|
|
Psychika nezletilých dětí
Vývoj psychiky nedospělých a mladistvých osob z hlediska potřeb výslechové praxe v trestním řízení, psychické zvláštnosti jednotlivých věkových kategorií
Při posuzování výpovědí nezletilých dětí v soudním řízení nebo před úřady doporučujeme seznámit se s kvalifikovaným rozborem problematiky od JUDr. Marcely Kacafírkové, který publikovala v časopise Právo a rodina č. 1/2001. Ukázky přinášíme:
.....
Zvláštnosti jednotlivých věkových kategoriíNa základě mnohaleté psychologické praxe se ve vývoji osobnosti odedávna začaly vyčleňovat kvalitativně různé stupně.
Tyto stupně nejsou však formálními strukturami, nezávisí bezprostředně na věku, nýbrž na konkrétním obsahu, který si dítě osvojuje v průběhu svého vývoje. Podle různého obsahu osvojováníjsou děti různé nejen v témže věku, ale i jedno a totéž dítě se může nacházet v různých stádiích. Vyšší stadium většinou nepotlačuje, ale pouze přetváří ty formy, které se vyvinuly dříve. Psychický vývoj člověka je konkrétním individuálním jednotným procesem, v němž věkové zvláštnosti tvoří jen jeden z aspektů, představují stěžejní změny, jež jsou typické pro dané období.
V psychologické literatuře se můžeme setkat s četnými pokusy o periodizaci vývoje lidské psychiky. (Nejznámější jsou psychoanalytická teorie a poněkud modernější Piagetova teorie - viz blíže V. Vondráček, J. Dobiáš: Lékařská psychologie, SZN, Praha l969).
Pro účely výslechové praxe je podle mého názoru nejvhodnější použít této kategorizace:
a) předskolní věk (3-6 let)
b) mladší školní věk (6-11 let)
c) starší školní věk (11-15 let)
d) mladiství (15-18 let)
Předškolní věk:
Děti v tomto období začínají chápat okolní realitu, uchovávat ji po určitou dobu v paměti a interpretovat to, co viděly. Událost nevnímají jako celek, ale všímají si jen jednotlivých elementů, nejsou ještě schopny postihnout příčinné souvislosti. Často se snaží napodobovat jednání dospělých, zejména při hrách. Hra je dominujícím způsobem činnosti dítěte tohoto věku. Hlavním motivem činnosti je bezprostřední zájem. Zájmy jsou velmi nestálé, tato nestálost podmiňuje rychlý přechod od jedné činnosti ke druhé a s tím související zvláštnosti bezděčné pozomosti a bezděčného zapamatování. Ve hře a v zálibě pro pohádku se uplatňuje fantastické myšlení dítěte, které je reakcí na mezerovitost v situacích, v nichž dítě žije. Vypravování dítěte je proloženo konfabulacemi a nemůže tedy přesně odrážet skutečnost. Smysl nové situace se dítě snaží pochopit srovnáním sjinými situacemi, které se mujevily stejné nebo podobné. Ukážeme-li dítěti obrázek, jehož námět v něm vyvolá vzpomínky na vlastní zážitek, je schopno o tomto zážitku souvisle vyprávět. Obrázek zde slouží jako východisko, od něhož dítě přechází k prožité situaci.
Orientace v čase je u dítěte v tomto věku podstatně horší než v prostoru. Existuje sice pro ně minulost, umožněná pamětí, i budoucnost, daná očekáváním, ale základním znakem je dosud prezentismus. Celkový ráz myšlení má intuitivní a fantastickou povahu, vyznačuje se nekritičností a nedostatečnou schopností zobecnění. Ojedinělé postřehy dítěte však mohou vynikat svou bystrostí. Dítě po třetím roce často mění nálady a má sklon k negativismu, kolem pátého roku dochází k uklidnění. Na dítě velmi působí, je-li chváleno. V této době se rozvíjí také základní mravní kodex. Dítě začíná rozlišovat mezi činy špatnými a dobrými, postupně se utváří svědomí.
