Podklady pro nejvyšší státní zástupkyni ve věci trestných činů
maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 3 trestního zákona

Trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 3 trestního zákona se dopustí ten, kdo poté, co proti němu byla bezvýsledně použita opatření v občanském soudním řízení směřující k výkonu rozhodnutí soudu nebo soudem schválené dohody o výchově nezletilých dětí, maří výkon takového rozhodnutí nebo dohody.

V praxi jde zejména o dva způsoby páchání tohoto trestného činu. Buď u sebe neoprávněně zadržuje dítě rodič, jemuž nebylo svěřeno do výchovy, nebo je mařen soudem upravený styk dítěte s rodičem, s nímž nežije ve společné domácnost. V prvním případě se tohoto trestného činu dopouští spíše otcové dětí, kteří v soudním řízení nedosáhli svěření dítěte do své výchovy, a nebo dítě nepředali zpět matce v soudem určeném termínu ke styku s dítětem. V druhém případě jsou pachatelkami zejména matky nezletilých dětí, které neplní soudním rozhodnutím upravenou povinnost předávat dítě otci v soudem určených termínech jejich styku.

Pokud je pachatelem muž - otec nezletilého dítěte, zasahují orgány činné v trestním řízení razantně, pokud je pachatelkou žena - matka nezletilého dítěte a jde o bránění ve styku dítěte s otcem, orgány činné v trestním řízení pachatelku doslova chrání a stíhají pouze výjimečně. Přitom touto kriminalitou jsou hrubým způsobem narušovány základní rodinné vztahy a také trestní judikatura ji považuje za vysoce společensky nebezpečnou. (Např. Rt 4/731¹⁾, Rt 19/98) Oficiální statistika k samostatnému trestnému činu podle § 171 odst. 3 trestního zákona není snad ani vedena; pokud se tento trestný čin nestíhá, či stíhá výjimečně, je to pochopitelné. Přitom těchto potenciálních a nestíhaných trestných činů je obrovské množství - bránění v porozvodovém styku dětí s otci a otevřené ignorování rozsudků soudů se stává pravidlem českého rozvodového systému.

Orgány činné v trestním řízení tak vědomě rezignují na své povinnosti předcházet a zamezovat páchání trestné činnosti a vychovávat občany resp. občanky v duchu důsledného zachovávání zákonů a pravidel občanského soužití, které vyplývají z ustanovení § 1 trestního řádu; prohlubuje se tak závažná společenská patologie, která se českým tzv. právním státem úspěšně šíří jako mor. Převládající tendence "nekriminalizovat rodinné vztahy" ve svém důsledku znamená faktickou podporu specifickému kriminálnímu deliktu v rodinných vztazích páchanému paradoxně právě tím rodičem, který by měl naplňovat předpoklad nejpříznivějších podmínek pro zdárný vývoj dítěte a jeho výchovu.

Z hlediska veřejného zájmu je uvedená tolerance kriminálního jednání rezignací státu na preventivní působení trestního řízení a významným faktorem ve vytváření a prohlubování sociálně patologických společenských jevů.

Z hlediska vývoje dítěte vede absence výchovného vlivu otce k narušení jeho přirozeného průběhu. Předchozí vytěsnění otců z výchovy lze vysledovat i za různými prospěchovými a kázeňskými problémy ve škole, v podléhání vlivu návykových látek a kriminálními delikty dětí z tzv. neúplných rodin, tedy rodin bez účasti otce na výchově. Nejen pro chlapce, ale i pro děvčata je otec důležitým vzorem pro výchovu k jejich budoucímu manželství a rodičovství vlastnímu. Masivní popouzení dítěte proti druhému rodiči, které bývá běžnou součástí bránění ve styku, vedoucí mnohdy až k vytvoření syndromu zavrženého rodiče, má pro osobnostní vývoj dítěte rovněž nepříznivé dopady.

V případě obvinění nezodpovědné matky není ani další pokračování v trestné činnosti - mnohdy dlouhodobé, i víceleté! - považováno za důvod pro její vzetí do vazby. Přitom lze s jistotou předpokládat, že k jejímu odrazení od páchání trestného činu by postačoval již samotný postup před rozhodnutím o vazbě s jejím finálním nahrazením písemným slibem obviněné před soudcem, že povede řádný život, že se nedopustí další trestné činnosti a splní povinnosti a dodrží omezení, která se jí uloží, a zárukou důvěryhodné osoby (např. zástupce orgánu sociálně právní ochrany), jak upravují ust. § 67 - 73 trestního řádu.

