5. VZTAH MEZI OTCEM A DÍTĚTEM A JEHO VLIV NA VÝVOJ DÍTĚTE

Jak se pozice otce v rodině postupem času měnila, dospěl vývoj až ke vzniku kultu mateřství, který připisoval otcům téměř nulový význam. Snad mimo zajištění finančních prostředků pro rodinu, byla úloha otce v životě dítěte považována za nedůležitou a jeho přínos k výchově za nevýznamný.

V sedmdesátých letech byla oblast porozvodové péče a práce dětských psychologů vůbec, ovlivňována kultem mateřství již několik desítek let a tento vliv nabýval stále větších rozměrů. S otci se nepočítalo ani při výzkumech ani při klinické práci s dětskými klienty. V roce 1975 vzešla první iniciativa a kritika stávajícího přístupu od Michaela Lamba, pokračovatele významného psychoanalytika Johna Bowlbyho. Poté, v průběhu sedmdesátých a osmdesátých let, se řada vědců začala věnovat výzkumům vlivu otce na život dítěte.¹⁷

Výsledky výzkumů přinesly potvrzení hypotéz o významu a nezastupitelnosti otce při formování osobnosti dítěte i nebezpečích, která přináší otcova nepřítomnost. V následující části uvedu několik oblastí dětského vývoje, v nichž se otcovský faktor ukázal velmi podstatný. Je důležité připomenout, že vliv otců na syny a dcery je rozdílný.

Pokud není uvedeno jinak, pochází informace o výzkumech a jejich výsledcích z již mnohokrát citované knihy R. A. Warshaka Revoluce v porozvodové péči, kde jsou výzkumy ilustrovány kazuistikami a popsány podrobně, včetně použitých postupů, metod a nástrojů.¹⁸

RANNÁ PÉČE

Děti od narození potřebují hlavně"jistotu ve vztazích ke svým lidem"¹⁹ . Od začátku navazují úzký kontakt s oběma rodiči. Pocit jistoty a bezpečí hledají jak u matky tak u otce. K vytvoření tzv. základní důvěry je třeba, aby rodič byl schopen rozpoznat signály dítěte a adekvátně na ně odpovídat, tedy v pravý čas a správným způsobem uspokojovat jeho potřeby. Jen tak získá dítě nesmírně důležitou důvěru v to, že svět je bezpečné místo, a že na "své lidi" se může spolehnout. Vytvoření tzv. bazální důvěry je považováno za základní kámen dalšího osobnostního vývoje dítěte. V této souvislosti se hovoří většinou výlučně o matkách, jako hlavních zdrojích pocitu bezpečí . Výzkumy však ukázaly, že muži jsou stejně vnímaví k signálům nepohody kojenců a reagují na ně stejně jako ženy (Parke, Sawin). Rozlišují dokonce stejně jako ženy různé typy křiku novorozenců (Parke, Sawin). Dokáží tedy rozpoznat co dítě potřebuje a jsou i schopni tyto potřeby naplnit. Muži disponují stejnými dovednostmi souvisejícími s péčí o dítě, jsou stejně kompetentní a tvořiví pečovatelé o novorozence jako ženy (Pruett).

Tato zjištěná skutečnost se dá stručně shrnout slovy PhDr. Zdeňka Matějčka "Mateřské chování vůči dítěti není omezeno pouze na biologické matky, nýbrž jde o univerzální chování všech lidí. Také otcové, jiní muži a dokonce již děti v pozdním školním věku jsou schopni tohoto typicky mateřského chování."²⁰

Již nemluvňata vytvářejí úzká citová pouta i se svými otci a děje se tak přibližně v tutéž dobu, kdy se formují tytéž pouta k matkám. Interakce mezi otcem a dítětem je jiná, kvalitativně odlišná, než interakce mezi matkou a dítětem. Neznamená to však, že by byla méně významná. Otec přistupuje k dítěti s jinými záměry. Matky chtějí dítě především chránit, a aby ho udržely v bezpečí mohou někdy bránit jeho poznávacím aktivitám. Muži oproti tomu mají tendenci více si s dítětem hrát, podporují jejich zvídavost, odvahu a tvořivost^.21

INTELIGENCE

Z výše zmíněného rozdílu v přístupu otců a matek k spontánním poznávacím aktivitám dítěte lze usoudit, že právě pro vývoj kognitivních schopností dítěte je role otce velmi významná.

Pevný vztah mezi otcem a dítětem, dokonce i během novorozenectví, může podporovat vývoj intelektu dítěte (Biller, Salterová). Snadno dosažitelný otec pomáhá svému synovi dosáhnout ve škole jeho intelektového potenciálu tím, že slouží jako příklad muže, který úspěšně funguje mimo domov. Tentýž otec nebude mít na intelektový vývoj svého syna vliv nebude-li mu nablízku (Biller).

