Tisková konference 16. 8. 2011

Spravedlnost dětem - sdružení pro ochranu práv dětí, rodičů a prarodičů
a
Asociace neúplných rodin

si Vás dovolují pozvat na tiskovou konferenci

Úterý 16. srpna 2001, 10.00 hodin

Klub Střídáček - Resslova 1, Praha 2 (3. patro), na mapě zde: http://www.iustin.eu/images/mapapor.gif

Zásadní rekodifikace občanského zákoníku, kterou schválila Poslanecká sněmovna v 1. čtení, je předmětem výrazné kritiky ze strany různých profesních skupin, které by ji měly v praxi používat. Kromě jiných zásadních změn tento nový občanský zákoník v sobě nově zahrnuje i rodinné právo, dosud řešené samostatným zákonem o rodině. Ani tato nová úprava není prosta nedostatků.

Obecně lze konstatovat, že by tento návrh znamenal zhoršení právní úpravy rodinných vztahů oproti dosud platnému zákonu o rodině. Došlo totiž k vynechání řady pozitivních ustanovení zákona o rodině, a zároveň byla zařazena nová ustanovení směřující k dalšímu vyostření vzájemných vztahů v rodině. Za všechny jmenujme ustanovení o přihlédnutí k názoru dítěte, které předtím bylo léta vystaveno "vymývání" mozku jedním rodičem až do stadia vypěstovaného syndromu zavrženého rodiče nebo vágní a protiústavní ustanovení o domácím násilí či o tzv.rodinném závodě zpochybňující ústavní právo na ochranu soukromého vlastnictví. Předkladateli zákona jsou přehlíženy nejen zásadní připomínky veřejnosti, ale i nálezy Ústavního soudu, zejména ohledně střídavé péče a určování otcovství.

Podrobné výhrady a připomínky budou předmětem tiskové konference, které se jako hosté zúčastní advokátka JUDr. Klára Samková a Ing. Jaroslav Růžek.

Živé vysílání Justičního kanálu sledujte zde: www.justicetv.cz/zive/zive.htm

Rodinné právo v rekodifikovaném občanském zákoníku bude i tématem navazující veřejné debaty, živě vysílané internetovým Rádiem Střídáček od 18. hodiny téhož dne. Prodrobnosti: www.stridacek.cz.

Videozáznam tiskové konference

YouTube link

Nový civilní kodex ještě více vyhrotí vztahy v rozvádějících se rodinách, tvrdí aktivisté, Mediafax.cz 16. 8. 2011

Rodinné právo v rekodifikovaném občanském zákoníku

Tisková zpráva sdružení Spravedlnost dětem
16. 8. 2011

Zásadní rekodifikace občanského zákoníku, kterou schválila Poslanecká sněmovna v 1. čtení, je předmětem výrazné kritiky ze strany různých profesních skupin, které by ji měly v praxi používat. Kromě jiných zásadních změn tento nový občanský zákoník v sobě nově zahrnuje i rodinné právo, dosud řešené samostatným zákonem o rodině. Ani tato nová úprava není prosta nedostatků.

Obecně lze konstatovat, že tento návrh by znamenal zhoršení právní úpravy rodinných vztahů oproti dosud platnému zákonu o rodině. Došlo totiž k vynechání řady pozitivních ustanovení zákona o rodině, a zároveň byla zařazena nová ustanovení směřující k dalšímu vyostření vzájemných vztahů v rodině. Za všechny jmenujme důraz na názor dítěte, a to i toho, které předtím bylo léta vystaveno "vymývání" mozku jedním rodičem až do stadia vypěstovaného syndromu zavrženého rodiče nebo vágní a protiústavní ustanovení o domácím násilí či o tzv. rodinném závodě, zpochybňující ústavní právo na ochranu soukromého vlastnictví. Předkladateli zákona jsou přehlíženy nejen zásadní připomínky veřejnosti, ale i nálezy Ústavního soudu, zejména ohledně porozvodové výchovy.

