|
|
K úpravě výživného II
Nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1846/09 ze dne 24. 11. 2009
Rozhodnutím soudu, které není založené na dostatečně zjištěném skutkovém stavu, přičemž ani dovozené právní závěry z odůvodnění rozhodnutí jednoznačně nevyplývají; stejně tak nejsou zřejmé důvody, pro které se soud odmítl zabývat námitkami stěžovatele, je porušeno právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 odst. Listiny základních práv a svobod.
V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že soudy nevycházely při stanovení výživného na nezletilého P. z jeho průměrného výdělku, který dosahuje u svého zaměstnavatele, a to ve výši 8 860 Kč. Stěžovatel je rozvedený, žije sám v podnájmu, kde za bydlení hradí měsíčně částku 2 700 Kč, má další vyživovací povinnost ke zletilé A. a k nezletilé K. Soudy vycházely z jeho pravděpodobného výdělku, kterého by mohl dosahovat, přijal-li by některé z vhodných zaměstnání nabízených na současném trhu práce s přihlédnutím k jeho možnostem a dovednostem (tato zaměstnání okresní soud konstatoval na straně 3 a 4 rozsudku).
Ústavní soud má za to, že v daném případě nebyly ze strany krajského soudu dodrženy zásady spravedlivého procesu tak, jak jsou upraveny v hlavě páté Listiny a rozvedeny v jednotlivých ustanoveních občanského soudního řádu. Z obsahu spisu jednoznačně vyplývá, že odvolací soud se při jednání nevypořádal se stěžejní námitkou stěžovatele, uvedenou v odvolání a postavenou na tvrzení, že dle jeho zjištění místa uvedená ve zprávě o platových nabídkách mu nezaručují vyšší výdělek a jedná se o zaměstnání na dobu určitou nebo poloviční úvazek. Stěžovateli navíc nebylo postupem soudu umožněno, aby tuto svoji argumentaci uplatnil u jednání soudu, ačkoliv v odvolání nesporně reagoval na tvrzení soudu prvního stupně. Odvolací soud se odvolacími námitkami nijak nezabýval a nezjišťoval, zda jsou důvodné, ale v odůvodnění rozsudku ani neuvedl, proč uvedené stanovisko zvolil, tj. proč považoval argumentaci stěžovatele za nepřípadnou apod. Uvedený postoj přitom odvolací soud zaujal za situace, kdy soud prvého stupně dospěl k závěru o lepších výdělkových možnostech na základě aktuálního výčtu všech potenciálních míst evidovaných příslušným úřadem práce, přestože tento výčet sám o sobě ještě nezaručuje, že stěžovatel by byl některým ze zaměstnavatelů skutečně zaměstnán a byl by mu poskytnut vyšší výdělek. Dle názoru Ústavního soudu agumentaci stěžovatele nelze už s ohledem na konkrétní okolnosti případu (předchozí osobní bezproblémovou péči o syna a placení výživného) považovat za natolik triviální, aby byla soudem zcela pominuta. (Stěžovatel má 3 vyživovací povinnosti a považuje za riskantní vzdát se pracovního poměru na dobu neurčitou, který zastává již 4 roky, aby se pokusil získat pracovní poměr na dobu určitou, byť s neoficiálním příslibem vyššího výdělku. Současné zaměstnání navíc získal až po roční evidenci na úřadu práce jako nezaměstnaný). Dle ustanovení § 96 zákona o rodině soud při určení výživného přihlédne k odůvodněným potřebám oprávněného, jakož i k schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného zkoumá soud, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Z uvedeného hlediska se soud věcí ovšem nezabýval, pouze rozhodl, že stěžovatel by se v podstatě do budoucna měl vzdát současného zaměstnání, pokud obecně existuje možnost zaměstnání jiného.Dle názoru Ústavního soudu rozhodnutí odvolacího soudu vykazuje znaky libovůle (nejsou zřejmé důvody rozhodnutí), která dle ustálené judikatury Ústavního soudu může být příčinou zrušení napadeného rozhodnutí. Rozhodnutí odvolacího soudu nelze vzhledem k výše uvedeným nedostatkům považovat za transparentní a přesvědčivé, protože není založené na dostatečně zjištěném skutkovém stavu, přičemž ani dovozené právní závěry z odůvodnění rozhodnutí jednoznačně nevyplývají; stejně tak nejsou zřejmé důvody, pro které se soud námitkami stěžovatele odmítl zabývat. Chybí-li v rozhodnutí řádné odůvodnění, je tím založena nejen jeho nepřezkoumatelnost, ale zpravidla také protiústavnost.
Našli jste potřebné informace a inspiraci? Provoz těchto stránek i další aktivity sdružení Spravedlnost dětem můžete podpořit sponzorským darem.
Za podporu děkujeme.