Ve věci nezl. S. N., nar. 1996

Pan Ivo N., nar. 13.2.1954 v Mostě, si vyžádal od Medicínské sekce občanského sdružení Spravedlnost dětem rozbor vztahové rodinné situace z hlediska problematiky syndromu zavrženého rodiče.

Vyhotovil MUDr. Jiří Švarc, lékař - psychiatr Psychiatrického centra Praha.

Otec Vladimír (1924-1987) byl ředitel SOU; matka Eva (*1928) byla vedoucí referentka GŘ SHD Most, nyní v důchodu, studuje Universitu třetího věku, je činorodá, aktivní. Má 2 sourozence: sestra Vladimíra (*1949) je soukromá rehabilitační pracovnice (má dvě dospělé děti na VŠ), bratr Martin (1957) je ředitel Romského domu (je rozvedený, má dvě studující děti ve vlastní péči). Má 3 děti: dcera Veronika (*1979) studuje Technickou universitu v Liberci, fakultu architektury, je úspěšná studentka, svědomitá pečlivá, pracovitá, samostatná, oblíbená, hraje závodně basketbal, lyžuje, surfuje, plave, čte. Syn Marek (*1983) studuje sportovní gymnázium, je úspěšný sportovec (horská kola), od žákovských let reprezentant, zařazen do výběru na OH, lyžuje, plave, surfuje, dělá atletiku - vše podřizuje svému sportu, je vytrvalý, samostatný, oblíbený. Dcera S. (*1996) je z druhého manželství. Bez psych. heredity.

Porod a vývoj normální, nevzpomíná na žádné konflikty. ZŠ bez potíží, šel se učit automechanikem, potom absolvoval i SPŠ strojní, absolvoval vojenskou prezenční službu; po 2 letech zaměstnání (garážmistr) absolvoval při zaměstnání doplňkové studium na pedagogické fakultě a pracoval jako učitel, v r. 1991 začal podnikat při zaměstnání, v r. 1996 se osamostatnil, nyní má firmu s asi 15 zaměstnanci, ke kterým se chová demokraticky. Zájmy: všechny druhy sportu, v házené 5x mistr republiky, lyžování, vodní lyžování (širší reprezentace), windsurfing, četba, manuální práce. Přání se mu všechna vyplnila, nyní by stál nejvíc o úplnou spokojenou rodinu. ŘP má, trestán nebyl, alkohol nenadužívá, drogy nezkoušel. Somaticky pouze drobné sportovní úrazy, CHE ve 45 letech, jinak zdravý, žádnou medikaci neužívá.

První manželství podle jeho slov ztroskotalo (přes společné zájmy, názorové shody, ženinu inteligenci) na její nadměrné konzumaci alkoholu. S nynější ženou (o 13 let mladší) se seznámil krátce po rozpadu prvního manželství, preferoval její zájem o rodinu a touhu po dítěti, vzali se po více než šestiletém společném soužití, když otěhotněla. Následovaly změny v chování ženy: vytoužené těhotenství a narození dítěte ji katapultovalo do pozice, kterou v její rodině zaujímala její matka, začala být dominantní a autoritativní, měla konflikty s Veronikou, a konečně získala někoho, koho mohla "vlastnit" a kdo na ní byl bytostně závislý. Situace se stala neúnosnou v okamžiku, kdy jej žena postavila před volbu: "Buď půjde Veronika, nebo já se S.". O tom, že to myslí vážně, se přesvědčil na dovolené s ní a S., kde se žena chovala odtažitě, jako by byla už rozhodnuta odejít, a protože viděla, že si otec se S. rozumějí, začala tvrdit, že chce "S. ukrást", a od té doby byl se svou dcerou již jen zcela vyjímečně.

Vnímá smutek ze ztrát, které nezavinil, někdy musí vynaložit veškeré úsilí na potlačení bezmocného vzteku. Cítí se dostatečně silný to zvládnout, dotazy na příznaky duševních onemocnění neguje.

Klidný, rozvážně komunikující, stabilní, bez příznaků duševní choroby, sebekritický, otevřeně hovořící o problematice bez potřeby činit se lepším, intelekt orientačně nadprůměrný, osobnost zralá, komponovaná.

Soudně znalecký posudek v odv. psychologie vypracovaný 11.4.2001 PhDr. Helenou Zemánkovou na jeho objednávku: Závěr vyšetření (provedeného pomocí EODB, 16PF, DOZ, Lüscher, Raven, EPPS, projekt. techniky, klin. pohovor): Osobnost extrovertovaná, stabilní, racionální, sangvinik, adaptabilní, s výbornými pedagogickými i pečovatelskými schopnostmi, odpovědný, s pozitivním vztahem ke všem svým dětem, intelekt výrazně nadprůměrný; projevuje známky smutku z nenaplněné touhy po rodině. Pro vývoj S. by bylo vhodné stýkat se s otcem, pokud kontakty s ním a jeho rodinou umožněny nebudou, bude její rozvoj zbytečně ochuzen. Znalkyně doporučuje zvážit možnost střídavé péče.

