Rodinné mediaci je český stát dosud hodně dlužen

Luboš Patera, časopis Právo a rodina, č. 8/2002

Jedním z mála hlasů odborné veřejnosti k problematice rodinné mediace v České republice byl článek Doc. JUDr. Senty Radvanové "Význam rodinné mediace" (Právo a rodina č. 6/2001). Autorka se v něm zmínila také o Doporučení Rady Evropy č. R (98) 1 ze dne 21. 1. 1998, přičemž vyzývá příslušné orgány i širší veřejnost k zamyšlení nad ním a k jeho uvedení v život. Podívejme se tedy, jaká je realita.

Co je doporučováno

V České republice se ročně rozvádí přibližně 20 tisíc manželství s nezletilými dětmi; s rozvodem se tedy každoročně setkává asi 30 tisíc dětí. Základní principy mediace - zprostředkovaného vyjednávání a řešení sporů - jsou využitelné i při rozvodech a dalších soudních věcech péče o nezletilé děti. Zmíněné Doporučení Rady Evropy (plný text v českém překladu viz např. www.amcr.cz) vychází z pozitivních zkušeností s rodinnou mediací v některých zemích, které ukazují, že m. j. dochází k redukování konfliktů, k zajištění kontinuity osobních kontaktů mezi rodiči a dětmi, k redukování doby pro urovnání konfliktů i snižování společenských a ekonomických nákladů na rozvod.

Na základě toho pak Výbor ministrů vyslovil svá doporučení vládám členských států, kromě jiných tato: Zavádět nebo podporovat rodinné mediace, uskutečňovat nebo posilovat všechna opatření na podporu a ve prospěch používání rodinné mediace jakožto odpovídajícího prostředku řešení rodinných rozepří, usnadňovat schvalování mediačních dohod soudními nebo jinými oprávněnými orgány a zajišťovat mechanismy k vynucení takových dohod podle platných zákonů, podporovat rozvoj rodinné mediace, zvláště prostřednictvím informačních programů poskytovaných veřejnosti v zájmu lepšího porozumění pro tuto formu řešení rozepří konsensuálním způsobem. V neposlední řadě je státům doporučováno vyzkoušet vhodnost uplatnění principů mediace oproti jiným způsobům řešení rozepří.

Dá se říci, že z těchto bodů Doporučení je v českých poměrech bezezbytku naplněn pouze jediný: novela zákona o rodině z roku 1998 přinesla možnost usnadnění rozvodu, pokud rozvádějíci se manželé předloží soudu ke schválení dohody o úpravě poměrů nezletilých dětí, o vypořádání vzájemných majetkových vztahů a práv a povinností společného bydlení, popřípadě vzájemné vyživovací povinnosti. V ostatních bodech Doporučení nejen že český stát nejedná aktivně sám, ale nevěnuje dostatečnou pozornost ani iniciativám občanským.

Občané nezahálejí

Již krátce po vzniku Společnosti pro rodinnou mediaci v roce 1995 přišlo toto občanské sdružení s projektem efektivního využití rodinné mediace při rozvodech rodičů nezletilých dětí. Princip tohoto projektu je triviální: K cílené informovanosti rozvádějících se rodičů nezletilých dětí může být využito orgánů sociálně-právní ochrany dětí (dříve OPD) při jejich výkonu kolizního opatrovnictví v soudních věcech péče o nezletilé děti. Jinými slovy řečeno, každá sociální pracovnice může svým klientům doporučovat nejen návštěvu manželské poradny, psychologa či psychoterapeuta, případně advokátní kanceláře, ale také využití mediačních služeb. Taková informace by měla být poskytnuta ústně s patřičným vysvětlením rozdílu mezi uváděnými službami a také písemně (vhodné a v praxi osvědčené informační letáčky jsou zpracovány a připraveny). Takový způsob práce s klienty je zcela v souladu s příslušnými právními předpisy vymezujícími činnost sociálních pracovnic.

S nabídkou na ověření uvedeného projektu se Společnost pro rodinnou mediaci během několika let obrátila na vícero okresních a pražských obvodních úřadů. Zájem o spolupráci projevil jediný - Okresní úřad Strakonice, kde byl v roce 1997 projekt uskutečněn. V průběhu pěti měsíců byla ve všech nových soudních věcech péče o nezletilé, v nichž byl okresní úřad ustanoven opatrovníkem, poskytnuta rodičům informace o možnosti využití medační služby. Z celkového počtu oslovených rodičů jich tuto službu využilo 11,4 %, což potvrzuje předpokládanou schopnost určité (významné!) části rozvádějících se rodičů rodinnou mediaci využít.

