Vzor ústavní stížnosti proti zamítání návrhů na výkon rozhodnutí o úpravě styku

Ústavní soud
Joštova 8
660 83 Brno

V právní věci

stěžovatele: Ing. M. B., bytem ......, ........,

proti:

Okresnímu soudu v Jičíně,

Krajskému soudu v Hradci Králové,

za vedlejšího účastenství:

X. B. (matka dítěte), bytem ............, ............,

nezl. M. B. (syn), nar. ........., bytem ......., .......

Ústavní stížnost

pětkrát (soudu a každému účastníku jeden stejnopis, včetně účastníků vedlejších),
3 x příloha

Usnesením č. j. …… ze dne …… zamítl Okresní soud v Jičíně můj návrh na výkon rozhodnutí o mém styku se synem. Usnesením sp. zn. …… ze dne ….. toto rozhodnutí potvrdil Krajský soud v Hradci Králové.

Důkaz:
- citovanými usneseními v příloze č. 1 a 2

Pravomocným rozhodnutím o zamítnutí mého návrhu na výkon rozhodnutí bylo porušeno mé ústavně zaručené právo na soudní a jinou právní ochranu, upravené ust. čl. 36 Listiny základních práv a svobod a ust. č. 2 odst. 3 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, právo na ochranu rodinného života, upravené ust. čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a ust. čl. 8 evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a právo na výchovu svého dítěte, upravené ust. čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod.

Oba obecné soudy odůvodnily zamítnutí mého návrhu na výkon rozhodnutí tím, že údajně matka mi syna "předá", avšak paradoxně přitom dochází k závěru, že "k realizaci styku nedochází". Příčinu tohoto stavu shledávají soudy v odmítavém postoji našeho syna. Dále soudy absurdně výslovně tvrdí, že já v době upraveného styku se synem údajně nemám právo na to, aby se mnou syn odjel do mého bydliště (kde na něj m. j. čeká jeho tříletá polorodá sestra, která sama má základní právo na rozvíjení rodinných vztahů s ním!) a toto sii vynucovat údajně nemohu.

Krajský soud pak vznáší pochybnosti o tom, co je příčinou údajného odmítavého postoje našeho syna: "Tento jeho postoj však nelze s určitostí přičítat výchovnému působení (či zanedbání) matky. Vzhledem k současnému věku nezl. Miroslava nelze vyloučit, že se v daném případě jedná o projev jeho vlastního názoru, který nelze bez dalšího pominout."

Obecné soudy tedy zpochybnily platnost a závaznost pravomocného rozsudku o úpravě mého styku se synem, popřely má ústavně zaručená práva a hierarchii přirozených hodnot a práv v rodinných vztazích, a to navíc za nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci pouze na základě svých domněnek.

Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Jičíně č. j. 30 P 8/94-265 ze dne 11. 12. 2003 byl upraven můj styk se synem tak, že jsem oprávněn stýkat se s ním každou první neděli v měsíci v době od 9.00 do 15.00 hodin s tím, že si jej převezmu v místě jeho bydliště a tamtéž ho odevzdám a matka je povinna syna na styk s otcem připravit.

V odůvodnění rozsudku soud vyslovil závěr, že na matce leží břímě povinnosti syna psychicky na styk pozitivně připravit, neboť je to ona, komu byla výchova nad synem svěřena. V tomto směru soud správně uplatnil a vyložil příslušná zákonná ustanovení i judikaturu; stejně ovšem obecné soudy nepostupovaly v řízení o výkon rozhodnutí.

Ustanovení § 31 zákona o rodině upravuje, že rodičovská zodpovědnost je souhrn práv a povinností při péči o nezletilé dítě. Při výkonu těchto práv a povinností jsou pak podle odst. 2 cit. par. rodiče povinni řídit jednání dítěte a vykonávat nad ním dohled odpovídající stupni jeho vývoje. K tomu mají právo užít přiměřených výchovných prostředků.