V tomto směru je zřejmé, že státní zástupci jako dozorující orgány trestního řízení neplní povinnost využívat všechny prostředky, které poskytuje zákon, tak, aby jejich zásahy proti páchaným trestným činům byly rychlé a účinné, jak závazně upravuje ust. § 2 zákona o státním zastupitelství.

Příklady podpory páchání trestného činu podle § 171 odst. 3 trestního zákona:

Věc obviněné, odsouzené a dále nestíhané Mgr. Jitky M.

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 č. j. 5 T 79/2000 ze dne 8. 12. 2000 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn. 7 To 211/2001 ze dne 30. 5. 2001 byla Mgr. Jitka M. odsouzena za spáchání trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 3 tr. zákona v době od března do října 1999 k podmíněně odloženému trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců. Soud shledal v jejím jednání přitěžující okolnost v tom, že ve styku otce s dcerou dlouhodobě brání a intenzivně ji proti otci popouzí. V průběhu trestního řízení vyšlo také najevo, že obžalovaná byla již jednou odsouzena pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zákona.

Odsouzená v páchání trestné činnosti dále pokračovala, dalšímu trestnímu stíhání orgány státní policie a státního zastupitelství úspěšně zabránily.

Usnesením Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 8 sp. zn. Zn 558/2001 ze dne 14. 12. 2001 byla zamítnuta stížnost poškozeného O. M. proti usnesení policie o odložení trestního oznámení, podnět k výkonu dohledu byl odložen dopisem Městského státního zastupitelství v Praze č. j. KZn 3009/2002-10 ze dne 8. 3. 2002. Záminkou se stala skutečnost, že opatrovnický soud již proti podezřelé Mgr. Jitce M. nepoužil znovu opatření v řízení o výkon rozhodnutí ("Z trestního oznámení i z provedeného šetření je zřejmé, že jmenovaná nadále brání styku dcery s otcem tím způsobem, že ji na pravidelné schůzky psychicky nepřipravuje a vyvolává u ní k otci nenávist. Ovšem doposud nedošlo v občanském soudním řízení k uložení žádného opatření /výzvy, pokuty atd./, které je nezbytnou podmínkou trestnosti. Uložení předchozí pokuty se vztahovalo k předešlému jednání Mgr. M., za které již byla pravomocně odsouzena.").

Záminka k nestíhání dalšího trestného činu Mgr. Jitky M. je průhledná. Pokud opatrovnický soud v řízení o výkon rozhodnutí povinnou matku písemně vyzval k plnění rozsudku o styku otce s dcerou, zákon neupravuje, aby ji vyzýval ještě vícekrát. Pokud ji také pokutoval, je tím podmínka bezvýsledného použití (minimálně dvou) opatření v občanském soudním řízení splněna, a to až do doby případného nového rozhodnutí o úpravě styku, ke kterému však nedošlo. Je proto proti logice stupňujících se sankčních prostředků (výzva, pokuta v civilním řízení, trestní postih), aby zahájení dalšího trestního stíhání pro pokračující maření totožného soudního rozhodnutí, tedy pro pokračování ve stejné trestné činnosti dalším skutkem, bylo podmiňováno opakováním opatření v řízení o výkon rozhodnutí, které zákon (o. s. ř.) neupravuje.

V důsledku podpory a ochrany pokračující kriminality Mgr. Jitky M. (nemluvě o absolutní a úmyslné mnohaleté nečinnosti "opatrovnického" soudu, který po dlouhé roky až do dospělosti dcery neučinil již nejen nic v řízení o výkon rozhodnutí, ale ani jediný úkon v řízení o změnu výchovy, zahájeném přímo návrhem orgánu sociálně-právní ochrany dětí!) byl naprosto zlikvidován vztah mezi dcerou a otcem!

Patologie kriminálně recidivující matky a jí chránících státních struktur byla úspěšně završena tím, že také dcera byla jako mladistvá dne 21. 8. 2003 obviněna z trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zákona (tímto trestným činem začala i matka, viz výše), přičemž po dohodě o úhradě škody s poškozenou bylo její trestní stíhání podmíněně zastaveno usnesením Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 8 sp. zn. Zt 646/2003 ze dne 16. 1. 2004. Dcera tak úspěšně pokračuje v kriminální kariéře své matky!