Mladší školní věk:
S nástupem do školy se mění způsob života dítěte. Školní život je založen na povinnostech, objevují se nové motivy činnosti. S tím je spojena přestavba paměti, pozomosti, všech poznávacích funkcí. Nelze už jednat jen podle impulsivních přání, ale je nutno podřizovat vlastní jednání volní kontrole, dbát určitého režimu a kázně. Dítě se učí jednat v souladu s uloženým úkolem. Vytvářejí se návyky záměrného vnímání a logické úvahy, formuje se systém vzajemně podmíněných pojmů se stále větší obsahovou přesností. Dítě není dosud zcela schopno odlišit podstatné od nepodstatného, nedostatek životních zkušeností vyplňuje fantazií, kterou vydává za skutečnost. Domýšlí si i různé podrobnosti, na nichž bezvýhradně trvá. Při vnímání prostorových vztahů má dítě sklon k zveličování. Často je schopno dobře vnímat celkový obraz události a dlouho jej uchovat v paměti. V tomto věku postupně dospívá ke schopnosti analýzy jednotlivých jevů. Často je překvapivě pozorné, zejména pokud se jedná o předmět jeho zájmu. Vzhledem k tomu, že pozoruje svět z hlediska svých vlastních potřeb a přání, všímá si i podrobností, které dospělým unikají. Dítě v tomto věku začíná chápat urcité souvislosti a zajímá se o příčiny jevů.
Osobnost dítěte je charakterizována harmoničností, uklidněním, sebeuspokojením, dojmem hotovosti a neproblematičnosti všech věcí, důvěrou v autority. Dítě je přizpůsobivé a zároveň velmi sugestibilní. (!!!) Zejména chlapce vede v tomto věku probuzená ctižádost k vychloubání. Děti přestávají na sebe bez uvážení žalovat, naopak se objevují tendence krýt kamaráda, i když se nějak provinil. Dětská morálka je heteronomní, mravní zákony jsou prijímány zvenčí jako neměnné. Upevňuje se svědomí. Dítě v tomto věku lne k rodičům, důvěřuje autoritám, je přístupné, kamarádské, dobře se s ním navazuje kontakt.
Starší školní věk:
V tomto období se dovršuje vývoj inteligence. Schopnost analýzy a chápání obecných vztahů značně pokročila, rozvíjí se i schopnost operovat s abstraktními pojmy. Zdokonaluje se orientace v prostoru a čase. Paměť se již neupírá jen na konkrétna, větší pochopení abstraktních pojmů a symbolů umožňuje i jejich zapamatování. Rozšíření analytické schopnosti má vliv na rozvoj vnímání. Dítě v tomto věku hlouběji proniká k podstatě věcí, dokáže odlišit podstatné znaky od nepodstatných. Své myšlenky přesně vyjadřuje specifickými výrazy. V hovorovém jazyce se objevují počátky typického žargonu.
Zájmy dítěte se začínají diferencovat ve shodě s jeho založením, ustalují se a směřují hlouběji do obsahu. Rozvíjí se speciální nadání. Děti mají značný sklon k fantazii, nacházejí oblibu v dobrodružných a fantastických příbězích. V práci projevují velkou samostatnost, vzniká u nich pocit povinnosti a odpovědnosti. Zesiluje se jejich sebevědomí, jsou však celkově nevyrovnané, nedůtklivé k připomínkám, nesebekritické. Vedle dospělých se cítí méněcenné, uznávají sice jejich autoritu, avšak nechtějí být už považovány za děti, a proto se přehnaně snaží napodobit dospělé a tím skrýt svůj pocit méněcennosti. Jsou v tomto věku zvlášť náchylné k sugesci, a to zejména v otázkách, na které slyšely předtím vyslovit názory dospělých. (!!!)
