Domácí násilí: Jak týrat muže

Krystyna Wanatowiczová, Týden, 29. 4. 2002

"Podle zákonů nebyla ta žena vinicí, a přec se dopustila na něm hříchu hroznějšího, než kdyby byla mrhala statkem, jim společně náležejícím, kdyby se byla láska její obrátila k muži cizímu. Šlapala jeho lidskost v prach, zahrávala si s jeho srdcem, nechtěla, aby byl člověkem - mužem."
Karolína Světlá: Vesnický román

Co říci o mužích, z nichž si jejich "drahá drsná" polovička udělala hadr na podlahu? Ženy se jim většinou smějí a ostatní příslušníci mužského pohlaví je udiveně litují. Jsou to slaboši, tichošlápci, ubožáci a nenapravitelní "podpantofláči"? Nejsou důkazem, že muži jsou pouhou nehodou přírody? Ne tak docela. To, že si "podmuž" dá od "nadženy" líbit praktiky pro většinu mužské populace naprosto nepřijatelné, má podle psychologů nejčastější příčinu v tom, že muži tyto ženy přespříliš milují, obdivují a nikdy by se neodvážili na své bohyně vztáhnout ruku. Feministky se teď nejspíše rozpálí doběla, ale někdy by ženy-trýznitelky, jimž se v literatuře přezdívá včelí královny, skutečně zasloužily pořádně proplesknout. Pro úplnost je třeba předeslat, že ve většině případů jsou obětmi domácího násilí ženy. Není tudíž naší ambicí tento fakt jakkoli vyvracet. Existuje ovšem pět až sedm procent mužů, kteří pod opratěmi partnerek trpí podobně jako týrané a ponižované ženy. Ženy se samozřejmě mnohem méně uchylují k použití fyzické síly (byť to dovedou, jak uvidíme, stejně dobře jako muži), ale v posledních letech přibývá mužů, které manželka či partnerka týrá a vydírá zejména psychicky. Odborníci se shodují, že hlavní vinu nese stupňující se ženská emancipace a rozpad tradičního modelu partnerských vztahů. Skutečnost, že se většina českých mužů nedokáže po listopadu 1989 tak dobře přizpůsobit nové situaci a poměrům jako ženy (ztráta zaměstnání a hledání nového, obvykle méně prestižního atd.), vede k tomu, že se násilí mezi partnery může v brzké době stát vyrovnanou záležitostí. Ve světě je "pozitivní trend" ženského násilí dnes již nepřehlédnutelný (viz rámeček se statistikou).

Skočím, uvidíš

"Skočím z okna, uvidíš, skočím a skočím." "Ale ne, miláčku, anděli můj, ne, to nesmíš udělat, jestliže mě máš opravdu tak ráda, jak říkáš." Byla tím svým oknem jako posedlá. A on se ji snažil mírně a trpělivě uklidnit, utěšit. Nakonec se mu to vždycky přece jen povedlo, poněvadž z okna neskočila. A tak to šlo dál, pořád dokola.
Alberto Moravia: Římské povídky

Rány a kopance

"Vztyčila se a valchovala jej střídavě pěstmi a lokty.Byla to houževnatá osoba, teprve po několika minutách, když jí začaly umdlévat ruce, přerušila své ječení, sestávající jen z podstatných jmen, shodila ho z postele, držíc ho za vlasy, aby jí neutekl, sedla si na pelest a dupala po něm nohama, dokud se jí ruce zase neroztavily. Pak si mu sedla obkročmo na břicho a políčkovala ho střídavě zprava a zleva. Pomalu ztrácel vědomí."
Elias Canetti: Zaslepení