Otec - poškozený Oldřich M. podal v roce 2003 žalobu proti českému státu k Evropskému soudu pro lidská práva.

Věc obviněné, odsouzené a dále nestíhané Mileny K.

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. 1 T 136/96 ze dne 20. 6. 1997 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn. 8 To 6/98 ze dne 20. 3. 1998 byla Milena K. odsouzena za spáchání trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 3 tr. zákona v době od června do října 1996 k peněžitému trestu ve výši 5 000,- Kč.

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. 29 T 152/2000 ze dne 31. 3. 2003, který nabyl právní moci 30. 9. 2003, byla Milena K. odsouzena za spáchání trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí v době od května do července 1997 a v době od září 1997 do září 1998 k podmíněně odloženému trestu odnětí svobody v délce 18 měsíců.

Usnesením vyšetřovatelky Policie ČR, Okresního úřadu vyšetřování Praha západ ČVS:OVPZ-841/2000 ze dne 8. 8. 2000 bylo zastaveno trestní stíhání Mileny K. pro spáchání trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí v době od října 1998 do prosince 1999 pod záminkou, že proti obviněné nebyla použita další opatření v občanském soudním řízení směřující k výkonu rozhodnutí. Ze stejného důvodu byla Okresním státním zastupitelstvím Praha západ zamítnuta stížnost poškozeného proti zastavení stíhání. Poznámky k této zámince viz výše.

Milena K. tedy soustavně ignoruje závazný rozsudek soudu o úpravě styku dítěte s otcem, její kriminalita je jí však orgány státní policie a státního zastupitelství již pardonována; trvalé páchání kriminality jí zaručuje beztrestnost!

Otec - poškozený Milan K. podal v roce 2003 žalobu proti českému státu k Evropskému soudu pro lidská práva, soudem byl vyrozuměn o přednostním projednání své žaloby.

Věc obviňované, obžalovávané a neodsuzované Radky P.

Pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 3 tr. zákona poprvé obviněna a obžalována v roce 1994; trestní řízení pod sp. zn. 4 T 181/94 probíhá před Okresním soudem Ústí n. L. dosud bez vydání rozhodnutí. Další trestní stíhání následovala, resp. měla následovat, příslušné trestní věci byly vždy zfalšovány:

1) Věc Okresního soudu Ústí nad Labem, sp. zn. 2 T 6/99

Obžaloba na Radku P. pro spáchání trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 3 tr.zákona v době od prosince 1997 do srpna 1998 byla Okresním státním zastupitelstvím Ústí nad Labem podána okresnímu soudu dne 11. ledna 1999. V průběhu dalších dvou let projednávání věci před soudem byly provedeny veškeré důkazy, které jednoznačně spáchání trestné činnosti prokazovaly. Dne 14. února 2001 se však příslušná soudkyně z projednávání věci vyloučila, takže po jejím předání jinému soudci mělo podle zákona dojít k novému projednání. To se však již nestalo, neboť nový soudce trestní stíhání okamžitě zastavil se zdůvodněním, že trestná činnost obžalované není společensky nebezpečná.

Ze strany soudních orgánů došlo ve věci také k podvodu. Usnesení č.j. 2 T 6/99-283 ze dne 14. února 2001 o vyloučení původní soudkyně nebylo řádně doručeno stranám trestního řízení (obviněné, státnímu zástupci, poškozenému). Tím bylo porušeno ustanovení § 31 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu. Usnesení proto nenabylo právní moci a nový soudce, jemuž byla věc předána, nebyl oprávněn činit v ní žádná rozhodnutí. Příslušná státní zástupkyně v Ústí nad Labem nepodnikla žádné úkony k nápravě věci.

Proti tomuto porušení zákona byla poškozeným podána ústavní stížnost. Ústavní soud usnesením sp.zn. III. ÚS 331/01 ze dne 3. července 2001 stížnost odmítl se zdůvodněním, že poškozený nebyl oprávněnou osobou k jejímu podání, neboť údajně v trestním řízení nebyl účastníkem.

Uvedený závěr Ústavního soudu je dalším podvodem. Po celou dobu vyšetřování věci a jejího projednávání poškozený vždy vystupoval v procesním postavení poškozeného, který je podle ustanovení § 12 odst. 6 trestního řádu účastníkem řízení. Jako poškozený v souladu s ustanovením § 43 tr. řádu uplatňoval svá procesní práva - podal návrh na náhradu způsobené škody, činil návrhy na dokazování, nahlížel do spisů, účastnil se jednání soudu na místě vyhrazeném pro poškozeného a zde vyslýchaným osobám pokládal otázky a vyjadřoval se k provedeným důkazům.