"Děti neví, co je dobré a zlé" - tak označuje britský premiér jednu z příčin vlny násilí a rabování dětí a mladistvých v Londýně a dalších britských městech. Zatímco současný zákon o rodině alespoň deklaruje, že děti mají své rodiče ctít a respektovat, a že nárok na výživné je podmíněn dobrými mravy, a také Úmluva o právech dítěte upravuje, že výchova dítěte má směřovat mimo jiné i k posilování úcty k rodičům, tak překládaný návrh na tyto atributy řádné výchovy a dobrých rodinných vztahů zcela otevřeně rezignuje.

Také pro naplňování rodinného života po rozvodu navrhovatelé volí i vězeňský režim, tedy že by soud měl určovat, kde a pod dozorem koho se mají otcové (a pro ně je to konstruováno) setkávat se svými dětmi. Vládní legislativa tak legalizuje dosavadní rozmáhající se praktiky některých soudkyň, které jsou však protiprávní a protiústavní. Ústavně zaručená základní lidská práva na výchovu svého dítěte, chráněná Listinou základních práv a svobod i mezinárodními smlouvami o lidských právech má tedy občanský zákoník redukovat jako u zločinců ve výkonu trestu!

V těchto směrech je tedy nový občanský zákoník nejen protirodinný, ale i protispolečenský a posiluje a dále prohlubuje rozklad pozitivních hodnot.

Sporná jsou zejména tato ustanovení:

Zvláštní ustanovení proti domácímu násilí
§ 744 až 746

Problematika domácího násilí je řešena zvláštním zákonem (násilí obecně pak Trestním zákonem), do Obč. Z proto vůbec nepatří a je třeba je z Obč. Z zcela vypustit . V každém případě je nezbytné je přeformulovat tak, aby bylo zabráněno eskalaci násilí mezi manželi a přitom bylo zachováno jejich právo spolupodílet se na výchově svých dětí /viz níže/. Navrhované znění navíc je v rozporu s ústavou garantovaným právem na ochranu soukromého vlastnictví. Dále zcela neakceptovatelné je vykázání manžela z domácnosti z důvodu jakési "hrozby", tzn. Na základě něčeho, co rozhodně násilím není, při opomenutí důkazního řízení, což představuje narušení ústavou garantovaného principu presumpce neviny, práva na spravedlivý a veřejný proces, jakož i na obhajobu. A konečně pokud by měl být vykázán vlastník obydlí, tak pochopitelně nebude nikdy souhlasit s nastěhováním druhého manžela do své nemovitosti a celé se to obrátí proti zájmům rodiny. Navržené znění navíc umožňuje dosáhnout vykázání majitele bytu nebo domu i ze strany jakékoli další osoby dokonce ani nemající žádný vztah k dané rodině. Navíc je zcela ignorována nejhorší forma domácího násilí, totiž popouzení dítěte proti vlastnímu rodiči druhým rodičem majícím za následek vznik syndromu zavrženého rodiče u dítěte.

Rozvod manželství
§ 748 až 751

Stanovení podmínek k zabránění rozvodu se jednoznačně jeví jako kontraproduktivní. Když manželé spolu nežijí a nechtějí žít a ani řešit společně situaci rodiny, není vhodné je k tomu nutit, neboť to má neblahé důsledky nejen pro ně, ale zejména pro jejich děti, jejichž výchova v narušeném manželství se stává velmi problematická. Naopak je třeba takovéto rozvrácené manželství ukončit co nejrychleji. Rovněž dosud platná podmínka rozvodu úprava poměrů dítěte na dobu po rozvodu je zcela nepřijatelná, neboť často vedla k neúměrnému protahování doby rozvodu. Navíc základní formou výchovy dítěte po rozvodu by měla být střídavá /event. Společná/ péče /viz dále/, která je v zájmu dítěte i v souladu s mezinárodními závazky ČR v oblasti ochrany práv dítěte, pokud nebude výjimečně rozhodnuto jinak /např. dohodou rodičů, z důvodu nezájmu rodiče o dítě apod./.