Soudně znalecký posudek v odv. klinická psychologie vypracovala 13.10.2002 Mgr. Hluštíková z usnesení Okr. soudu v Mostě:

Z výpisu z dokumentace je patrné, že p. N. se opakovaně soudně dožaduje určení styku s dcerou S., což matka odmítá a zdůvodňuje to jeho hrubostí, tím, že styk je problematický, že dítě k němu má negativní vztah. Za přítomnosti soudkyně ve školce S. s otcem komunikovala, když se však bez výzvy dostavila matka, která otce ignorovala, dítě se k ní přitulilo a obě odešly bez rozloučení s otcem. Mediací byla pověřena rodinná terapeutka Mgr. Vránková, která konstatuje, že matka snahu proklamuje, ale ve skutečnosti nespolupracuje - dítě nebylo na schůzky připraveno, jevilo známky paniky, matka tak vědomě i nevědomě přispěla k syndromu zavrženého rodiče. Psychiatr konstatuje v říjnu 2001 u S. poruchu pozornosti a aktivity a doporučuje odklad školní docházky. Když se N. dostavili vlastnímu vyšetření, seděla matka s dítětem a otec odděleně, při vyšetření dítěte S. uvedla: "Na návštěvy za mnou táta nechodí, protože ho nemám ráda, když jsme s ním ještě bydleli, tak jsem rozbila vázu a lekla se, nevím čeho... Jednou si přivedl i Marka a Verunu, to jsou děti, co už jednou ukrad, mamka mi to řekla. S Markem a Verunou nekamarádím..." Když má dítě nakreslit rodinu, ptá se, zda má nakreslit i tátu. Při vyšetření S. nereaguje neuroticky, její reakce však nejsou přirozené, její vehementní odmítání otce, odvracení hlavy, jeho vytěsňování s vítězoslavným úsměvem - to vše odráží agresivní prožívání pocitu moci, kterému se učí od matky. Tyto reakce nejsou dětské psychice vlastní, jsou naučené, škodlivé až asociální. Pokud dítě vyjadřuje k otci odpor či negaci, není to není to skutečný pocit, ale matkou naučená reakce. Vztah k matce je nepřiměřeně závislý. Při vyšetření matky znalkyně shledala, že není ochotna akceptovat cizí názor, nepouští druhé ke slovu, otce dítěte i rodinnou terapeutku obviňuje, není spokojena s nikým, kdo nesdílí její názor. Matka, ač jinak dobrá v obecné péči o dítě, necitlivě negativně ovlivňuje S. citový a osobnostní vývoj, znásilňuje přirozené emoce dítěte, manipuluje dceru k odmítání otce. To se může S. vymstít v dospělosti v jejím vlastním partnerském životě. Ač proklamuje snahu, dělá vše proto, aby se dítě k otci nepřiblížilo. Manipuluje dětskou mysl strachem, že by je otec unesl a nevrátil a buduje v S. představách otce jako někoho nebezpečného, komu je lépe se vyhnout. Pro dítě je škodlivé, že je matka učí mít odpor k nevlastním sourozencům, s nimiž žilo, k babičce ze strany otce, zkrátka ke všem, kteří jsou s otcem spojeni. Škodlivé je to proto, že tyto emoce nejsou autentické, že je matka dítěti imputovala, což je v tomto dětském věku možné, jakmile však S. doroste do puberty, bude si uvědomovat, že to nejsou její vlastní pocity a názory, bude hledat svoji identitu i ve druhém rodiči a může zjistit, že jí matka lhala. Může pak reagovat poruchami chování nebo psychickým zhrocením. Z vyšetření otce: sebekritický, upřímný, přizpůsobivý, racionální, vyrovnaný, jeho hlavní hodnotou je harmonický rodinný život, smysl pro povinnost, je tvořivý, na rozdíl od manželky není dogmatický, je demokratičtější, tolerantní, respektuje druhé, přesně rozumí chování své ženy (rozebírá její dětství, její motivy pomsty a žárlivosti na nevlastní děti). Otcovy dobré výchovné schopnosti dokládá i dobrý vývoj a úspěšnost obou starších dětí, které dostal do péče. O jeho charakteru svědčí i fakt, že se od svého nejmladšího dítěte nenechal po léta odstrčit, cítí se za ně odpovědný a má o ně zájem, i když nic neprosadil - většina otců by tuto situaci vzdala. Navzdory matčinu obviňování z nátlakového chování se otec silou k dítěti přiblížit nesnaží, aby je netraumatizoval, i když tím zvětšuje prostor k matčiným manipulacím a popuzením. V odpovědích na otázky soudu pak znalkyně tato zjištění shrnuje s tím, že pedagogické schopnosti jsou lepší u otce, neboť ten se nesnaží žádné dítě zmanipulovat.

Tabulka jmenuje všechny příznaky syndromu zavrženého rodiče (SZR) a opatření, která se podle závažnosti SZR doporučují učinit ve Spojených Státech.

