Ministerstvo spravedlnosti pohrdá zákonem i občany

Většina tuzemských kalendářů čísluje týdny v letošním roce tak, že za první týden považuje sobotu 1. ledna a neděli 2. ledna. Existuje však státní norma ČSN EN 28 601, která v souladu s normou Evropské unie považuje za první týden v roce ten, v němž je první čtvrtek - v roce 2000 tedy až týden od pondělí 3. ledna. Označení týdnů je tak v různých kalendářích rozdílné.

V praxi má velký význam určení týdnů na sudé a liché pro ty rodiče - v naprosté většině otce - kterým je soudem upraven porozvodový styk s dítětem právě o sudých nebo lichých víkendech. Tam, kde se takový porozvodový styk neodehrává bez komplikací, je každá nejasnost v označení týdnů vítanou záminkou k maření takového styku ze strany rodiče, který má dítě svěřeno do výchovy - většinou jde o matky.

Naivní občan, který je v takové situaci a má ještě zájem o věci veřejné, si představuje, že český „právní“ stát, podle Ústavy založený údajně na úctě k právům a svobodám člověka a občana, se prostřednictvím svého aparátu, který je daňovými poplatníky podle téže Ústavy vydržován ke službě všem občanům, postará o vyjasnění. Zmocněnci sdružení Spravedlnost dětem tedy problém obecný (i problémy konkrétních rodičů) telefonicky objasní mluvčímu ministerstva spravedlnosti JUDr. Voráčkovi a žádají, aby ministerstvo vydalo nějaké stanovisko, prohlášení či doporučení, ve kterém by veřejnost i soudy upozornilo na značení týdnů i na státní normu, kterou lze pro určování týdnů v soudních rozhodnutích o úpravě porozvodového styku vhodně využít. Mluvčí ministerstva tři týdny ujišťuje, že na věci se pracuje, a posléze prohlásí, že soudy žádné problémy nemají (připustí přitom, že občané skutečně na ministerstvo volají a píší!) a že žádné stanovisko se vydávat nebude.

Občanům - to jsou ti zatvrzelí kverulanti - nezbývá tedy nic jiného, než ve veřejném zájmu podat písemnou petici, tentokrát přímo ministru spravedlnosti JUDr. Otakaru Motejlovi, a to s tím předpokladem, že alespoň na petici bude do 30 dnů odpovězeno, jak každému státnímu orgánu ukládá zákon o právu petičním. I tento krok se však ukazuje jako čirá naivita daňových poplatníků. Ministerstvo spravedlnosti neodpovídá, vrchnost zákon ignoruje.

Uvidíme tedy, zda slovutné ministerstvo probere z letargie alespoň žaloba, která byla na něj dnešního dne v této souvislosti podána k Obvodnímu soudu pro Prahu 2.

Spravedlnost dětem, 8.3.2000