druha své matky. Celý případ líčila do všech detailů, při sepisování protokolu se chvěla, plakala, zdálo se že je velmi rozrušena. Obviněný vše popřel, byl však vzat do vazby. K dalšímu výslechu se dívka dostavila s úsměvem, bez jakéhokoli rozrušení i když by prožitek pro ni musel znamenat otřes, který by z její psychiky tak lehce nevymizel.
Při tomto výslechu se vyskytly závažné rozpory mezi její dnvější výpovědí a opětovným líčením události. Když ji na to vyšetřovatel upozomil, pravila klidně, že si všechno vymyslela, protože dotyčného muže nenáviděla. Pak následovala řada nadávek a dívka se dostala do silného hysterického afektu. Při pozdějším pohovoru s psychologem uvedla, že chtěla navázat s obviněným milostný vztah, což mu také navrhla, avšak byla jím rázně odmítnuta. To se jí hluboce dotklo a začala proto dotyčného muže nenávidět. Dlouho předem si pak v hlavě přpravovala a promýšlela plán, jak mu co nejúčinněji ublížit. Proto si celou situaci vymyslela a obvinila ho z pohlavního zneužití.
Tento případ byl v první fázi vyšetrovatelem řešen příliš ukvapeně. Vyšetrovatel neměl dostatek zkušeností s psychickými zvláštnostmi dívek v pubertě a přesvědčivému výkladu doplněnému pláčem uvěřil. Nedovedl správně analyzovat situaci. V daném případě bylo teba důsledně hodnostit výpověď dívky, ve které mohly být nalezeny stopy nasvědčující tomu, že výpověď je smyšlená, zhodnotit všechny okolnosti a důkazy zpochybňující pravdivost výpovědi, a nepřehlížet na první pohled patrné zvláštnosti její osobnosti.
Jak vyplývá z vedeného příkladu, je nutné obezřetně hodnotit výpovědi nedospělců, u nichž se vyskytují hysterické rysy a důkladně studovat podrobné materiály o jejich osobnosti, popř. si i vyžádat znalecký posudek.
.....
Našli jste potřebné informace a inspiraci? Provoz těchto stránek i další aktivity sdružení Spravedlnost dětem můžete podpořit sponzorským darem.