Dvaatřicetiletý Jakub se s o dva roky starší Janou seznámil před pěti lety. On je pohledný, sympatický a usměvavý, ona působí rázně a velitelsky. Po třech letech známosti se vzali, o rok později se jim narodil syn. Jana už je s ním skoro dva roky na mateřské dovolené, ale rodina finančním nedostatkem netrpí. Jakub je ve svém oboru úspěšný a své milované nosí každý měsíc spoustu peněz. Janě pobyt doma začal přerůstat přes hlavu a svou zlost si začala vybíjet - na kom jiném než na Jakubovi. Nejprve začala vyprovokovávat hádky, poté došlo na fyzické napadání. Jakuba mlátí hlava nehlava, škrábe, trhá mu vlasy a křičí, že on si může užívat živo ta, kdežto ona jen sedí doma a stará se o dítě. Jakub se jí ani jednou nepostavil. Naopak. Je mu jí líto, dává jí za pravdu a všechny její výstřelky omlouvá. Před nedávnem popadl Janu takový vztek, že nebohého Jakuba odtáhla za vlasy do koupelny, hlavu mu nacpala do vany a vší silou ho kopala do zadnice. Jakub se nebránil. Sousedé pravidelně volají policii, neboť křik a údery se rozléhají po celém domě. Jakub, s obličejem už notně zkrvaveným, chodí policistům poslušně otevírat a klidným hlasem oznamuje, že je vše v pořádku, neboť si prý s manželkou zrovna povídají. Jana své nekontrolovatelné výbuchy agrese stupňuje také proto, že se Jakub vůbec nebrání. Z ničeho ji neviní a ráno si před odchodem do práce klidně ošetří rány. Kolegové si ťukají na čelo, protože jen co se mu jizvy a podlitiny zacelí, zuřivá manželka mu fasádu "vyzdobí" znovu. S psychickým vydíráním a posléze i fyzickým násilím mezi partnery začíná podle psycholožky Kateřiny Irmanovové vždy ten, kdo má pocit, že je slabší. "Výčitky, manipulace a nátlak používají ti, kteří jsou v hysterické pozici a mají pocit nevýhody. Snaží se proto strukturu partnerského vztahu změnit. Silnější nevydírá, snaží se hrát podle pravidel, kdežto slabší přestane pravidla respektovat."

Psychická kastrace

Ženy a stejně tak muži obvykle používají spolehlivě fungující metody typu: neříkám o sobě dostatek informací, vytvořím kolem sebe oblak tajemna, neodpovídám na to, co jsem dělala, po noci strávené kdesi venku odseknu, že jsem byla v práci a prostě přestanu pozvolna komunikovat. Jak se tedy chová muž-oběť? Svou tyranku omlouvá a z jejích prohřešků často viní sám sebe. Postupem času přijme roli, kterou můžeme nazvat "Já jsem ten, kdo je k ničemu a bez tebe, miláčku, bych byl ničím". To už je fáze, kdy žena dosáhla svého a kdy jí její protějšek zobe z ruky. Když se například v jedné mimopražské rodině stalo, že žena uhodila muže rozpálenou žehličkou do obličeje (žehlička je, mimochodem, vedle horké vody nejčastějším nástrojem ženské agrese), muž na policii vypověděl, že "vlastně ta žehlička byla úplně vychladlá a že se nic tak hrozného nestalo". Žena muže poměrně často ponižuje tím, že mu oznámí: Už mne nepřitahuješ, jsem ti nevěrná. Jeden ze způsobů psychického vydírání nastává v okamžiku, kdy mají partneři rozdílnou sexuální potřebu. "V poslední době přibývá žen, které si stěžují na své partnery, protože je nedostatečně uspokojují. Ale v okamžiku, kdy žena začne muže nutit k milování, jeho to ještě víc zablokuje," vysvětluje sexuolog Petr Weiss. Na druhé straně stojí ženy, jež partnerovi poskytují sex za odměnu, když například uklidí. Pokud žena muži sex často odpírá, doporučuje sexuolog mužům použít doplňkovou metodu masturbace. Sexuální manipulace je častá u žen, neboť muži v oblasti sexu příliš nemanipulují. V intimních sférách jsou průhlednější. Výsledkem nátlaku pak bývá, že muž na sex zcela ztratí chuť. Takzvaná "psychická kastrace" je podle Weisse častou ženskou zbraní: "Když žena muži v posteli oznámí: Ten před tebou byl skvělý a ty se zmůžeš jen na jedno číslo, pak může těžko očekávat, že muže povzbudí. Dosáhne opaku a de facto ho psychicky vykastruje." (Mimochodem, muži jsou v sexuologických poradnách třikrát hojnějšími návštěvníky než ženy.)