Znění odst.1 původního návrhu je poněkud zmatečné, neboť se zde říká, že soud nezjišťuje příčiny rozvratu, ale zároveň zjišťuje pravdivost tvrzení manželů, čili vlastně má zjišťovat příčiny rozvratu. Proto nutno tuto pasáž z odst. 1 vypustit, jakož i odst. A) b), c), (2)

Výživné rozvedeného manžela
§ 753 až 757

Původně navrhované znění opět neúnosně umožňuje zvýšení výživného z důvodu jakési blíže nespecifikované "závažné újmy", což vytváří opět prostor pro libovůli soudů. Rovněž není jasné, proč by výživné nemělo být vypláceno jen v případech tzv. domácího násilí a nikoli ve všech případech odporujících dobrým mravům.

Švagrovství
§ 768

Tento paragraf byl zapracován v souvislosti s ustanovením o "Rodinném závodě", který navrhujeme vypustit, stejně jako i toto ustanovení o švagrovství. Místo toho považujeme za účelné a prospěšnější uzákonit definici rodiny: "Rodinu tvoří výlučně biologická matka, biologický otec a jejich společné děti bez ohledu na to, zda žijí společně či odděleně, v manželství či nesezdáni. Ve všech ostatních případech jde o náhradní rodinu."

V této souvislosti navrhujeme dále zachovat léta užívaný a jednoznačný pojem společná domácnost, který byl nahrazen zcela vágním termínem "rodinná domácnost", aniž bylo upřesněno, co se tím myslí.

Určování rodičovství
§ 769 až 778

Dosavadní praxe, kdy za otce dítěte byl automaticky považován manžel, se jeví jako nadále neúnosná /zejména v případě rozluky, v průběhu dlouholetého rozvodu, …/; naprosto neudržitelné je pak toto pravidlo zachovávat ještě 300 dní po rozvodu vzhledem k nadměrné délce některých rozvodových řízení (důsledek současného zákona) a k rozvolňování mravů ve společnosti obecně a v rodinném životě speciálně. Navíc vzhledem k současným technickým možnostem je možné pracovat s fakty - testy DNA - a nikoli jako doposud s domněnkami. Za správné rovněž považujeme možnosti přezkoumání nejen otcovství, ale i mateřství /např. možná záměna dítěte v porodnici, utajený porod mimo porodnici apod./. Je nezbytné zavázat matku, aby uvedla jméno otce, který se často chce starat o své dítě, které by tak nemuselo skončit v adopci nebo v ústavu v případě nezájmu matky.

Rodičovská odpovědnost
§ 861

Navrhujeme upřesnit ustanovení takto:

"Pro rozhodnutí soudu, které se týká rozsahu rodičovské odpovědnosti nebo způsobu či rozsahu, v jakém ji rodiče mají vykonávat, jsou určující zájmy dítěte, kterými zejména jsou:
a) jeho výchova oběma rodiči, tj. vlastní /biologickou/ matkou a vlastním /biologickým/ otcem
b) jeho výchova zaměřená na rozvoj osobnosti dítěte, jeho nadání a rozumových i fyzických schopností v co nejširším objemu
c) jeho výchova zaměřená na posilování úcty k rodičům a lidským právům a základním svobodám
d) pravidelný a častý styk se všemi svými příbuznými
e) získání nejlepšího možného vzdělání
f) zajištění co nejkvalitnější lékařské péče
g) dostatečné hmotné zabezpečení
h) život v morálně bezúhonném a psychicky klidném prostředí
i) ochrana před negativním ovlivňováním jedním rodičem proti druhému
j) ochrana jeho majetku a soukromí."

Definice zájmu dítěte dosud v zákoně chyběla. Vzhledem k tomu, že se jedná o jeden z klíčových pojmů, se kterými operuje tento zákon, důležitější, než např. definice "švagrovství", je třeba tento nedostatek napravit. Je samozřejmě možné zohlednit u soudu ještě i další oprávněné individuální zájmy každého dítěte.

Následující ustanovení navrhujeme vypustit, neboť možnost zneužití jedním rodičem je zcela evidentní:

§ 871
"/// (3) Jedná-li jeden z rodičů v záležitosti dítěte sám vůči třetí osobě, která je v dobré víře, má se za to, že jedná se souhlasem druhého rodiče. ///"

874
"/// (1) Při právním jednání vůči dítěti, které není způsobilé ve věci samostatně právně jednat, postačí jednání i jen vůči jednomu z rodičů jako zástupci dítěte. ///"

Péče o dítě a jeho ochrana
§ 878

K vládnímu návrhu: "Rodiče a dítě si jsou povinni pomocí, podporou a ohledem na svou důstojnost."
Navrhujeme zachovat i dosavadní ustanovení: "Dítě je povinno své rodiče ctít a respektovat."

