Syndrom zavrženého soudce

Petr Uhl, Právo 7. 7. 2007

Deset miliónů Čechů může kritizovat, ba i nespravedlivě, jakékoliv soudní rozhodnutí, neboť každý může činit, co zákon nezakazuje.

Jen 18 členů vlády je kritizovat nesmí. Zakazuje jim to ústava, zaručující nezávislost soudce při rozhodování, hlavně nezávislost na moci výkonné. Pro vládu je to zákaz nutný, ona a její ministr totiž zajišťují státní správu soudů, a už tím mají na justici značný vliv.

Poté, co soudce Miloslav Sládek z Prahy 8 svěřil desetiletou Terezku do péče dětské psychiatrie, porušili tento zákaz dva ministři: Džamila Stehlíková (SZ) a Petr Nečas (ODS), a navíc i prezident Václav Klaus (ODS). Žádali její propuštění bez ohledu na její právo na oba rodiče. Klaus odmítá "nadvládu" soudců z důvodů ideologických, má takovou zásadu. Nelze ho za to ale postihnout, není za nic a nikomu odpovědný, říká ústava, do níž se nám vloudil prvek absolutní monarchie.

Nikdo z oněch tří přitom neviděl ani stránku soudního spisu, řekl Jaromír Jirsa, prezident Soudcovské unie. Nevědí asi, že česká Listina i mezinárodní smlouvy dávají dítěti právo na péči a výchovu obou rodičů a že péče a výchova dítěte jsou i jejich ústavním právem. Tato práva smí omezit na základě zákona jen soud.

Ministryně Stehlíková ještě po soudní změně léčebny řekla, že soudce stále porušuje Terezčino právo na odpočinek. Její právo na otce a otcovo právo na péči a výchovu ministryně ignoruje. O odpočinku ale soudce už 18. června rozhodl takto: "Soud je toho názoru, že nezletilá nyní potřebuje neutrální prostředí, kde si může odpočinout od tvrzených konfliktních vztahů a ujasnit si, co chce ona sama a co jiné osoby."

Syndrom zavrženého rodiče se tomu říká, když jeden rodič popouzí dítě proti rodiči druhému. Častěji popouzejí matky než otcové a některé feministky tomu tleskají. Matky hrubě porušující zákon pláčou v televizi, jindy jim pomůže Klokánek.

Soudce mohl usilovat o exekuci matčina majetku do výše 80 tisíc korun, které už dluží státu na pokutách za neplnění soudních rozhodnutí. Mohl ji i dále pokutovat. Mohl nechat zajistit styk s otcem policií. Mohl usilovat i o soudní potrestání matky. To vše by ale poškodilo také Terezku. Mnoho českých soudců z bezradnosti raději nedělá nic, každoročně přibývají desítky případů. Šest odsouzení za věci, kdy soudy nezajistily práva dítěte i obou rodičů, už ČR postihlo u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Další pokuty ji stihly za soudní průtahy v obdobných věcech.

Soudce Sládek dal právu průchod a zvolil řešení k dítěti citlivé. Je průlomové. Patří mu za ně dík, i když ho za to od politiků postihl syndrom zavrženého soudce.

Vada jeho prvního rozhodnutí byla zjevně jen v umístění na dětské psychiatrii, kde na situaci nebyli odborně připraveni. Možná že se ani nyní nepodaří obnovit vztah dcery k otci, je ale dobře, že se o to soudce pokouší. Nemůže za to, že stát nezřídil pracoviště, ambulantní nebo i pro přechodný pobyt dítěte, kvalifikovaně oslabující chtivost rodiče zmocnit se dítěte pro sebe.

Kdyby byli ve vládě lidé, kteří by se zdržovali kroků podle ústavy nepřípustných, a naopak dělali, co mají, řekli by nyní veřejnosti, jak daleko je vláda s přípravou onoho pracoviště, které už v roce 2003 navrhovala její rada pro lidská práva. Vláda pak v listopadu 2004 uložila svým čtyřem členům, mimochodem předchůdcům Nečase a Stehlíkové, aby podle podnětu její rady postupovali. Vědí vůbec o tom?

Našli jste potřebné informace a inspiraci? Provoz těchto stránek i další aktivity sdružení Spravedlnost dětem můžete podpořit sponzorským darem.

Za podporu děkujeme.