I tak to někdy končí

"Rozměrné roucho jak rybářskou síť jsem přes něho hodila, nádherný a smrtonosný šat. Dvakrát jsem udeřila sekyrou a dvakrát nechal údy s výkřikem padnout. Ležícímu jsem přidala ránu třetí jako dík podsvětnímu Hádovi, ochránci mrtvých. Tak vypustil duši v křeči." Klytaimnéstrá v Aischylově tragedii Agamemnón
(volně do prózy převedl -lgtt-)

Čtyřicetiletá Kateřina vystudovala střední zdravotnickou školu a začala pracovat jako nemocniční sestra ve městě J. Kolegové o ní tvrdili, že je pracovitá, na směny chodila včas a o pacienty se starala vzorně. Občas prý sice vybuchla vůči některé z kolegyň, ale za pět minut se už běžela omluvit. S úředníkem Jindřichem se rozvedla před patnácti lety, ale po čase se k sobě vrátili a žili "na hromádce". Kateřina se s ním často hádala a snažila se ho vydráždit. Jejich sváry obvykle končily tak, že jej pořezala nožem. Když se ho kamarádi ptali, co se mu stalo, odpovídal Jindřich, že spadl na sklo nebo že se poranil v práci. Krátce po hádce se vždycky usmiřovali, ale zanedlouho se zase začali provokovat. Když se zrovna nehádali a Kateřina nešermovala před Jindřichovým obličejem nožem, rádi se napili. Až do osudné červnové soboty před pěti lety. Seděli s kamarádem v hospodě. Po půlnoci se značně rozveselení přesunuli do supermarketu, který měl jako jeden z mála v širokém okolí otevřeno přes noc. Okolo půl čtvrté ráno se Jindřich s Kateřinou začali hádat a zamířili do jednoho z obchodů. Co čert nechtěl, zastavili se zrovna u pultu, na němž byly vystaveny vojenské nože. Hádka vrcholila a Jindřich napůl vážně napůl v žertu řekl: Tak si vyber nějaký nůž, já počkám. Kateřina v tu chvíli popadla z pultu vražedný nástroj s čepelí dlouhou 13,6 centimetru a vrazila jej Jindřichovi do břicha. Běžela přivolat sanitku, ale Jindřich ještě na podlaze obchodu zemřel. Zákeřné bodnutí totiž zasáhlo Jindřichovo tlusté střevo, játra, žlučník a slinivku břišní. Kateřina byla odsouzena na šest let. V Česku je problematika domácího násilí podle Marie Masaříkové z ministerstva vnitra téměř neřešitelná. Policisté nevědí, jak se zachovat přede dveřmi bytu, za nimiž se ozývají rány a křik. Oběti paradoxně odkazují na neziskové organizace jako je například Bílý kruh bezpečí a další (viz informace v rámečku). "Oběti se totiž bojí vypovídat, a tak se raději přijdou poradit k nám," vysvětluje Petra Vitoušová z BKB. Neziskové organizace zaměřené na domácí násilí problémy za oběť neřeší. Poučí je, jak se nejlépe bránit a kde se v nouzovém případě schovat. Někdy je dobré se agresorce postavit, jindy ji to naopak vyprovokuje k ještě větší razantnosti. Vitoušová upozorňuje na model, který zavedli Rakušané a Němci. Kromě toho, že mají domácí násilí jako pojem jasně zákonem definovaný, zavedli také takzvaný institut vykázání. "Je to nejlepší praxe v Evropě, která chrání oběť. Pokud rakouská policie přijede na místo činu a rozpozná, kdo je oběť a kdo pachatel, pak má právo na místě agresora na deset dní vykázat z domácnosti." U nás policie přijede do rozhádané rodiny, kde nejčastěji muž bije ženu nebo naopak, a pokud oběť nevznese návrh na trestní stíhání, nemůže nic dělat. Odjede a za týden je tam znova.

Chvalme nové muže

Obecně platí, že čím má pachatel(ka) větší IQ, tím rafinovanější způsoby používá. Plíživé a nenápadné psychické násilí začíná třeba tím, že žena přepne bez předchozího dotazu televizní kanál, schválně se dívá na pořad, jenž ji nezajímá, a za žádnou cenu nedovolí partnerovi přepnout zpět. Když partner postaví hrnek na levou místo na pravou stranu, žena nespustí scénu, ale výhružným a chladným pohledem zrentgenuje muže tak, že ho zamrazí v zádech. Takové bojovnice musejí mít absolutní přehled o bojišti. Jakmile však znejistí, obvykle upadnou do hysterie. Ženská emancipace se stupňuje, pozice mužů a žen v zaměstnání se vyrovnávají. Není už výjimkou, že vydělávají ženy a muži zůstávají na mateřské dovolené. Nezačínají se náhodou z žen stávat muži a z mužů ženy? Možná proto se na západ od nás prosazuje trend takzvaných nových mužů. Mužů, kteří ženě bez odmlouvání pomohou, psychicky ji podrží v krizových situacích a nepovažují sebe a své problémy za střed vesmíru, naprosto samozřejmě se vrhají k vysavači a žehličce a večer čekají na svou milovanou s bohatě prostřenou, vlastnoručně připravenou tabulí. Češky si budou muset ještě dlouho počkat, než se "nový muž" rozhodne usídlit v našem podnebním pásmu. Na spokojený a vyrovnaný partnerský vztah, kde jeden netýrá druhého, tak do té doby můžeme podle sexuologa Weisse použít jediný osvědčený recept: "Rozumná žena ví, že muž potřebuje tři věci: chválit, chválit a chválit. Tento způsob manipulace v partnerském vztahu rozhodně neškodí a obě strany bývají spokojeny."
(Poznámka: Jména osob a reálie jsou v textu pozměněny.)

