Závěrečné stanovisko ve věci podnětu pana L. Ch.

Dne 11. 6. 2003 jsem vydala zprávu o průběhu šetření ve věci pana L. Ch., která je koncipována podle § 18 odst. 1 zákona č. 349/1 999 Sb., o veřejném ochránci práv, protože jsem v postupu orgánu sociálně-právní ochrany dětí, kterým je Uřad městské části Praha 2, v postupu pracovnice Magistrátu hl. města Prahy a v postupu Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen MPSV) shledala pochybení.

Dotčené úřady se ke zprávě o průběhu šetření vyjádřily, ne všechna opatření k nápravě však považuji za dostatečná, a proto vydávám toto závěrečné stanovisko. V době po vydání zprávy o průběhu šetření byl spis Om postoupen Uřadu městské části Praha 9. Podle vyjádření Věry Machové, vedoucí oddělení o rodinu a dítě tohoto úřadu, podal OSPOD soudu návrh na změnu opatrovníka, kterým by se měl stát Uřad městské části Praha 8.

Nedílnou součástí tohoto závěrečného stanoviska je výše zmíněná zpráva o průběhu šetření.

Ve zprávě jsem uvedla, že v důsledku níže uvedeného postupu (popsaného pod písm. a) a písm. b) OSPOD nepůsobil k obnovení narušených funkcí rodiny, což je jeho povinnost vyplývající ze zákona o sociálně-právní ochraně dětí.

a) V době, kdy měl probíhat styk otce s dcerou a nebylo známo stanovisko soudního znalce, MUDr. Jiřího Koutka, OSPOD nejednal dostatečně efektivně, neboť neučinil následující kroky:

- systematické upozorňování matky na § 27 odst. 2 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině,

- systematické upozorňování matky na to, že dítě má právo na styk s otcem a otec na styk s dcerou. Ve spisu jsem informace tohoto charakteru zaznamenala pouze v dopisu OSPOD rodičům z ledna 2000,

- systematické poučování matky, že připravit dítě na kontakt s otcem znamená ho též vhodně motivovat.

K tomuto bodu se v dopisu, který mi byl doručen dne 21. 7. 2003, vyjádřila vedoucí humanitního odboru, PhDr. Hana Dostálová, tak, že hovořila s vedoucí OPR, Irenou Přibylovou, která jí sdělila, že jsou rodiče v rozhovoru se sociálními pracovnicemi "vždy velice podrobně poučeni jak o jejich právech a povinnostech, tak především o právech dítěte, a zároveň o možných důsledcích neplnění povinností".

Dále PhDr. Hana Dostálová uvedla, že ze spisu nevyplývá, že by byl tento postup uplatněn v případě pana Ch.. K nápravě stavu uložila vedoucí humanitního odboru vedoucí OPR povinnost, aby informovala na poradě oddělení pracovnice OPR o zjištěných nedostatcích, upozornila je na povinnost systematického informování a poučování rodičů, na nezbytnost řádného vedení spisové dokumentace ve smyslu důsledného zaznamenávání všech podstatných sdělovaných informací. Dále jí uložila, aby jí předala zápis z porady. S tímto opatřením, které přijala vedoucí humanitního odboru, souhlasím.

b) V době od vyjádření soudního znalce, MUDr. Jiřího Koutka, na soudním jednání dne 7. 3. 2002, kdy konstatoval, že styk nemůže probíhat běžným způsobem a že je nutné zahájit ho za přítomnosti odborníka, měl OSPOD působit k tomu, aby právo na styk bylo naplňováno a současně, aby nebylo poškozeno dítě. OSPOD dostatečně neochránil dítě, když se nesnažil změnit právní stav, který umožňoval výkon rozhodnutí o styku otce s dítětem z r. 1999, který však podle zjištění soudního znalce nemohlo dítě absolvovat bez přítomnosti odborníka. OSPOD měl vyvinout aktivitu v tom směru, že by podal návrh na vydání předběžného opatření, jímž by se dosavadní rozhodnutí o styku otce s dítětem modifikovalo - změnilo by se místo styku tak, aby byl přítomen odborník. Dále jsem ve zprávě uvedla, že se místo výše uvedeného postupu OSPOD dne 15. 5. 2002 přiklonil k návrhu matky na vydání předběžného opatření, kterým by se zrušil rozsudek z r. 1999 o úpravě styku otce s dcerou. Tuto aktivitu OSPOD jsem označila za nevhodnou variantu, protože, pokud by soud předběžné opatření vydal, přerušil by se styk otce s dcerou, namísto jeho uskutečňování jiným způsobem tak, jak se o něm zmiňoval znalecký posudek.

