Kytička pro..., tentokrát od Lukáše

L. P.

Lukáš je kluk jako každý druhý. Nezná ale svého tátu.I v tom možná není až tak výjimečný. Když se jeho rodiče rozešli, byl ještě moc malý, a tak si tátu pamatovat nemůže.

Loni začal chodit do školy a měl hned také narozeniny. A tehdy za ním přišla do školy návštěva. Ten pán mu řekl, že je tatínek, dal mu dárky a chvíli si s ním povídal a hrál a Lukáš byl moc rád. Potom se tatínek rozloučil a odešel. A Lukáš je zase sám. Vlastně není, má maminku, babičku a staršího nevlastního brášku. Má také kamarády. Ale tátu ne, táta k němu nesmi. Do školy mohl přijít jen s dovolením paní učitelky a paní ředitelky. Škola je v Praze na Žižkově, a tam se také Lukášův táta domáhá ochrany svých a synových práv u soudu. Jak už to tak ale někdy bývá, Spravedlnost má raději zavázané oči, aby se na „věc Lukáš B., čj. 10 P 71/89" nemusela dívat. Ostatně, soudce je nezávislý asi především na ní.

Lukášův táta je nemocný. Nemoc se nazývá neuróza. Znalci zkoumali, zda jimi stanovená diagnóza není důvodem k zákazu styku otce s vlastním dítětem. Došli k přesvědčení, že nikoliv, a velkoryse styk doporučili jedenkrát v měsíci, nejlépe pod odborným dohledem. To bylo před několika lety. Od té doby se Lukášův táta domáhá soudního rozhodnutí, které by mu poskytlo příležitost alespoň za takových ponižujících podmínek dítě vídat.

Lukášův táta je ale také přesvědčeným věřícím. Ve sboru má přátele, setkal se tam i s svou nynější přítelkyní. Před nedávnou dobou se také trochu politicky angažoval, v dobré víře v nápravu špatností. Tady je asi hlavní příčina nelibosti některých mocných, kteří jej zkoumají, kteří rozhodují zda má či nemá dítě. Zkoumají důkladně a rozhodují šikovně, ostatně mají v tom letitou praxi. Patrně i proto si dávají načas i s „ochranou práv a oprávněných zájmu rychlou a účinnou".

Loni prozkoumávali celý rok. Nejdříve byli vyslechnuti účastníci sporu, rodiče Lukáše. K dohodě nedošlo. Matka je zatvrzelá, soudce jen protokoluje její odmítáni jakéhokoliv kontaktu syna s otcem. Matka nehodlá připustit ani setkávám v pedagogicko-psychologické poradně. Jistě jenom diky velkému „nápadu věcí" a své přetíženosti, se soudce jediným slovem nezmíní o přirozených vztazích a právech rodičů a dětí, o úctě k právům spoluobčanů, o rodičovské povinnosti vést dítě ke správnému vztahu k druhému rodiči. Asi i na těchto procesních povinnostech je soudce nezávislý. Odročeno tedy.

Na přístě je předvolána družka otce a třídní učitelka syna. Družka dosvědčuje, že Lukášův táta je sice někdy neklidnější a vadí mu třeba velký hluk z ulice, ona má však u sebe často malou vnučku, kterou bez obav Lukášovu otci svěřuje do opatrování, třeba i na celé odpoledne. „Víte, my jsme věřící a v člověku vidíme i to dobré, tohle vy asi nechápete." 'Třídní učitelka potvrzuje, že vyhověli prosbě, aby táta mohl své dítě navštívit alespoň ve škole. Vše proběhlo v naprostém pořádku, Lukáš byl skutečně upřímně rád, že jej tatínek navštívil. Bohužel poté, co se to dozvěděla jeho matka, začala jim dělat nepříjemnosti. Na otázku soudu, zda by se takové návštěvy mohly ve škole odehrávat pravidelně, odpovídá, že by musela rozhodnout ředitelka. Odročeno tedy.

V příštím jednání je vyslechnuta domovnice z otcova bydliště. „Je pravda, že když pan B. někdy přišel v noci, tak si zahulákal na celý dům a sousedi si stěžovali. Oni ale pro dům nehnou ani prstem, a jediný, kdo mi pomáhá, je pan B. Ostřihá živý plot, když se topič opil, zatopil sám. Moje malá vnučka s ním chodí na procházky. Nevím co provedl, ale vůbec se mi nelibí, že by nesměl k vlastnímu dítěti, to asi není normální a v pořádku." Ředitelka školy potvrdí slova třídní učitelky a sdělí, že zvažovala, zda by se návštěvy mohly odehrávat ve škole. Záležitost konzultovala s obvodní psycholožkou, která do školy pravidelně dochází jedenkrát za 14 dnů a dospěly k názoru, že v této době a pod jejím „dozorem" by Lukáš skutečně mohl s tátou být. Kolizní opatrovnice takovou zprávu vítá a stejně jako při předchozích jednáních hledá nejvhodnější řešení.

Zdálo by se tedy, že vše spěje k dobré-mu konci. Ve třech soudních jednáních v průběhu celého roku! Otec ponižujícím způsobem prokazoval a prokázal, že nikoho nepokouše, že se jej přátelé a známí ale ani jejich děti nebojí a mají jej rádi. Vždyť' nechce tolik, jen dostat příležitost těšit se na vlastního syna! Soudce také slyšel to, co zdánlivě chtěl: Existuje prostředí, ve kterém by se pod odborným dozorem! mohl Lukáš s tátou pravidelně setkávat.

Soudcova nezávislost je však bez hranic. Řízení odročuje s tím, že bude třeba nařídit nové znalecké vyšetrení dítěte i jeho otce! To bylo loni před Vánocemi. Znalecký posudek je již vypracován - a doporučuje styk! - přesto další soudní jednání dodnes nařízeno nebylo. Nebýt lidskosti třídní učitelky a ředitelky školy, tak by se Lukáš se svým tátou loni nesetkal vůbec, tak jako roky předcházejí, tak jako asi i roky budoucí.

Alespoň symbolická kytička tedy patří Vám, paní ředitelko M. a paní učitelko M., i Vám paní sociální pracovnice C., za to, že dokážete vidět v druhém také člověka, za to, že dokážete lidem pomáhat.

L. P.

Z definice týrání dětí podle zdravotní komise Výboru ministrů Rady Evropy zroku1992:

„Systémové týrám je týrání způsobené tím systémem, který byl založen pro pomoc a ochranu dětí a jejich rodin. příklady takového týrání jsou:

- dítěti je upřeno právo na informace,

- je mu upřeno právo být slyšeno,

- dítě je neprávem odděleno od svých rodičů,

- trauma způsobené dítěti necitlivými či zbytečnými lékařskými prohlídkami,

- úzkost způsobená dítěti v rámci jeho kontaktu se soudním systémem (např. protahování slyšení či poškozování dítěte zkušenostmi, které podstupuje jako svědek),

- odepření rodičovských práv na informovanost a na účast na rozhodováni, kdykoliv je to pro dobro dítěte,

- nedostatečné služby či zdroje pomoci týranému dítěti, aby mohlo zůstat se svou rodinou, kdykoliv je to možné."

Našli jste potřebné informace a inspiraci? Provoz těchto stránek i další aktivity sdružení Spravedlnost dětem můžete podpořit sponzorským darem.