Podle čl. 29 Úmluvy o právech dítěte se státy, které jsou smluvní stranou úmluvy - jde tedy i o český tzv. právní stát -, shodují, že výchova dítěte má směřovat m. j. k výchově zaměřené na posilování úcty k rodičům dítěte.

Z těchto ustanovení vyplývají základní povinnosti matky vztahující se k úpravě mého styku se synem a obecným soudům nepřísluší je popírat.

Judikatura péče českých soudů o nezletilé z těchto premis také stále ještě vychází:

... "Úkolem rodiče, který vychovává nezletilé dítě, je mj., aby - se zřetelem k zájmu dítěte na prospěšném styku s druhým rodičem - vytvářel příznivé podmínky ke styku tohoto rodiče s nezletilým dítětem, a to hlavně vedením dítěte ke správnému vztahu k tomuto rodiči." ...
R 96/67

... "S ohledem na poměrně nízký věk obou dětí je především na matce, jakožto přímé vychovatelce, aby děti vedla ke styku s otcem a vhodně je na něj připravovala." ...
usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 sp.zn. P 552/95 ze dne 18.6.1996 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze č.j. 19 Co 489/96-69 ze dne 15.9.1996

... "Vzhledem k identifikaci dítěte s matkou, se kterou má velmi pěkný vztah, je to právě matka, na níž leží jedna ze stěžejních výchovných úloh, a sice vést nezletilou k pozitivnímu vztahu k otci a připravit ji na styk bez ohledu na kvalitu vzájemných vztahů rodičů dítěte. Nechuť nezletilé nemůže být vzhledem k jejímu věku důvodem k tomu, aby se otec nemohl s dcerou stýkat a uplatňovat tak své výchovné působení." ... ... "Za situace, kdy matka neplní své povinnosti ohledně výchovy nezletilé ve vztahu k otci, je na místě, aby byl nad výchovou stanoven dohled." ...
rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 35 Co 521/97, 35 Co 523/97-565 ze dne 11.11.1997

... "Je právem a současně povinností otce podílet se na výchově nezletilých dětí a to je možné pouze v případě, že mu bude styk s dětmi zabezpečen. ... Odvolací námitky matky svědčí o nesprávném pochopení její role ve výchově nezletilých dětí. Jako osoba, které byly děti svěřeny do výchovy má zásadní odpovědnost pro přípravu dětí ke styku s otcem a nemůže ponechávat s ohledem na jejich věk na jejich rozhodnutí, zda se s otcem budou stýkat či nikoliv. Musí si uvědomit, že role otce je nezastupitelná a oba rodiče mají stejná práva a stejné povinnosti při výchově nezletilých dětí. Pokud by matka nebyla schopna umožnit otci podílet se na výchově nezletilých dětí, pak by to mohlo vzbuzovat pochybnosti o její schopnosti děti řádně vychovávat." ...
rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 8 Co 1572/95-27 ze dne 26.9.1995

... "Oprávnění otce stýkat se v rozsahu stanoveným předběžným opatřením soudu s nezletilým odpovídá pojmově a zřejmě i výrokově povinnost matky nezletilého ke styku připravit. V tomto smyslu je matka, v jejíž péči se nezletilý nachází, obecně vzato subjektem povinným, přičemž obsahem jejích povinností je vytvořit podmínky včetně psychické přípravy k realizaci, t.j. výkonu soudních rozhodnutí." ...
usnesení Městského soudu v Praze č.j. 16 Co 313/98-(V.272) ze dne 17.9.1998

... "Matka, jako převážně působící na výchovu dcer a tedy i jejich postoj k otci, je naopak povinna vést děti k pozitivnímu vztahu k otci, a to bez ohledu na svůj případný negativní vztah k němu. Pokud by totiž nebyla schopna děti po této stránce výchovně zvládnout, měl by soud zvážit, s ohledem na zájem zdravého vývoje dětí, zda by nemělo dojít ke změně výchovného prostředí." ...
usnesení Městského soudu v Praze č.j. 25 Co 98/97-116 ze dne 24.3.1997