K tomuto bodu vedoucí humanitního odboru uvedla, že OPR na základě ústního projednání s právníky Kanceláře veřejného ochránce práv při místním šetření na úřadu podalo dne 24. 4. 2003 soudu podnět na vydání předběžného opatření, na jehož základě by se styk otce s dcerou odehrával za přítomnosti soudem stanoveného odborníka z oboru dětské psychologie. Soud předběžné opatření dne 14. 5. 2003 vydal a matce uložil, aby dítě otci předala v sudou středu v 16:00 hod. v Pedagogicko-psychologické poradně Praha 2, kde by styk proběhl za přítomnosti odborníka. Otec tvrdí, že se dostavil na místo styku, avšak marně, protože se tam nedostavila matka s dcerou a nikdo ze zaměstnanců poradny neměl pokyn, aby se přítomnosti u styku ujal. Následně podal otec odvolání proti usnesení o předběžném opatření. Odvolání podala také pedagogicko-psychologická poradna.

Podání podnětu, které uskutečnil OSPOD, vnímám jako krok správným směrem. Domnívám se však, že bylo chybou, že neurčilo konkrétního odborníka, který by předem souhlasil s tím, že by kontaktu otce s dcerou napomáhal. Nedostatečné projednání věci potom vedlo k tomu, že se zařízení odvolalo a že tak učinil i otec, který se ve snaze o kontakt s dcerou do zařízení dostavil a na místě zjistil, že toto zařízení není připraveno se věcí zabývat.

c) Dále jsem ve zprávě o průběhu šetření uvedla, že považuji za nepřípustné, aby OSPOD zastával postoj vyjádřený v dopise otci, kdy tehdejší vedoucí péče o rodinu sdělila, že v případě jeho dcery není v jejím zájmu "realizovat styk za stávající soudní úpravy" a poradila mu, aby se obrátil na soud s návrhem na výkon rozhodnutí.

K formulaci v dopisu pí. Sylvy Rainerové otci uvedla vedoucí humanitního odboru, že sdělení, aby se obrátil na soud s návrhem na výkon rozhodnutí, bylo podání informace otci a ne rada či postoj OSPOD. K další formulaci, že není v zájmu jeho dcery realizovat styk za stávající soudní úpravy, se nevyjádřila.

Pokud jde o sdělení pí. Sylvy Rainerové týkající se výkonu soudního rozhodnutí, domnívám se, že nemá smysl polemizovat, zdali jde o radu otci či o podání informace otci. Připouštím však, že se nejednalo o postoj OSPOD. O postoj se ale jednalo, když OSPOD otci sdělil, že za stávající soudní úpravy není v zájmu dítěte realizovat styk. O tomto výroku si nadále myslím, že byl nevhodný. Státní orgán nemůže zpochybňovat vykonatelné rozhodnutí soudu.

a) Nesouhlasila jsem s postupem OSPOD, který dne 7. 10. 2002 znemožnil otci dělat si výpisy ze spisové dokumentace dítěte. Za nesprávný jsem označila zákaz rodiči, aby četl texty ze spisu do diktafonu. OSPOD k takovému jednání nemá zákonnou pravomoc. Za překročení pravomocí jsem označila skutečnost, že byl pan Ch. vyzýván k podpisu prohlášení, že u sebe nemá nahrávací zařízení. Ze spisu vyplynulo, že v otázce zvukové nahrávky kontaktoval OSPOD PaedDr. Mrňkovou z Magistrátu hl. města Prahy, která se měla vyjádřit tak, že otec si smí spis číst pouze potichu. To jsem označila za absurdní, protože k takovému omezení není právní podklad a také z důvodu praktického (kdo má rozhodnout o tom, který způsob čtení je dostatečně tichý?). Vyjádřila jsem názor, že pouhé nahlížení do spisu bez možnosti vlastního záznamu podstatným způsobem ztěžuje rodiči schopnost uchovat si přečtené informace ve správné podobě a v dostatečném rozsahu. Pochybení v tomto bodě jsem nevytkla primárně OSPOD, nýbrž především Ministerstvu práce a sociálních věcí, které na základě stanoviska č. 23/2001 znemožňuje rodičům, aby si pořizovali ze spisu výpisy. Tento výklad jsem označila za chybný. Konstatovala jsem pochybení PaedDr. Mrňkové v záležitosti tzv. tichého čtení spisu.

