Stanovisko Ministerstva práce a sociálních věcí č. 24/1998 k výchovným opatřením

Dotaz: ve věci výchovných opatření podle § 43 zákona o rodině, o nesprávných postupech příslušných orgánů ve věci správního řízení podle § 43 odst. 2 zákona o rodině

Na MPSV se svou peticí obrátilo Sdružení pro ochranu práv dětí, rodičů a prarodičů ve věci výchovných opatření podle § 43 zákona o rodině. V petici se uvádí pět případů, kdy otcové, jimž matky brání ve styku s dítětem, se marně domáhali, aby příslušné okresní popřípadě úřady městských částí vydaly správní rozhodnutí podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o rodině.

Správní řízení podle zákona č. 71/1967 Sb., dále jen "správní řád" se zahajuje na návrh účastníka nebo z vlastního podnětu. Podání návrhu lze uskutečnit písemně nebo ústně do protokolu (§ 18). Podáním návrhu je tedy správní řízení zahájeno. Nejde-li o jednoduchou věc nebo není-li jinak stanoveno, je správní orgán povinen rozhodnout ve věci do 30 dnů od zahájení řízení, ve zvlášť složitých případech nejdéle do 60 dnů, popřípadě i později, jestliže lhůtu prodloužil odvolací orgán (orgán příslušný rozhodnout o rozkladu) (§49).

Není proto přípustné návrh na zahájení správního řízení nevyřídit vůbec nebo jej vyřídit jinak než vydáním správního rozhodnutí (např. dopisem) nebo dokonce odmítnutím sepsání protokolu.

Ve věcech uvedenených v petici šlo vesměs o případy návrhů na napomenutí matek podle citovaného ustanovení zákona o rodině, jestliže otcům brání ve styku s dítětem.

Povinnost včas vydat správní rozhodnutí však neznamená, že by ve všech případech bylo nutno napomenutí vyslovit.

Výkon rozhodnutí o výchově nezletilých dětí nebo schválené dohody o výchově popřípadě o úpravě styku s nimi upravují ustanovení § 272 a § 273 občanského soudního řádu a náleží do působnosti soudu. V ustanovení § 272 odst. 3 o.s.ř. se však výslovně uvádí, že předseda senátu zpravidla požádá příslušný orgán obce a orgán péče o děti, aby vedly povinného k dobrovolnému plnění soudního rozhodnutí nebo soudem schválené dohody o výchově nezletilých dětí a o úpravě styku s nimi, aniž by bylo třeba nařizovat výkon rozhodnutí. S ohledem na tuto zákonnou dikci nic nebrání tomu, aby tak orgán péče o děti učinil, i když jej k tomu nevyzval předseda senátu, a to i v rámci ústního jednání podle § 21 správního řádu.

Je samozřejmé, že si správní orgán zjistí podklady pro rozhodnutí (§ 32) a své rozhodnutí o napomenutí vydá tehdy, kdy to vyžaduje zájem na řádné výchově dítěte jako je tomu v případech, kdy dítě má k oběma rodičům velmi kladný citový vztah a k maření styku dochází jen v důsledku negativních pocitů nebo postojů matky k otci nebo naopak. V těchto případech bude nutno takového rodiče též poučit o důsledcích jejího jednání podle § 27 odst. 2 zákona o rodině ve znění novely.

Obtížněji bude ovšem řešitelný případ, jestliže se starší dítě samo brání styku s druhým rodičem. V takovém případě bude třeba posoudit, zda odpor dítěte není oprávněný a zda prosazování jeho styku s druhým rodičem nepoškodí dítě po jeho psychické popřípadě i fyzické stránce. Přitom upozorňujeme na čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, podle něhož předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí musí být zájem dítěte, a na čl. 12, podle něhož se dítěti poskytuje možnost, aby bylo vyslyšeno v každém soudním nebo správním řízení, které se ho týká.

K vydání rozhodnutí o napomenutí je příslušný i soud. Jestliže se jeden z rodičů obrátí na správní orgán s návrhem na vyslovení napomenutí druhému rodiči za to, že neumožňuje jeho styk s dítětem v rozsahu soudních rozhodnutí, nemá v zákoně oporu postoupení této věci soudu k rozhodnutí podle § 43 odst. 2 zákona o rodině.

V úvahu mohou přicházet i případy, kdy správní orgán návrhu na vyslovení napomenutí nevyhoví. Především tehdy, kdy zjistí, že neuskutečnění styku nebylo opakovaně bezdůvodné a též tehdy, jestliže se prokáže, že je nutno v zájmu dítěte styk omezit nebo zakázat. V tomto případě má orgán péče o děti oprávnění podat příslušný podnět soudu. Ovšem i v těchto případech je nutno vydat správní rozhodnutí o tom, že se návrhu nevyhovuje, aby ten, kdo se ve svých právech cítí poškozen, měl možnost zákonné obrany.

Našli jste potřebné informace a inspiraci? Provoz těchto stránek i další aktivity sdružení Spravedlnost dětem můžete podpořit sponzorským darem.

Za podporu děkujeme.