... "Nerealizaci styku nezletilého dítěte nelze zásadně omlouvat tvrzenou nechutí dítěte k takovému styku. Je třeba uvést, že matka, jako osoba, které je nezletilý svěřen do výchovy, je povinna nezletilého ke styku řádně připravit. Taková příprava je dána nejen materiální přípravou ke styku (tedy fyzickou přítomností dítěte na stanoveném místě a náležitým materiálním vybavením), ale rovněž přípravou psychickou, tedy pozitivním naladěním dítěte na nastávající styk. Jestliže rodič není takové řádné přípravy schopen, bylo by lze v tomto spatřovat jeho výchovné selhání, které však nemůže v žádném případě zapříčinit nerealizaci styku." ...
usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 25 Co 187/2002-293 ze dne 26. 3. 2002

… "Žádný skutečně relevantní důvod pro neuskutečnění styku otce s nezletilým v termínech, za něž byla pokutována, matka ani netvrdila, zjištění okresního soudu o tom, že v těchto termínech se otec pro nezletilého dostavil a nezletilý nebyl ochoten s otcem odejít tedy zůstalo nezpochybněno. Neochotu dítěte ke styku je však nutno vykládat ve smyslu nedostatečné psychické přípravy dítěte na styk s druhým rodičem, tedy porušením povinnosti řádné přípravy dítěte ke styku, za níž nese odpovědnost rodič, který má dítě svěřeno do výchovy." …
usnesení Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 14 Co 6/2005 ze dne 28. 1. 2005

Ani údajný odmítavý postoj mého syna k mé osobě a k rozsudku o úpravě našeho styku není právně významný, jak potvrzuje judikatura nejen obecných soudů, ale i soudu ústavního.

… "Matka, které byl nezletilý svěřen předběžným opatřením do výchovy, je povinna vytvářet příznivé podmínky ke styku nezletilého s otcem, především musí vést dítě ke správnému vztahu k druhému rodiči, a to bez ohledu na vztahy, které existují mezi ní a otcem. Její povinností je i připravit nezletilého na styk s otcem tak, aby nezletilý byl ochoten s otcem odejít a nemůže nechat na vůli nezletilého (14 let věku, pozn. M. B.), aby se rozhodl sám. Na plnění těchto povinností a podrobení se vykonatelnému soudnímu rozhodnutí nemůže nic změnit skutečnost, že dítě má, pokud je schopno s ohledem na stupeň svého vývoje, právo svobodně vyjádřit svůj názor na úpravu styku s rodičem, kterému nebylo svěřeno do výchovy."…
usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 11 Co 703/2003-230 ze dne 13. 11. 2003

Ústavní soud vyslovil např. ve věci sp. zn. III. ÚS 125/98 názor, že "vývody (…), pokud odkazují právo otce na styk s jeho nezletilými dětmi na okolnosti, zda se nezletilí s otcem stýkat chtějí, jsou založeny na očividně mylném předpokladu. Pokud nejsou zjištěny takové skutečnosti, které by vedly k pozastavení výkonu rodičovské zodpovědnosti, není ani při plném respektu k právům samotných nezletilých zákonného, tím méně pak ústavněprávního důvodu k tomu, aby rodiči, v jehož přímé péči nezletilé dítě není, byl styk s ním zakázán, resp. nepřiměřeně omezen."

Jestliže matka mého dítěte, tak jako stěžovatelka v uvedené ústavní stížnosti, trvale usiluje o to, aby zlikvidovala mé vztahy s naším synem, tak i v naší věci musí platit další závěr Ústavního soudu z citované věci, že "po rozpadu rodiny s nezletilými dětmi nejen etika příbuzenských vztahů, ale i zákon zavazuje děti k povinnosti své rodiče ctít a respektovat, zatímco rodičovská odpovědnost za řádnou výchovu dětí je přikázána oběma rodičům."