Projekt byl evidován a vyhodnocen i PhDr. Jiřím Kovaříkem, pracovníkem Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí, m. j. takto: "Dosavadní zkušenosti lze hodnotit pozitivně, neboť se potvrzuje, že je možné u nezanedbatelné části rodičů dosáhnout dohody a posílit vědomí společné odpovědnosti za dítě, a to ještě předtím, než se stane "předmětem" soudních sporů, popř. vzájemného vydírání. Právě z hlediska dítěte je preventivní mediační postup plně indikován, neboť výrazně omezuje rizika dlouhodobého patogenního působení sporu či rozvodu rodičů na povětšinou nejzranitelnější článek rodinného systému, jímž je dítě samo. Díky tomu se zároveň snižují rizika možných traumatizujících stavů v rámci celého systému. Soudím, že na mediaci při rozvodech a sporech rodičů nezletilých dětí je třeba nahlížet jako na jednu z nezbytných, potřebných a užitečných služeb, které by měly být rodinám v krizi či nouzi v rámci širokého rejstříku sociálních služeb běžně nabízeny. Každopádně doporučuji, aby práce na studii mediace pokračovala." Úplný popis projektu i jeho vyhodnocení naleznete na www.amcr.cz.

Zdálo by se tedy, že nic nebrání tomu, aby do běžné sociální práce s rodinou při rozvodech (výkon kolizního opatrovnictví a s ním spojené úkony jsou nejrozsáhlejší agendou orgánů sociálně-právní ochrany dětí) byla snadno a efektivně začleněna i cílená a adresná informovanost o rodinné mediaci (srv. s Doporučením Rady Evropy), a to i jako aktivní prvek sociálně-právní ochrany dětí před škodlivými vlivy. Tento způsob jednoduchého doplnění sociální práce nepřináší navíc v podstatě žádné finanční náklady - komunikaci s rodiči mají sociální pracovnice v popisu práce, informační materiály lze nakopírovat vlastními prostředky v ceně několika desítek haléřů pro každého klienta; mediační službu by rodiče platili přímo mediátorům dle svého výběru (tak jako běžně a draze platí advokátům, soukromým psychologům a terapeutům, a musí nakonec zaplatit i případné soudní znalecké posudky v částkách dnes se blížícím 10 tisícům korun - tyto vydaje by jim využitím mediace odpadly), popřípadě je možno jim mediační službu poskytnout zdarma v rámci grantových programů.

Na tahu je stát

Ústředním orgánem státní správy, který metodicky řídí a kontroluje výkon sociálně-právní ochrany dětí, je Ministerstvo práce a sociálních věcí. To se zatím k uvedeným občanským aktivitám staví odmítavě. Ať již bylo oslovováno přímo Společností pro rodinnou mediaci, nebo s podporou sekce pro práva dětí Rady vlády ČR pro lidská práva, veškerá jednání vyzněla dosud do ztracena. Ministerstvo pouze přislíbilo "realizaci experimentu v jednom či více okresech v případě zájmu okresních úřadů", navíc pod podmínkou, že Společnost pro rodinnou mediaci jej bude informovat o svých členech (?!) a z nich potom ministerstvo a Asociace manželských a rodinných poradců (?; tedy jiné pouhé občanské sdružení) vyberou vhodné osoby pro takový "experiment" (stanovisko náměstka JUDr. Luďka Rychlého, č. j. 71-4744/2000)! Dobrá věc tedy klasicky narazila na byrokratickou bariéru. Manželští poradci se silným lobistickým vlivem na ministerstvo se cítí být rodinnou mediací ohroženi (naprostá většina manželských poraden je dotována ze státního rozpočtu, je tedy závislá na vykázaných klientech); nutno dodat, že neprávem. Rodinná mediace není ani odnoží manželského poradenství, ani součástí poradenství psychologického či psychoterapie (o poradenství navíc vůbec nejde), tedy právními předpisy vymezené činnosti státem zřizovaných poraden pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy. Jde o "pouhé pragmatické" řešení konkrétních sporných otázek za účasti prostředníka - mediátora, který stranám sporu usnadňuje komunikaci k nalezení vlastního přijatelného smírného řešení a v žádném případě jim neradí a nevyslovuje žádná doporučení či rozhodnutí. Přesto - a zcela logicky - byli manželští poradci oslovováni jako potenciální přirození partneři. Tento předpoklad možné spolupráce se však bohužel nenaplnil, právě pro zřetelné (neopodstatněné) obavy manželských poradců z konkurence a pro jejich nedostatečné rozlišování mezi psychologickým poradenstvím a mediací.

