Tisková zpráva k problémům nerespektování práva dítěte na styk s druhým rodičem, 18. 03. 2003

(zveřejněno na www.ochrance.cz)

Celkem obdržel veřejný ochránce práv cca 40 podnětů, jimiž se rodiče domáhali přešetření správnosti postupu sociálních pracovníků, tj. orgánu sociálně-právní ochrany dětí. V polovině těchto podnětů zahájila zástupkyně veřejného ochránce práv šetření.

Tento problém se vyskytuje v několika podobách:

1. Jde o případy kdy se rozpadá vztah rodičů dítěte (sňatek, družský poměr apod.).

2. Další skupinou nerespektování práva dítěte na styk s oběma rodiči tvoří případy kdy jsou děti umístěny v ústavní výchově, tj. v dětských domovech, výchovných ústavech. Problémy vznikají i při svěření dítěte do náhradní rodinné péče, v tomto případě jde o tzv.pěstounskou péči nebo pokud jsou děti svěřeny do péče třetí osobě např. prarodičům,tetě.

Obecně lze říci, že problémy vznikají tam, kde si osoba pečující o dítě neuvědomuje, že druhý rodič, který byl omezen pouze v rozsahu péče o dítě (nebo i oba rodiče), nebyl zbaven rodičovské zodpovědnosti. To znamená, že druhému rodiči zůstávají zachována rodičovská práva a povinnosti. Základní právem každého dítě, které mu zaručují nejen naše právní normy, ale i právní norma vyšší právní síly - Úmluva o právech dítěte. Právo všech rodičů na výchovu svých dětí zaručuje Listina základních práv a svobod. Jde i o ty rodiče, kteří nežijí s dítětem ve společné domácnosti.
Velmi často se v těchto případech setkáváme s tím, že rodič který děti odveze se společného bydliště a začne se o ně starat sám, samozřejmě bez souhlasu druhého rodiče a bez rozhodnutí soudu nebo rodič, kterému soud svěřil dítěte do jeho péče, začne manipulovat s myšlením dítěte. Přitom může jít o manipulaci jak nepřímou (tzn. urážlivě se vyjadřuje o druhém rodiči v přítomnosti dítěte), tak i přímou (zkresluje různé události na kterých dokládá jak je rodič zlý, jak mu ubližoval, jak ho nemá rád apod.) s úmyslem nasměrovat dítě k tomu, aby si druhého rodiče nevážilo a časem ho odsoudilo. Tato manipulace začne brzy přinášet ovoce, dítě začne samo o druhém rodiči hovořit jen negativně a hanlivě, později ho začne odsuzovat a v poslední fázi dochází k tomu, že si vytvoří představu svého rodiče jako zlého a neúctyhodného člověka. Dítě začne tuto představu považovat za skutečnost a časem se tohoto rodiče skutečně bojí. Odborníci z oboru psychologie hovoří o tom, že se u dítěte vytvoří tzv. syndrom zavrženého rodiče. Jde o velmi závažný problém, který by neměl být podceňován ani ze strany orgánu sociálně-právní ochrany dětí (tj. sociálních pracovníků) či soudů. Je totiž prokázáno, že taková manipulace s dětmi je po psychické stránce způsobilá dítě velmi vážně poškodit. Zvláště sociální pracovníci se nemohou tvářit, že se jich tento problém netýká, protože nejde o to, že by hájili zájem druhého (poškozeného rodiče), ale o to, že právo na styk s druhým rodičem (nebo rodiči) je základním právem dítěte. Ochrana práv dítěte tvoří jádro práce orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Jak zákon o sociálně-právní ochraně tak i zákon o rodině zakotvují dostatek příslušných ustanovení, která umožňují jednat sociálním pracovnicím i soudům tak, aby rodiči, který s dítětem manipuluje, bylo v jeho jednání zabráněno. Často však chybí vůle uvést tato ustanovení v praxi.

Tolik velmi stručně a obecně k této problematice. Nyní bych se zabývala konkrétním případem, ve které veřejný ochránce práv již šetření ukončil:

Na veřejného ochránce práv se obrátil otec nezletilých dětí s žádostí o pomoc a přešetření postupu orgánu sociálně-právní ochrany věci sociálně-právní ochrany jeho dětí. S rodinou jednal pražský orgán sociálně-právní ochrany dětí a orgán mostecký neboť matka se s dětmi bez souhlasu otce přestěhovala. Otec uvedl, že matka mu již několik měsíců brání ve styku s jeho nezletilými syny a že státní orgán na tuto situaci nereaguje. Úřady vůbec neberou v potaz, že má stejná práva jako matka. Soud doposud nerozhodl komu svěří děti do péče. Protože nemohl zjednat nápravu jinak, podal obci návrh na udělení opatření matce podle § 43, zákona o rodině. Důvodem bylo, že jednání matky právem považoval za jednání narušující řádnou výchovu jeho dětí. Zástupkyně veřejného ochránce práv zahájila ve věci šetření z kterého vyplynulo, že v rodině několik let probíhala manželská krize, docházelo k názorovým neshodám, krize měla vliv i na nezletilé děti. Matka se rozhodla manželství ukončit, podala návrh na rozvod, odešla i s dětmi ze společné domácnosti a přestěhovala se z Prahy do Mostu. Otci sdělila, že si nepřeje, aby se se svými chlapci stýkal, odmítala veškeré snahy otce o domluvu. Své jednání odůvodňovala tím, že by děti byli v přítomnosti otce ohroženy (všechny děti byly ve věku kolem 15 let). Na základě iniciativy otce docházela rodina do poradny na společné konsultace. Ze zprávy poradny vyplynulo, že matka verbalizovala, že jí záleží na hezkém vztahu otce a synů, ale v podstatě podnikala kroky k jejich odluce. Při první konsultaci stáli matka i synové proti otci. Postupně uznali, že jejich reakce na otce je nepřiměřená a jeden ze synů projevil zájem strávit s otcem i prázdniny. Situace se začala vyvíjet ve prospěch otce. Matka přerušila docházení na konsultace, předložila "omluvu" syna, která svědčila o manipulaci se synem ze strany matky, zněla: "Nechci s tátou mít žádný dobrá vztah, už ho nepovažuju za svého tátu a nikdy nebudu chtít. Chtěl bych jiného tátu". Při rozhovoru se sociální pracovníkem, bez přítomnosti matky, však uvedl, že by se chtěl s otcem stýkal, ale tak aby mu to vyhovovalo, tj., aby nebyl ke styku nucen. Obava syna vyplývala z toho, že otec ve svém zoufalství a obavě z odcizení svých synů se až velmi intenzivně snažil všemi způsoby svým synům přiblížit. Otec poradnu navštěvuje dodnes, aby pod odborným vedením našel znovu cestu ke svým synům, což se mu začíná i dařit.

Orgán sociálně-právní ochrany vždy pouze konstatoval mu již známou skutečnost, že matka nemá o domluvu s otce zájem. Dokonce se zcela zjevně postavil na stranu matky a v tomto duchu podával i zprávy soudu.

Šetření došla zástupkyně veřejného ochránce práv k závěru, že všechny tři zúčastněné úřady, tj. pražská městská část i mostecký okresní úřad a především městský úřad při řešení situace v této rodině pochybily. Tuto skutečnost vyjádřila v závěrečné zprávě o výsledku šetření veřejného ochránce práv v níž úřadům sděluje: pochybení spatřuji v tom, že ani sociální pracovnice městské části pro Prahu ani sociální pracovník Okresního úřadu v Mostě nevyužili všech svých možností k zajištění rovného postavení obou rodičů, které ze zákona mají, dokud nerozhodne soud, v tomto případě soud ještě nerozhodl, a tudíž mají mít oba rodiče zásadně stejnou rodičovskou zodpovědnost, tj. práva i povinnosti, a především státní orgány by měly tuto skutečnost ctít. Úřady se však chovaly tak, jakoby soud děti svěřil do výchovy matky a ani jeden úřad matku nepoučil o jejím protiprávním chování. Naopak se postavily na stranu matky, když nepodpořily otce ani v jeho snaze o styk se syny poté, co mu bylo bez soudního rozhodnutí matkou bráněno ve výchově dětí. Sociální pracovníci se spokojili s tím, že provedli v rodině návštěvu nebo pohovor s rodiči a dětmi, ale věc ponechali v režii matky a konstatovali, že matka nesouhlasí se stykem dětí s otcem. Matka nebyla poučena ani o tom, že porušuje i práva dětí, protože především děti mají právo na oba rodiče. Nepoučili matku o tom, že i po rozhodnutí soudu, a o to více před jeho rozhodnutím, nesmí otci bránit ve styku s dětmi ani děti popouzet proti druhému rodiči. Nebylo jí vysvětleno, že takové jednání je nejen nemorální, ale i protiprávní a že i v případě svěření dětí do její péče může soud opakované a bezdůvodné bránění druhému rodiči ve styku s jeho dětmi brát jako důvod ke změně výchovného prostředí, tj. může děti svěřit do péče otci. Naopak že rodič, který má děti ve své péči, je povinen dítě na styk s druhým rodičem řádně připravit, v což lze zahrnout i vedení dětí ke kladnému vztahu k druhému rodiči. Nevedli matku k tomu, že je třeba oddělit vztahy manželské a vztahy rodičovské, a k tomu, aby byla schopna se s manželem dohodnout alespoň ve věcech týkajících se jejich dětí. Nenavrhli rodičům žádné řešení, ani se nepokusili sepsat s rodiči dohodu. Připustili tak odcizení dětí od otce, přestože z vývoje celé situace jim, jako odborníkům, mělo být zřejmé, že matka s dětmi manipuluje a navádí je proti otci. že se u dětí začíná vytvářet syndrom zavrženého rodiče vypovídala i "omluva" syna, která je v rozporu s jeho vyjádřením v nepřítomnosti matky.