- Vedoucí humanitního odboru, PhDr. Hana Dostálová, mi sdělila, že v otázce výpisu se řídil OSPOD stanoviskem MPSV č. 23/2001 a v otázce nahrávky se obrátil se žádostí o metodickou pomoc na Magistrát hl. města Prahy. PhDr. Hana Dostálová mi sdělila, že je nesporné, že právní předpisy neumožňují, aby OSPOD znemožnil zaznamenávání informací ze spisu osobám, které nahlížejí do spisové dokumentace a dodala: "Pokud OSPOD vyhoví žádosti rodiče o nahlédnutí do spisové dokumentace, je třeba umožnit taktéž výpis, resp. zaznamenání poznámek. OPR bude nadále postupovat v souladu s tímto závěrem." Toto opatření vedoucí humanitního odboru vítám a plně s ním souhlasím. Dodávám k této věci, že vedu spis zvláštní důležitosti proti MPSV ve věci jeho výkladu týkajícího se nahlížení rodičů do spisů Om. Případ pana L. Ch. podřazuji pod tento spis. OSPOD seznámím se závěrečným stanoviskem ve spisu zvláštní důležitosti, až bude vydáno.

- PaedDr. Hana Mrňková, vedoucí sociálního oddělení Magistrátu hl. města Prahy, mi v dopisu doručeném dne 4. 7. 2003 sdělila, že nezná přesný obsah záznamu ve spisové dokumentaci dítěte a že v telefonickém rozhovoru "upozornila přímo pana Ch., aby respektoval podmínky pracoviště a intenzitu svého hlasu při pročítání spisové dokumentace přizpůsobil celkové situaci na pracovišti'. Uvedla, že jí pracovnice OSPOD sdělila, že p. Ch. hlasitým čtením "omezuje práci dalších pracovníků oddělení s klienty'. Dotyčná pracovnice měla dát PaedDr. Mrňkové najevo, že se tak p. Ch. chová na základě jejích (roz. PaedDr. Mrňkové) stanovisek. Dále PaedDr. Mrňková sdělila, že z výše uvedených důvodů odmítá mé tvrzení o mylném postupu a dodala, že se snaží plně respektovat práva klientů i pracovníků na úseku sociálních služeb, a zejména sociálně-právně ochrany dětí, přičemž shledává, že ne vždy je situace vyhodnocována objektivně.

K vyjádření PaedDr. Mrňkové uvádím, že mě velmi mrzí, že se domnívá, že jsem její roli nezhodnotila objektivně. Ve spisu je uvedeno: "Pan Ch.. . .pokračoval v hlasitém čtení... s tím, že námi požadovaný protokol (zaprotokolování vznesení dotazu, zda nemá nahrávací zařízení, pozn. aut.) podepsat nemusí. Na to byla telefonicky kontaktována dr. Mrňková a zběžně informována paní Reitzovou o situaci. Tato uvedla, že v žádném případě zvukové záznamy činit nelze a další čtení spisu by mělo pokračovat pouze tichým čtením a poukázala na nutnost pořízení protokolu. Pan Ch. žádal o předání dr. Mrňkové, v tomto mu bylo vyhověno. Následoval rozhovor jmenovaného s dr. Mrňkovou. Poté v rozhovoru pokračovala vedoucí OPR, pí. Přibylová, která se dotazovala na konečné stanovisko dr. Mrňkové k této situaci. Byl potvrzen shora uvedený postup. Poté pan Ch. pokračoval v nahlížení spisové dokumentace s tichým čtením."