Rodinná mediace - a mediace jako taková - je však natolik závažnou věcí, že přes nepřízeň "mocných" občanské aktivity přetrvávají. Již před dvěma lety vznikla Asociace mediátorů České republiky, jako samosprávná profesní organizace, která má vytvořeny a schváleny standardy poskytování mediačních služeb, etický kodex mediátorů i systém vzdělávání mediátorů a jejich kontroly a supervize. Jedna z pracovních skupin Asociace se věnuje mediaci rodinné. Sněm Asociace mediátorů v únoru 2002 schválil za přítomnosti zástupkyně veřejného ochránce práv Mgr. Anny Šabatové odbornou garanci pro mediační služby poskytované členy Asociace v rámci případné realizace shora popsaného projektu využití rodinné mediace při rozvodech rodičů nezletilých dětí.

Co tedy dál?

Mediátoři jsou připraveni rodinné mediaci se kvalifikovaně věnovat; rozvádějící se rodiče jsou schopni mediační služby využívat, což je ověřeno nejen v zahraničí, ale i u nás. Také česká právní úprava rozvodů poskytuje pro využití mediace optimální podmínky (viz výše). Klíčovou úlohu při rozšiřování rodinné mediace tak může ve smyslu Doporučení Rady Evropy sehrát Ministerstvo práce a sociálních věcí (a mělo by; státní moc slouží podle Ústavy všem občanům). Jak již bylo uvedeno, toto ministerstvo metodicky řídí a kontroluje výkon sociálně-právní ochrany dětí. Kromě toho i podle organizačního řádu by příslušné ministerské Oddělení pro rodinu a děti (212) mělo m. j. zpracovávat koncepce sociálně-právní ochrany dětí, programy opatření k předcházení přičin a důsledků ohrožení příznivého vývoje dětí v rodinách a v neposlední řadě také spolupracovat s nestátními subjekty. Spolupráce ovšem pochopitelně nemůže znamenat dirigistický a vrchnostenský přístup jak k mediátorům (viz výše popsaný pokus o jejich "prokádrování"), tak k rodičům mediační službu potenciálně využívajícím; podle neoficiálních informací ministerstvo uvažuje o (dalším) rozšíření pravomocí státních orgánů k nařizování mediace rodičům - v tomto směru jde o naprosté nepochopení podstaty mediace, která je založena na zásadně dobrovolném přístupu sporných stran k ní. Před těmito (pochopitelnými) tendencemi je nutno důrazně varovat, protože již po krátké době úpravy probační a mediační služby poskytované státem v trestní justici se bohužel ukazuje, že i zde se začíná objevovat čistě byrokratický přístup ke klientům. Nelze také uvažovat, že by snad mediaci měly vykonávat přímo sociální pracovnice (jejich činnost je jiná a nemají pro mediaci ani prostor, jsou také jako opatrovníci dětí jednou ze stran soudního řízení), nebo že by měly provádět nějaký výběr rodičů (nutně subjektivně podložený), kterým bude informace o možnostech využití mediace poskytnuta.

Pomoci dobré věci může i ombudsman. Je veřejným tajemstvím, že činnost orgánů sociálně-právní ochrany dětí vykazuje výrazné nedostatky právě při výkonu kolizního opatrovnictví. Přestože jde o specifickou, závažnou a nejrozsáhlejší agendu, metodicky řízena není v podstatě vůbec. Veřejný ochránce práv má tedy velký prostor i dostatek pravomocí, aby v rámci prováděných šetření v jednotlivých případech i v rámci podnětu k prověření činnosti samotného Ministerstva práce a sociálních věci vyslovil příslušná doporučení a nebo se s požadavkem obrátil přímo na vládu.

Oprávněné potřeby významného počtu občanů a jejich dětí by měly dostat přednost před pohodlím jednotlivcům ve státních strukturách.

Našli jste potřebné informace a inspiraci? Provoz těchto stránek i další aktivity sdružení Spravedlnost dětem můžete podpořit sponzorským darem.

Za podporu děkujeme.