Není nejmenší důvod pro vypuštění tohoto ustanovení obsaženého v původním zákonu o rodině, neboť jde o jednu ze zásad, na nichž stojí křesťanská civilizace (viz Desatero: "Cti otce svého a matku svou"). Zákonodárce nemůže rezignovat (a to nikoliv ojediněle) na základní kritéria rodinných vztahů.

Osobní styk rodiče s dítětem § 883

Ačkoliv i Listina základních práv a svobod a závazné mezinárodní smlouvy o ochraně lidských práv a svobod, zaručují každému rodiči právo vychovávat své děti, vládní legislativa toto základní právo redukuje na pouhý styk. Navrhujeme proto doplnění:

"Dítě, které je v péči jen jednoho rodiče, má právo stýkat se s druhým rodičem a jeho příbuznými, stejně jako tento rodič má právo nejen stýkat se s dítětem, ale ho osobně vychovávat, ledaže soud ve výjimečných případech stanoví jinak, nikoli ovšem v rozporu se zájmy dítěte. Rodič, který má dítě v péči, je povinen dítě na styk s druhým rodičem řádně připravit, styk dítěte s druhým rodičem řádně umožnit, jakož i jeho výchovu druhým rodičem, a při výkonu práva osobního styku s dítětem v potřebném rozsahu s druhým rodičem spolupracovat."

Omezení styku a výchovy druhého rodiče by mělo být použito jen ve výjimečných zcela odůvodněných případech, přičemž se zde zdůrazňuje, že právo na výchovu dítěte mají oba rodiče. Tvůrci návrhu zákona konstruované oprávnění soudu určovat "podmínky styku", zejména místo, kde k němu má dojít, jakož i určit osoby, které se smějí nebo naopak nesmějí styku zúčastnit, je snahou o legalizaci rozmáhající se nezákonné a protiústavní praxe opatrovnických soudů, které účelově nařizují "dozor" třetích osob u styku nezletilých dětí s otci. Nutno dodat, že takovými dozorkyněmi je za úplatu(!) styk dětí zpravidla s otci nikoliv podporován, ale narušován. Stanovování jakýchkoli "podmínek styku" odporuje Ústavě a Listině základních práv a svobod i mezinárodním smlouvám o ochraně základních práv a svobod, neboť zasahuje do práva každého člověka svobodně určovat svůj pobyt a své jednání, včetně svobodného a nerušeného výkonu základního práva na výchovu svého dítěte. Pokud soud neprokáže v příslušném řízení, že styk dítěte s rodičem má být zakázán, musí každému svobodnému a plnoprávnému rodiči umožnit výkon jeho rodičovských práv a povinností dle jeho vlastního uvážení; soud nemůže konstruovat "presumpci viny" a s rodičem s plnými právy zacházet jako s osobou ve výkonu trestu, jíž jsou také "podmínky styku" s osobami blízkými určovány dozorovými a represivními orgány! Totéž se týká ustanovení § 886.

Výkon rodičovských odpovědnosti po rozvodu manželství
§ 901

Oproti dosavadní úpravě navrhujeme střídavou popř. společnou péči rozvedených rodičů o dítě jako základní způsob péče vyplývající přímo ze zákona /není nutné rozhodování soudu/, což je v souladu jak se zájmem dítěte /právo na oba rodiče a jejich výchovu/, tak i s mezinárodní Úmluvou právech dítěte. Tímto ustanovením se předejde zbytečnému vměšování státu do rodinných vztahů, jakož i vydírání jednoho rodiče druhým v souvislosti s péčí o dítě.

