3. HISTORICKÝ VÝVOJ OTCOVSKÉ ROLE

Význam otce v rodině se měnil v souvislosti se společenským vývojem. Stejně jako každá sociální role, je definován a formován mnoha společenskými a kulturními faktory, které ovlivňují a proměňují statut otců ve společnosti, společně s jejich právy a povinnostmi. Postoj společnosti k otcovství se v historii měnil postupně, ale k opravdu radikální změně došlo až v průběhu posledních dvou století.

V antickém Římě měli otcové téměř absolutní moc nad svými dětmi, mohli je prodat do otroctví nebo dokonce zabít. Práva matek prakticky neexistovala. Pokud došlo k rozvodu, přešla péče o dítě automaticky na otce.⁸

Tradice otcovské nadřazenosti přetrvávala po řadu století a k jejímu uvolňování docházelo jen zvolna. Zákony mnoha zemí zakotvovaly v různé formě tzv. otcovskou moc. Otec mohl rozhodovat téměř o všem, co se dítěte týkalo. Zároveň byl povinen se o dítě postarat a hradit veškeré jeho životní náklady. I v případě rozvodu platila alimentační povinnost pouze pro otce.

Na začátku devatenáctého století měl otec stále ještě větší zodpovědnost za dítě než matka a téměř ve všech případech rozvodu bylo dítě svěřováno otci. V průběhu tohoto století však již přichází první pomalé změny. V důsledku ekonomického rozvoje došlo k oddělení pracovního a domácího prostředí. Muži, jako živitelé rodin, opouštěli domovy a trávili mnohem více času v práci. Dalším faktorem, který ovlivnil změnu postavení otců byla rodící se feminizace, zatím především v domácí sféře. Zodpovědnost za děti přecházela na matky.⁹

I soudy začaly omezovat téměř absolutní právo otce na svěření dítěte po rozvodu. Začali zvažovat morální kvality otců a pokud matka dítě kojila, svěřovali jí dítě i v případě, že byl otec bezúhonný. Začalo se usuzovat, že matky dokáží lépe uspokojit potřeby malých dětí. Tento postoj pak začal v opatrovnických věcech převažovat a stal se známým jako "presumce útlého věku dětí". V Americe byl formalizován zákonem a děti mladší sedmi let začali být svěřovány přednostně matkám. Zatím však pouze dočasně, po dosažení čtyř až pěti let, byly děti vráceny do péče otců.¹⁰

Otcové si udržovali svůj formální statut hlav rodiny, ale role vychovatelů dětí připadala stále více matkám. Do výchovy zasahovali pouze když matčina autorita selhala. "Stoupala tendence mužů hledat smysl svého mužství mimo domov. Méně se vztahovali k hodnotě domova a rodičovství, pro jejich sebeurčení byly důležitější individuální ambice a úspěch.Otcovství se stalo méně důležitou sociální rolí "¹¹

Tradiční pojetí otcovství zahrnovalo čtyři hlavní role. Otec byl nenahraditelným ochráncem a pečovatelem, vychovával a předával svým dětem morální zásady, byl hlavou rodiny a jejím živitelem. Všechny tyto role ztratily v průběhu posledních dvou století na důležitosti.. Otcové ztráceli autoritu a prestiž v širší společnosti a otcovství jako takové ztrácelo na vážnosti.

Pravděpodobně i v souvislosti s tím se upřednostňování matek při svěřování dětí do péče rozšiřovalo i na starší kategorie dětí.

Na počátku dvacátého století se již matkám svěřovali děti jakéhokoli věku do trvalé péče. Preference otců byla tedy nahrazena téměř bezvýhradnou preferencí matek. Tento postoj společnosti byl ještě upevněn stále populárnější psychoanalytickou teorií, která kladla velký důraz na přínos matky k psychické pohodě dítěte.¹² Usuzovalo se, že vztah mezi matkou a dítětem je výjimečný, daleko intimnější a důležitější než vztah dítěte s otcem ,a že pouze matka dokáže správně reagovat na potřeby dítěte. Vznikl tzv. "kult mateřství", který s sebou mimo nekritické víry v mateřské instinkty , přinesl podceňování významu otce pro vývoj dítěte.

Vliv kultu mateřství přetrvával po mnoho desetiletí. Až v sedmdesátých letech byly iniciovány výzkumy, které vyvrátily vžitý názor a přinesly zjištění, že " otec je významný, nejen když jsou děti starší, nýbrž i v ranných letech"13. Mnoho dalších vědeckých výzkumů, zabývajících se vztahem otce a dítěte, jejich vzájemnou interakcí a schopností otce reagovat na potřeby dítěte, tuto tezi potvrdilo. Stejně jako šetření zaměřená na důsledky nepřítomnosti otce v rodině.

Přesto se i nadále kult mateřství odráží ve veřejném mínění i soudní praxi. Nejenže jsou děti po rozvodu rodičů až na vyjímky bezvýhradně svěřovány matkám, ale jejich otcům je přístup k dětem značně omezován.

SHRNUTÍ

V současné době se hovoří o tzv. krizi otců. Ti ztratili mnohé ze svého původního statutu. Po předání odpovědnosti za výchovu dětí ženám a odstoupení od postavení hlavní (i morální) autority v rodině, začali být muži, vzhledem k zvyšujícímu se pracovnímu uplatnění žen, nahraditelní i jako živitelé rodin. Na druhou stranu se ale současní muži více angažují ve výchově a péči o dítě. Jejich aktivity jsou jiné povahy než dříve, kdy otcové přistupovali k výchově více z mocenské pozice. Nyní jsou otcové více partnery svého dítěte, snad jsou i citově angažovanější, jsou přímou součástí života dítěte (ne jen vnější autoritou).

Následující část

Zpátky na obsah

Našli jste potřebné informace a inspiraci? Provoz těchto stránek i další aktivity sdružení Spravedlnost dětem můžete podpořit sponzorským darem.