V tomto jednání úřadů spatřuji porušení příslušných ustanovení zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, neboť kvůli postupu úřadu nebyly dostatečně hájeny zájmy nezletilých. Chybný postup spatřuji i v tom, že zcela nedostatečně byla naplněna poradenská činnost orgánu sociálně-právní ochrany. Tím došlo k porušení § 5 a § 11 citovaného zákona. Zároveň byla porušena Listina základních práv a svobod i Úmluva o právech dítěte především v čl. 9 odst. 3 a čl. 29 odst. 1. Naprosto v rozporu s platnou právní úpravou postupovala obec, jíž otec zaslal návrh na udělení napomenutí matce podle § 43 zákona o rodině za narušování řádné výchovy nezletilých, které spatřoval v tom, že matka děti nabádá proti jeho osobě. Úřad ve věci nerozhodl, provedl pouze šetření. Tím porušili zákon o sociálně-právní ochraně dětí (§ 13), který stanoví, že obec rozhoduje o opatřeních podle zvláštního právního předpisu. Při návrhu na uložení opatření podle § 43 zákona o rodině je povinností úřadu rozhodnout ve správním řízení. Úřad tedy nemá možnost zvažovat, zda řízení zahájí, či ne. Řízení je zahájeno dnem podání návrhu u příslušného úřadu. Úřad příslušný k rozhodnutí v této věci musí rozhodnout ve lhůtách uvedených ve správním řízení. Vzhledem k tomu, že úřad správní řízení neprovedl, porušil svým postupem všechna příslušná ustanovení správního řádu a poškodil práva otce tím, že ve věci neprovedl řízení, nevydal rozhodnutí a otce zkrátil v jeho právech tím, že svým chybným postupem mu zabránil ve výkonu práv, které účastník řízení má, např. právo dokazování, účasti u jednání, odvolání.

Na základě těchto zjištění požadovala zástupkyně veřejného ochránce práv, aby úřady zaujaly ve věci své stanovisko a přijaly opatření k odstranění zjištěných pochybení. Především šlo o mostecké úřady, které mají v současné době tuto rodinu v péči. Pražskému úřadu byla závěrečná zpráva zaslána na vědomí a k dalšímu využití. Oba mostecké úřady nejprve neuznaly své pochybení. Zvláště městský úřad urputně trval na tom, že jednal správně. a dokonce konstatoval, že vztahy rodičů a dětí jsou pro jejich úřad vztahy zcela soukromými! Zároveň prokázal závažnou neznalost právních předpisů i v oblasti správního řízení, když bez ohledu na to, že v závěrečné zprávě VOP bylo velmi podrobně popsáno jakého pochybení se úřad dopustil a znovu opakoval, že OSPOD magistrátu města jednal správně, když na základě správního uvážení ze závěrů vlastního šetření rozhodl řízení nezahájit a napomenutí matce neudělil - i když právě tento postup byl v závěrečné zprávě označen za hrubé porušení platného práva. Tento fakt byl o to více zarážející, že toto vyjádření zaslala náměstkyně primátora s právnickým vzděláním. Z tohoto důvodu byl znovu navštíven příslušný okresní úřad dvěma právničkami Kanceláře veřejného ochránce práv a osobně probráno jak pochybení okresního tak i městského úřadu. V průběhu jednání okresní úřad přiznal, že si je vědom toho, že oba úřady pochybily a že zcela protiprávní byl postup města. Zaslal nové vyjádření s tím, že ve věci přijal opatření k tomu, aby k obdobným případům již nedocházelo. Zástupkyně veřejného ochránce práv se s přijatými opatřeními spokojila. Znovu musím zdůraznit, že nejde o ojedinělý případ a že se s obdobným porušováním práva ze strany úřadů setkáváme opakovaně.

Jistě Vás bude zajímat i to, že jsem se včera z telefonického hovoru s otcem dětí dověděla, že v současné době, nejmladší syn (14 let) se přestěhoval k otci: přišel za ním s tím, že by chtěl být střídavě u otce a střídavě u matky, matka s tímto nesouhlasila a syn se rozhodl, že v tom případě zůstane s otcem. Podotýkám, že jde o stejné dítě, které mělo o své vůli napsat nám již známou omluvenku pro psychologickou poradnu. Se svým starším synem (16 let) se otec zatím může stýkat jen tím způsobem, že na něho počká u školy a hovoří s ním cestou domů. Přesto otec, aby mohl být s mladším synem a neztratil kontakt se starším synem úplně, vyřešil současnou situaci tak, že si v Mostě pronajal byt a prakticky se pohybuje mezi Prahou a Mostem. Sdělil, že jednání na Městské úřadu v Mostě, které v souvislosti s touto změnou proběhlo bylo diametrálně odlišné od jednání, která proběhla před šetřením VOP. Bylo zřejmé, že se pracovníci úřadu snaží být nestraní a věc spravedlivě posoudit. V současné době zároveň probíhá soudní jednání, byly vypracovány znalecké posudky a otec věří, že rozhodnutí soudu bude spravedlivé a bude vycházet ze skutečného přání dětí.

Připravila: JUDr. Zdeňka Vejválková
V Brně dne 6. března 2003

Našli jste potřebné informace a inspiraci? Provoz těchto stránek i další aktivity sdružení Spravedlnost dětem můžete podpořit sponzorským darem.

Za podporu děkujeme.