Soud vstupuje do hry pouze v případě, že jeden popř. oba rodiče nechtějí nebo nemohou pečovat o dítě. Předkladateli uváděná "jednoznačná judikatura" je opět poplatná setrvávajícím a přežilým tendencím nepřipustit jakoukoliv změnu paradigmatu o téměř bezvýjimečném svěřování dětí do výchovy matkám bez ohledu na jejich kvality. Přitom se opomíjí, že i Ústavní soud svými aktuálními rozhodnutími změnu přístupu obecných soudů prosazuje (III.ÚS 1206/09, I.ÚS 266/10, III.ÚS 1486/10, III.ÚS 688/10, I. ÚS 2661/10). Střídavá či společná péče rozšiřuje zásadním způsobem prostor pro výchovu oběma rodiči a znemožňuje zneužívání mocenského postavení "výlučného" vychovatele k porozvodovým mstám a dalším negativním projevům rozvodové patologie. Nutno také dodat, že i v zahraničí (např. ve Skandinávii, Belgii, Cochemský model v Německu aj.) je střídavá či společná péče základní variantou a svěření dítěte do výlučné péče jednomu rodiči variantou pouze doplňkovou.

Vyživovací povinnost
§ 908

Předkladatelé rekodifikace zachovávají dosavadní vágní vymezení:

///(1)Pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.
(2)Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.///

Zde předkladatelé opět setrvávají na již přežilých a zcela neakceptovatelných hlediscích "schopnosti a možnosti" povinného. Ačkoliv tato hlediska označují za "podpůrná", v soudní praxi jsou hlavní a soudy krkolomně konstruují své rozsudky z hypotetických příjmů a možností povinného. Jestliže sami předkladatelé poukazují na západní kodexy, v nimž se výživné určuje toliko podle reálných příjmů povinného a oprávněného, je skutečně na čase dosavadní přístup soudů změnit a přizpůsobit současným poměrům ve společnosti. Předkladateli původního návrhu zákona zachovávaná hlediska "schopností a možností" povinného jsou poplatná společenskoekonomické situaci doby vzniku zákona o rodině (r. 1963), kdy v podstatě každý zaměstnanec (a výlučně o zaměstnance šlo) mohl být zaměstnán ve své profesi a tudíž zkoumání, zda se bez důležitého důvodu nevzdal výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, bylo na místě a snadné. V současném tržním hospodářství je běžnou společenskou realitou i dlouhodobá nezaměstnanost a nemožnost v profesi či oboru povinného nalézt zaměstnání. Tuto realitu je proto třeba zohlednit i ve "standardním přístupu soudní praxe", nikoliv setrvávat na neudržitelných koncepcích v rozporu s realitou a především v rozporu se zájmy dítěte (likvidace jeho budoucího dědictví). Dále je vhodné při neshodách o výši výživného jeho výpočet svěřit odborníkům tj. finančním úřadům. Kromě toho je možné se inspirovat v zahraničí, kde existují jasně stanovená pravidla pro výpočet výživného (např. Düsseldorfské tabulky, rakouský či skandinávský model aj.).

Proto navrhujeme základní změnu:

"(1) Základní výživné se stanoví ve výši životního minima. Tato částka se sníží o dávky a výplaty pobírané oprávněným.
(2) Stanovené výživné v souhrnu nesmí snížit příjmy povinného pod úroveň životního minima, přičemž může dosáhnout maximálně 25% jeho skutečných příjmů, nejvýše však 2násobku životního minima."

Společná ustanovení o výživném § 916

Vládní legislativa opět opomíjí dosavadní znění se základní podmínkou pro přiznání výživného, že nesmí být v rozporu s dobrými mravy - opět jde o morální a právní nihilismus, jehož důsledkem je podpora rozvratu rodinných vztahů.

Podrobné připomínky a další informace k rodinnému právu jsou uveřejněny na www.iustin.eu (rubrika Rodinné právo).

Rodinné právo v rekodifikovaném občanském zákoníku bude i tématem navazující veřejné debaty, živě vysílané internetovým Rádiem Střídáček od 18. hodiny dnešního dne. Prodrobnosti: www.stridacek.cz.

Luboš Patera
zmocněnec sdružení Spravedlnost dětem
info@iustin.eu, www.iustin.eu
tel.: 603 72 99 61

Našli jste potřebné informace a inspiraci? Provoz těchto stránek i další aktivity sdružení Spravedlnost dětem můžete podpořit sponzorským darem.

Za podporu děkujeme.