NOVĚ O STARÝCH HODNOTÁCH

Vít Cigánek

Unie otců a mužů, referát z mezinárodního kongresu Význam rodiny pro současnost a budoucnost, Praha 21.- 24.4.1994

Sledujeme-li různé akce a projevy týkající se rodinné problematiky v současné době, vede nás to k otázce: Směřuji tyto akce k podstatě věci a řešení problémů, burcují veřejnost, nebo jde spíše o neúčinná gesta, opakování frází o výchově k odpovědnosti a toleranci, čili procházení se kolem horké kaše?

Zhruba za posledních sto let lze pozorovat úpadek rodinného života provázený mnoha jinými negativními jevy. Jak se za tu dobu vyvíjelo zákonodárství a působení sdělovacích prostředků? Zpočátku to byly nové prvky. Nastal obrat k volnosti ve vztazích a jednání. Jiný obrat již nenastal, pouta se dále uvolňují. Rodinná krize je dosud vcelku tolerována a akceptována. Zákony nejsou namířeny proti rozvodům; kdo zaviní rozvrat rodiny, není nijak postihován. K legálním rozvodům přibyly legální potraty. Stále víc se propaguje antikoncepční byznys a jiné formy konzumního přístupu k lidskému tělu. Liberalizaci provází úpadek.

Měli bychom si již uvědomit, že roste-li počet rozbitých rodin do katastrofálních rozměrů, je nutné cosi zcela zásadně změnit. Naše společnost vcelku uznala myšlenku nutnosti materiálně se uskromnit v zájmu ekonomického růstu, a přitom dosud nechápe, že v oblasti mravní platí totéž, že i zde si budeme muset „utáhnout opasky**, nechceme-li dál žít na úkor budoucnosti.

V knize Zvony Nagasaki líčí autor dr. Nagai příběh studenta zasypaného po výbuchu atomové bomby dřevem v budově fakulty. Blížil se k němu požár, ale na něm ležící hromada byla tak těžká, že ji nemohl ze sebe shodit. Tu si vzpomněl, jak jim jeden profesor říkával: „Nemůžete-li vyřešit nějaký problém, uvažujte o něm v opačných výrazech.** A tak ho napadlo pokusit se místo nahoru proniknout dolů. To jej zachránilo. Skrz porušenou podlahu prolezl o patro níž a utekl.

Současný stav rodin je takovým zdánlivě neřešitelným problémem. Proto bychom na něj měli pohledět ještě jinak než je dnes zvykem. Tak hledí na věc naše Unie otců a mužů. Klademe důraz na pro-sazení podstatně lepších zákonů a také sankcí vůči všem, kdo hrubě porušují práva rodičů a zvláště děti. Víme dobře, že to mnohým připadá jako fanatismus nebo metoda kanónu na vrabce. Příliš se totiž mezi lidmi zabydlela ničím nepodložená představa, že rodinné vztahy a oblast práva spolu téměř nesouvisejí, že „zákazy nic neřeší**. A přitom právě dnes končí tolik manželství před soudem.

Proti důsledným přístupům, počítajícím s nezbytnou pomocí spravedlivých zákonů, se stále namítá, že řešením je výchova. To je přece samozřejmé, jak jinak? Ale v čem má spočívat? Snad jen v nezávazném řečnění a besedování, čili v pouhých slovech? Je naivní očekávat zodpovědné jednání tam, kde není vyžadováno. Není morální ani normální, že je sice v našem Zákoně o rodině správně řečeno, že „manželé jsou povinni žít spolu a být si věrni“, avšak současná právní praxe jako by se tomu vysmívala. Mluví se o tom, jak pomáhat rozvedeným, niko-li však o pomoci těm, kdo vyvíjejí úsilí, aby své rodiny rozvratu uchránili.

Rodinné štěstí se nedá stavět na falešných právech jako je „právo“ na nevěru, na opuštění svých dětí. Proto klademe důraz na skutečná, ale dnes zapomenutá práva, zvláště na právo dítěte mít oba rodiče, jež musí být do jisté míry zajištěno i po případném rozvodu. Jeho porušování již nabylo masových rozměrů. Jen v naši zemi statisíce rozvedených rodičů, většinou otců, marně touží aspoň občas své děti vidět. Ještě víc je dětí toužících vidět své otce. Je třeba znovu pochopit velký motivační význam zákonů a sankcí i v této oblasti. 1 zákon je přeci nezbytnou sou-částí výchovy společnosti. V tom smyslu je nutný radikální přístup, což znamená snahu o uzdravení „od kořene", změnu v hloubce. Krize je přeci velmi hluboká.

Avšak pozor, je ještě jiný radikalismus: Začátkem tohoto roku požádali poslanci Evropského parlamentu vlády států, aby umožnily homosexuálním dvojicím mužů i žen uzavírat sňatky a adoptovat děti. Ozývají se hlasy požadující zrušení trestů za zneužívám dětí, distribuci drog a zabíjení nemocných. Občas někdo pronese, že je vlastně jedno, v jakém „typu rodiny** dítě žije, zdali má oba přirozené rodiče. Že prý takové problémy jako jsou dnes byly vždy, lidé jsou na tom morálně stále stejně, dnešní negativní jevy s sebou nese doba... To by ovšem znamenalo, že nějaká rodinná krize vlastně neexistuje a pokud ano, nedá se s tím nic dělat. K čemu je pak ale Rok rodiny? Abychom se vzájemně chlácholili? Tento radikalismus znamená skok kupředu na cestě úpadku a zkázy, po níž již dlouho kráčíme.

Nesmíme už jít dál cestou zákonem požehnané lhostejnosti, falešné tolerance, bezcitnosti a svévole. To musí být ta velká, zásadní novota - nový pohled na staré, osvědčené hodnoty evropské civilizace, mravní principy, jejichž dodržování není zcela ponecháno na mnohdy chabé a nedobré vůli jednotlivců, ale je též podporováno a vyžadováno veřejnou autoritou. 1 když pro nás dospělé to není pří-jemné a lehké, musíme přijmout slova Saint Exupéryho: „Civilizace stojí na tom, co se od lidí vyžaduje, ne na tom, co se jim poskytuje!**

Neměli bychom prostě kopírovat minulost, ale učit se chápat principy tradičních hodnot, jež jsou neměnné, a uplatňovat je způsobem rozumným a důsledným, vhodným pro současné lidi. Vytvořme společnost vyšší mravní a duchovní úrovně než byla ta tehdejší a než je ta dnešní!

Našli jste potřebné informace a inspiraci? Provoz těchto stránek i další aktivity sdružení Spravedlnost dětem můžete podpořit sponzorským darem.