Příznaky SZR u S.:

Je zjevné, že S. splňuje všechny příznaky syndromu zavrženého rodiče, většina z nich je již rozvinuta v těžké míře: Je přítomna kampaň za degradaci pana N. jako otce; S. slabě až absurdně zdůvodňuje, proč by otce nemohla vidět ("rozbila jsem vázu a lekla jsem se"), není přítomna ambivalence (obvykle děti i na nejhorším rodiči vidí klady), nezakouší pocity viny vůči otci (naopak je popsán patologický prožitek moci), používá vypůjčené scénáře ("už ukradl Marka a Verunu" - toto není dětský slovník), je přítomen fenomén nezávislého myslitele (dítě neochotu stýkat se s otcem vydává za svou myšlenku, zatímco matka formálně deklaruje ochotu ke kontaktům s otcem), reflexivně podporuje v rodičovském konfliktu matku (např. popsaným chováním při znaleckém vyšetření), a evidentně rozšířila nepřátelství ne celou rodinu svého otce ("s Markem a Verunou nekamarádím"). Jsou popsány těžkosti při kontaktu s dítětem, resp. ten není prakticky možný, chování S. během kontaktů s otcem je antagonistické, její citová vazba k otci je patologicky narušena, před zavržením byla tato vazba zdravá.

Za této situace, nedojde-li ke změně, se u S. mohou rozvíjet psychologické potíže (popsané ve znaleckém posudku): "Matka necitlivě negativně ovlivňuje S. citový a osobnostní vývoj, znásilňuje její přirozené emoce a učí ji patologickým emocím, manipuluje dceru k odmítání otce, což se může S. vymstít v dospělosti v jejím vlastním partnerském životě. Manipuluje dětskou mysl strachem a buduje v S. představách otce jako někoho nebezpečného. Učí S. odporu k rodině otce. S. si to v pubertě začne uvědomovat, bude hledat svoji identitu i v otci, může zjistit, že jí matka lhala, může pak reagovat poruchami chování nebo psychickým zhrocením." Psychiatrické problémy dokonce se již projevují - psychiatr u S. popsal poruchu aktivity a pozornosti! Podle našich zkušeností s podobnými případy vedou léta nečinnosti k tomu, že nakonec dítě dospěje, trpí poruchami chování, svého rodiče vůbec nevídá, soudy jsou nuceny soudit programující rodiče za maření úředního výkonu a nařízené pobyty dospívajících v diagnostických ústavech se již míjí účinkem.

Doporučovaná opatření:

Jednat je třeba právně i terapeuticky co nejdříve. Tabulka na str. 4 obsahuje návrh opatření v amerických podmínkách. V našich podmínkách doporučujeme změnu výchovy (výchovu otcem nebo střídavou péči, a pokud tomu matka bude bránit, tak i s dočasným umístěním dítěte v dětském domově (nebo jiném zařízení) k reintegraci. Při okamžitém přechodu do otcovy výchovy předpokládáme dočasná možná traumata, ale je i předpoklad jejich zvládnutí díky otcově kvalitní osobnosti a dětské adaptabilitě. Otázkou je, zda je ještě možný pozvolný "ambulantní" přechod k otci, pro ten by musely být na přechodnou dobu stanoveny intenzivní (např. každodenní) kontakty S. s otcem, nejlépe s využitím terapeuta, např. v prostředí dětských psychoterapeutických zařízení, rodinných poraden, dětských domovů rodinného typu, pěstounských zařízení, či družiny ve škole (nemáme k dispozici reintegrační zařízení jako v USA), kde by S. přivykala na otce. Podle citovaných prací Gardnera, Warshaka i Bakaláře jde z hlediska celého budoucího života a zdraví dítěte o menší zlo i přesto, že by něco takového bylo S. dočasně nepříjemné. Potřebuje dostat příležitost k opětovnému přivyknutí lidsky přirozené výchově.

Ivo N. (*13.2.1954) netrpí žádnou duševní poruchou, je zralý, vyrovnaný, s nadprůměrnými schopnostmi, s výbornými výchovnými schopnostmi.

Jeho dcera S. (* ....1996) trpí těžkým stupněm syndromu zavrženého rodiče. Takový stupeň patologického syndromu zavrženého rodiče doporučujeme řešit změnou výchovy nezletilé Sandry, popř. řízenými intenzivními kontakty s otcem (viz výše).

LITERATURA:

Gardner, R.A.: The Parental Alienation Syndrome. A Guide for Mental Health and Legal Professionals. Second Edition. Cresskill, New Jersey, Creative Therapeutics, Inc.1998

Bakalář, E.: Průvodce otcovstvím. Praha, Vyšehrad 2002

Warshak, R.A.: Revoluce v porozvodové péči o děti. Praha, Portál 1996

Matějček, Z.: Co děti nejvíc potřebují. Praha, Portál 1994

Bakalář, E: Syndrom zavrženého rodiče. Psychologie Dnes, 2003

http://www.rgardner.com/refs
http://www.iustin.eu/

Našli jste potřebné informace a inspiraci? Provoz těchto stránek i další aktivity sdružení Spravedlnost dětem můžete podpořit sponzorským darem.

Za podporu děkujeme.