Případ Terezky bych řešil znovu stejně

Právo 7. 9. 2007

Lenka Hloušková, Kateřina Beránková

Soudce Obvodního soudu pro Prahu 8 Miloslav Sládek řekl Právu:

* Myslíte si, že hospitalizace Terezky splnila svůj účel?

Jsem přesvědčený, že to, co se událo v minulých měsících, včetně umístění Terezky do neutrálního prostředí, výrazně posunulo věc kupředu. A možná nejen tuto věc. S ohledem na závěry znaleckého posudku a názory znalců, už alespoň na obzoru vidím nějaké varianty řešení věci, které byly účastníkům při středečním jednání nastíněny. Konečný výsledek řízení závisí na mnoha neznámých. Teď to mají v rukách rodiče a Terezka. Vědí, co bude kdy za jaké situace následovat.

* Jak vypadá znalecký posudek?

Znalci došli k závěru, že oba rodiče mají nejen dobré výchovné předpoklady, ale i limity při výchově. Vztah mezi matkou a Terezou je zřetelně pozitivní s rysy vzájemné závislosti, vztah k otci je zřetelně a černobíle negativní, neodpovídající realitě. Tolerantnější a objektivnější z obou rodičů se jeví více otec. Tereza je ovlivňována matkou ve vztahu k otci, její zřetelně negativní postoje nejsou založeny na vlastních zkušenostech s ním, ale především na představách o něm, které jsou ovlivněny postoji dalších osob, především matky. Pro zdravý vývoj nezletilé by byl optimální dostatečný kontakt a vztah s otcem, společné trávení volného času, postupná změna jednostranného vnímání jejich vztahu, což je ovšem podmíněno změnou postoje matky, který je dlouhodobě neměnný.

* Jaké jsou varianty řešení věci?

Pokud nedojde k narovnání vztahu Terezky s tatínkem, tak svěření Terezky do výchovy otce anebo zrušení úpravy styku Terezky s otcem.

* Cítil jste, že je na vás vyvíjen nějaký tlak změnit své rozhodnutí?

Vyslechl jsem spoustu nesmyslných a neinformovaných vyjádření a cítil jsem velký tlak od lidí, kteří netuší hloubku problému. Pár povrchních a většinou jednostranných informací jim pak stačilo k zaujmutí veřejně hlásaného názoru. Samostatnou kapitolou jsou politici. Naopak se mi dostávalo i velké podpory od lidí, kteří řeší podobné případy jako je ten Terezčin, jsou sami v podobné životní situaci. Bylo to povzbuzení a jsem jim za všechny ty dopisy vděčný.

* Postupoval byste po zkušenostech stejně i v další podobné kauze?

Ano, asi stejně nebo jen s malými změnami v závislosti na okolnostech daného případu. Ono se moc „jiných řešení“ nenabízí. V případu Terezky se zkoušelo vše – domlouvání, hrozby sankcemi, sankce. Umístění do neutrálního prostředí, kroky ke změně výchovy bylo proto poslední možné řešení. Nekonečné ukládání a vymáhání–nevymáhání pokut je neúčelné. Ani u Evropského soudu pro lidská práva pro to nemají pochopení. Jiná kauza našeho soudu tam skončila pro Českou republiku pokutou. To vše mě utvrdilo v nutnosti postupovat v případě Terezky rychle a aktivně.

* Co říkáte na kritiku bývalé nejvyšší zástupkyně Marie Benešové a prezidenta Václava Klause, že jste moc mladý na rozhodování této věci.

Pokud vím, paní Benešová netuší můj věk, pan prezident se pak vyjadřoval obecně. Diskuse o vhodné hranici minimálního věku soudců je vedena takovým způsobem, že vytváří dojem, že jediné důležité pro výkon funkce soudce je věk. Já považuji za nejdůležitější odborné schopnosti a osobnostní zralost. Obé lze prověřovat – zralost například psychotesty. Jsou lidé, kteří nejsou osobnostně zralí třeba ani v 50 letech. Pro rozhodování jsou mnohem více důležité profesní zkušenosti, které člověk nezíská jinak než tím, že bude soudit. Dnešní absolventi studovali současné moderní právo, znají právo evropských společenství, jezdili během studií na stáže na cizí univerzity. Čím vyšší bude věková hranice, tím je pravděpodobnější, že do justice budou chodit ti, co neuspěli nikde jinde, protože ti dobří už budou zavedení ve svých advokátních kancelářích a nebudou mít důvod jít do horšího.

Našli jste potřebné informace a inspiraci? Provoz těchto stránek i další aktivity sdružení Spravedlnost dětem můžete podpořit sponzorským darem.

Za podporu děkujeme.