K rozhodování o střídavé výchově III

Rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 12 Co 602/2003-94 ze dne 12. prosince 2004.

Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že nezletilý M. Z., nar. 28. 9. 1994, se pto dobu po rozvodu svěřuje do střídavé výchovy obou rodičů.

Otec je oprávněn mít nezletilého ve své výchově každý lichý měsíc v lichém roce a každý sudý měsíc v sudém roce.

Matka je oprávněna mít nezletilého ve své výchově každý sudý měsíc v lichém roce a každý lichý měsíc v sudém roce.

Rodiče si předají nezletilého poslední den v měsíci v 18.00 hodin v místě bydliště rodiče, ve kterém se nezletilý nachází v termínu převzetí.

Shora citovaným rozsudkem soud prvního stupně svěřil pro dobu po rozvodu nezletilého do výchovy otce. Matce vyměřil výživné ... Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že jsou dány podmínky k úpravě poměrů nezletilého pro dobu po rozvodu manželství jeho rodičů, neboť rodiče nezletilého již spolu delší dobu nežijí, byl podán návrh na rozvod manželství a o další výchově nezletilého nejsou rodiče schopni se dohodnou. Při rozhodování o tom, komu z rodičů bude nezletilý svěřen, prvostupňový soud postupoval dle § 26 zákona o rodině a vyšel z toho, že v péči žádného z rodičů nebyly zjištěny takové závady, které by ho bez dalšího z výchovy vylučovaly. Oba rodiče se vždy podíleli na výchově nezletilého, jejich výchovné schopnosti odpovídají osobnostem a pahlaví a jsou v zásadě dobré. Nezletilý M. má dobrý vztah k otci, matce i k polorodé sestře, preference jednoho z rodičů je pro něj zatěžující. Přáním samotného nezletilého je být v péči matky a stýkat se s otcem či naopak s tím, že preferuje prostředí stávající školy. Bytové poměry obou rodičů jsou kvalitní, u otce lze přihlédnout k tomu, že zůstává v zařízeném bytě v původním bydlišti. S ohledem na tyto skutečnosti svěřilsoud prvního stupně nezletilého do výchovy otce. Zároveň přihlédl i k věku dítěte a ke skutečnosti, že otce zvýhodňuje jeho pohlaví, které tvoří nutný identifikační vzor při zdárném vývoji nezletilého. Soud prvního stupně dále zohlednil tu skutečnost, že v případě svěření nezletilého do výchovy matky by matka nebyla ochotna vozit syna do původní školy. Změna školy a "souvěkovců" by však pro nezletilého znamenala zátěžovou situaci. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že svěření nezletilého do střídavé výchovy rodičů není v současné době v jeho zájmu, neboť rodiče nejsou schopni se na výchově dohodnout a mají k ní odlišné přístupy. Rovněž forma společné výchovy v dané věci nebyla reálná (vyhraněné postoje obou rodičů, oddělené bydlení.

Rozsudek napadla včasným odvoláním matka nezletilého s tím, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, a to zejména tím, že při svém rozhodování vzal v úvahu jako rozhodující obsah znaleckého posudku z oboru pedo-psychologie a následný výslech soudních znalců, kteří ale označili rodiče jako stejně vhodné pro výchovu nezletilého. ... Otec nezletilého navrhl potvrzení rozsudku. ...

Soud prvního stupně postupoval správně, pokud dospěl k závěru, že v daném případě jsou splněny zákonné předpoklady pro úpravu práv a povinností rodičů k dítěti pro dobu po jejich rozvodu dle § 26 zákona o rodině. Odvolací soud se však neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že je v zájmu nezletilého, aby byl svěřen do výlučné výchovy otce. Z důkazů provedených před soudem prvního stupně nevyplývá, že by někdo z rodičů byl lepším vychovatelem. Proto soud prvního stupně přihlédl k tomu, že nezletilý, pokud bude svěřen do výchovy otce, zůstane v původním prostředí, na které je zvyklý, přihlédl i k tomu, že otec je pro syna nutným identifikačním vzorem. Odvolací soud zejména však po pohovoru s nezletilým dospěl k závěru, že současná situace, kdy nezletilý žije v bytě s otcem a s matkou se sporadicky stýká, nezletilého traumatizuje. On sám není schopen, resp. nechce projevit, u kterého z rodičů by chtěl žít, protože má k oběma rodičům hluboký citový vztah. Přeje si, aby byli všichni společně. ... Na základě uvedených skutečností dospěl odvolací soud k závěru, že byly naplněny podmínky ustanovení § 26 odst. 2 zákona o rodině, podle kterého jsou-li oba rodiče způsobilí dítě vychovávat a mají-li o výchovu zájem, může soud svěřit dítě do společné, popř. střídavé výchovy obou rodičů, je-li to v zájmu dítěte a budou-li tak lépe zajištěny jeho potřeby. V daném případě jsou oba rodiče způsobilí dítě vychovávat a o výchovu mají zájem. Pobyt nezletilého pouze u otce se neosvědčil, dítě evidentně preferuje co nejširší kontakt s oběma rodiči a docházku do téže školy, jež pro něj v současné době představuje jistotu, kterou bude nutno i v budoucnu nezletilému zachovat. Stanovisko otce o problematičnosti dojíždění nelze akceptovat, neboť v pražských poměrech je tento rozsah cestování běžný i u mladších dětí, než je nezletilý. Oba rodiče si musí uvědomit, že je jejich povinností učinit vše pro řádné fungování střídavé výchovy (event. i za odborné pomoci) tak, aby zajistili další řádný vývoj svého dítěte, který by neměl být poznamenán jejich neschopností se dohodnout.

Našli jste potřebné informace a inspiraci? Provoz těchto stránek i další aktivity sdružení Spravedlnost dětem můžete podpořit sponzorským darem.

Za podporu děkujeme.