Z výše uvedené citace je zjevné, že záznam podepsaný oběma výše jmenovanými pracovnicemi OSPOD přisuzuje PaedDr. Mrňkové větší roli, než o které se zmínila v korespondenci se mnou. Opatření k nápravě ale po PaedDr. Mrňkové nepožaduji, vzhledem k tornu, že výklad MPSV Č. 23/2001 nemůže ovlivnit.

- Pokud jde o postup MPSV ve věci nahlížení do spisové dokumentace Om, pořizování výpisů a kopií, k tomu je, jak jsem uvedla výše, u Kanceláře veřejného ochránce práv veden spis zvláštní důležitosti, kde probíhá korespondence s ministrem práce a sociálních věcí. Z tohoto důvodu prozatím MPSV nenavrhuji opatření k nápravě, učiním tak ve zvláštním spisu. Tento bod tedy ponechávám prozatím vůči MPSV otevřený.

b) Dále jsem uvedla, že OSPOD pochybil, když otci odmítl nahlížení do spisové dokumentace v červnu a srpnu roku 2002, neboť argument, který použil - prohloubení komplikací ve vztahu mezi ním a matkou - nebyl dostatečný proto, aby byla žádost otce o nahlížení dokumentace dítěte odmítnuta, což následně správně potvrdil odvolací orgán, Magistrát hl. města Prahy.

K tomu se OSPOD nevyjádřil. Mám zato, že není třeba navrhovat v této věci opatření, protože odvolací orgán rozhodnutí zrušil.

S ohledem na to, že styk otce s dcerou nadále neprobíhá, navrhuji současnému opatrovníkovi nezl. T. S., kterým je Uřad městské části Praha 9, podle 19 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, přijmout tato opatření:

1. Upozornit matku na to, že se soudní znalec při soudním jednání dne 7. 3. 2002 vyjádřil tak, že zachování stavu, kdy dcera odmítá otce, povede jednoznačně k negativnímu vývoji dítěte. Pokud má matka zájem na tom, aby se dítě vyvíjelo zdárně, měla by ho, tak jak to stanoví znalecký posudek MUDr. Jiřího Koutka a PhDr. Jany Kocourkové, přivést k psychologovi, který bude pomáhat při navázání kontaktu dítěte s otcem, a styku by neměla být přítomna. OSPOD by měl navrhnout konkrétního psychologa, u něhož by se otec setkával s dcerou.

2. Upozornit matku, že negativní psychický vývoj dítěte způsobený setrváním v odmítání otce, o kterém při soudním jednání dne 7. 3. 2002 hovořil MUDr. Jiří Koutek, není v souladu s řádnou výchovou dítěte a že je možné z tohoto důvodu vůči matce použít institutu napomenutí či dohledu podle § 43 zákona č. 94/1963 Sb., v platném znění, o rodině.

3. Jestliže se z důvodu neochoty matky neuskuteční setkání otce s dcerou u vybraného odborníka - psychologa, navrhuji, aby současný OSPOD postupoval ve smyslu § 13 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí a rozhodl o napomenutí matce ve smyslu § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 94/1963 Sb., o rodině. Mine-li se toto opatření účinkem a ke styku dcery s otcem nebude za přítomnosti psychologa docházet, navrhuji, aby OSPOD stanovil nad T. S. dohled podle § 43 odst. 1 písm. b) výše uvedeného zákona a prováděl ho za součinnosti školy.

4. Jednat s rodiči o tom, aby spolupracovali s psychologem, u kterého se budou uskutečňovat styky otce s dcerou, s cílem zlepšit komunikaci mezi sebou navzájem a spolupracovat při překonávání negativního vztahu dcery T. k otci.

Stanoví-li soud opatrovníkem jiný úřad, měl by výše uvedená opatření realizovat nový opatrovník.

Našli jste potřebné informace a inspiraci? Provoz těchto stránek i další aktivity sdružení Spravedlnost dětem můžete podpořit sponzorským darem.

Za podporu děkujeme.