Týraní muži v číslech

Odborníci odhadují, že ženy u nás tvoří zhruba 93 procent obětí domácího násilí a zbylé procento připadá na muže (podobné údaje poskytuje například i Vídeňské středisko pro oběti domácího násilí). Podrobnější český výzkum na toto téma dosud nebyl proveden. V Holandsku v roce 1997 provedli výzkum na náhodně vybraných 516 mužích a 489 ženách ve věku od 18 do 70 let. Výsledky byly překvapující. Skutečné fyzické domácí násilí prodělalo 35 procent mužů a 3 4 procent žen. Psychického týrání nebylo ušetřeno 26 procent mužů a 30 procent žen, přičemž sexuální zneužívání zažilo 13 procent mužů a 30 procent žen. Podle německých průzkumů dochází k násilí v každé třetí domácnosti. Trevírská organizace na ochranu mužů Talisman odhaduje, že počet mužských obětí domácího násilí dosahuje čtyřiceti procent. V Brémách se rozvedení otcové dopustili na manželkách násilí v 25 procentech, ale v 58 procentech vyšlo násilí od žen. Studie z Dánska a Nového Zélandu doložily, že mužům se v domácnosti postavila silou až třetina partnerek.

Dítě jako nástroj

Pokud se žena ocitne v roli zhrzené manželky či partnerky, anebo má touhu se muži pomstít, nástrojem manipulace a vydírání se stávají děti. Podle Luboše Patery z Unie otců existuje hodně matek, které své děti popouzejí proti otcům. Když bylo Monice sedm let, její matka si našla milence a odešla s ní z domova. Otec je objevil až po několika měsících a matka podala žádost o rozvod. Soud otci umožnil dceru vídat, ale matka jeho návštěvy záměrně bojkotovala. Monice namluvila, že za všechny problémy může její otec, který je tyran a zločinec, jenž jim zničil život. Moniku si tak zcela připoutala na svou stranu. Ačkoli matka neplnila soudní nařízení a Moniku otci "nepůjčovala", teprve po několika letech jí soud uložil pokutu. Nedávno ji začala splácet a dnes už ani nemusí své dceři bránit ve styku s otcem: Monice je patnáct a svého otce nenávidí. On je nešťastný a začíná se smiřovat s tím, že díky nedostatečně fungujícím soudům a bývalé manželce přišel o jedinou dceru.

Čím kdo schází: Muži tyranizovaní rodinou

Od roku 1991 do roku 2001, tedy za deset let, navštívilo poradny Bílého kruhu bezpečí 53 mužů, kteří sami sebe označili za oběti domácího násilí nebo násilí v rodině.

Kam se obrátit
Bílý kruh bezpečí - sdružení pro pomoc obětem trestné činnosti www.bkb.cz;
Praha, Duškova 20, tel.: 02/5731 7100
Olomouc, Na vozovce 26, tel.: 068/541 65 33
Ostrava, Husova 7, tel.: 069/61 1 58 22
Brno, Slovinská 41, tel.: 05/41 21 81 22.
AC ORUS - psychosociální centrum Praha, tel.: 02/8389 2772, noční linka 8389 0672
Centrum rodinné terapie - Dětská psychiatrická klinika FN Motol, V úvalu 84, Praha 5, tel.: 02/24 43 3478

Našli jste potřebné informace a inspiraci? Provoz těchto stránek i další aktivity sdružení Spravedlnost dětem můžete podpořit sponzorským darem.

Za podporu děkujeme.