2) Věc Policie ČR, Okresního úřadu vyšetřování Ústí nad Labem, sp. zn. ČVS: OVV - 162/10-99

Ze spáchání trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí byla Radka P. obviněna na základě oznámení, v nichž poškozený doložil, že v konkrétních termínech pro předání syna podle rozhodnutí soudu mu bylo manželkou a dalšími osobami fyzickým násilím zabráněno syna převzít. Vyšetřovatel policie však toto fyzické násilí ignoroval a přibral znalkyni z oboru psychologie. Na základě tvrzení psycholožky, že syn s otcem odmítá odejít, bylo trestní stíhání dne 24. února 2000 zastaveno na pokyn dozorující státní zástupkyně.

I v tomto řízení došlo k podvodu, neboť uvedená jediná znalkyně psycholožka posuzovala kromě jiného i duševní stav obviněné. Podle tehdy platného ustanovení § 116 trestního řádu však vyšetřování duševního stavu obviněné museli provádět vždy dva znalci z oboru psychiatrie.

Stížnost proti zastavení trestního stíhání, kterou podal poškozený - účastník řízení, byla státní zástupkyní odmítnuta bez projednání. Opět pod záminkou, že poškozený nebyl osobou oprávněnou k jejímu podání. Ve věci podal poškozený ministrovi spravedlnost podnět ke stížnosti pro porušení zákona, nebyl však uznán za oprávněný.

3) Věci Policie ČR, Okresního úřadu vyšetřování Ústí nad Labem, sp. zn. ČVS: OVUL - 737/20-2001 a ČVS: OVUL - 1630/20-2001

Jednalo se podezření ze spáchání trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí Radkou P. ve dnech 3. až 4. října 1998 a 31. října až 1. listopadu 1998. Vyšetřovatel odmítl trestní stíhání podezřelé se zdůvodněním, že ve věci Okresního soudu Ústí nad Labem sp. zn. 2 T 6/99 (trestná činnost v době prosinec 1997 až srpen 1998; podvody viz výše) došlo k zastavení trestního stíhání a toto rozhodnutí se údajně týkalo i dalších skutků v pozdějších termínech (?!). Stížnosti poškozeného byly státní zástupkyní odmítnuty jako bezpředmětné, dnes je již tato trestná činnost promlčena.

4) Věc Policie ČR, Okresního úřadu vyšetřování Ústí nad Labem, sp. zn. ČVS: OVV - 893/2-2000

Dne 18. března 2000 nebyl Radkou P. syn přiveden ani na místo před vchodem do domu, kde jej má podle rozhodnutí soudu otci předávat. Přitom byl poškozený manželem její matky hrubě verbálně napaden. Trestní stíhání bylo odmítnuto pod záminkou, že otec neuznává názory svého syna (?!).

Po celou dobu pokračujícího páchání trestného činu Radkou P. podává poškozený orgánům činným v trestním řízení podněty a výzvy, aby Radce P. pokračování v trestné činností zamezily jejím vzetím do vazby, resp. procedurou k vazbě směřující, která by k jejímu odrazení od další kriminality postačovala. Dosud bezvýsledně. Radka P. tak s podporou státních struktur své kriminální delikty páchá trvale již 10 let.

Otec - poškozený Luboš P. podal v roce 2003 žalobu proti českému státu k Evropskému soudu pro lidská práva, soudem byl vyrozuměn o přednostním projednání své žaloby.

Věc nestíhané policejní důstojnice kpt. Ing. Olgy K.

V listopadu 2002 podal poškozený otec nezletilého dítěte podnět k zahájení trestního řízení pro podezření ze spáchání trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí bývalou maželkou; vzhledem ke služebnímu poměru podezřelé v Policii ČR Hradec Králové vznesl zároveň námitku podjatosti všech orgánů činných v trestním řízení v okrese Hradec Králové. Okresním státním zastupitelstvím v Hradci Králové byla věc předána k prošetření Inspekci ministra vnitra v Hradci Králové. Inspekce po přešetření dvakrát státní zástupkyni navrhovala zahájení trestního stíhání podezřelé. Podle pokynů státní zástupkyně však musela věc předat řediteli Policie ČR Správy Východočeského kraje s návrhem na kázeňské projednání s kpt. Ing. Olgou C.

