Táto, kde jsi?Blanka Kovaříková, Vlasta, 28. 11. 2001
"Den, kdy se narodila Shelley, byl nejšťastnější v mém životě," říká Holanďan Ringo Harms (30). Nyní se však vzdává naděje, že svou dcer u ještě někdy uvidí. "Do Čech jsem se přistěhoval 4. srpna 1992 a hned šestnáctého jsem potkal svou budoucí ženu. Mluvila jen česky, a tak jsem ji s pomocí slovníku pozval do kina. Začali jsme spolu žít, a když se nám 8. března 1997 narodila Shellinka, půjčil jsem si od své rodiny peníze a koupili jsme si vlastní byt. Bohužel po dvou šťastných let ech manželka požádala o rozvod, protože si v práci našla přítele," vzpomíná Ringo a listuje v albu fotografií své dcery . "V prosinci 1999, když už se manželka odstěhovala, jsem si natočil na video, jak mi Shelley říká, že mě má ráda. Ale manželka tvrdila, že se mě dcer a bojí." I když podle nařízení soudu má Ringo nárok se s dcerou vídat každý druhý víkend, praxe byla jiná. Když prý zvonil u bytu na adrese, kterou manželka uvedla soudu, nikdo neotvíral. Potom bývalá manželka žádala soud o snížení doby styku. "Já jsem naopak podal návrh na změnu výchovy. Nechtěl jsem o Shelley přijít. Teď však už vím, že by se vše vleklo do nekonečna, protože manželce ještě ani nebyly uloženy pokuty za to, že mi nedovolila se s dcerou vídat," říká rezignovaně Ringo, který s Shelley strávil naposled celý den loni 1 6. dubna. Nyní se chystá vrátit do Holandska a založit novou rodinu. "Než odsud ale odjedu, chci požádat přátele, aby napsali dopis, jak oni viděli můj vztah s Shelley . Jednou, až bude Shelley dospělá, si to přečte a pochopí, že jsem ji měl rád a chtěl jsem být její tát a," uzavírá Ringo. Janu Královou z Pardubic ustanovil "správkyní" korespondence a kromě toho nechal připravit webovou stránku http://move.to/shelley , kde si každý může přečíst celý příběh v angličtině. Otcové po rozvodu Ročně se u nás rozvádí 2 7 000 manželství a děti bývají svěřeny do péče jednoho rodiče, který v 96 procentech případů dostatečně neumožňuje styk s druhým rodičem. Jelikož končí většina dětí u matky, je tím, kdo své dítě nemůže vídat, zpravidla otec. Muži se po rozvodu chovají různě. Ti lehkomyslní jsou schopni na dítě téměř zapomenout. Další si myslí, že bývalou manželku vytrestají, když o své dítě nebudou projevovat zájem. Koho trestají ve skutečnosti, je nasnadě. Někteří se smíří s návštěvami, jak jim je vyměří soud, nebo se domluví i na častějším styku. Existuje ale i hodně otců, kteří své dítě chtějí vidět co nejčastěji, a pokud je jim v tom bráněno, žádají o svěření do své péče. Ti se mohou obrátit na sdružení Spravedlnost dětem. " Veřejnost netuší, jaká kalvárie takového otce čeká. Pokud je mu bráněno v kontaktu s dítětem a začne se ho domáhat, rozjede se několikaletý kolotoč, do něhož nasedají sociální pracovnice, psychologové a soudci. Řízení se bohužel velmi dotýká dítěte, u kterého se zjišťuje, jaký má ke komu vztah, píšou se na ně posudky stejně jako na rodiče, a to všechno se předkládá soudu, který nespěchá. Dítě roste, otce už téměř nezná, a on sám rezignuje, protože ho to stojí příliš sil a prostředků," vysvětluje zmocněnec sdružení Luboš Pater a. Zavržený rodič Podle Luboše Patery se nevyužívá všech variant, které umožňuje novela zákona o rodině z roku 1 998. Zatímco do té doby byla jedinou možností úpravy poměrů nezletilých dětí po rozvodu výhradní péče matky nebo otce, při níž byl vymezený společný čas dítěte a otce na jeden víkend za čtrnáct dní, nyní je možná i střídavá nebo společná péče. Při střídavé