I u dívek se prokázalo pozitivní působení podporujícího otce na jejich intelektový vývoj. Mnoho úspěšných žen připisuje své úspěchy otcovské inspiraci.

Celkově děti, které mají častý kontakt s otcem, prospívají ve škole lépe ve všech předmětech. Otec ovlivňuje rozvoj různých složek intelektu i celkový postoj dítěte ke vzdělání a jeho motivaci ke vzdělání.

OSAMOSTATNĚNÍ SE, VZTAHY S VRSTEVNÍKY

Oddělování se od rodičů probíhá na různých úrovních v průběhu celého vývoje. Již v útlém věku, kdy ještě nejde o navazování vztahů s vrstevníky či jinými dospělými, se děti musí učit snášet dočasnou nepřítomnost rodičů. I v tomto období lze pozorovat rozdíly mezi dětmi související s mírou angažovanosti otce. Děti, o něž se jejich otcové více starají, snáší lépe stres, když jsou ponechány sami s cizí osobou (Kotelchuck).

Později je pro děti stále důležitější kontakt s vrstevníky a uplatnění ve vrstevnické skupině. Znovu výzkumy potvrzují velký vliv otce. Synové, jejichž otcové jsou delší dobu nepřítomni, hůře vycházejí se svými vrstevníky, jsou méně asertivní a více závislí na svých spolužácích. Častěji trpí pocity izolace, osamělosti a odcizení.

V adolescenci by se děti měly postupně odpoutat od rodičů. Děti vychovávané matkou s tím mají častěji problémy. Projevuje se u nich nadměrná závislost na matce. Vyhýbají se osamostatnění nebo se o něj naopak snaží neadekvátním nezralým způsobem. "Bez otcovy přítomnosti je pro děti obtížnější dosáhnout nezávislosti v psychické pohodě."²² Otec pomáhá dětem tak, že jim nabízí bezpečný na matce nezávislý vztah.

VZTAHY K PŘÍSLUŠNÍKŮM DRUHÉHO POHLAVÍ

Vytváření vztahu k příslušníkům druhého pohlaví je hlavním úkolem období adolescence. Ale již předchozí vývoj, při němž dochází k postupnému přijetí sexuální role, je pro úspěšné zvládnutí tohoto životního úkolu určující. Na průběhu celého procesu se odráží vztah dítěte s otcem i jeho intenzita.

Pro chlapce je otec vzorem mužnosti. "Identifikace chlapce s otcem je základem umožňujícím přijetí mužské role. Otec je výrazným impulsem pro sociální učení dítěte, podílí se na vytváření sexuální role."²³ U chlapců vyrůstajících bez otce je větší riziko nejisté maskulinní identity. Hoch si neosvojí typicky mužské chování, mužský způsob řešení zátěžových situací apod. Z toho pak může pramenit jistá citová nezralost i vzorce chování obsahující prvky závislosti a pasivity, navenek se však projevující agresivitou.

Dosažitelný a podporující otec s úzkým vztahem se svým synem,zvyšuje jeho naději na úspěšný vztah a manželství.

I v životě dívky hraje otec nezastupitelnou úlohu. "Od nejútlejšího věku dívky modeluje její představu o mužském a partnerském chování." ²⁴ Pro dívky je otec prvním mužem v jejich životě. Jeho přítomnost a angažovanost je důležitým formativním faktorem jejího budoucího postoje k mužům i partnerství jako takovému. Během výzkumů se ukázalo, že dívka, která neměla pozitivní a přínosný vztah se svým otcem během let před dospíváním, během něho i později, bude mít sklon k pocitům nejistoty ve vztazích s muži. Dívky z rodin bez otce mají obavy a pochybnosti o své atraktivnosti jako ženské partnerky, hůře hledají uspokojení v lásce. Schopnost ženy vytvořit úspěšný manželský vztah je zvýšena, když sama prožila vřelý citový vztah se svým otcem (Biller, Salter).

SOCIABILITA A DELIKVENTNÍ CHOVÁNÍ

Osobnosti s omezenou mírou sociability, případně osobnosti asociálně či delikventně jednajících lidí mají mnohé společné charakterové rysy. Vyznačují se nižší dosaženou úrovní morálního vývoje, sníženým vědomím odpovědnosti za své činy, horším sebeovládáním atd. Tyto vlastnosti se formují postupně v průběhu vývoje dítěte a samozřejmě i na ně má vliv rodinné prostřed, v němž dítě vyrůstá. Výsledky výzkumů, které se věnovaly těmto oblastem, hovoří jasně v neprospěch dětí vyrůstajících pouze s jedním rodičem (v naprosté většině s matkou). Zdaleka to neznamená, že nezájem otce povede zákonitě k asociálnímu chování u všech dětí, lze však říci, že vřelý a angažovaný otec ve velké míře přispívá k prevenci asociálního chování .

Děti, kterým se otec více věnuje a dává najevo svou lásku častými citovými projevy, přijímají více odpovědnost za své chování i se celkově zodpovědněji chovají.

