Znalost cizích jazyků se jeví pro mladé lidi jako naprostá nezbytnost, zejména jsou-li příslušníky malého národa. V prostředí sjednocené Evropy se jeví francouzský jazyk vedle angličtiny jako jeden z nejdůležitějších, zejména je základním jazykem užívaným v právní olasti. Dokonalá znalost cizího jazyka je nutným předpokladem jak k nadstandardnímu studiu, tak k uplatnění v povolání. Podle názoru soudu je to právě bilingvální výchova, která může naučit nezl. mluvit v cizím jazyce na úrovni rodilého mluvčího. Nelze souhlasit s názorem matky, že nezl. má na učení se cizímu jazyku dost času. Je obecně známo, že malé děti se učí cizím jazykům lépe, a že jazykové návyky získané v ranném věku jsou nejsilnější. V konkrétním případě, pokud by měl nezl. dále pokračovat ve školní docházce na Lycée Francaise de Prague, je velice vhodné, aby měl před nástupem do prvého ročníku ZŠ základy francouzštiny. Pokud by takové základy neměl, mohl by působit mezi spolužáky jako outsider, což by pro něj mohlo být stresovým faktorem zásadního charakteru. Nezl. má pro studium na lyceu předpoklady, které většina jeho vrstevníků nemá. Z toho, že oba rodiče jsou nadprůměrně inteligentní, lze s velkou pravděpodobností usoudit, že nezl. bude mít na základě své genetické výbavy potřebnou intelektuální úroveň, z majetkové a příjmové situace otce vyplývá, že nezl. bude mít k dispozici finanční prostředky, aby mohl ve studiu na lyceu dlouhodobě pokračovat. Nezl. má i vhodné domácí zázemí, jestliže francouzsky mluví otec a babička a i matka základy francouzštiny ovládá.

Z toho, co bylo výše uvedeno, vyplývá, že je nutno rozhodnout, zda zájem na umístění nezl. do předškolního bilingválního zařízení s perspektivou budoucího vysoce nadstandardního vzdělání převažuje nad možností, že eventuální zvýšená zátěž bude mít negativní vliv na zdravotní stav nezletilého. Podle názoru soudu nejsou problémy nezl. takového charakteru a intenzity, aby vylučovaly jeho umístění do francouzské mateřské školky. Z matčiny strany jsou tyto problémy navíc zveličovány, přičemž maka je více motivována strachem, že v důsledku docházky do lycea dojde k odcizení mezi ní a nezl. než samotnou obavou o zdravotní stav nezletilého. Matka při výslechu dne 24. 5. 2002, tedy v době, kdy ještě nebyl podán návrh na umístění nezl. do francouzské mateřské školky, uváděla, že nezl. je zdráv. Při výslechu dne 6. 11. 2003 se pak matka zmiňovala pouze o tom, že nezl. ještě neříká dobře r a ř, v závěrečném návrhu o čtyři dny později však již ve smyslu původní zprávy logopedky uváděla, že patlá a neumí vyslovovat i š a ž. Podobně o pomočování se matka začala zmiňovat až v souvislosti s otázkou umístění nezl. do předškolního zařízení. Jestliže MUDr. Š. napsala doporučení k vyšetření psychologem, protože se dítě pomočuje, mohlo se tak stát pouze na základě tvrzení matky, že tomu tak je, tedy na přímou žádost matky.

Soud vycházel při svém rozhodování i z úvahy, že i kdyby došlo ke zjištění, že pro nezl. je bilingvální výchova neúměrnou zátěží, bude lépe, stane-li se tak již v mateřské školce, než aby se tak stalo v době povinné školní docházky, kdy by podobný stav mohl vést k jeho špatnému prospěchu a zaostávání za ostatními dětmi.