Věci okolo sebe dítě již nepřijímá jako dané, nýbrž je analyzuje a hodnotí. Nezřídka sklouzává k negativnímu postoji a kritice svého okolí, což vede k častým konfliktům s rodiči. V citovém životě je dítě prudké a výbušné, ale značně povrchní. Obrací se více do sebe a mívá pocit osamělosti a nepochopení. Začíná se zároveň osamostatňovat ve vlastním životě, volí si autority. Ke skupině (partě, třídě) ho váže vědomí sounáležitosti a solidarity, je ovlivňován veřejným míněním skupiny. Morálka se postupně zvnitřňuje, po nesprávném činu následuje pocit viny a výčitky svědomí. V této době se počíná vytvářet mravní ideál - vzor, jehož kvalit si dítě přeje dosáhnout a jehož obdivuje (bývá jím často nějaká historická postava nebo známá osobnost společenského, kulturního nebo sportovního života).
Mladiství:
Od patnácti let nastupuje nestálé, kritické období. Formují se názory, dotváří se osobnost. Dospívající se snaží o samostatnost a nezávislost v jednání. Jeho vnímání je charakterizováno nestereotypností, svěžestí a ostrostí. Často se však u něj setkáváme s nadbytkem zkreslených poznání, což vede k vytváření nesprávných stanovisek a postojů. Dospívající se dovede trvale koncentrovat najeden předmět nebo okruh zajmů. Výrazně se projevuje bohatá představivost, založená na prožité skutečnosti, přestává se však už mísit do vnímání ajednání. Rozvoj myšlení je charakterizován vysokým stupněm abstrakce a užíváním nejobecnějších pojmů. Typickými znaky vyjadřování jsou plynulost, zkratkovitost, sklon ke slangovým výrazům, k vymýšlení originálních obratů. U mnohých mladistvých je patmá zcela nová pojmová bohatost. Zpřesnění jazykového výrazuje podmíněno vyspělými formami myšlení. Dospívající je schopen analýzy i syntézy jevů, uvědomuje si relativnost úsudků, proto často náhle přechází na základě pochybností od jednoho přesvědčení k opačnému.
V období dospívání dozrává realismus spojený s kritickým pohledem na veškeré dění. Mizí citová labilita předchozího období, navazují se skutečná přátelství. Přemíra energie (citové i jiné) vyvolává nutnost jejího vybití, což se děje buď v pozitivním směru prohloubením nějakého zajmu, nebo v negativním směru sklonem k asociálnímu chování. Typickými znaky tohoto období jsou tendence k radikálnímu jednání svědčící o potřebě seberealizace, odpor k frázím, nedostatečná sebekritika, radikalismus výroků a stanovisek, touha mít rovnocennou roli ve světě dospělých. Morálka tohoto období je utopistická, vyznačující se fanatismem pravdy, spravedlnosti a statečnosti, což je důsledkem extrémů v myšlení dospívajícího. Často se setkáváme s falešným hrdinstvím, které vede až k ochotě vzít na sebe cizí vinu. V tomto období není dosud plně vyvinuta schopnost posoudit společenskou a osobní odpovědnost za následky svého jednání.
Věkové zvláštnosti psychiky nezletilých se úměrně s přibližováním k plnoletosti stírají.
Jak vyplývá se shora uvedeného, vyšetřovatel musí ve své praxi nutně vycházet nejen z důkladných znalostí kriminalistiky a práva, ale také z alespoň základních znalostí psychologie (event. pedagogiky) a podobných vědních disciplín. Rovněž je přínosné spolupracovat s odborníky z těchto oborů. Takovýmto komplexním přístupem pak lze nejúčinněji přispět k úspěšnému průběhu vyšetřování.
Našli jste potřebné informace a inspiraci? Provoz těchto stránek i další aktivity sdružení Spravedlnost dětem můžete podpořit sponzorským darem.