Chlapci z rodin bez otce jsou méně morálně zralí, a jsou agresivnější než chlapci, kteří žijí s otcem. U dívek takové rozdíly nebyly zjištěny. (Zkoumány byly tyto oblasti morálního vývoje: pocit viny po provinění, přijetí výčitky za špatný čin, poslušnost vůči pravidlům a internalizované morální normy - Hoffman).

U vřelých, angažovaných a pečujících otců je větší pravděpodobnost, že vychovají děti a adolescenty s vysokou morální úrovní (Biller).

Osoby s asociálním chováním se také projevují jako málo empatické. Jinak je tato schopnost vcítit se do druhého jedním z vysoce hodnocených osobnostních rysů . Bylo zjištěno, že v dospělosti jsou empatičtější osoby, které v dětství trávily delší čas s otcem. Z mnoha sledovaných ukazatelů se právě tento potvrdil jako nejvýznamnější (není však zcela jasné proč existuje tato závislost ) (Koestner)

Celkově považují odborníci nepřítomnost otce v rodině za rizikový jev. "Děti vychovávané jen jedním z rodičů (ve všech zemích jsou to ve zdrcující většině matky) mají podle mezinárodních srovnávacích studií, jež jsou dnes k dispozici o něco horší výsledky ve škole, víc zdravotních i psychických problémů a také více střetů se zákonem než děti ze srovnatelné socioekonomické vrstvy, které vyrůstají s oběma rodiči. Přítomnost otce v rodině soudobý výzkum jasně ukazuje jako faktor, který brání deli-kvenci syna."²⁵

SHRNUTÍ

V posledních několika desetiletích vyšlo najevo několik zásadních skutečností, které vyvrací dřívější představy o zanedbatelném významu otce pro dítě. Muži mají stejné předpoklady pro péči o děti jako ženy a jsou stejně kompetentní a citliví . Je známo mnoho oblastí, v nichž je otec pro své dítě velmi důležitý a víme., že jeho účast na výchově a formování osobnosti dítěte je nenahraditelná. Otec ovlivňuje vznik mnoha charakterových rysů jako je odpovědnost, empatie, samostatnost, sociabilita a vztah, který má se svými dětmi, předurčuje jejich uplatnění v jiných mezilidských vztazích, přátelských, pracovních i partnerských.

Chlapci vyrůstající bez otce trpí obtížemi z nedostatku autority a možnosti najít si identifikační vzor. Dívky si pak z dětství bez otce odnáší nejistotu ve vztazích s muži a sníženou schopnost navázat a udržet si kvalitní a stabilní partnerský vztah.

Všechny výše zmíněné pozitivní vlivy otce na vývoj dítěte přepokládají, že jde o otce citově angažovaného, pečujícího, věnujícího svým dětem nezanedbatelnou část svého času. O otce , který svou otcovskou roli bez výhrad přijímá, přistupuje k ní zodpovědně, a považuje ji pro sebe samého za nanejvýš důležitou. A samozřejmě o otce, který dosahuje určitých morálních kvalit a může sám působit jako pozitivní identifikační vzor. Je jasné, že pouhá přítomnost otce v rodině nestačí. Naopak v některých případech může být ještě škodlivější než jeho nepřítomnost. To když se otec chová k dětem nežádoucím způsobem nebo svým vlastním příkladem přispívá spíše k rozvoji negativních vzorců chování.

Tato práce je však o otcích kteří mohou a chtějí svým dětem předat to nejlepší a není jim to dovoleno s argumentem, že jejich nepřítomnost (nebo jen mizivá přítomnost) nebude pro děti nikterak ochuzující, protože nejsou pro dítě a jeho vývoj tolik významní.

Společnost se zatím nachází ve zvláštním stadiu. Zdá se, že formálně výše uvedené výsledky výzkumů vešly do povědomí. Domnívám se, že na přímou otázku by význam otce popřel málokdo. Snad pouze představa o stejném instinktivním vybavení mužů a žen pro péči o dítě, je natolik těžko akceptovatelá, že je popírána i veřejně. Nicméně zatím nedošlo k zvnitřnění a opravdovému přijetí těchto skutečností. Společnost včetně mnoha odborníků stále jedná podle diktátu kultu mateřství, přestože ten nebyl nikdy vědecky zdůvodněn.

Rozšířený je i jev, kdy sami muži přijmou odkaz kultu mateřství a dobrovolně nezasahují do vývoje a výchovy svých dětí v domnění, že nemohou nijak přispět k jejich rozvoji, přestože vzhledem ke svým osobnostním kvalitám by jejich angažování ve výchově bylo velmi pozitivním přínosem.

Následující část

Zpátky na obsah

Našli jste potřebné informace a inspiraci? Provoz těchto stránek i další aktivity sdružení Spravedlnost dětem můžete podpořit sponzorským darem.