Na základě podnětu poškozeného k přezkoumání postupu policejního orgánu sdělila státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství dopisem č. j. 2 Zn 1404/2003-21 ze dne 24. 4. 2003, že "v jednání jmenované je i po přezkoumání věci ze strany Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové spatřován přestupek a věc byla dle § 159a odst. 1 písm. b) tr. řádu odevzdána ke kázeňskému projednání řediteli Policie ČR, Správy Východočeského kraje v Hradci Králové" (pozn.: přestupkový zákon neupravuje žádný přestupek týkající se bránění otci ve styku s dítětem; obdobně by za toto jednání např. kuchařku kázeňsky projednával šéfkuchař, průvodčí ve vlaku přednosta stanice apod.!).

Dopisem č. j. PVC-119/OV-2003 ze dne 12. 5. 2003 vyrozuměl ředitel Policie ČR Správy Východečeského kraje Hradec Králové poškozeného, že "předmětná věc byla Inspekci ministra vnitra v Hradci Králové vrácena dne 2. dubna 2003 zpět, jelikož Policie ČR není věcně a místně příslušná rozhodovat".

Na základě podnětu poškozeného k výkonu dohledu Krajského státního zastupitelství bylo jeho původní trestní oznámení odloženo usnesením Okresního státního zastupitelství Hradec Králové sp. zn. 2 Zn 1404/2003 ze dne 18. 6. 2003 (najednou již státní zástupkyně věděla, že si libovolný "přestupek" vymýšlet nemůže, maximálně trestný čin popírat). Po stížnosti poškozeného bylo usnesení o odložení věci zrušeno usnesením Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové č. j. KZn 5004/2003-16 ze dne 5. 11. 2003, avšak "bez přijetí dalších opatření k nápravě, neboť … dne 24. 2. 2003 bylo jednání podezřelé podle ustanovení § 159a odst. 1 písm. b) trestního řádu jako celek odevzdáno řediteli Správy Policie ČR Východočeského kraje Hradec Králové, jakožto oprávněnému orgánu, k posouzení, zda výše popsaným jednáním podezřelé, policistky Policie ČR, nedošlo k naplnění kázeňského přestupku" (?!?!?!) V trestním oznámení vznesenou námitkou podjatosti kolegiálních orgánů se orgány po celou dobu pochopitelně nezabývaly!

Otázka tedy zní, zda si státní zástupci hrají na oblečenou neoblečenou chytrou horákyni, nebo za peníze daňových poplatníků dělají hlupáky (eufemicky řečeno) z nich nebo ze sebe. Na místě jsou také úvahy o policejním státě s beztrestnými policistkami, jakkoliv to byla právě (policejní) inspekce ministra vnitra, která jediná podezřelou chtěla trestně stíhat.

Z uvedených skutečností je zřejmé, že trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 3 trestního zákona lze považovat za státem podporovanou kriminalitu, pokud jej páchají matky nezletilých dětí. Jde zároveň o další zřetelné projevy protimužských a protiotcovských praktik státních struktur.

Netrestané zlo plodí zlo další a proto i tímto hrozivým a narůstajícím způsobem jsou likvidovány přirozené rodinné vztahy mezi nezletilými dětmi a jejich otci po rozvodu a rozchodu rodičů se všemi z toho plynoucími protispolečenským následky.

Právo v českém právním státě musí sloužit slušným lidem, právní prostředky musí tedy státní orgány využívat k jejich ochraně, nikoliv k ochraně zločinů.

Doporučené opatření:

Doplnění Sbírky výkladových stanovisek Nejvyššího státního zastupitelství o stanovisko ke správnému postupu při vyšetřování a stíhání trestného činu podle § 171 odst. 3 trestního zákona se zdůrazněním jeho vysoké společenské nebezpečnosti.

¹⁾ Judikát Rt 4/73: "Stupeň nebezpečnosti jednání obviněné je značně vysoký, neboť z výsledků provedeného dokazování plyne, že soustavně znemožňovala styk nezletilého s otcem a činila tak záměrně pod vlivem nepřátelského vztahu k otci jako bývalému manželu …. Takové jednání má krajně nepříznivý vliv na duševní a rozumový vývoj dítěte a nesmírně ho poškozuje."

Našli jste potřebné informace a inspiraci? Provoz těchto stránek i další aktivity sdružení Spravedlnost dětem můžete podpořit sponzorským darem.

Za podporu děkujeme.