péči se rodiče většinou po měsíci střídají ve výchově. Tato možnost je podmíněna blízkostí bydlišť tak , aby dítě mohlo docházet do jedné školy. Společné výchovy se dá využívat v případech, kdy rodiče bydlí v jednom bytě, dělí se o zabezpečení dítěte a dokážou o ně i společně pečovat. " Těchto možností se využívá minimálně, ale ani tehdy, když soud přesně vymezí styk otce s dítětem, nebývá vyhráno," říká Luboš Patera. Některé matky alespoň znepříjemňují předání dítěte, jiné se snaží na dobu určenou pro návštěvu naplánovat jinou atraktivní činnost, aby dětem bylo líto odejít s otcem. Jsou také matky, které si vymýšlejí u dítěte různé nemoci a z toho důvodu je prostě nevydají. "Když se to stane vícekrát za sebou, vztah mezi otcem a dítětem se naruší natolik , že dochází k jeho zpřetrhání a vzniká syndrom zavrženého rodiče. Dítě, které bylo zpočátku jedním z rodičů popouzeno pro ti druhému, si v této fázi již samo vytváří vlastní negativní postoje k rodiči, kterého nakonec zavrhne. Typické je téměř úplné vymazání minulých společných pěkných zážitků. Zavržený rodič je vnímán jako nebezpečný, zlý a nežádoucí." Zneužívané děti Podle Luboše Patery se úřady často schovávají za názory dítěte. "Zneužívá se přitom i Úmluvy o právech dítěte, kde je sice stanoveno, že dítě má právo se svobodně vyjádřit, ale to, co je soudu předkládáno, často není jeho vlastní názor - a už vůbec ne svobodný! Uvedu vám příklad, který se stal v Brně. Matka šestiletého chlapce si našla milence a i se synem se nastěhovala k babičce. Okamžitě začala manželovi zabraňovat ve styku se synem. Když se mu po dvou měsících podařilo s chlapcem mluvit telefonicky, řekl mu: "Bydlím u cizí paní a nelíbí se mi tam." Soudce si však posléze nechal předvolat matku s dítětem a v protokolu bylo zapsáno: "U maminky se mu líbí, chce zde zůstat a s tatínkem se chce stýkat jednu sobotu za měsíc." I mámy mívají smůlu Abychom se ale stále nezastávali jen otců. Luboš Pater a vzpomíná na případ, v němž bylo naopak ublíženo matce. "Byla dlouhodobě nemocná, ale jinak milující máma. Manžel, bývalý armádní důstojník , se s ní rozvedl, a když se začalo u soudu rozhodovat o výchově dětí, posudky pro oba rodiče vyznívaly pozitivně. Ale vzhledem k tomu, že byla matka nemocná, kluci byli svěřeni do péče otce. Ten je začal pro ti matce popouzet, až nakonec dosáhl toho, že se k ní začali chovat hrubě. Navíc jí bránil v kontaktu s nimi a na odboru sociální péče narážela na nepochopení. Bylo zřejmé, že otec úřady korumpoval." Boj o dceru Dádě je nyní pět let, ale na svůj raný věk už má leccos za sebou. Vyrůst ala v rodině, kde docházelo k častým konfliktům, které vyvrcholily soubojem o dceru. Poté, co ji měl její otec Ivo Karola nějakou dobu u sebe, zažil jeden z nejhorších okamžiků svého života. Podle předběžného opatření soudu mu byla Dáda úředně odňata. Jak takový akt vypadá? "Přišli si pro ni sociální pracovnice za doprovodu policie a prostě si ji odvedli. Pak jsem ji několik měsíců neviděl. Městský soud naštěstí posléze dalším předběžným opatřením upravil můj styk s ní, takže ji nyní mám každých čtrnáct dní o víkendu. Chtěla by ale se mnou zůstat napořád, a tak žádám o její převzetí do své péče," vykládá Ivo Karola v momentě, kdy si byl dceru v pátek vyzvednout. Oba působili velmi šťastně. * * * Nepostradatelní muži
Kde hledat?
Našli jste potřebné informace a inspiraci? Provoz těchto stránek i další aktivity sdružení Spravedlnost dětem můžete podpořit sponzorským darem. Za podporu děkujeme. |