Zákonem zde v souladu se zdravým rozumem a lidskou přirozeností Ústavní soud jistě míní zejména ust. § 34 (Rodičovská zodpovědnost náleží oběma rodičům.) a § 35 (Dítě je povinno své rodiče ctít a respektovat.) zákona o rodině, k čemuž já dodávám, že rozsudkem o úpravě styku bylo upraveno (nikoliv zrušeno) mé ústavně zaručené základní právo na výchovu vlastního dítěte (Listina základních práv a svobod, čl. 32 odst. 4) a výkon mé rodičovské zodpovědnosti ve smyslu již citovaného ust. § 31 zákona o rodině, v jehož rámci jsem i já m.j. nejen oprávněn, ale i povinen v době určené soudem řídit jednání svého dítěte, není tomu tedy naopak, že by snad mé nezletilé dítě mělo řídit jednání mé, či že by jeho zmanipulovaným "názorem" bylo podmíněno uplatňování mého ústavně zaručeného základního práva. Dítě je i objektem výchovné péče rodičů, ne naopak, že by rodič byl při uplatňování práva na výchovu svého dítěte objektem rozmarů a svévole (popuzeného) dítěte!

Případný stejně odmítavý přístup stejného dítěte k povinné školní docházce by stejné soudy zcela jistě také netolerovaly a nepodporovaly!

Pokud mi rozsudkem o úpravě styku soud poskytl právní ochranu, jsou i obecné soudy jako orgány českého tzv. právního státu povinné plnit závazek tuto právní ochranu prosadit, vyplývající z ust. čl. 2 odst. 3 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Jestliže tedy soud prvního stupně matku v souladu se zákonem písemně vyzval, aby rozsudek o mém styku se synem plnila, potom měl při dalším porušení matčiných povinností uložit pokutu, popřípadě zařídit odnětí našeho syna, které by přes jisté nepříjemnosti s tím spojené bylo v dané situaci menším zlem, než přetrvávající podpora další matčiny výchovné patologie. A pokud tak neučinil soud okresní, měl jeho pochybení napravit soud odvolací. V tomto směru je nutné poukázat na zcela opačný přístup, když ještě před rokem Okresní soud v Jičíně uložil matce usnesením č. j. ……… ze dne …………. pokutu v řízení o výkon rozhodnutí za maření předběžného opatření o mém styku se synem. Tehdy totožné skutkové i právní okolnosti vedly tedy ještě nedávno totožný soud k postupu a rozhodnutí správnému!

Současný postoj obecných soudů lze tedy považovat za otevřenou podporu likvidace mých rodinných vztahů s mým dítětem, což ostatně potvrdil i okresní soud svým přípisem ze dne 29. 6. 2005 v němž mne upozorňuje, že k mým dalším návrhům na výkon rozhodnutí nebude přihlížet, pokud nedojde k jiným, než opakovaně tvrzeným skutečnostem. Soud tedy již "preventivně" odmítá o mých návrzích a opakovaně tvrzených skutečnostech o porušování závazného rozsudku rozhodovat, čímž mi otevřeně odpírá přístup k právu! (Závěrečné "poděkování za spolupráci" je opravdu cynicky výstižné!)

Důkaz:
- opatrovnickým spisem Okresního soudu v Jičíně sp. zn. ………..
- přípisem Okresního soudu v Jičíně ze dne 29. 6. 2005

Na základě výše uvedených skutečností proto navrhuji, aby Ústavní soud vydal tento

"Usnesením Okresního soudu v Jičíně č. j. ……….. ze dne ………….. a usnesením Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. ………. ze dne …………. bylo porušeno ústavně zaručené základní právo stěžovatele na soudní a jinou právní ochranu, upravené ust. čl. 36 Listiny základních práv a svobod a ust. č. 2 odst. 3 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, ústavně zaručené základní právo na ochranu rodinného života, upravené ust. čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a ust. čl. 8 evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a ústavně zaručené základní právo na výchovu svého dítěte, upravené ust. čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Uvedená usnesení se zrušují."

Našli jste potřebné informace a inspiraci? Provoz těchto stránek i další aktivity sdružení Spravedlnost dětem můžete podpořit sponzorským darem.

Za podporu děkujeme.